Předkové a jejich vyznání

Matriky i jiné archiválie nám ukazují, že v polovině 19. století převažovalo u tehdejší české populace římskokatolické vyznání. Nejinak tomu bylo u příslušníků rodu Šemíků. Proto o to více zaujme případ, vybočující z této většiny a nabízející zajímavý životní příběh. Na takový jsme narazili ve lhotecké rodové linii Šemíků. 

V červenci 1860 se v Ovesné Lhotě narodil jisté Kateřině Freund nemanželský syn Josef. Již samotný zápis jeho narození - svým rozsahem, ale zejména obsahem – je ojedinělý, protože v sobě spojuje problematiku konverze z jednoho náboženského vyznání do druhého, křtu v římskokatolické církvi a legitimizace nemanželského dítěte.

Josef nar. 27. června, pokřtěn 10. srpna 1860; čp. 15; matka Kateřina Freund
matrika N Sázavka 1844 – 1862 (sign. 2547), sn. 82

Ale vraťme se k našemu příběhu. K otcovství Josefa se „sám, dobrovolně a před dvěma svědky“ (jak se píše v zápisu) přihlásil vysloužilý voják Josef Šemík (*1829), syn po zemřelém Tomáši Šemíkovi (*1779), chalupníkovi z Ovesné Lhoty č. 11. Až potud nic mimořádného… kdyby… kdyby Kateřina nebyla židovského vyznání a přiznaný otec netrval na křesťanském křtu svého syna. 

Kateřina, pokud chtěla vyhovět přání otce svého syna, musela podstoupit proces konverze z vyznání židovského na římskokatolické, což bylo nezbytnou podmínkou křtu jak jí samotné, tak i jejich syna. Nebyl to proces jednoduchý ani krátký. Musela absolvovat tzv. katechumenát, tj. přípravu nepokřtěného dospělého ke křesťanskému křtu, probíhající v několika etapách, což trvalo až 1,5 roku. 

Křest Kateřiny proběhl až 2. srpna 1863 ve smrdovském kostele Narození sv. Jana Křtitele.

2.8.1863 – křest Kateřiny Freundové (*1828)
matrika N Sázavka 1863 – 1882 (sign. 3047), sn.88

I tento zápis je svým způsobem výjimečný – nejen v tom, že zápis jen samotného křtu dospělého se v těchto letech nevídal často – ale i tím, že v něm není uvedeno přesné datum narození (pouze rok 1828) křtěného, tedy Kateřiny. Tady je na místě dodat, že ani při našem pátrání se nepodařilo najít zápis narození v židovských matrikách a rok jejího narození je odvozen z věku, uvedeného v zápisech jejího sňatku a úmrtí. Můžeme oprávněně usuzovat, že v tom mohly určitou roli sehrát i tzv. familiantské zákony, platící v době narození Kateřiny, jejichž hlavní rolí bylo redukovat populaci Židů a omezovat jejich migraci.

Teprve po křtu Kateřiny mohlo dojít k jejímu sňatku s Josefem Šemíkem, jako nezbytného předpokladu k legitimizaci jejich syna Josefa, narozeného v roce 1860. Svatba se konala 23. srpna 1864 v již zmíněném smrdovském kostele a u 36-leté nevěsty je mj. už uvedeno katolické vyznání.

23.8.1864 – sňatek Josefa Šemíka s Kateřinou Freundovou

matrika O Sázavka (Smrdov) 1851 – 1885 (sign. 3048), sn. 68

Teprve sňatkem rodičů došlo k legitimizaci Josefa, který byl zřejmě jediným společným dítětem této dvojice. Jiný nebyl v příslušných matrikách nalezen. Kateřina měla podle židovských matrik ještě nemanželského syna Gabriela (*1851). 

Kateřina Šemíková, manželka koláře Josefa Šemíka z Ovesné Lhoty č. 43, zemřela v dubnu 1884 ve věku 56 let. I přes poměrně nízký věk je jako příčina úmrtí uvedena sešlost věkem. Její manžel Josef zemřel v prosinci téhož roku. 

A na závěr si dovolíme nedoloženou hypotézu, jakou roli mohla hrát popsaná konverze Kateřiny v době, jejíž historické události si letos připomínáme. 

Tedy stručně. Vnuk Kateřiny sklář František Šemík (*1888) odešel na začátku 20. století z rodné Ovesné Lhoty za prací do Sudet, kde se roku 1913 v Dolním Prysku oženil s Marií Fürtig, která byla německé národnosti. Po zabrání Sudet a následné okupaci zbytku republiky nacistickým Německem v březnu 1939 měl František možnost požádat o tzv. Ahnenpass, k jehož vydání bylo nutno prokázat rasovou čistotu (podle norimberských zákonů) nejméně po dobu 3 generací a tím získat privilegované říšské občanství. František – možná i proto, že si asi nebyl jistý, jak by byla posuzována konverze jako babičky ze židovské víry – tuto možnost nevyužil a po celou dobu války se hlásil k české národnosti.