Minule jsme v souvislosti s hledáním jména Šemík narazili na povolání uhlířů, valchářů, jirchářů. Kde se tito řemeslnící vyskytovali nejčastěji? Pěkně to popisuje historik Tomek v Dějepisu města Prahy z období 1348-1419. Vychutnejme si češtinu konce 19. století.
Látky vlněné dělali vlnaři čili vlnáci (lanistae, lanifices) a soukenníci (pannifices, tucher, tuchmacher), což bylo řemeslo v Praze velice rozšířené ve všech třech městech, na Starém městě hlavně v ulicích za starým trhem uhelným a blíž sv. Haštala, na Novém městě na Poříčí v ulici Soukennické a v okolí jejím, kdež nacházely se rámy soukennické, jakž zase na Malé straně za zdí městskou blíž Obory. Pomocné práce při řemeslích těchto konali krampléři, valcháři (fullones, fullatores, walker) a raiféři (rayferz pannorum), rovněž i postřihači (pannitonsores, pannirasores, tuchscherer, scherer), kteří měli kotce své na trhu Svatohavelském. Plátno dělali tkadlci (textores, linifices, leinwater) čili osnovníci (?)...
Vyděláváním koží zaměstnávala se řemesla tak zvaných smradařů (cerdones, gerber), kteříž byli trojí, totiž koželuzi (lederer), jircháři čili bělokožci (albicerdones) a štumfaři. Sídla řemeslníků těchto velmi četných nacházela se výhradně jen na Novém městě. Jircháři bytovali od starodávna při řece pod Zderazem v osadě sv. Vojtěcha; koželuzi tamže, někteří však také v Podskalí a v Podvyšehradí, mnozí též na Poříčí v osadě sv. Klimenta při dolejším toku Vltavy. Štumfaři, totiž kteří koží nenapouštěli a nemazali, nacházeli se také v jiných částech města, od vody vzdálenějších. S řemesly těmito souviselo řemeslo barvířů (colratores cutium, färber), kteříž barvili kůže buď na bílo (kůže zámišové, semischferber), buď jiným způsobem (loschferber), též tříslníků, kteří připravovali tříslo pro jircháře i pro koželuhy...
Pálení uhlí ze dříví bylo zaměstnáním uhlířů (carbonistae, carbonatores, carbonarii, koler), kteří ovšem nedělali svého díla v Praze, než toliko na trh je přiváželi; nicméně mnozí byli v Praze usedlí. Z uvedených řemesel bylo nejvíce koželuhů, kterých bylo v uvedené době druhé poloviny 14. století usedlých více jak 130. Valchářů bylo objeveno kolem 70 a uhlířů asi 20.
Vyděláváním koží zaměstnávala se řemesla tak zvaných smradařů (cerdones, gerber), kteříž byli trojí, totiž koželuzi (lederer), jircháři čili bělokožci (albicerdones) a štumfaři. Sídla řemeslníků těchto velmi četných nacházela se výhradně jen na Novém městě. Jircháři bytovali od starodávna při řece pod Zderazem v osadě sv. Vojtěcha; koželuzi tamže, někteří však také v Podskalí a v Podvyšehradí, mnozí též na Poříčí v osadě sv. Klimenta při dolejším toku Vltavy. Štumfaři, totiž kteří koží nenapouštěli a nemazali, nacházeli se také v jiných částech města, od vody vzdálenějších. S řemesly těmito souviselo řemeslo barvířů (colratores cutium, färber), kteříž barvili kůže buď na bílo (kůže zámišové, semischferber), buď jiným způsobem (loschferber), též tříslníků, kteří připravovali tříslo pro jircháře i pro koželuhy...
Pálení uhlí ze dříví bylo zaměstnáním uhlířů (carbonistae, carbonatores, carbonarii, koler), kteří ovšem nedělali svého díla v Praze, než toliko na trh je přiváželi; nicméně mnozí byli v Praze usedlí. Z uvedených řemesel bylo nejvíce koželuhů, kterých bylo v uvedené době druhé poloviny 14. století usedlých více jak 130. Valchářů bylo objeveno kolem 70 a uhlířů asi 20.
Moc bych chtěla poděkovat za služby pána zámečníka z praha 4, kde bydlíme. Já jsem si totiž zapomněla klíče v kanceláři a po vánočním večírku se nemohla dostat domů. On byl tak ochotný a jel za mnou ve 4 ráno, to je teda pech, že?
OdpovědětVymazatPod účtem Marta vystupuje pravděpodobně spamovací nástroj s využitím AI, tedy strojového učení.
OdpovědětVymazat