Osudy lidí končí na hřbitově

Někdy se říká, že na hřbitovech začínají osudy rodopisců. To je totiž místo, kde si uvědomujeme svoje kořeny, kde si oživujeme příběhy předků. To je zároveň místo, kde u některých jedinců vzplane touha dovědět se o svých předcích víc, než je napsáno na náhrobcích.

V mém případě klíčovým impulzem pátrat po minulosti rodu byla pasáž z kroniky Smrdova nazvaná "Úmrtí Jana Šemíka z č.12". Jan (*1849+1929) byl poslední v řadě sedláků, který je pochován ve Smrdově, dnešní Sázavce. Jeho syn Alois a vnuk František mají hrob na čachotínském hřbitově. Jeho otec Josef a děd František byli pochováni na římskokatolickém hřbitově ve Smrdově. Tedy tam, kde se v Sázavce pohřbívá dodnes. Janův praděd Josef, který zemřel v roce 1814, je pochován na dnes již zrušenem hřbitově v bezprostředním okolí smrdovského kostela. V těsné blízkosti kostela se pochovávalo do roku 1822. Tam leží další generace lidí z celé smrdovské farnosti, tedy i z Ovesné Lhoty, Bačkova, Zboží, Vrbice. Jen lidé z Dobrnic a blízkého okolí měli a mají hroby na místním hřbitůvku u filiálniho kostela Všech svatých.

Šemíkův hrob v Neumětelích

Dnešní procházku po hřbitovech a hrobech zakončíme v Neumětelích u hrobu nejznámějjšího českého koně. Od roku 1887 je nad velkým kamenem postavena pískovcová stříška, kterou dal na své náklady postavit kníže Schwarzenberg. Celý pomník přivezli rozložený na pěti povozech tamní sedláci. Nápis na hrobě praví: "V Neumětelích se věřilo a věří, že zde Šemík, věrný kůň rytíře Horymíra, zakopán leží."
Koncem 19. století porušil veškerá tabu s hrobem spojených správce místního panství Gassauer. Ten dal Šemíkův kámen odvalit a nechal pod ním kopat. Nenašel však nic. Neví se ani to, kde se v Neumětelích kámen vzal. Podle všeho totiž pochází až z osm kilometrů vzdáleného brdského Plešivce - hory považované i dnes tu a tam za magickou*.

*Krajinou zázračného koně - Ohlédnutí Václava Cílka za mizejícím národním mytologickým světem...