Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

sobota 18. června 2016

Další střípek

Je to víc jak půl roku, kdy jsem naposledy pátral po panu Šemíkovi, který prakticky celý život žil v Praze, i když se narodil v Lounech.
Ancestry.com
Dlouhá léta bydlel v Petřínské ulici a před několika týdny zčista jasna jeho jméno vyplulo na stránkách ancestry.com. Dole pod zdrojem informací byl uveden i zdroj.
Original data:
Úřad říšského protektora (Fond JAF 1005) [German: Fond JAF 1005. Reichsprotektorat Files; English: Selected Records from Central State Archives in Prague, 1939-1945]. Series RG-48.008M, Reels 104-167. Record Group 48: Czech Republic. The United States Holocaust Memorial Museum, Washington D.C.
Vydal jsem se tedy do Národního archivu na Chodovci. Upřesnění, že máme hledat na více jak 60 cívkách mikrofilmů, není příliš nedějné. Navíc v archivu na Chodovci o žádných mikrofilmech nevědí. Američané si dokumenty nafotili pro muzeum holokaustu v letech 2004 a 2006. Fond JAF 1005 v Praze stále mají. Jenže v které krabici hledat? Pomohla digitalizovaná kartotéka Archivu bezpečnostních složek. Příští týden budu mít konkrétní archivní materiál k zapůjčení. Sledujte pokračování.
... po týdnu.
Ještě před navštěvou archivu jsem objevil na moravském Krameriovi v Adresáři Protektorátu Čechy a Morava (v sekci velkoobchod s kávou) jméno Aloise Šemíka.
Adresář Protektorátu Čechy a Morava
pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství
Adresář byl vydán po březnu roku 1939. Ve dvou dílech (Čechy, Morava) jsou uvedeni podnikatelé, obchodníci, živnostníci i v těch nejmenších obcích. Rolníci jsou uváděni jen ti s více jak 10 ha půdy. V Praze je u podnikatelů běžně uváděno i telefonní číslo.
Období mezi roky 1939 a 1942 máme "zarámováno" dvěma fotografiemi a vzpomínkou vztahující se ke Smrdovu:
Na začátku 2. sv. války kšeftoval p. Šemík s lihem (1940-41), s mým strýcem zakopali sudy u nich na zahradě - babička jen lomila rukama, že celá rodina za trest skončí v koncentráku.
Koncem září 1941 bylo po příchodu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha do Prahy vyhlášeno stanné právo. Před tímto nelehkém obdobím ovšem již probíhala jiná stinná stránka protektorátního režimu.
Arizace. V pojetí okupační politiky měla „arizace“ sloužit především k posilování němectví vůči hospodářským pozicím Čechů, kteří byli principiálně z „arizace“ vyloučeni. O to větší překvapení mě čekalo při listování v archivních složkách, které obsahovaly povětšinou žádosti adresované na "die Behörde des Oberlandrates" v Praze. Žadatelé se chtěli stát nucenými správci židovského majetku, tzv. "Treuhänder". Pod jednou takovou přihláškou je podepsán - Alois Šemík. Na evidenčním lístku je rukou připsáno "ablegen". Zda to značilo odložení žádosti nebo ne? To by vyžadovalo další úsilí. Po pravdě se mi do toho už nechce. V seznamu arizovaného majetku jsem ho nenašel.

Z dnešního zjednodušeného pohledu Alois Šemík kolaboroval. Máme ale jen střípek vytržený z jedné archivní krabice fondu JAF 1005. Co ho k napsání té žádosti dovedlo? Touha po majetku? Obchod na korze? Nebo v tom bylo něco jiného? V telefonním seznamu z roku 1942 je název ulice Petřínská změněn na Löhnerovu. Po válce se pan Šemík pravděpodobně přizpůsobil nové době. Stejně tak i po roce 1948, protože ještě v roce 1952 je veden jako zástupce švýcarské firmy Ova pro ČSR. Adresa bydliště zůstává v Petřínské 16. Jak to bylo dál?
Návštěva archivu potvrdila, že se Alois Šemík narodil 6.8.1904. Jeho otec pocházel ze mlýna v Ovesné Lhotě. Je to už více 40 let, co pan Šemík zemřel (přesné datum neznáme), a tak si dovoluji svůj nález zveřejnit. Uvědomuji si ale, že už se pohybuji v oblasti, kde je historie ještě příliš živá.

Žádné komentáře:

Okomentovat