Antonín tavič slévárenský

V minulém příspěvku jsem citoval Antonína Šemíka, který žil s rodinou dlouhé roky v zámoří. Rok před nečekanou smrtí radikálně změnil styl života. On, manželka Marie i jejich děti zanechali ve městě Omaha svoje přátele i známé a vydali se na neznámý venkov daleko od Nebrasky do státu New York na východě. 

Ještě před opuštěním města se s Antonem Šemíkem rozloučili členové spolku Omaha, č. 144, ČSPS. To bylo koncem května 1909. Pak si sbalil doma v Hickoryho ulici č. 418 nejnutnější věci a společně se švagrem Jamesem vyrazili na průzkumnou cestu. Spolkový život vedla i manželka Marie Šemíková. Ta v novinách 1. června děkovala členkám sboru Boleslava, č. 60, J.Č.D. V tom samém vydání týdeníku Pokrok západu je i seznam českých spolků (str. 10) v tehdejší Omaze. Napočítal jsem jich 14. Záhadou jsou mi jejich zkratky. Anna Šemíková byla dokonce předsedkyní jednoho takového ženského spolku (Tábor Bohemia, č. 2945, R.N.A.). Anna byla manželkou Antonína Šemíka (*1869). Ten odešel do Ameriky o pět let dříve než jeho strýc Antonín (*1864) a v Omaze žil až do smrti v roce 1951.

Manželé Šemíkovi odebírali krajanský týdeník Pokrok západu, kam také přispívali svými texty. Antonínův popis cesty z Omahy do Ithaky vyvolal několik reakcí. Cituji jednu z nich.

(¹) NEWFIELD, N. Y. ― Ctěná redakce: Četli jsme dopis p. A. V. Šemíkův, jenž uveřejněn byl ve Vašem listě. Pan Šemík píše, že neví, zda bdí neb sní, jak jak byl krásou krajiny zdejší okouzlen. ― Nám však se zdá, že neprohlédl si vše dokonale, a že nepoznal především stinných stránek této krajiny. Býti pouze na jednom místě, to nepostačí, aby člověk psal o celé krajině. Dále pan A. V. Šemík se zmiňuje, že sdělí něco o spolcích, které zabývají se prodejem farem. K tomu podotýkáme, že my, kteří jsme tu tři roky, o podobném spolku ničeho nevíme. Zde existuje pouze rolnické sdružení, které se však prodejem pozemků nezabývá, neboť účelem jeho jest chrániti nově sem přistěhovalé krajany v každém směru. V poslední schůzi opětně přibyli nám tři noví členové a sice: Václav Votava, Cayuta, N. Y., Jos. Kocourek, Horsehead, Route 3, Anton Treybal, Newfield, N. Y., Rote 30. Výbor pracuje na stanovách, které po třetím čtení budou přijaty, a hlavní body budou uveřejněny pro širší obecenstvo. Pozdrav ctěné redakci a čtenářům. Znamenám se jménem hospodářského spolku Přemysl Otakar.

Anton Vyskočil

zapisovatel.

Slévárny na severu Omahy
v pozadí řeka Missouri (1900)

Neodpustím si jistou spekulaci. Proč se Antonín po tolika letech rozhodl vrátit ke způsobu života svého otce, děda, praděda? Antonín se narodil jako poslední syn Tomáše Šemíka, čtvrtláníka z Ovesné Lhoty č. 11. Otec předal statek synovi Františkovi v době, kdy Antonín chodil do školy. Nejstarší bratr Josef byl polorolník na č. 35, na místní poměry tedy větším sedlákem. V letech před tím, než Antonín se ženou a dcerou odešel do Ameriky, byl Josef v Ovesné Lhotě také starostou. Jen bratr Karel nezůstal v rodné vesnici. Odešel do Starého Kolína, kde pracoval na dráze. O pět let před Antonínem se do Ameriky vydal jeho synovec Antonín, nejstarší syn polorolníka a starosty Josefa. Uchytil se tam. Následovala ho sestra a později i rodina strýce. Strýc i synovec pracovali v místní slévárně. Možné zdravotní problémy a patrně i vzpomínky na rodný kraj přispěly k tomu, že se ve svých necelých 45 letech odhodlal ke stěhování na americký venkov. Bohužel těsně po 46. narozeninách 15. srpna 1910 umírá a starost o farmu zůstává na vdově Marii a švagrovi Jamesovi. Na Vánoce 1912 vychází v ženské příloze týdeníku Pokrok západu tento příspěvek.

(²) Marie Šemíková, Freeville, N. Y., dne 13. prosince 1912. ― Ctěná redakce P. Z. a ctěná pořadatelko Ženské Hlídky! Na vyzvání paní E. Jonášové musím přispět několika řádky do naší Hlídky, neb si mně p. Jonášová stěžovala, že musí jen od nás sama chodit do naší Hlídky, abych přišla s ní že nám bude veseleji, že se nebudeme bát jít domů. Nu, já uposlechnu pí. Jonášovou. Již tedy jdu do naší Hlídky. Již bych několikrát řádky, avšak ve dne není kdy, večer mi moje oči chodí rády do slepé vsi a já jdu s nimi. Je po psaní. Pak také raději čtu než píšu. Čas utíká jak voda. Než se nadějeme, bude rok u konce. Co jsme kdo zažil dobrého neb zlého, máme již za sebou, co na nás čeká, to žádný nevíme. Smutnou letos zkušenost má rodina pana Hercingra, neb paní Hercingrová leží již od jara s nohou, na niž byla dvakráte operována. Též přišli o tři koně tento rok. Taková rodina je k politování. Přeji paní Hercingrové úplné uzdravení, neb jest to spořádaná rodina. Každý máme nějakou zkušenost, snad každý začátečník, ať jest v čem chce, musí něco prodělat.

