Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

neděle 14. ledna 2024

Jan Lenoch a jeho předci

Můj děda z matčiny strany se jmenoval Jan Lenoch. Děda tohoto dědy se jmenoval stejně. Prapraděda Jan Lenoch je patrně nejznámějším rodákem z Makova, obce ležící nedaleko Litomyšle.
Článek z Národních listů (1883)
Jan se narodil 5. listopadu 1844, vystudoval nižší reálku ve Vysokém Mýtě a pak převzal po svém otci Jakubovi Lenochovi správu zemědělského hospodářství. Až do roku 1892 se Janovi dařilo, na co sáhl. Od roku 1880 byl zvolen za místního starostu. O deset let později je uváděn i jako starosta okresního zastupitelstva litomyšlského. Byl rovněž předsedou okresního hospodářského spolku a zasedal v zemské zemědělské radě. Jan Lenoch také vypomáhal učit na makovské škole, kde byl velmi oblíben. V roce 1883 byl navržen za litomyšlský okres jako kandidát na poslance do zemského sněmu, avšak díky jeho vlastenecké a ušlechtilé povaze pomohl jinému kandidátovi za poličský okres před Němci navrženým kandidátem.
Pokračování článku
z Národních listů
V roce 1895 byl již zvolen za poslance v kurii venkovských obcí za volební obvod Litomyšl jako člen Národní strany svobodomyslné, jejíž členové byli známí jako mladočeši. Jeho jediný syn, také Jan, studoval v Praze na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě práva. Tou dobou byl Jan starší již několik let vdovcem. Jan Lenoch často jezdil za svým přítelem panem Prokopem do Dolního Újezdu „Na Rovinku“ a tento jeho přátelský vztah mu pomohl zapomenout na jeho nešťastný rodinný osud.
Cituji z rodinných pamětí jeho druhé manželky Kateřiny.

