Věžníkové z Věžník

Doba třicetileté války přinesla v první polovině 17. století období velkých majetkových změn. Území kolem Světlé nad Sázavou se rozpadlo na velké množství malých panství. V roce 1651, kdy máme první výskyt našeho příjmení ve Smrdově a na Horách Vrbických, koupil Václav Rudolf Věžník (*1589 †1666) Smrdov, Kunovice a Vrbici.
Kuňovice patrně najdeme v okolí Vlašimi, kde měl rod Věžníků svoje kořeny. Vrbici se Smrdovem získává v kraji, kde byl Václav Rudolf již několik roků hejtmanem. V Čáslavském kraji také postupně získal Třebešice (1642/4), Zdechovice (1642), Modletín (1644), Lochy (1653), Zbyslav (1665).

erb Věžníků z Věžník

Mezitím se stal místolovčím království Českého (1655) a 25. února 1658 je povýšen do panského stavu rodů starožitných. Při této příležitosti byl jeho erb polepšen trubkou nové hodnosti a štítkem království Českého. Když v lednu 1666 zemřel, zanechal vdovu Alžbětu Barboru rodem Mitrovskou z Nemyšle a dceru se synem. 11. února 1671 pozůstalá vdova zesnula a dědičných statků se ujímá syn Bernard František (*1651 †1714). Ten se v roce 1679 stává také hejtmanem Čáslavské kraje a kupuje Nové Dvory, kde později nechá vystavět zámek (1686) a vyjedná povýšení na městečko (1701). 8. července 1694, je povýšen do hraběcího stavu. To už ale není dlouho majitelem ani Smrdova, ani Vrbice, které s okolními vesnicemi získal jeho otec v době, kdy se on sám narodil.

V roce 1676, už jako rada komorního soudu, totiž Bernard Věžník prodal Druhanov, obě Dlužiny, Bohušice a Žebrákov. Tyto vesnice, a také Vlkanov, Horní Březinka, Kunemil, Služátky se ještě nedostaly do Soupisu poddaných roku 1651, který začíná slovy:

Já Václav Rudolf Věžník, J.M.C. slavných soudů dvorského a komorního a nařízený královský hejtman kraje Čáslvského, (titul). Přiznávám se, že na statku mém a při dvorci v kraji Čáslavském ležících, tito níže psané osoby katolicský i nekatolicské se nacházejí...

...pokračuje...

Na tomto statku mém vrbicziském v měst[ečku] Smrdově jest kostel založení sv. Jana Křtitele a fara při něm, kdežto za starodávna kněž chován bejval, ale od 26ti (1626?) let žádný chován nejsni, neb pro všelijaké vojenské příběhy vychován bejti nemohl...

...a končí:

A že tomu tak a nejináče jest, též že se v tom věrně a upřímně zachoval, na potvrzení tohoto poznamenání podpisem vlastní rukou jména mého a přitištěním sekrytu mého jsem utvrdil.

Jehož jest datum na Třebečicích dne 21. martii anno 1651.

L.S. Václav Rudolf Věžník z Věžník m.p.

zkratky a neznámá slova:

J.M.C. - Jeho Milosti Císaře, sekryt - pečeť, L.S. - locum sigilli (místo pečeti), m.p. - manu propria (vlastní rukou)

V berní rule s datováním 4. března 1654 je panství zaznamenáno ve velikosti, ve které přetrvalo zhruba 20 let.
Syn Bernard, stejně jako otec Václav Rudolf, se stává hejtmanem Čáslavského kraje. To máme rok 1679. Nejpozději v roce 1680 Věžníkům již na panství Vrbice nepatří, snad kromě samotného zámku, žádný statek. Bernard František i jeho otec Václav Rudolf dávali přednost Třebešicím, odkud to měli do Čáslavi - sídla tehdejšího kraje - blíž. Roku 1694 je Bernard povýšen do hraběcího stavu. Závěr jeho života je spojen zejména s Novými Dvory, které byly díky němu povýšeny na městečko. Dodnes je jméno tohoto pána z Věžník "schováno" v názvu obce Bernardov.

S Vrbickým dominiem je spojeno do roku 1694 jméno Marie Alžběty Věžník. Tato dáma je mi záhadou. Někdy mezi roky 1668 a 1674, než se Bernard František zbaví všeho majetku v okolí Smrdova, převádí Vrbici na Marii Alžbětu z Věžník. Jeho matka Alžběta Barbora zemřela, jak jsem zmiňoval, roku 1671. Ta je v některých zdrojích uváděna také jako Anna Marie. Marie Alžběta z Věžník je v berní rule uváděna jako majitelka Vilémova, Jitkova a kláštera Vilémov. Možná se jedná o jednu osobu. Potom by byla ale nepřesná informace vztahující se k roku 1694, kdy Marie Alžběta z Věžník prodala Vrbici Ignáci Františku z Thamu. Možná ale šlo o dvě osoby a Marie Alžběta by potom byla tetou Bernarda Františka.