Anna přijela z Freeville do Omahy
za sestřenkou Frances, otištěno 3.4.1912

Já též jsem nenadála, když jsem odjížděla před 4 roky z Omahy, co na mě zde čeká. Netrvalo to ani 16 měsíců a již ztratila jsem zde muže. Již na třetí rok odpočívá v chladné zemi. Nemohu na něj zapomenout. Od té doby vedu si hospodářství s dcerami a bratrem. Co tu je starostí, to tenkrát poznáme, milé čtenářky, když hodného muže ztratíme. Pak teprv na nás vše dolehne.

Ještě Vám musím povědět, jak jsme se zde letos měli. Úroda byla uspokojivá ve všem, jen že nám k podzimu moc pršelo, že kdo měl moc sena k dělání, tak ho farmeři nemohli posekat pro deště. Rovněž ovsy jsme zde museli mlátit většinou z polí. Nejhůře nám to šlo s pohankou. Kde byly pole mokré, nebylo možno vazákem se dostat na sekání, tak že musili farmeři sekat ručně, dělat místo koní, ručně vázat i stavět; tak se nám ta práce hezky protáhla. Celé září nám přes den pršelo, až říjen byl už lepší; listopad byl hezký, to bylo do kalupu co dělat, aby se vše všecko sklidilo do sklepů, aby v zimě bylo co vytahovat. Ovoce bylo  všeho druhu dost, až na houby, ty nám tu letos málo rostly. Ořechy letos také nebyly jako loni. Vy, milé houbařky ze South Omahy, mně děláte jen laskominy na ty houby. Já krajinu okolo Omahy a South Omahy znám. Na houby jsem nechodila, neb jsem špatný lezec po těch kopcích. Bála jsem se, že bych dělala z těch kopců kotrmelců, tak jsem nešla nikam. Zde máme les na rovině, zase nám však letos houby nerostly. Přece jsme s tetou si vyšly jednou na houby. Jo, ale co jsme nacházely, byly jen mochomůrky, podborovníky, kozáky a kdo ví, jaké ještě prašivky. Já povídám: "Víte, teta, neznáme je jedna ani druhá, pojďme raději domů." Ale přece na zpáteční cestě jsme našli pár žampionů, tak jsme přece nešli s prázdným klínem domů. Pak jsem už neměla kdy jít na houby. Byla jsem ráda, že nerostou. Aspoň to se mnou netrhalo.

Nu, nyní jsem se rozepsala, že nevím kdy přestat. Pakli se nedostanu do koše s tím psaním, přijdu zase do Hlídky. Pozdravuji ctěnou pořadatelku a přeji hodně dopisovatelek do Ž. H. Pokroku a hodně odběratelů. Pozdrav na všecky čtenářky, čtenáře a redakci. Přeji všem šťastné a veselé svátky.

Pokrok západu, 22.4.1914, str. 4

Marie se postupně vyrovnávala se ztrátou manžela, se kterým v létě 1909 odešla vést farmářský život. Mužskou práci zastal bratr Václav (známější jako James) a jistě pomáhaly i dcery. Pravda, ne všechny. Ta nejstarší byla již vdaná a zůstala s rodinou ve městě a ta nejmladší začala teprve v této době chodit do školy.

Úmrtí krajanky a díkůvzdání (30.6. a 7.7. 1915)

V roce 1915 však přišla další smutná událost. Nejstarší dcera Marie, která se ještě stihla narodit v Ovesné Lhotě, v sobotu 26. června umírá. Matka se jede rozloučit do Omahy a potkává se na pohřbu s rodinami a přáteli, které možná už několik let neviděla. Zetě Jaroslava Svobodu se dvěma vnoučaty nebo rodinu Antonína Šemíka, Po třech týdnech se vrací zpět na "dálný východ". Křestní jména jejích dcer jsou na díkůvzdání uvedena v české variantě: Milada (Mildred), Jindřicha (Henrietta), Karolina (Caroline). Stejně tak bratr Václav (James). Ten o deset let později opustí svou sestru a přestěhuje se zpět do Omahy, kde se ožení a pracuje jako dělník v kovoprůmyslu.
Na závěr krátká zpráva z léta roku 1916. Františka (Frances), dcera Antonína Šemíka z Omahy se vrátila z prázdnin u příbuzných.

 (³) ― Slečna Františka Šemíková, dcera pana Antonína Šemíka, z čís. 1210  Atlas ul., vrátila se právě ze svých prázdnin. Nejdéle se zdržela v Albany, New York, u manželů Scheifrových, kteří před léty mívali v Omaze několik lékárnických obchodů a jsou příbuznými rodiny Šemíkových. Také navštívila příbuzné na farmě v státu New Yorku. Slečna Šemíková vrátila se svěží a velmi si pochvaluje letošní prázdniny. Slečna Šemíková jest zaměstnána jako stenografka u firmy R. G. Dunn Co. Velmi ráda vzpomíná na cesty, které podnikala parolodí po řece Hudson.

zdroje:

(¹) Pokrok západu: týdenník politický, poučný a zábavný. Omaha: [Edward Rosewater], 30.6.1909, 38(49). s. 5. ISSN 2469-2859

(²) Pokrok západu: týdenník politický, poučný a zábavný. Omaha: [Edward Rosewater], 25.12.1912, 42(23). s. 10.
(³) Pokrok západu: týdenník politický, poučný a zábavný. Omaha: [Edward Rosewater], 23.8.1916, 46(6). s. 10.