Struktura loveckých úřadů na čele s lesmistrem se v základních obrysech vytvořila již v předbělohorském období a později se proměňovala spíše jen v detailech.
V 17. století na příkladu komorní pardubické „jägerpartei“ existovali tyto hodnostní stupně: forštmistr (fořtmistr), hofjager, besuchknecht, mladší jager, polní myslivec, planknecht, forštknecht, oborník, nyderknecht, holota. Od roku 1655 pozorujeme jasné doklady, že myslivci měli jako zaměstnanci vrchnosti zvláštní roli a status. Tehdy dostal pardubický hejtman instrukce, aby neposílal hajné pracovat na cizí panství a osvobodil je z většiny robot, kromě těch hlavních v létě, kdy bylo potřeba sklízet obilí a píci. Tyto úlevy se ale netýkaly hajných, kteří drželi statky a také z usedlostí museli platit běžné úroky. Přesto další zdroj příjmů poskytoval myslivcům existenční jistotu, protože odměny za práci myslivce nebyly spolehlivé a závisely na potřebách a štědrosti vrchnosti a také na dostatku zvěře v lese (*).
Opočenský zámek nebyl pouze rezidencí šlechtické rodiny Trčků z Lípy, ale také ekonomicko-správním centrem celého panství. V čele panství stál hejtman, v pramenech nazývaný také „pan ouředník“, který měl na starost vrchní dozor nad vrchnostenskou kanceláří a nad poddanými ve všech záležitostech, ve kterých byly podřízeni vrchnosti. Tuto funkci obvykle zastával příslušník nižší šlechty, jsou ale známy i hejtmani měšťanského původu. Za posledních Trčků spravoval opočenské panství v letech 1600 – 1628 Andreáš Nejman z Ryglic, v letech 1628 – 1629 Václav Kaňka Náchodský a Mikuláš Jeremiáš Třebechovský a od roku 1630 jako hejtman působil Jan Petr Rašín z Rýzmburka. Vedle nich působili jako regenti Samuel z Nejepína (1624) a Jindřich Kustoš mladší ze Zubří (1625 – 1629). V letech 1630 – 1634 byl vrchním regentem Jindřich Straka z Nedabylic. (+)
Na Opočenském panství se Klusák z Kostelce jako hejtman nevyskytoval. Minule jsme se pozastavili nad poznámkou, že Albrecht Beneš Klusák z Kostelce (generační vrstevník Jana Šemíka) byl fořtmistrem a později hejtmanem na Trčkovském panství. Bylo to v Posázaví nebo ve východních Čechách?
 |
| Z lovů a myslivosti na Opočensku |
Nadlesní Jan Hylebrand Licek z Ryzmberka, jinak též fořtmistr, byl podřízený hejtmanovi. Jemu podléhali myslivci (forštové, fořtknechti, waldknechte), polesný (waldbereiter), holomci a bažantník.
Písmák Jiří Volný od roku 1730 pracoval v Kratonohách u Hradce Králové jako šafář a vrchní ovčák. Lovil také lesní zvěř, vykonával podobnou práci jako myslivec a ve své rukopisné knize o polní a lesní myslivosti si stěžuje na náročnost svého povolání. ,,Po velikonocích staví [myslivec] v huštinách tenata na jeřábky, pak čeká u hájů na srnčí, střílí v poli na zajíce a na rybnících vodní ptactvo. Po sv. Janě ho pán žene často i do cizí honitby na jeleny a není-li nic jiného, musí chodit za ostříži a kulichy. […] A za to všechno trmácení, běhání, čekání a bdění ve dne i v noci v dešti i na mrazu, o hladě a žízni, za všelikou vytrvalost, obratnost i fortele bývají panský vděk i odměna malé. Dokud je člověk mladý a při dobrém zdraví, mají ho páni rádi a dovedou jeho umění odměnit. Ale když přijdou léta, zrak mdlý, sluch i nohy – již jeť po Tobě veta, v koráběs nebohý! Málos´ v kapsu uložil, skoupě se platilo, něcos´ na zbraně naložil, něco se propilo: teď s myslí obtěženou musíš putovat bídně s dětmi i ženou po světě toulati.“ (*)
Myslivci (fořtknechti) pečovali o les, zvěř, ptactvo, hranice, zabraňovali požárům, vybírali dříví pro panské provozy, registrovali jeho prodej, dohlíželi na tenata a sklizeň sena a otavy z pasek, pobíjeli „škodnou“, odváděli kůže, ale pečovali i o rybníky, louky a potoky.
Otázka tedy zůstává. Mohl se Klusák z Kostelce potkat s Janem Šemíkem před rokem 1634? Byl snad Jan Šemík potulným myslivcem? Do pátrání vnáší nejasnost, kdo z Klusáků (Albert Beneš nebo Václav?) byl vlastně hejtmanem a případně fořtmistrem.
Jan Rudolf Trčka byl v roce 1634 již sedmdesátiletý šlechtic, kterému během jednoho roku zemřela manželka (pohřbena ve Světlé n. S.), dva synové a zeť. Přitom ještě v lednu mu z Plzně Adam Erdman Trčka prostřednictvím svého hejtmana Václava Klusáka z Kostelce poslal vzkaz o velkolepé budoucnosti Trčků. Mladý Trčka měl údajně po plánovaném spojení proticísařských sil a převratu proti Habsburkům dostat Kladské hrabství a knížecí titul k tomu. Jan Rudolf Trčka si přál, aby se takového úspěchu dožil, a již plánoval a snil o tom, jak by celé knížectví fungovalo například z hospodářského hlediska (smiřické panství by se věnovalo rybníkářství, opočenské obilnictví, v horských oblastech by se těžilo dřevo a chovali jeleni...). V pozdější výpovědi při trčkovských procesech svědek Václav Klusák také zmínil, že Trčkové nepočítali s návratem šlechty žijící v exilu, respektive, že Trčkové neměli v plánu vracet některé levně nakoupené pobělohorské pozemky. (@)
Zdroje:
(*) Myslivost v etnologické perspektivě, Diplomová práce z r. 2019, Jan Smejkal
(+) Východočeské panství Opočno v letech 1618 – 1638, Diplomová práce z r. 2009, Petr Nosek
(@) Vzestup a pád Trčků z Lípy za třicetileté války, Bakalářská práce z r. 2018, Petr Tobiášek
(@) Kladsko v plánech účastníků valdštejnského spiknutí, Kladský sborník, 1998, s. 149–156, Jaroslav Šůla
Žádné komentáře:
Okomentovat