Koncem července přijela do Čech Amy Westfall, prapravnučka Františky Pipkové (*1850). Navštívila Dolní Dlužiny, Druhanov a mlýn, dříve nazývaný Lacinův, dnes častěji jako Rymešův. V minulosti jsem se několikrát zabýval historií tohoto místa, kde se proplétaly koncem 19. a na začátku 20. století osudy rodu Šemíků, Pipků a Rymešů.
 |
| Objekty mlýna na počátku 20. století |
Rymešovi tu žijí od března 1892. Toho roku odchází poslední Pipek (František) a přichází první Rymeš (Emanuel). Manželkou Františka Pipka byla Marie Šemíková a ženou Emanuela Rymeše Anna Hudíková z Horních Dlužin. Syn František Rymeš (*1887) se oženil v roce 1917. Přivedl do mlýna Antonii Zadinovou z Vlkanova. Záhy na to převzal hospodaření od otce Emanuela. Antonie z rodu Zadinů přinesla věno, za které se mlýn přestavěl do dnešní podoby. Určitě i díky švagrovi Josefu Zadinovi se jeho rodině a řemeslu dařilo.
V listopadu roku 1919 se zde koná svatba. Božena Rymešová, sestra Františka, se vdává. Ženichem je Karel Šemík, který se před 33 roky ve mlýně narodil.
Koncem sedmdesátých let jsem se profesně setkal se starým panem Paštykou (psáno s tvrdým y), zedníkem za Světlé n.S. - Bohušic. Slovo dalo slovo a když jsem mu řekl, odkud jsem, tak hrdě prohlásil, že ve Smrdově stavěl Rymešův mlýn. A jako zajímavost uvedl, že při stavbě nepotřebovali stavební výtah. Cihly z cihelny byly přivezeny na silnici vedoucí do O. Lhoty nad mlýnem. Z této silnice stavitel nechal vybudovat lávku - rampu a po ní se kolečkem cihly vozily přímo na lešení. Na každé lešeňové patro tak, jak stavba rostla, se zhotovila lávka nová, z vyššího místa vozovky. Prostě pan stavitel vtipně využil výškového rozdílu silnice a stavby. Zkrátka staří mistři mají můj obdiv!
OdpovědětVymazatMyšička J.