Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

úterý 25. března 2014

Raději vyhořet než se stěhovat?

Dnes se vrátíme na počátek let padesátých minulého století a navážeme na příběh pátera Toufara. Co dalšího napsal kronikář Ovesné Lhoty na počátku roku 1950?

V naší obci ti, kteří věřili „zázraku”, brzy na tento zapomněli pro velký požár, který postihl naši obec.
Dne 17. května o půl sedmé večer vypukl v naší obci veliký požár zaviněný pětiletým chlapcem Anny Vavříčkové, která v ten den přijela na pohřeb své matky Anny Ulrichové. Pohřeb zemřelé se konal dopoledne tohoto dne. Po příchodu z pohřbu dcera zemřelé Karafiátová Božena vynesla slámu z postele, kde nebožka zemřela, za stodolu na sklep, při čemž pravila, aniž si povšimla chlapce, který u toho byl přítomen, že tato sláma se musí spálit, jak je na vesnici zvykem. Chlapec vyčkal chvíle, kdy zůstal bez dozoru a tuto slámu sám zapálil. 
Od této slámy chytila střecha sklepa Karafiáta Václava. Odtud se oheň přenesl na stodolu Ulricha Karla a Kučery Jaroslava. Tato poslední jmenovaná stodola byla krytá lepenkou a vítr, který v tuto dobu nastal, přenesl oheň na stodolu Václava Jelínka čp. 4, která byla krytá došky. Odtud se oheň rozšířil na chlévy a obytné stavení jmenovaného Jelínka Václava a Zounka Václava, u kterého oheň zachvátil všechny jeho budovy. Dále shořelo obytné stavení Koláře Bohuslava, Radila Bohuslava, stodola Jelínka Václava čp. 6, stodola Pipka Václava a stodola Nováka Josefa čp. 8.
Jen velikou obětavostí místního a okolních hasičských sborů, kterých se zúčastnilo celkem 14, bylo zabráněno, že tomuto živlu nepadla celá naše obec za oběť. Minulého roku byla velká úroda a proto byly všechny stodoly přeplněny slámou a tím se mohl oheň rychle šířit. Nejvíce tímto požárem byl postižen Zounek Václav, který do posledních chvíle pomáhal všem sousedům a sobě začal zachraňovat svůj majetek teprve, když mu oheň zachvátil jeho budovy.
Veškerá bezpečnostní pohotovost byla zmobilizována, jak z okresu, tak i členové krajské bezpečnostní služby byly na místě požáru. Mimo drůbeže neshořel žádný dobytek a ani nepřišel žádný k vážnějšímu úrazu. Celková škoda byla odhadnuta na 1.700.000 Kčs. Činitelé lidové správy kraje, okresu i místní, s ohledem na postižené a na budoucí vývoj vesnice, snažili se přesvědčit postižené o výhodách JZD a aby místo osmi stodol  se stavěly jenom dvě, a to pro celou obec společné. Narazili ale na velký odpor právě u těch požárem postižených, kteří se rozhodně postavili pro[ti] vstoupení do JZD. Byla to velká neuvědom[ěl]ost těchto zemědělců, neb to byla jedinečná příležitost...

Text nijak neupravuji a doplňuji v hranatých závorkách jen části slov tak, abych zachoval srozumitelnost textu. Teď přeskočíme několik stránek a pokračujeme rokem 1952.

K oslavám 1. máje byla v naší obci zajišťována účast agitací pěti dvojic z členů národní fronty. Tyto dvojice chodily od domu k domu, kde vysvětlovaly občanům význam 1. máje, objasňovaly mezinárodní a vnitřní politiku a zvaly je k účasti na manifestaci 1. máje. Průvod se z naší obce letos nekonal. Občané jeli vlakem do Josefodolu, odkud šli hromadným průvodem do Světlé...

Rolník Zounek Václav pro nesplněné předepsané dodávky a pro brutální chování se vůči svých jednotlivých spoluobčanů a příslušníků místního národního výboru, byl okresní prokuraturou odsouzen k trestu osmnácti měsíců nucené práce, zabavení veškerého majetku a vyhoštění z obce i s rodinou. Jeho pozemky byly místním národním výborem dány do nuceného pachtu těmto rolníkům: {zde jsou v kronice uvedena 4 jména}.

Na seznamech Státní bezpečnosti, které jsem pro okres Ledeč a okolí nedávno uváděl, jsem vynechal následující záznam:
572ZounekVáclav4.3.1907UnhošťVelké Přítočno27.2.1953

Máme tu rok 1953. A co dál je psáno v kronice Ovesné Lhoty? Kronikář píše dost šroubovaně.

V tomto roku téměř ve všech okolních obcích byly založena jednotná zemědělská družstva. Okresní národní výbor zaměřil se na naší obec, aby i zde bylo družstvo založeno. Při veřejných schůzích referovali a přesvědčovali naše rolníky nejlepší referenti okresního národního výboru (ONV). Na tyto první schůze se dostavili téměř všichni zemědělci naší obce, což byla nevídaná věc, neboť obyčejně mimo malých a jenom málo jednotlivců ze středních rolníků se na tyto svolané veřejné schůze dostavovali. Přes všechno to se přece jenom družstvo v naší obci nezaložilo. Přátelé vesnických boháčů dávali si podmínku, že když bude propuštěn Zounek Václav, který v tu dobu byl v zajišťovací vazbě a do JZD budou přijati všichni všichni vesničtí boháči, bude družstvo založeno, což nemohl ONV přijmouti. Ostatní střední zemědělci ze strachu, aby si tyto přátele [vesnických boháčů] nerozhněvali, nevyslovili se též pro vstup do JZD a naše obec nadále zůstává pozadu za ostatními pokrokovými obcemi.

Říká se, že je lepší dvakrát vyhořet, než se jednou stěhovat. To jistě Zounkovi vědí lépe než ostatní.

4 komentáře:

  1. Jiné stěhování opravdu naší rodiny nepostihlo, požáru se však v novém bytě v Libochovičkách nevyhnuli. Dnes už žije pouze poslední mužský nositel tohoto jména z tohoto rodu (můj otec) Ladislav Zounek ml.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tedy on ještě pamatuje počátek let padesátých? Pozdravuje ho ode mne.

      Vymazat
    2. Tento komentář byl odstraněn autorem.

      Vymazat
    3. Bohužel, otec se narodil až v roce 1961, ale o historii rodu se velmi zajímá. Ku příležitosti jeho 55. narozenin mu sestavuji menší genealogický vývod a krátké rodopisné povídání o rodu Zounků a při hledání informací jsem narazila na Váš blog, který mi byl velkou inspirací. Moc děkuji!

      Vymazat