Přesun z venkova do měst se ve druhé polovině 19. století projevil i v řadách našeho klanu. Někteří šli do Prahy, někteří do Vídně, někteří do Ameriky. Americké vystěhovalce s příjmením Šemík rozdělím na dvě skupinky. Bohumil (1905) ze Světlé, Josef (1904?) ze Starého Kolína a jeho sestry Růžena a Marie o něco později - zamířili do Chicaga.
Již dříve z Ovesné Lhoty odchází Antonín (1886) a jeho sestra Marie (1886 nebo 1891?). Přidává se jejich strýc, také Antonín se svou manželkou Marií Šemíkovi a dcerkou (1891). Následuje chlapec Václav alias James (1898). Všichni Lhotečtí skončili ve městě Omaha (stát Nebraska). Oba Antonínové, strýc i synovec, pracovali jako dělníci v místní ocelárně. Strýc Anton (*1864) byl tavičem a synovec Anton Semik (*1869) se stal postupem času mistrem.
Po 18 letech života v Omaze se strýc Antonín rozhodl k radikální změně. Zpět na venkov, zpět k zemědělskému způsobu života. V roce 1909 jede se svým "švakrem" na dlouhou cestu vlakem do míst, kde koupí farmu. Tím švagrem mohl být Václav, tedy James. Tehdy Antonín neměl asi tušení, že má ve svých 45 letech před sebou už jen necelých 16 měsíců života. Přečtěme si, co měl Antonín na srdci, když dorazil do místa zvoleného pro další život.
ITHACA, N. Y. (¹)
Žádám zdvořile za uveřejnění následujícího. Po osmnáctiletém pobytu v městě Omaha, Neb., jsem se rozhodl svoje dělnické zaměstnání zaměniti v stav rolnický, totiž farmerský, byv podporován svojí manželkou v mém úmyslu.
Opustil jsem Omahu dne 14. května, v pátek v 6 hodin večer, odkud nás vlak unášel v místa neznámá. Odjížděje v pátek, tož nám vše šlo nazpátek. Nedbaje starých průpovídek, neb jsem svobodář od kosti, přináležím k řádům Č. S. P. S. totiž k řádu Omaha, číslo 144, dále k řádu 4771 M W A., vzdoroval jsem přírodě, která ten samý den se nemilosrdně rozpoutala. Ráno onoho dne počalo slunce páliti, tak že k očekávání bylo něco podobného. Asi kolem 4. hodiny začalo pršet a čím více se moje doba odjezdu blížila, tím více se zatemňovala obloha a já v dešti ubíraje se na nádraží, připomínal jsem si, jaké asi bouře na nás čekají v novém našem domově. Byl to průvod nevěstící nic dobrého, avšak na vše odhodlán pokračoval jsem za svým cílem, jejž jsem si byl určil. Bouře a déšť stával se čím dále tím prudší, tak že kolem půl desáté hodiny nastalo krupobití a pak zase pršelo, že bylo vše pod vodou. V půl deváté, kdy měli jsme býti již v Chicagu, přijížděli jsme teprve do Cedar Rapids, neboť následkem bouře dráha byla poškozena, a my do Chicaga přijeli až ve 3 hodiny odpoledne. Tam jsem měl ve 3 hodiny přesedati na dráhu Grand Trunk, tož jsem se zase zdržel až do 11 hodin v noci.
Zkrátka, vše se proti mně spiklo na této mé cestě. Nebudu popisovati svoji cestu, neb by to snad některé čtenáře mnoho nezajímalo, spíš krajinu, kterou jsem jel, čímž doufám zavděčiti se svým známým a krajanům, kteří by si přáli jako já svůj domov zaměniti. Pravdou je, že se mně nelíbila ona pole v Iowě a Illionisu, jež jsem z vlaku viděl, vše bylo pod vodou, ačkoliv nebýti té vody, musí býti ony polohy krásné, neboť to jsou staré rolnické státy, a proto je není třeba popisovati. Spíše se zavděčím čtenářstvu, když sdělím pravdu ohledně krajiny, v které jsem já si domov s mým průvodčím v státu New York, okres Tomkins, vynašel a koupil.
