Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

pátek 25. ledna 2013

Vzpomínka na legionáře

Dostupné v okresním archivu
Havlíčkův Brod
V dochované kronice Ovesné Lhoty se lze dočíst mnoho zajímavého. Určitě se postupně s vámi podělím o nejzajímavější texty z této Pamětní knihy. Na začátek jsem si vybral příběh jednoho legionáře. Prvním kronikářem v Ovesné Lhotě byl od roku 1930 řídící učitel František Voslář. Zde je jeho text.

Naši dávní předkové těšili se pověstí, že až bude naší vlasti nejhůře, vyjedou z Blaníka hrdinní rytíři, kteří vlast zachrání. Ve světové válce zrodili se noví blaničtí rytíři - naši legionáři - organisovaní v Rusku, Francii a Itálii T. G. Masarykem. Jeho návrat z ciziny 21. prosince 1918 a jeho jízda Prahou z nádraží do staroslavného hradu českých králů na Hradčanech stala se lidu pražskému i venkovskému, který z daleka široka do Prahy přijel, nezapomenutelnou. Tolik lidstva a tolik nadšení, tolik slávy a vděčnosti dosud Praha neviděla! Vždyť vracel se do své vlasti hlavní spolutvůrce její samostatnosti - první president národa po 300 letech opět osvobozeného z nadvlády Němců. S ním přišli do vlasti též první legionáři a po nich vraceli se z daleké ciziny další v r. 1919 a r. 1920. S vracejícími legionáři přišli též naši rodáci a to: Josef Šemík, Jaroslav Smejkal, Václav Fiala, Jan Zounek, Václav Dušátko a Josef Mrkvička. Podávám jejich krátký životopis tak, jak mi sami udali.

Josef Šemík (č. 16). Narukoval jsem v r. 1915 do Egeru k 21. pluku a přišel jsem pak na ruskou frontu do Vladimíru Volyňského. Tam byli jsem ve frontě celou zimu. Zákopy měli jsme v bahnách, stále jsme z nich vylívali vodu a vybírali bahno. V únoru 1916 jsme byli odtud posláni na italskou frontu do Tyrol; nejprve byli jsme v reservě, pak nastala ofensiva. Dostali jsme se až k Alzieru do Itálie. Pak ale zase nastal ústup. Potom dostal jsem se na Kras, kdež jsem byl 27. května 1917 zajat. Nejprve byl jsem na Sicílii, pak na ostrově Alsinaru, odkudž jsme chodili do práce. Pak dostal jsem se do Paduly u Neapole, kdež jsem vstoupil do italské legie. Asi měsíc byli jsme v ležení, pak jsme šli do fronty a to v Tyrolích do Rivy. Na Piavě jsem pak zůstal až do převratu; pak dovezli nás do Čech, ale dříve než nás pustili domů, hájili jsme asi 1/2 roku Slovensko proti Maďarům. Domů jsem přišel v r. 1919 ve žních.

Josef Šemík byl v Ovesné Lhotě později ve třicátých letech členem obecního zastupitelstva a od roku 1928  působil jako starosta. A starostou byl až do října 1941, kdy předal starostenství zástupci Josefu Malinovi. On jako legionář podle nařízení o propuštění legionářů z veřejných úřadů nesměl tuto funkci zastávat.

Žádné komentáře:

Okomentovat