Nedávno jsme pátrali, kde se v době přelomu 14. a 15. století vyskytovalo v Praze příjmí Šemík. V době kralování Václava IV. žili naši jmenovci na území Nového Města. Následovala neklidná doba husitského povstání, které přerostlo v občanskou válku. V některých částech Prahy, například na Vyšehradě, nezůstal kámen na kameni. Na sklonku vlády Jiřího z Poděbrad se jméno Šemík krátce v Praze objevilo nedaleko Karlova mostu na dnešní Malé Straně.
 |
| Domovní znamení U tří prstenů, zdroj: wiki |
V Mostecké ulici stojí dům č.p. 45. Původně na parcele stály gotické domy dva. Dům, ve kterém je mezi roky 1470 a 1476 uvedeno jméno Šimona Šemíka, býval druhdy nárožní. Dnešní rohový dům č.p. 44 ještě nestál, a tak v knihách, ve kterých se zaznamenávaly majetkové převody, je popisován dnešní č.p. 45 několikrát jako dům naproti (ex opposito) č.p. 42.
Dříve, než se začaly domy číslovat, označovaly se podle významných majitelů. U mnohých domů se postupně objevovala domovní znamení. Ukažme si na příkladu domu U tří zlatých prstenů, dříve u Melicharů, jak se měnili vlastníci této nemovitosti.
V roce 1403 je uváděna majitelka Běta Vršcová, pak její dcera Václava a syn Vavřinec. V letech 1414 - 1415 je zde jmenován uzdař Jíra. Od něj kupuje dům Vavřinec postřihač. Ten je zde (č. 45) uváděn se ševcem Janem odnaproti (č. 42) v roce 1418.
Kolem roku 1445 je zmiňována kramářka (institricis) Dorota. Poručníci její pozůstalé dcery Anny alias Aničky prodávají v roce 1448 dům v ulici směřující k mostu (dnes Karlovu) Janu řečenému Kuklíkovi za 17 kop grošů.
Obuvník (sutor) Jan Kuklík prodává roku 1463 nemovitost za 40 kop grošů Martinovi, také ševci. Dalším majitelem se stává roku 1466 Michal Sobek. Malíř (pictor) kupuje dům za 36 kop grošů. Následující rok mění dům opět majitele. Je jím nožíř Ambrož. Cena nemovitosti zůstává 36 kop. Ještě téhož roku (1467) dům na rohu ulic vedoucích k mostu a ke klášteru sv. Tomáše, naproti domu notáře a písaře Zikmunda, má nového domácího - soudce (judici) Bartoloměje Maršálka. A máme tu rok 1470. Bartoloměj prodává za 47 kop grošů krejčímu (sartor) Matějovi. Ještě téhož roku má dům nového majitele. Simoni Ssemikoni můžeme číst jako Šimon Šemík. Roku 1474 je uváděn jako Ssemiconis. V roce 1476 Simon Ssemik prodává za 40 kop grošů dům bednáři (doleatoris) Ješkovi.
Je zajímavé, že v 15. století bylo i ve městech častější upřesnění jména pomocí povolání, nežli uvedením příjmí. U Šimona nám informace o řemeslu či povolání chybí, a tak se velmi zužuje možnost získat nějaké další podrobnosti o jeho životě.
Po požáru v roce 1503 byl vybudován nový renesanční dvoupatrový dům. František Ruth pokračuje ve stručné historii domu rokem 1544, kdy byl majitelem Melichar či Melchisedech z Ostrovačic, syn Judity Lidlové z Kouby, pak Jan Bedřich Herr z Herrsperku a roku 1603 Tomáš Lang. V roce 1774 koupil dům městský radní Jiří Al. Pellet; byla tu tehdy kuchyně. Mezi tímto domem následujícím bývala ještě v 18. století ulička. Jiný dům zde měl roku 1546 registrátor desk zemských Jan Prosovský z Prosovic; jeho syn Václav jej v roce 1599 prodal lékárníku Jiřímu Dyrynkovi z Rottenperku. Dnešní podobu dům U tří zlatých prstenů získal přestavbou v letech 1841 až 1842.
zdroje:
Václav Vladivoj Tomek, Základy starého místopisu Pražského
František Ruth, Kronika královské Prahya obcí sousedních
Dříve, než se začaly domy číslovat, označovaly se podle významných majitelů. U mnohých domů se postupně objevovala domovní znamení. Ukažme si na příkladu domu U tří zlatých prstenů, dříve u Melicharů, jak se měnili vlastníci této nemovitosti.
 |
| Základy starého místopisu Pražského, str. 25 |
Kolem roku 1445 je zmiňována kramářka (institricis) Dorota. Poručníci její pozůstalé dcery Anny alias Aničky prodávají v roce 1448 dům v ulici směřující k mostu (dnes Karlovu) Janu řečenému Kuklíkovi za 17 kop grošů.
Obuvník (sutor) Jan Kuklík prodává roku 1463 nemovitost za 40 kop grošů Martinovi, také ševci. Dalším majitelem se stává roku 1466 Michal Sobek. Malíř (pictor) kupuje dům za 36 kop grošů. Následující rok mění dům opět majitele. Je jím nožíř Ambrož. Cena nemovitosti zůstává 36 kop. Ještě téhož roku (1467) dům na rohu ulic vedoucích k mostu a ke klášteru sv. Tomáše, naproti domu notáře a písaře Zikmunda, má nového domácího - soudce (judici) Bartoloměje Maršálka. A máme tu rok 1470. Bartoloměj prodává za 47 kop grošů krejčímu (sartor) Matějovi. Ještě téhož roku má dům nového majitele. Simoni Ssemikoni můžeme číst jako Šimon Šemík. Roku 1474 je uváděn jako Ssemiconis. V roce 1476 Simon Ssemik prodává za 40 kop grošů dům bednáři (doleatoris) Ješkovi.
Je zajímavé, že v 15. století bylo i ve městech častější upřesnění jména pomocí povolání, nežli uvedením příjmí. U Šimona nám informace o řemeslu či povolání chybí, a tak se velmi zužuje možnost získat nějaké další podrobnosti o jeho životě.
Po požáru v roce 1503 byl vybudován nový renesanční dvoupatrový dům. František Ruth pokračuje ve stručné historii domu rokem 1544, kdy byl majitelem Melichar či Melchisedech z Ostrovačic, syn Judity Lidlové z Kouby, pak Jan Bedřich Herr z Herrsperku a roku 1603 Tomáš Lang. V roce 1774 koupil dům městský radní Jiří Al. Pellet; byla tu tehdy kuchyně. Mezi tímto domem následujícím bývala ještě v 18. století ulička. Jiný dům zde měl roku 1546 registrátor desk zemských Jan Prosovský z Prosovic; jeho syn Václav jej v roce 1599 prodal lékárníku Jiřímu Dyrynkovi z Rottenperku. Dnešní podobu dům U tří zlatých prstenů získal přestavbou v letech 1841 až 1842.
zdroje:
Václav Vladivoj Tomek, Základy starého místopisu Pražského
František Ruth, Kronika královské Prahya obcí sousedních
Žádné komentáře:
Okomentovat