Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

pátek 12. dubna 2013

Vzpomínky Bohumila Šemíka podruhé

Navazujeme na paměti číhošťského rodáka Bohumila Šemíka, kterému bylo právě 18 let a zpětně na tu dobu vzpomníná.

1925

Věnuji se pilně cvičení v Sokole jako dorostenec a v roce 1925 již cvičím s muži na sokolském sletu v Praze. Též vypomáhám doma rodičům při tanečních zábavách. Dne 15. srpna koná se zde v Čihošti slavná pouť, při které jest na návsi před hospodou celá řada krámů s cukrovinkami a hračkami, neschází ani kolotoč i houpačky. To vše patří k této pouti a hned odpoledne začíná pouťová tancovačka, na které se schází mládí celého širokého okolí. Na tuto pouť dělá se u nás příprava téměř celý týden, i když při tom probíhají většinou žně. A tu ve mně nabývá tím větší přesvědčení, že dvěma pánům nelze sloužit, tudíž být hostinským a zemědělcem. Toto též sděluji svým rodičům s rozhodnutím, že tuto hospodu nechci po nich zděditi, že to nebudu rozhodně dělati jako oni, ať si to převezme sestra, která však chodí ještě tu dobu do školy. I otec se přiklání k mému názoru, i když matka trpí tímto dvojím zaměstnáním mnohem více než otec.

1926

Na začátku roku 1926 přichází otec z Ledče ze schůze se zprávou, že bychom mohli dostati přiděleno hospodářství na severu Čech, kde bude prý dělána tzv. kolonisace českých zemědělců v rámci pozemkové reformy tamějších velkostatků. Toto bude podporováno státem a poslanec Zadina, který byl z vedlejší vesnice Vlkanova, otci toto doporučil. Je zde možnost i pro jiné zájemce z okresu, ale musí si podati přihlášky, o kterých bude rozhodovati ministerstvo zemědělství. V letních měsících by se jeli na to místo podívati. Po rodinné poradě, které se účastnili i dědeček s babičkou, bylo vzhledem k mému přání rozhodnuto přihlášku podati. Přihláška byla kladně vyřízena a otec v měsíci červnu 1926 jede na místo nového přídělu podívati. Spolu s ním jedou též Tvrdík Václav ze Zdeslavic, Prchal Josef z Kynic a Pokorný Jaroslav z Petrovic, náš vzdálený příbuzný, kteří též měli vyřízené přihlášky přídělu.
Po příjezdu nás otec informuje, že příděl jest určen v obci Račetice, okres Kadaň. Půda, že jest tam moc pěkná a úrodná, že se tam pěstuje cukrovka i chmel a do Kadaně, vzdálené asi 10 km, může se jeti vlakem z Pětipsů. V Račeticích bude umístěno celkem 17 českých rodin a až na tři se budou stavět nová hospodářství. My že bychom dostali část budov stávajícího dvora, který bude rozdělen na tři části. V září po sklizni budou příděly předány do užívání novým osídlencům, taktéž že se začne i se stavbou nových hospodářství.
Tímto rozhodnutím u nás v rodině začíná nový shon a příprava ke stěhování.
Rozhodnuto, že po převzetí já s koňmi pojedu připravovat půdu pro nový osev do Račetic, a zatím během zimy se zde uskuteční prodej hospody a zjara že nastane přestěhování celé rodiny. Já, pod vlivem uskutečnění svého snu jsem s tímto souhlasil, i když mně nebylo ještě 19 roků. A tak v září, po převzetí hospodářství v Račeticích otcem, po posvícení v Čihošti 17. října 1926, opouštím svoji rodnou obec a spolu s Tvrdíkem a Prchalem odjíždíme s koňmi ve vagónech z Leštiny do Žatce a odtud po nápravě, jak se říkávalo, do Račetic
Po opuštění mé rodné obce i kraje začíná pro mně a později celou rodinu nová epocha života.
Cestovali jsme nákladním vlakem celých 24 hodin a přijíždíme ráno při rozednění do Žatce, do kraje, kde jsem nikdy nebyl. Když jsem poprvé uslyšel německou řeč, pocítil jsem prvně, že jsem skutečně v cizím kraji.
Prvé dva dny pobytu byly pro nás rozhlížením a seznamováním se s novým prostředím. Též jsme se seznámili s našimi krajany Smejkalem, Ryšavým a Pecou, kteří přijeli do Račetic o týden dříve, ale všichni byli též z ledečského okresu. Smejkal Josef z Chřenovic, Ryšavý Josef ze Zahájí a Peca Jaroslav z Koňkovic. Druhý den jsme se seznámili s Heřmánkem a se Skoupým. Také přijel Růt Václav, který byl též z Ledečska.
Zároveň přijeli Dolečkovi, Kopecký a Toman, později přijeli i Ježkovi. Ti všichni byli zase z Orlických hor, z Pastvin a Klášterce nad Orlicí, okres Žamberk. Zde v Račeticích dostali náhradní hospodářství, jejich domky a pole byly zabrány pro stavbu vodní přehrady na Divoké Orlici.

1927

Začátkem dubna jsem povolán do Ledče k odvodu a tam spolu s 11 chlapci z Čihoště jsem byl odveden. To celou naši rodinu nepotěšilo, protože to znamenalo prodat do podzimu hospodu za každou cenu.
Na žně přijíždí pomoci otec, který mně zároveň sděluje, že na hospodu má již kupce a prodej má být uskutečněn začátkem září. Za týden sjednává i kočího z místa jménem Krohl, který má nastoupiti 1. září. Já totiž musím 1. října nastoupiti vojenskou službu
A již tu byl konec září, naši přistěhovali první fůru nábytku, kočí přepřáhl koně do bryčky a já naložil černý kufřík, který mně dědeček Růt [pozn: děda byl truhlář] udělal a kočí mě vezl na vojnu.
Vojenskou službu nastupuji do Jičína ku 22. pěšímu pluku. Po lékařské přijímací prohlídce jsme odveleni k 1. praporu téhož pluku do Josefova, kde jest v tu dobu velká vojenská posádka, přibližně dva tisíce vojáků. Na počátku vojenského výcviku jsem vybrán do poddůstojnické školy do Jičína. Těsně před vánocemi jsem povolán do kanceláře, kde mně štábní kapitán Šindelář sděluje, že od 1. ledna 1928 půjdu do kursu zdravotnických poddůstojníků a to bez odvolání, kurs je tříměsíční, zde v Josefově, v divizní nemocnici.


V roce 1926, resp. 1927 končí pobyt zakladatelů číhošťské větve Šemíků v Číhošti, odkud v rámci I. pozemkové reformy odcházejí, spolu s několika rodinami z okolí, „počešťovat“ Sudety. Jejich další osudy byly neméně dramatické a krušné. O tom až zase někdy příště.

1 komentář:

  1. Pro pořádek musím napravit chybu v pamětech svého otce,neboť VIII. všesokolský slet, na kterém cvičil, byl až v červnu 1926
    V.Š.

    OdpovědětVymazat