Šemíkovi: Vzhůru do minulosti

Z hlediska genů nejsou lidé koneckonců ničím jiným víc než pouhými nosiči, cestou vedoucí někam dál. Přesedají z jedné generace na druhou, jako by za sebou nechávaly ležet schvácené koně. A vůbec si přitom nelámou hlavu úvahami, co je snad dobré a co zlé. Je jim úplně jedno, jestli jsme šťastní nebo nešťastní. Jsme prostě pouhými prostředky. Lámou si hlavu jen s tím, co pro ně samé bude nejvýhodnější.

Haruki Murakami, 1Q84

Před měsícem jsme sledovali trasu našich předků v mužské linii. Z otce na syna si předáváme v genech poměrně málo se měnící chromozom Y. Společný předek může být nedávný (tedy v rámci jedné nebo dvou generací) nebo vzdálenější (žijící až před mnoha tisícovkami let). Údaje získané prostřednictvím testu Y-DNA nám mohou pomoci dozvědět se více o historii otcovské rodiny. Můžeme se vrátit do doby dávno před tím, kdy začali předci nosit příjmení a nebo příjmí.

Po oddělení linie R1a od R1b, se v období neolitu rozděluje i naše R1a. Jedna část se před pěti a půl tisíci lety usadila v oblasti severovýchodně od území dnešních Čech, Moravy a Slovenska (viz SNP Tracker níže).

Zhruba v té době do středu Evropy dorazili neolitičtí zemědělci (Farmer) a smísili se s místním obyvatelstvem lovců a sběračů (Hunter-gatherer). Ukazuje se, že od příchodu zemědělství až přibližně do roku 2900 př. n. l. bylo obyvatelstvo neolitických a později eneolitických Čech z genetického hlediska nejpodobnější některým dnešním obyvatelům jižní Evropy (Sardinie, Baskicko). Právě v těchto odlehlých enklávách přežívá populace méně dotčená následnými vlnami příchozích. Z hlediska mužských linií se zde vyskytovaly haploskupiny I1 a I2 (obě ještě z doby před příchodem zemědělství) a dále T, G a H, které s sebou do Evropy přinesli první zemědělci, původem z Anatolie.

David Reich: Evropu masivně proměnily dvě migrace

Evropu masivně proměnily dvě migrace. Velikou změnu přinesl do střední Evropy kolem roku 2900 př. n. l. příchod lidí kultury se šňůrovou keramikou (Corded Ware - viz SNP Tracker níže). Tato populace s sebou přinesla zcela jiné zvyklosti (pastevectví dobytka, chov koní, zpracování kovu apod.) a mimo jiné zřejmě i indoevropský jazyk. Při genetické analýze vzorků se podařilo prozkoumat některé hroby z období samého počátku příchodu této kultury. Jsou charakterizovány vysokým podílem tzv. “stepního podílu” (Yamnaya), což je genetická složka odlišná jak od původních lovců a sběračů, tak od složky charakterizující první neolitické zemědělce.

V současné době patří přibližně dvě třetiny evropských mužů k Y-chromozomálním haploskupinám R1a nebo R1b, dvěma patrilineárním liniím, u nichž bylo testy DNA potvrzeno, že se do Evropy dostaly s indoevropskou migrací z pontsko-kaspické stepi v době bronzové. Přesto ještě dlouho po skončení doby bronzové vedli kočovní stepní lidé často další nájezdy do Evropy. Ne všichni z nich byli indoevropsky mluvící a v pozdní době bronzové se i ti, kteří jimi byli, jako například Skytové, smísili s různými neindoevropskými národy z Kavkazu, Střední Asie, Sibiře nebo dokonce Blízkého východu.

To ale předbíháme. Období kolem roku 2200 př. Kr. představuje začátek formování tzv. předklasické únětické kultury, se kterou na našem území začíná doba bronzová. Únětická kultura se pak ve své klasické fázi měla stát jednou z hlavních středoevropských kultur a její jádro leželo přímo v Čechách. Geneticky se její nositelé jeví jako kombinace místních kultur s populací odněkud ze severovýchodu (snad oblast dnešní Litvy). Právě v této oblasti mají původ otcovské linie R1a - M458, které se v tomto období u nás začínají poprvé vyskytovat. Všimněme si, že při kontaktu kultury se šňůrovou keramikou a stepních lidí Jámové kultury se část R1a linie obrací východním směrem. Tempo přesunu napovídá o používání koní. Nedávno bylo zjištěno, že šíření genetické linie moderních koní po Asii dobře časově koreluje se šířením indoíránských jazyků, stejně jako se šířením lehkých vozů s loukoťovými koly z kultury Sintašta, která je nejpravděpodobnější kulturou jejich vynálezu.

