neděle 31. května 2020

V čase koronavirové pandemie

9. května vyrazilo na Vyšehrad poměrně hodně lidí, aby strávili sobotní odpoledne mimo uzavřené karanténní  prostory. K malé skupince Šemíků se tam přes videokonferenci připojil Pavel Semik z Kanady. Pavlův "skok" na Vyšehrad byl překvapivý.
Za mnou radnice v Habrech,
kde je živá matrika a paní matrikářka
Kontakt na něj mám mnoho let. eMailovou adresu jsem dostal od jeho synovce. Před pěti lety jsem se sešel se sestrou Pavla. Jiřina Šemíková tehdy žila v Zadní Třebani. To jsem už tuto šemíkovskou linii uměl zařadit. Jejich děda se přiženil do Jiříkova z Bačkova. Jiřina mě nechala nahlédnout do oddacího listu svých rodičů. V okresním archivu v Kutné Hoře jsem vypátral ze sčítání obyvatel rodinu Šemíků v Jiříkově nedaleko Habrů. V roce 1921 žije na č. 22 tříletý chlapec Oldřich s matkou Anežkou, tetou Annou, strejdou Antonínem a prarodiči. Oldřich bude později otcem pěti dětí. Jedním z nich bude Jiřina Šemíková a také Pavel, toho času v Torontu.
Ještě dříve jsem v Praze na Olšanských hřbitovech zaznamenal na jednom hrobě jméno Slávečka Šemíka. Roky jsem netušil, kam bych ho zařadil. Od Pavla nyní vím, že to byl jeho nejmladší sourozenec. Také jsme se dozvěděl, že už jsou to dva roky, co Jiřina není mezi námi.
Pojďme se podívat do Jiříkova, malé obce, kde žila na počátku minulého století rodina Václava a Marie Šemíkových. V roce 2014 jsem začal pátrat po Karlovi Šemíkovi, jehož jméno je mezi dalšími obětmi světových válek na žulovém památníku v Jiříkově. Zkusil jsem kontaktní osobu uvedenou v evidenci válečných hrobů. Pan Bárta poslal můj dotaz na matriku v Habrech. Tam jsem se dověděl, že Karel Šemík byl ročník 1897. Sem jsem se dostal před šesti roky.
Nevěděli jsme, kdy Karel zemřel. Vypravil jsem se tedy letos v době, kdy už byla koronavirová opatření na ústupu, do Habrů. Ještě jsem si v kutnohorském okresním archivu objednal sčítací operáty Jiříkova z let 1910 a 1900, protože jsem měl při první návštěvě v ruce jen rok 1921.

Státní okresní archiv Kutná Hora je od 16. března 2020 pro veřejnost uzavřen, a to z důvodu rozsáhlé stavební rekonstrukce archivní budovy, která potrvá cca 2 roky. Badatelům ovšem umožňujeme studium našich materiálů v badatelně Státního oblastního archivu v Praze. Zarezervujte si, prosím, místo v pražské badatelně a tam si také objednejte sčítací operáty Jiříkova:
OÚ Čáslav, inv. č. 2728, Jiříkov 1900, karton 1226
OÚ Čáslav, inv. č. 2838, Jiříkov 1910, karton 1322

Tato nepříliš příznivá zpráva byla následována oznámením z oblastního archivu v Praze na Chodovci.

Kolegové (z Kutné Hory) Vás budou kontaktovat a domluví s Vámi termín návštěvy u nás v Praze. V podstatě to bude fungovat tak, že předložení archiválií u nás v badatelně může proběhnout následující pracovní den potom, co archiválie ze SOkA Kutná Hora dorazí k nám do Prahy.
Dovolujeme si Vás informovat, že s ohledem na aktuální omezený provoz badatelny (včetně personálního zastoupení) bude zatím nyní během veškerého provozu studovny uplatňován režim platný pro tzv. vědecké dny, tj. pevná rezervace místa na vybrané datum, aktový materiál nebude předem pročíslován, a při odchodu z badatelny bude nutné předložit ke kontrole poznámkový blok, otevřít příruční počítač (skener), aby mohla být provedena kontrola, že nejsou z badatelny omylem vyneseny žádné ze studovaných archiválií.
Při návštěvě bude také nutné dodržovat různá hygienická opatření, např. užívání vlastní ochranné roušky, vlastních latexových rukavic, odevzdání dotazníku o bezinfekčnosti (formulář obdržíte v badatelně). Při příchodu do budovy nás prosím kontaktujte, abychom si Vás vyzvedli na vrátnici a doprovodili do badatelny.

Za mnou památník obětem v Jiříkově
Z naplánované cesty do Kutné Hory, Habrů a Jiříkova jsem musel bývalé okresní město vyškrtnout. Minulý pátek jsem v roušce nahlédl s paní matrikářkou do živé matriky narozených. Ověřil jsem si data narození Karla Šemíka (*1.11.1897) i jeho sourozenců. Potom jsem zajel do nedalekého Jiříkova nadechnout se čerstvého vzduchu ve stínu stromů na návsi.

Před pár dny jsem v oblastním archivu listoval v gumových rukavicích a roušce archy ze sčítání obyvatel v roce 1910 a také o deset let starší z přelomu století 19. a 20. Hledal jsem, zda v JIříkově kromě rodiny Šemíkových nežili Láskovi nebo Kadlecovi. Ty jsem nenašel. Zato tu žila rozvětvená rodina Pavlasova. Jan Pavlas byl tehdy místním starostou. K místnímu klanu Pavlasů patřila také Marie Pavlasová, která se vdala roku 1891 za Václava Šemíka a společně žili v č. 22.
V roce 1900 již byl v domácnosti na č. 22 s rodiči a nejstaršími sourozenci i Antonín. Nejmladší Anna přibyla ve sčítání o deset let pozdějiObjevili jsme při této příležitosti nejstarší dceru Václava a Marie Šemíkových. Jmenovala se Marie, narodila se koncem roku 1890. Rodiče měli svatbu o rok později. Máme tedy další prostor k pátrání. Toho prostoru je víc i díky mému dnešnímu telefonátu s panem Kadlecem, který žije v Jiříkově. Z jeho vzpomínek je patrné, že Marie, nejstarší z pěti sourozenců Šemíkových žila ve Vilémově, kde sloužila u Kropáčků. V roce 1910 byla v průběhu sčítání vedena v Bousově u Ronova. Nakonec ještě vzpomínka na Karla Šemíka, který ve svých 18 letech odešel do války, ze které se již nevrátil. V průběhu války psal domů vzkaz z Albánie, kde tehdy probíhaly urputné boje. Pak už nic. V roce 1923 byl označen úředně za nezvěstného.

Žádné komentáře:

Okomentovat