Pro Prokopovi to byl vždy svátek, když k nim pan Lenoch zavítal. Přinášel tolik novinek ze světa a moc hezky vyprávěl. Prokop měl 3 dcery Dorotku, Kateřinu a Annu. Dorotka byla milá hospodyňka, Anča veselý diblík spíš kluk, ale nejhezčí byla Kateřina – vysoká, štíhlá s podobou Římanky s bohatým vrkočem a bystrýma očima. Kateřina toužila po vzdělání a výjimečnosti. Hodně četla a ochotnicky hrála divadlo, ale o selské chlapce neměla zájem.
Kdykoliv přijel pan Lenoch, poslouchala ho se zatajeným dechem. Tentokrát se panu Lenochovi ani moc mluvit nechtělo. Měl velké starosti s rodinou, paní Anna (manželka) byla vážně nemocná a syn Jan byl na studiích. Přijel si svému kamarádu postěžovat a poradit se a požádal ho, aby mu dohlédl na statek, protože ho zase čekala cesta a povinnosti. Prokop slíbil a tak se rozloučili.
Paní Anna však toho roku (1892) zemřela a Lenochovi nastaly zlé časy. K Prokopovým občas zavítal, ale jen na skok, nevěděl co dřív – politika nebo statek.
V zimě 1896 ale pan Lenoch opět přikvačil. „Musím se oženit. Statek potřebuje hospodyni a já o žádné nevím, kamaráde poraď, znáš v okolí lidi líp než já“. Prokop přemýšlel a žertem řekl „Ať přemýšlím, jak přemýšlím, žádnou ženu jakou hledáš, neznám, leda že bych ti dal svoji Kateřinu. Kateřina nebyla daleko, motala se kolem, aby jí nic neušlo a tak docela vážně odpověděla, že si pana Lenocha klidně vezme. Starý pán byl překvapený, vždyť by Kateřina mohla být jeho dcera, ale nakonec to není špatný nápad (jejich věkový rozdíl byl 21 roků). A tak se Kateřina vdala v dubnu 1897 do Makova.
Nebylo jí ani 21 let, když si ji zemský poslanec Jan Lenoch přivezl na statek. Začátky na statku nebyly lehké. První oběd se také nepovedl, smetanová omáčka se zdrcla, a to bylo poznámek od pacholků. Jenom manžel pohladil mladou ženu a utěšoval, že se to stane i zkušenější. Pan poslanec brzo odcestoval a Kateřina zůstala sama s cizími lidmi. Často plakala, utekla by, ale tu ostudu by nepřežila. Postupně si získala autoritu služebných i lidí ze vsi, kteří na statek chodili pomáhat.
Jan po studiích práv c. k. soudní adjunkt,
okresní soudce a pak rada vrchního
zemského soudu v Kutné Hoře
O prázdninách měl přijet domů Jan, student právnické fakulty. Svatby otce se nezúčastnil, byl zatrpklý a rozbolestněný. Neuměl si představit domov bez milované maminky s mladou ženou, která by mu mohla být sestrou. Kateřina se setkání také bála. Jak se k ní asi bude chovat? Bude ji odsuzovat, přehlížet nebo pohrdat? Po jeho příchodu zůstal jen ostych a to oboustranný. Jan ji jen tajně pozoroval. Počíná si obratně, je čilá, pracovitá, starostlivá a k tomu pečlivě upravená a čistotná. Kateřině se Jan také líbil, byl slušný skromný a Bože jak je vzdělaný! Ona, která tak dychtila po vzdělání se mu obdivovala. A tak se postupně mezi nimi vytvořilo přátelství a vydrželo jim do konce jejich života.
Žně toho roku šťastně skončily a na podzim po sklizních řep a brambor vzal pan poslanec Kateřinu poprvé do Prahy. To byla událost, ještě po letech o tom s dojetím vyprávěla. Praha ji okouzlila, chodili do divadel, muž ji ukazoval pamětihodnosti, obědvali v reprezenťáku a nakonec ji manžel koupil briliantové náušnice. Seznámil ji i s přáteli a prý udělala na všechny velký dojem. Byl mezi ní a mužem velký věkový rozdíl, Kateřinu však k němu poutala velká úcta a obdiv.
Nejvíce ji však vyhovovalo, že se na hospodářství může rozhodovat sama. Starý pán když poznal, jak je Kateřina energická a zdatná, jak se v hospodářství vyzná, nebránil jí v jejích novotách a přenechal ji celé vedení statku – byla vlastně pokračovatelkou jeho zesnulé ženy. Sám se pak věnoval věcem veřejným. Občas Kateřinu někam vzal, buď do Prahy, nebo na jiná místa svého pracovního rajonu a oběma to manželství vyhovovalo.
Indikační skica Stabilního katastru
severního okraje Vidlaté Seči

Jan Lenoch byl synem Jakuba (*1817), který se na makovský statek č. 18 přiženil k Havlíkům z vedlejší vesnice Vidlaté Seči. Stalo se tak v roce 1837. Jsme v době vzniku Stabilního katastru a ve Vidlaté Seči přebírá hospodářství s domem č. 41 Josef Lenoch. Na mapě je předání viditelné v podobě škrtnutého Jakuba a dopsaného Josefa. Josefův bratr Jakub se přiženil do Makova, jak už bylo zmíněno výše.
Čísla popisná byla zavedena v našich zemích v roce 1770. Dnešní č. 41 bylo původně číslem 22. Při hledání Jakuba "prostředního", jehož syn i jehož otec se narodili v Seči, jsem v minulosti nenašel. Tedy toho pravého. Při svatbě v roce 1801 bylo u jeho jména poznamenáno, že mu je 30 let. Kolem roku 1771 jsem nenašel narození v Seči žádného Jakuba. Ovšem v Seči tehdy žilo více Jakubů Lenochů. Někteří členové rodu žijící ve Vidlaté Seči, ale i v Makově, měli stejně daleko do kostela v Dolním Újezdu i v Morašicích. Proto se mi nedařilo najít toho pravého Jakuba (*1763).
index ze Sbírky matrik Východočeského kraje,
sign.: 1345 (poř.č. 6637), 1753-1784
Moc mi pomohla práce faráře Malého, který měl matriky v Morašicích dobře načtené, a který o cestách některých Lenochů do farnosti morašické místo do farnosti sv. Martina v Dolním Újezdě u Litomyšle dobře věděl. Navíc, před rokem 1770 v matrikách nejsou čísla domů, protože tehdy ještě žádná neexistovala. Přesto se dá odvodit z majetkových záznamů, že Jakubové z rodu Lenochů se narodili tři generace po sobě na statku, který později dostal č.p. 22 a dnes je na tom místě ve Vidlaté Seči č. 41. Jan Lenoch (*1692) se patrně přesunul (přiženil?) z původního statku, který stál na opačném konci Seče směrem k Chotěnovu. 

