Habersko před sto lety

Na pozvánku se mezi prvními ozval pan Šemík ze Železného Brodu, který se narodil před více jak 90 lety ve Světlé nad Sázavou. To bylo v době, kdy skončila habsburská monarchie. V té době se přiženil můj praděd Alois Šemík do Rozsochatce u Chotěboře. Tehdy také předal ve Smrdově můj prapraděd Jan Šemík hospodářství čp. 12 nevlastnímu synovi Jaroslavu Malinovi.

Zkusme se přenést do roku 1911 a začíst se do popisu haberského kraje, který zaznamenal spisovatel a místní učitel Josef Jaroslav Váňa-Mcelský pro 5. díl knihy Království České.

Soudní okres Habrský zaujímá plochu 21.443 ha a má 16.672 obyvatele, jsa v každém ohledu zajímavým a památným zároveň. Zabírá jižní část politického okresu Čáslavského a činí přechod z úrodné roviny čáslavské k předhoří Českomoravské krabatiny.

Na východě hraničí se soudním okresem Chotěbořským, na jihu s Německobrodským, na západě s Ledečským a na severu s Čáslavským. Celý povrch Habrska je prostředně úrodným. Racionelním však hospodařením, hlubokým oráním, meliorováním pozemků se půda postupné a soustavné tak zlepšuje, že nynější hospodáři sklízí až trojnásobně tak hojnou úrodu jako jejich otcové a dědové před 30-50 lety. Všude i v nejzapadlejší krajince jeví se patrný pokrok a snaha po zlepšování polního hospodaření.

. . .
Vzduch je čistý, kyslíkem z hojných lesů a krásných luk prosycený a tudíž velmi zdravý. Větry převládají západní; často duje i studený severák. Za letních dob bývá tu až 35° tepla, za krutých mrazů až -26°C zimy. Jaro bývá chladné a krátké, za to podzim příjemný. Vůbec pak jsou zdravotní poměry na celém Habrsku velmi příznivý. Z té příčiny se zde v posledním desítiletí od měsíce června až do konce září objevuje značné množství výletníků a velkoměšťáků, kteří se tu kochají krásami přírodními a v čistém, vždy svěžím vzduchu tělesně i duševně se zotavují.

. . .

Výborné lučiny, četné vrchy a chlumy krásnými lesy listnatými a jehličnatými porostlé, činí krajiny Habrska půvabnými a malebnými. Za to v zimě je celý kraj dlouho sněhem zalehlý a proto smutný a pustý. Neškodilo by mu proto oživení nějakým vydatným zimním sportem, jehož by se cizina účastnila.

Ze 16.672 obyvatelů Habrského okresu je 16.650 Čechů, 18 Němců a 4 různé národnosti; z těch je 15.876 katolíků. 472 evangelíků a 324 židé. Domů je v okrese celkem 2.484. Během posledního desítiletí přibylo na Habrsku 105 domů a 295 obyvatelů.

Lid v okrese Habrském převahou rolnický, jako na celé krabatině Českomoravské, je zdravý, otužilý, povahy klidné a sebevědomé. Vyniká pracovitostí, šetrností a hlubokým náboženským přesvědčením. Při tom se rád vzdělává a pilně čte. Docházka školní mládeže je pěkná, používání lidových knihoven, zvláště v zimě, příkladné; zájem pro kulturní snahy živý.
. . .

Z Habrska se vyváží obilí, cukr, brambory, len, bramborový škrob, dříví, hovězí dobytek, drůbež, ovoce, houby, pivo, zvěř, vydělaná kůže, nepromokavé plachty, juta a zboží jutové, koberce, košíky hasičské, koše z proutí, pérové pohovky a matrace, hospodářské stroje a jiné tovary. Kromě řemesel pěstuje se průmysl ve větších obcích, jako v Habrech, Dobrnici, Hostačově, Golč. Jeníkově, Vilémově a ve Zboži. Mlýnů na vodní sílu je v okrese mnoho; při nich jsou většinou vodní pily.

V severní části Habrska jsou rozlehlé lány, na nichž se pěstuje znamenitá pšenice, cukrovka, čekanka, proso, hrách, čočka a jiné plodiny hospodářské, kdežto v jižní části daří se výtečné žito, jadrný oves, chutné brambory a hledaný len, po nichž bývá poptávka ze široka daleka. Také zdejší pícniny (sena a jetele) jsou výtečné jakosti a hospodáři je z jara do kraje dobře odprodají.

Na celém Habrsku pěstuje se hojnost ovocného stromoví; zvláště hledanými a dobře placenými jsou vytrvalé zimní druhy ovoce, jež se odvážejí do kraje a také do ciziny. Četné a pěkné lesy Habrska jsou také bohatý zvěří srstnatou i pernatou. Odstřeli se každoročně na panských i obecních honbištích slušné množství zvěře srnčí, tisíce zajíců a divokých králíků. Z pernaté zvěře jsou tu domovem bažanti a koroptve, ale pravou ozdobou našich lesů jsou četná hejna tetřívků. K odstřelování kohoutů při tokání zajíždějí sem od měsíce března do konce dubna milovníci ušlechtilého střeleckého sportu až z Prahy a odjinud.

. . .