Jméno Šemík ve středověké Praze

Hned na začátku upozornění. Tento příspěvek je pokusem o popis, kde a kdy se v Praze v minulosti vyskytovalo naše jméno. Podobně jako u historického výskytu na Moravě se tudíž nalezené informace netýkají našich předků v přímé linii. Na rozdíl od moravských Šemíků, kde pojmenování mohlo být jménem křestním, lze u pražských Šemíků odhadovat jiný původ jména. Mohlo souviset se jménem Šimon (jméno dětí obsahovalo jednu složku jména otcova), ale v městském prostředí nelze vyloučit ani vliv německy mluvícího prostředí.

Základy starého místopisu Pražského, část II.

Český historik Václav Vladivoj Tomek se v 19. století pokusil z nejstarších dochovaných pražských urbářů určit jednotlivé nemovitosti se jmény vlastníků. Práce na Základech starého místopisu Pražského musela být obtížná. Čísla domů ještě neexistovala. Majitelé domů jsou mnohde uváděni jen křestním jménem a povoláním. Méně často je uvedeno i příjmí - přízvisko, z něhož se až o několik století později vyvinulo dědičné jméno rodinné, tedy příjmení.

str. 104 - v Poštovské ulici (179 c)

1379 in Opatowitz; Jan carbonarius dictus Schemik emit erga Hermannum loschferber

1380 Jesconis Schemink

1381 Schemynk carbonario; Schemiconis carbonistae

1382 Jesconis Schemink; Schemink

1383 Walentinus dlazicz emit erga Semynk carbonistam

Jüttnerův plán Prahy z let 1811- 1815, vyznačena Černá ulice

Začneme v roce 1379. V dnešní Křemencově ulici kupuje Jan uhlíř řečený Schemik část dnešního domu č.p. 179. Zůstává zde až do roku 1383, kdy nemovitost prodává.

str. 85 - v Černé ulici (mezi 161 a 170)

1384 Jan Semink emit erga dominam Marusse viduam

1384 Hewczae 

1385 Semynk

1387 Ewczae

1388 Duchek cudelnik emit erga Shemyng carbonistam

Přesuňme se společně s Janem do nedaleké ulice Černé. Dá se myslím úspěšně tvrdit, že se jedná o jednu a tu samou osobu. Od vdovy Marie kupuje dům v oblasti, kde se stýká Opatovická a Černá ulice. Na dnešním leteckém pohledu je ta oblast vyznačena červeným balónkem. Je také možné, že si uhlíř koupil hlavně pozemek, na kterém skladoval dřevěné uhlí, které dovážel z blízkých či dalekých lesů. Ještě na počátku 19. století, jak vidno z Jüttnerova plánu, je mezi domy č. 161 a č. 170 nezastavěná parcela.

str. 98 - v Černé ulici (153 d)
1394 Johannis vhlerz (uhlíř)
1399 in Opatowitz probe scolas S. Michaelis, Johannis carbonarii, cens. 10 gr.
1403 Johannis carrbonistae
1418 Johannis vhlerz (uhlíř), Johannis carrbonistae

Tady bych s kontinuitou osoby Jana Šemíka raději příliš nepočítal. Nedaleko kostela sv. Michala sídlili i další uhlíři. V Černé ulici č. 159 mezi roky 1377 a 1399 to byl Mikeš Rys. Nedaleko ve stejném období uhlíř Blažek (Voršilská č. 143). V roce 1382 kdesi v Opatovicích (neupřesněno) uhlíř jménem Chval. Toto řemeslo můžeme na Novém městě pražském podle městských knih vysledovat na několika místech. Dnešní Ostrovní se jmenovala kdysi Havířská a Černá ulice původně byla delší než v současnosti. Proč byly zmíněné ulice takto pojmenovány, můžeme zkusit odhadnout.
Už při založení Nového Města se zde říkalo Pod Zderazem nebo V Opatovicích podle nejbližších osad, od 14. až do 18. století udržoval se název Smradaře nebo V Smradařích, což vystihovalo nevoňavé jirchářské řemeslo, ale také se zde říkalo V Kalabrii, protože se udržovalo vědomí, že Karel IV. pozval jirchářské mistry právě z tohoto italského města. Je však také docela dobře možné, že jircháři byli v těchto místech usazeni ještě dříve, než bylo Nové Město založeno. Stejně tak uhlíři. Někteří z nich, například Schemink, mohli být imigranty ze západu. Kdoví.

Přesuneme se na druhý konec tehdejšího Nového města. Oblast u řeky Vltavy byla tehdy periferií, kde se soustředila řemesla koželuhů, jirchářů nebo valchářů.

Jüttnerův plán Prahy z let 1811- 1815

str. 243 - Svatoklimentská (1188 vzadu e)

1396 Petrus fulo (valchář) emit erga Welflinum fullonem

1399 Petri Ssyemink

1412 Petri Semyk

1413 Ssemynkonis

1414 Ssemikonis

1417 Wenceslaus Tykeemit erga Petrum fullonem

Jeden valchář jménem Petr Semyk (Ssemikonis) žil a pracoval mezi dnešním Petrským náměstím a kostelem sv. Klimenta. Ve stejném období je v této oblasti ještě zmíněno jméno Vavřince Šemíka, také valcháře. Na str. 316 je v roce 1398 uvedeno quondam Laurentii Ssemikonis fullonis.

To je pro dnešek vše. Další výskyt jména Šemík nalézáme o několik desítek let později. O tom ale někdy jindy.