Václav Lenoch - 9 generací

25.9.1661, Seč, otec Jakub Lenoch, Anna matka, dítě Václav
A nyní se dostávám i k opravě genetického bádání. Ne deset, ale jen 9. generací dělí mne a mého vzdáleného bratrance, se kterým máme shodu na 1. a 5. chrom.
Pojďme ale dál do historie. Otec Václava je zaznamenán v Soupisu poddaných z roku 1651. Tam je uveden jako syn Jakub. Tedy víme, že zde žil i o generaci starší Jakub Lenoch, děda Václava.
Je tu však ještě jeden zdroj. V Chrudimském kraji, konkrétně v okolí Litomyšle, není znám v té době žádný svobodník. V soupisu k roku 1655 je zde 12 svobodných dvorů, 16 svobodných rychtářů a po 4 hamfeštních dvorech a domech.
V Soupisu poddaných z r. 1651 je uveden jediný svobodník Jan Hertík v Cerekvici. V roce 1654 je uvedeno, že v Chotěnově svobodný dvůr drží Jakub Lenoch. Tento záznam je označen jako pravděpodobné nesvobodné držení svobodného majetku. Jedná se o stejného Jakuba jako je Jakub v Soupisu poddaných o tři roky dříve? Toť otázka. Odhaduji, že by to tak mohlo být. V Soupisu poddaných Chotěnov chybí. Společně s Vidlatou Sečí měly společnou rychtu, a tak bych se nebál ztotožnit Jakuba z roku 1651 (Soupis poddaných) a 1655 (Soupis svobodníků na Chrudimsku).
V nejstarším vrchnostenském urbáři – seznamu poddaných a jejich povinností – z roku 1548, tedy před více než 450 lety začíná pořadí sedláků v Seči Jíra Lenochů. Tehdy bylo v Seči jen 23 usedlostí. V Chotěnově, který patřil k sečské rychtě, jich bylo 6. Tuto informaci přinesl Josef Malý, který byl po roce 1960 duchovním v Morašicích. Mezi Jírou a prvním Jakubem nám chybí jedna nebo dvě generace. Nemáme tedy potvrzeno přímé příbuzenství v přímé linii.
Přesto si můžeme dovolit porovnat dva srovnatelné rody. Šemíkovi patří mezi vzácnější příjmení Přibližně 80 mužů a 80 žen. Z rozložení míst, kde žijeme, se dá odhadnout, že první Šemík se vyskytoval na Havlíčkobrodsku. První Šemík se objevil na Horách Vrbických v průběhu 30 leté války. Nevíme však, odkud přišel.
Příjmení Lenoch také není běžné. V republice máme kolem 150 mužských nositelů tohoto příjmení a stejně tolik žen. Jak je patrné z výskytu příjmení, počátek tohoto příjmení můžeme skutečně hledat v okolí Litomyšle. Zpočátku ve Vidlaté Seči, ale již v 18. století se můžeme setkat s Lenochy v Makově, Dolním Újezdu, Osíku, Morašicích, Sedlišti. V 19. století se dostali až do Ameriky. Praprababička Ashtona Kutchera se jmenovala Anna Lenochová. Kořeny rodu budou u Vidlaté Seči hlubší, minimálně o dvě generace oproti Šemíkům z Vysočiny. Na rozdíl od našeho rodu, měl rod Lenochů lepší „startovací“ pozici.


Žádné komentáře:

Okomentovat