Nyní přikročím k popisu. Pravdou je, že tato krajina pozůstává z údolí, kde nacházejí pozemky dobré i špatné, tak že vystěhovalec když padne nějakému sdružení do rukou, se šeredně sklame. Půda jest šedá, a místy kamením promísená, ačkoliv vše je krásné, jsem vychová v tom oboru, a nechci snad někoho vybízet, ale jen samou pravdu sdělit. Dále okolo údolí se rozprostírají menší i větší vrchy, a jak jest viděti i okolo Omahy. Jest to romantická krajina, tak asi jako v Jižních Tyrolích, jenže s výjimkou těch kopců, neb zde nejsou ty ohromné hory; jestiť to důkaz těch farem, jež jsou zde obdělávané a jež jsou zde obdělávané a jež jsou vlastněny i Čechy, jak jsem sám viděl. Pravdou je, že pro člověka s menším kapitálem, jako jsem byl třeba já, je zde dosti příležitosti si zaopatřiti pěkný domov, že může slušně býti živ a nemusí o práci v městě žebrat.
V posledních dvou letech se zde usadilo mnoho krajanů a stále noví přibývají. Každý zde koupí, ať je to dělník, neb farmář z jiného státu. Pan Kadleček, farmář ze státu Nebraska, dále pan Jonáš, farmář ze státu Neb. i Kansas, a mnoho jiných. Uvádím na důkaz tyto dva, neb neznám za ten krátký čas mého pobytu vše, abych vše vypsal. Farmu p. Jonáše, u něhož jsem se svým švakrem, jsem prohlédl dobře. Líbí se mi celé okolí, kde i já jsem si koupil, to jest od města Ithaca 5 mil, kde jsou pozemky i za $100 akr. Totiž dle výstavnosti a polohy. Výstavnosti jsou krásné, takže co platí za farmu, stojí ta výstavnost, ale v nynějším místě výstavnosti se nic nečítají, jenom mnoho-li je akrů pole, neb půdy. Právě, co to píšu, tak prší; já bych byl ještě nepsal, až budu míti svědka, totiž mou rodinu a ještě lépe vše projdu.
Jsem nyní v Cayuta, N. Y., u pana Tesaře, řádného a poctivého to muže, mám koně paní Jonášové, dopisovatelky do Pokroku a Hospodáře a jiných listů, bych moje zavazadla dopravil do nového domova, totiž 20 mil od Cayuty. Tož ať žádného nepřekvapuje, že tak daleko. Cayuta je malé město, kde je nádraží a několik budov, kdežto mně se lépe zamlouvalo zakoupiti u města velkého, což jsem na radu p. Tesaře udělal a jsem spokojen, neboť jsem výhodně koupil, a proto oznamuji všem těm, kteří by hodlali změnit své povolání, aby se na mne obrátili a já jim vše upřímně a krajansky sdělím. V pádu tom, že kratší cestou by chtěl někdo něco koupiti, tož nechť se obrátí na pana Alberta Tesaře, Cayuta, N. Y.
Ručím svojí ctí, na které mně více záleží, než na něčem jiném, že bude takový hledatel domovin k nejlepší spokojenosti obsloužen. Já byl též nedůvěřivý, ale našel jsem člověka, že je nutno skutečně jen pravdu o něm psáti. Nepochlebuji, u mě to není, pravdou je, že mé slovo jako sto; toť ať si myslí o mně čtenář co chce, já jsem svůj a co napíšu, za to ručím tím, co mi nejmilejší. Později až vyšetřím záležitosti do podrobna ohledně sdružení farmářského, tak podám zprávu, prozatím varuji ct. redakci ohledně oznámek a lákadel nezkušeného lidu. Nechci předpisovat, co má redakce dělat. Časopisy mají býti pro užitek celku, nikoli jednotlivců; dle mého úsudku bývají ohláškami lidé klamáni. Jsem malý, ale vždy hájím pravdu, a kdybych i v tom podlehl, nebyl bych první, ani poslední. Tímto pro dnešek končím.
