Než došel Šemík na Hory

Hory Vrbické, občas zvané Hory Stříbrné a okrajově také Hory Knínické. Lokalita na hranici tří katastrů – Vrbic, Kynic a Dobrnic – s místními názvy Hory, Na Horách, Na Dolech, Za Láskem, Za Ovčínem.

I. vojenské mapování – josefské, 1764-1768

Kde se vzal tu se vzal Jan Šemík. Byl o generaci starší než Adam. Ten už je spojen se Smrdovem. O Janovi víme, že se jeho jméno v roce 1651 vyskytuje na Horách Vrbických. Vraťme se ale o století zpět.

V areálu těžby stříbrných rud na Horách Vrbických došlo ke vzniku hned dvojice hornických (havířských) osad přímo při dolech, byť vzdálenost otvírek od čtyř nejbližších stálých sídel – Vrbice, Kynic, Hroznětína či Dobrnic – nepřesahovala 1,5 km. Významnější z hornických sídlišť, na Horách Vrbických, dokonce přečkalo ukončení těžby před koncem 16. století, postupně bylo přeměněno na drobnou ves v obvodu vrbického statku, aby v osmdesátých letech 18. století posloužilo jako zázemí pro obnovené kutací pokusy a posléze definitivně zaniklo na samém konci století následujícího. Právě na konci 19. století čáslavský archeolog Kliment Čermák zde našel ještě zbytky obydlí z malé osady, původně asi hornické. Při nevelkém výzkumu nalezl zlomky malovaného talíře, zlomky keramiky, kamnové kachle a hornická želízka.

Stabilního katastr, povinné císařské otisky, 1838

V roce 1561 zde žil a platil dvakrát ročně poplatky úředník Stanislav Syrakovský. Dále Jan a Vondra Kubů. Do pěti osedlých ještě doplňme Jana Žáka a Šťastného. Oba poslední jmenovaní měli zpustlá stavení a byli od poplatků dočasně osvobozeni.

V roce 1603 kupovala Alena Ojířová z Damsdorfu od Jiřího Materny spolu s Vrbicí díl vsi Hor Stříbrných. Postupem času se ale pro osadu prosadil tradiční název celého těžebního okrsku, nesporně i pro její trvalé sepětí s vrbickým panstvím. V roce 1628 Marie Magdaléna Trčková připojila Vrbice (a Chlum s Dobrovítovem) ke Krchlebskému panství. Popis statku "mnohými kontribucemi sešlý, ohněm popálený a jinak zplundrovaný" v době, kdy třicetiletá válka zdaleka ještě neskončila, naznačuje mnohé. Osada Hory Vrbické byla dodatečně, někdy na přelomu třicátých a čtyřicátých let 17. století, dopsána do urbáře panství Světlá. Urbář zde zachytil pět poplatníků (Tomek, Pospíšil, Rozvora, Vojířka, kantorská chalupa). Podle zdroje (2.) byly připsány zápisy k vesnicím Vrbice a Hory Vrbické až roku 1644. I když panství od roku 1636 nepatřilo Trčkům, urbář používali i další majitelé panství. Je to patrné z přípisů nových lokalit a úprav jednotlivých sum či jmen ze 17. či 18. století. Šemíkovi tedy sem na Hory mohli přijít jen několik roků před koncem třicetileté války.

II. vojenské (Františkovo) mapování - Čechy
1836-1852, mapový list O_10_VI

Soupis poddaných podle víry z roku 1651 evidoval ve vsi souhrnem 25 duší v šesti domech (6 rodin), s výjimkou dvou mužů vesměs nekatolického vyznání. Do berní ruly o tři roky později přibyl sedmý usedlík: celkem tu hospodařili tři chalupníci a čtyři zahradníci, které vedle chudých pozemků živila i řemesla a služba (tkalci, tesař, krejčí, myslivec).

Havířské domy popsal těsně před definitivním zánikem na konci 19. století již zmiňovaný K. Čermák: „uprostřed položena klenutá černá kuchyňka v chodbě a od ní křížem rozděleny čtyři světnice s nízkým stropem dřevěným“.

zdroje:

1. Jiří Doležel: K těžbě stříbra na Horách Vrbických v 16. století, Archeologický ústav AV ČR v Brně, Přehled výzkumů 57-2, str. 197-249, Brno 2016

2. Iveta Krpálková: Světelské panství ve světle Trčkovského urbáře z roku 1591, Bakalářská diplomová práce, Brno 2021