SNP Tracker pro R-Z2124 a R-M458 (před ~4700 roky)

Sintašsko-petrovská kultura, spojená s R1a - Z93 a jejími podskupinami (např. Z2124 nebo Y874), byla prvním výskytem Protoindoevropanů v době bronzové v oblasti Uralu a otevřela jim cestu do rozsáhlých rovin a pouští Střední Asie k pohoří Altaj, bohatému na kovy. Indoíránské kmeny rychle expandovali do celé Střední Asie, od břehů Kaspického moře až po jižní Sibiř a Ťan-šan, a to prostřednictvím obchodu, sezónních stěhování stád pastevců a loupeživých nájezdů nomádů. Střední Asie se v průběhu doby bronzové a železné stala zónou, kde se jižní linie G1 a J2 spojily se severními liniemi R1a. Vznikaly nové hybridní národy, jako například Skytové, kteří kdysi ovládali říši sahající od severního Pákistánu a Sin-ťiangu až po Ukrajinu. Linie jako R1a-Z93, R1b-Z2103, G1, J2b a Q1b mohly tedy být do Evropy přineseny Kimmerijci, Skyty, Sarmaty, Alany a dalšími historickými stepními kočovnými kmeny iránského původu.

Zdá se, že válečné vozy tažené koňmi vynalezli lidé kultury Sintašta kolem roku 2100 př. n. l. a rychle se rozšířily do hornické oblasti Baktrie-Margiany (dnešní hranice Turkmenistánu, Uzbekistánu, Tádžikistánu a Afghánistánu). Měď se intenzivně těžila na Urale a protoindoíránští obyvatelé Sintašty-Petrovky ji ve velkém množství vyváželi na Blízký východ. Zdá se, že je lákaly přírodní zdroje zeravšanského údolí, neboť kolem roku 1900 př. n. l. byla v Tugaji založena petrovská kolonie na těžbu mědi a brzy poté se v Karnabu a Mušistonu těžil cín. Cín byl zvláště ceněnou surovinou v pozdní době bronzové, kdy se vyráběly zbraně ze slitiny mědi a cínu, pevnější než primitivnější arzenový bronz. V roce 1700 př. n. l. se Indoíránci rozšířili do údolí dolního toku Amu Darji a usadili se v zavlažovacích zemědělských komunitách (kultura Tazabagjab). Kolem roku 1600 př. n. l. byla stará opevněná města v Margianě-Baktrii opuštěna a obsazena stepními migranty ze severu. Skupina středoasijských kultur pod indoíránským vlivem je známá jako andronovský horizont a trvala do roku 800 před naším letopočtem.

Y Heatmap pro R-Y874

Nyní se dostáváme k "Šemíkovské" Y874. Na mapě vidíme výskyt této haploskupiny v euroasijském regionu. Kromě území dnešní Indie a Číny se vyskytují potomci v oblasti Uralu (okolí Kazaně a Čeljabinsku - Sintašta), severního Afghánistánu (BMAC) a Osetie na hranicích Ruska s Gruzií (Alanie). Právě zde v širším okolí Kaspického moře bych hledal našeho společného mužského předka. V jaké době? V období kolem 900 př. n. l., tedy před 2900 roky. To je prozatimní odpověď na otázku, odkud jsme přišli na pomezí Čech a Moravy.

Postupné zpřesňování výsledků:

R1 - formed 28200 ybp, TMRCA 22800 ybp = 20800 BC

R1a - formed 22800 ybp, TMRCA 18200 ybp = 16200 BC (Genetika a příjmení)

M459 - formed 18200 ybp, TMRCA 15100 ybp = 13100 BC

M198 - formed 14000 ybp, TMRCA 8700 ybp = 6700 BC (111 Y-STR od FTDNA)

M417 - formed 8700 ybp, TMRCA 5400 ybp = 3400 BC

Z93 - formed 51000 ybp, TMRCA 4600 ybp = 2600 BC

Z2123 - formed 4400 ybp, TMRCA 4100 ybp = 2100 BC

Y874 - formed 4100 ybp, TMRCA 3800 ybp = 1800 BC (Big Y exportovaný na YFull)

FT172727 - formed 3800 ybp, TMRCA 2900 ybp = 900 BC (YFull)