V roce 1911 píše vdova Marie Šemíková do týdeníku Pokrok západu a její dopis je otištěn 15. března. (²)
Z FREEVILLE, N. Y. ― Ctěná redakce! Zasílám předplatné na "P. Z." a za premii žádám semena. Jsou tomu již dva roky, co jsme se sem přistěhovali z Omahy. Velice rádi čteme "Pokrok" a zprávy omažské zvláště nás zajímají. Počasí zde máme proměnlivé. Sníh napadá a sleze a zase napadne jiný, což trvá již od půl listopadu. Stálá sanice se neudrží. Když zde uhodí neb vánice, potrvají obyčejně dva až tři dny, načež je zase volněji. Tak nám ta zima utíká. Březen začíná s vyjasněným počasím, jaký ale bude dál, nevíme. Loňské jaro bylo trochu deštivé i studené, též zde byly malé mrazky, ale ovoce přece nezničily. Místy bylo ovoce dost a vůbec každý ho měl dost pro svoji spotřebu. Úroda též byla místy obstojná, místy pěkná. Zde platí dobře seno a kdo může prodat hodně sena, ten si pomůže. Také se zde nejvíce seno pěstuje, zvláště jetel se tu dobře daří, neb jest zde půda promíchaná vápenatým kamením, což jeteli velice prospívá. Zdejší Američané říkají, že ten kámen jest dobrý, ježto v létě udržuje teplo na noc pro kornu. V létě jsou zde většinou chladné noci.
Letos se tu farmy hodně prodávají, neb každou chvíli je někde je někde dražba na nářadí. Každému jest divno, proč jest zde tolik na prodej. Tomu se netřeba divit, neb jest to snadno vysvětlitelné. Zdejší Američané jsou většinou lidé staří, kteří už dělat nemohou, děti mají na studiích nebo ve městech, a tak jsou nucení farmy své prodat.Však ta láce farem nebude již dlouho trvat, neb se sem letos stěhují i jiné národnosti. Též i Čechů sem přibylo. Když jsme sem před dvěma roky s mým nyní již zesnulým manželem přistěhovali, byli jsme tu pouze dvě české rodiny a teď jest nás tu již devět rodin českých usazeno.
Každému se zde líbí. Všude je štěpná tráva a pak každé tři míle je malé městečko, tak že jest to tu veselejší. Ta malá městečka jsou jako ve staré vlasti vesnice. Též jsou zde mlékárny a proto i dobrý odbyt na mléko. Rovněž i mlýny jsou tu. O, jak se zde mému manželi líbilo, jak byl rád, že si pomohl ku kousku svého pozemku! Žel, že mu nebylo dopřáno, aby se dlouho z toho těšil. Ta neúprosná smrt nemá slitování ― sklátilať nám našeho manžela a otce k předčasný hrob. ― Končím s pozdravem na ct. redakci. Zvláště moji známí v Omaze nechť přijmou vřelý můj pozdrav a též i čtenářstvo.
Již dříve z Ovesné Lhoty odchází Antonín (1886) a jeho sestra Marie (1886 nebo 1891?). Přidává se jejich strýc, také Antonín se svou manželkou Marií Šemíkovi a dcerkou (1891). Následuje chlapec Václav alias James (1898). Všichni Lhotečtí skončili ve městě Omaha (stát Nebraska). Oba Antonínové, strýc i synovec, pracovali jako dělníci v místní ocelárně. Strýc Anton (*1864) byl tavičem a synovec Anton Semik (*1869) se stal postupem času mistrem.
 |
| Rodinné foto: GrandPa Antonín a manželka Mary s dětmi |
ITHACA, N. Y. (¹)
Žádám zdvořile za uveřejnění následujícího. Po osmnáctiletém pobytu v městě Omaha, Neb., jsem se rozhodl svoje dělnické zaměstnání zaměniti v stav rolnický, totiž farmerský, byv podporován svojí manželkou v mém úmyslu.
Opustil jsem Omahu dne 14. května, v pátek v 6 hodin večer, odkud nás vlak unášel v místa neznámá. Odjížděje v pátek, tož nám vše šlo nazpátek. Nedbaje starých průpovídek, neb jsem svobodář od kosti, přináležím k řádům Č. S. P. S. totiž k řádu Omaha, číslo 144, dále k řádu 4771 M W A., vzdoroval jsem přírodě, která ten samý den se nemilosrdně rozpoutala. Ráno onoho dne počalo slunce páliti, tak že k očekávání bylo něco podobného. Asi kolem 4. hodiny začalo pršet a čím více se moje doba odjezdu blížila, tím více se zatemňovala obloha a já v dešti ubíraje se na nádraží, připomínal jsem si, jaké asi bouře na nás čekají v novém našem domově. Byl to průvod nevěstící nic dobrého, avšak na vše odhodlán pokračoval jsem za svým cílem, jejž jsem si byl určil. Bouře a déšť stával se čím dále tím prudší, tak že kolem půl desáté hodiny nastalo krupobití a pak zase pršelo, že bylo vše pod vodou. V půl deváté, kdy měli jsme býti již v Chicagu, přijížděli jsme teprve do Cedar Rapids, neboť následkem bouře dráha byla poškozena, a my do Chicaga přijeli až ve 3 hodiny odpoledne. Tam jsem měl ve 3 hodiny přesedati na dráhu Grand Trunk, tož jsem se zase zdržel až do 11 hodin v noci.
 |
| Vlakem trasa Omaha - Ithaca s přestupem v Chicagu by dnes zabrala dva dny (Google Maps) |
Nyní přikročím k popisu. Pravdou je, že tato krajina pozůstává z údolí, kde nacházejí pozemky dobré i špatné, tak že vystěhovalec když padne nějakému sdružení do rukou, se šeredně sklame. Půda jest šedá, a místy kamením promísená, ačkoliv vše je krásné, jsem vychová v tom oboru, a nechci snad někoho vybízet, ale jen samou pravdu sdělit. Dále okolo údolí se rozprostírají menší i větší vrchy, a jak jest viděti i okolo Omahy. Jest to romantická krajina, tak asi jako v Jižních Tyrolích, jenže s výjimkou těch kopců, neb zde nejsou ty ohromné hory; jestiť to důkaz těch farem, jež jsou zde obdělávané a jež jsou zde obdělávané a jež jsou vlastněny i Čechy, jak jsem sám viděl. Pravdou je, že pro člověka s menším kapitálem, jako jsem byl třeba já, je zde dosti příležitosti si zaopatřiti pěkný domov, že může slušně býti živ a nemusí o práci v městě žebrat.
 |
| Anton Semik píše v textu CAYUGU jako Cayutu a okres TOMPKINS jako Tomkins |
Jsem nyní v Cayuta, N. Y., u pana Tesaře, řádného a poctivého to muže, mám koně paní Jonášové, dopisovatelky do Pokroku a Hospodáře a jiných listů, bych moje zavazadla dopravil do nového domova, totiž 20 mil od Cayuty. Tož ať žádného nepřekvapuje, že tak daleko. Cayuta je malé město, kde je nádraží a několik budov, kdežto mně se lépe zamlouvalo zakoupiti u města velkého, což jsem na radu p. Tesaře udělal a jsem spokojen, neboť jsem výhodně koupil, a proto oznamuji všem těm, kteří by hodlali změnit své povolání, aby se na mne obrátili a já jim vše upřímně a krajansky sdělím. V pádu tom, že kratší cestou by chtěl někdo něco koupiti, tož nechť se obrátí na pana Alberta Tesaře, Cayuta, N. Y.
Ručím svojí ctí, na které mně více záleží, než na něčem jiném, že bude takový hledatel domovin k nejlepší spokojenosti obsloužen. Já byl též nedůvěřivý, ale našel jsem člověka, že je nutno skutečně jen pravdu o něm psáti. Nepochlebuji, u mě to není, pravdou je, že mé slovo jako sto; toť ať si myslí o mně čtenář co chce, já jsem svůj a co napíšu, za to ručím tím, co mi nejmilejší. Později až vyšetřím záležitosti do podrobna ohledně sdružení farmářského, tak podám zprávu, prozatím varuji ct. redakci ohledně oznámek a lákadel nezkušeného lidu. Nechci předpisovat, co má redakce dělat. Časopisy mají býti pro užitek celku, nikoli jednotlivců; dle mého úsudku bývají ohláškami lidé klamáni. Jsem malý, ale vždy hájím pravdu, a kdybych i v tom podlehl, nebyl bych první, ani poslední. Tímto pro dnešek končím.
A. V. Šemík
 |
| Pokrok západu 31.8.1910, str. 2 |
Z FREEVILLE, N. Y. ― Ctěná redakce! Zasílám předplatné na "P. Z." a za premii žádám semena. Jsou tomu již dva roky, co jsme se sem přistěhovali z Omahy. Velice rádi čteme "Pokrok" a zprávy omažské zvláště nás zajímají. Počasí zde máme proměnlivé. Sníh napadá a sleze a zase napadne jiný, což trvá již od půl listopadu. Stálá sanice se neudrží. Když zde uhodí neb vánice, potrvají obyčejně dva až tři dny, načež je zase volněji. Tak nám ta zima utíká. Březen začíná s vyjasněným počasím, jaký ale bude dál, nevíme. Loňské jaro bylo trochu deštivé i studené, též zde byly malé mrazky, ale ovoce přece nezničily. Místy bylo ovoce dost a vůbec každý ho měl dost pro svoji spotřebu. Úroda též byla místy obstojná, místy pěkná. Zde platí dobře seno a kdo může prodat hodně sena, ten si pomůže. Také se zde nejvíce seno pěstuje, zvláště jetel se tu dobře daří, neb jest zde půda promíchaná vápenatým kamením, což jeteli velice prospívá. Zdejší Američané říkají, že ten kámen jest dobrý, ježto v létě udržuje teplo na noc pro kornu. V létě jsou zde většinou chladné noci.
Letos se tu farmy hodně prodávají, neb každou chvíli je někde je někde dražba na nářadí. Každému jest divno, proč jest zde tolik na prodej. Tomu se netřeba divit, neb jest to snadno vysvětlitelné. Zdejší Američané jsou většinou lidé staří, kteří už dělat nemohou, děti mají na studiích nebo ve městech, a tak jsou nucení farmy své prodat.Však ta láce farem nebude již dlouho trvat, neb se sem letos stěhují i jiné národnosti. Též i Čechů sem přibylo. Když jsme sem před dvěma roky s mým nyní již zesnulým manželem přistěhovali, byli jsme tu pouze dvě české rodiny a teď jest nás tu již devět rodin českých usazeno.
Každému se zde líbí. Všude je štěpná tráva a pak každé tři míle je malé městečko, tak že jest to tu veselejší. Ta malá městečka jsou jako ve staré vlasti vesnice. Též jsou zde mlékárny a proto i dobrý odbyt na mléko. Rovněž i mlýny jsou tu. O, jak se zde mému manželi líbilo, jak byl rád, že si pomohl ku kousku svého pozemku! Žel, že mu nebylo dopřáno, aby se dlouho z toho těšil. Ta neúprosná smrt nemá slitování ― sklátilať nám našeho manžela a otce k předčasný hrob. ― Končím s pozdravem na ct. redakci. Zvláště moji známí v Omaze nechť přijmou vřelý můj pozdrav a též i čtenářstvo.
Marie Šemík
zdroje:
(¹) Pokrok západu - týdenník politický, poučný a zábavný; datum vydání 9.6.1909, str. 5
(²) Pokrok západu - vydání 15.3.1911, str. 2
(²) Pokrok západu - vydání 15.3.1911, str. 2
Žádné komentáře:
Okomentovat