Ve středověku bylo město Jihlava známé těžbou stříbra. Název města si spojujeme také s právním kodexem popisující tzv. horní regál. V pozdější době, to už na počátku novověku, se stal známým centrem hornického dění Jáchymov. Právo "horní" se tehdy měnilo z jihlavského na jáchymovské. Těžebním městům kralovala Kutná Hora, kde se těžilo nejdéle a kde byla i známá mincovna - Vlašský dvůr.
Už méně je známé, že se ve druhé polovině 13. století těžilo stříbro na Havlíčkobrodsku. V doméně rodu Lichtenburků, který tehdy opanoval tento kraj, bylo však víceméně za 50 let vytěženo. Horníci a další řemeslníci spojení s těžbou stříbronosné rudy se přesunuli dál na západ k Horám Kutným. Lichtenburkové na počátku 14. století okolí Brodu opustili. Nevýnosné zásoby stříbra k tomu jistě také přispěly.
![]() |
mapy.cz |
Po více jak 200 letech zde v kraji po Lichtenburcích zbyla šlechtická sídla Lichnice a Lipnice. Doba si však žádala větší pohodlí, a tak se hrady a tvrze přestavovaly na zámky. Někde uprostřed na spojnici Lipnice - Lichnice leží ves Vrbice. V době renesance i zde došlo k přestavbě tvrze na zámeček, u kterého byl i hospodářský dvůr. Nedaleko odtud se v půli 16. století počalo těžit stříbro. Ne sice ve velkém rozsahu, ale přesto zaznamenáníhodném. To místo bylo známé jako Hory Knínické, později Hory Vrbické.
![]() |
Fotografie římsového kachle nalezeného roku 1912 (vystaveno v čáslavském muzeu) |
![]() |
Mapa dolů (štol, šachet) v minulosti |
O více jak sto let dříve roku 1547 Burian Voneš z Hostomic a na Vrbici žádá o "frystung", tedy povolení k těžbě podle horního práva. V okolí se patrně dobývalo již dříve. Víme o aktivitách Buriana Ledečského z Říčan v první polovině 16. století. To bylo JZ směrem od spojnice Číhošť - Kynice na ledečském panství. Můžeme například jmenovat dílo Nový život v Nezdíně s délkou téměř 500 m nebo číhošťské šachty, z nichž nejhlubší je šachta sv. Jana Nepomuckého s hloubkou přes 60 m. V této šachtě se také stalo v listopadu 1783 neštěstí, kdy při oklepávání nadloží byl zabit havíř Josef Farma.
![]() |
Mapa se zakreslenými důlními pásmy (kresba J. Starý) |
Do roku 1561 se právem Jáchymovským řídil pouze důl Netrusovský. V roce 1561 však dvorská komora vydala nařízení, že také ostatní vrbičtí těžaři mají tamní doly spravovat podle Jáchymovského práva.
![]() |
Letecký pohled na prostor, kde se nacházela huť. (foto J. Starý) |
Všeobecně se hutní provozy v 16. století skládaly z úpravny, která měla několik částí. Nejprve se ruda drtila ve stoupách a poté se rudní minerály koncentrovaly plavením v takzvaném „prádle“ do „rudního šlichu“. Ten byl zpracováván ve vlastní huti, kde byl zpravidla nejprve pražen a poté taven a výsledný produkt nakonec prošel rafinací. Odpadem z tohoto procesu byl křemenný písek a struska. Energii pro pohon stoup a dalších zařízení (například měchů) obstarávala vodní energie.
Odpad z huti – struska, pokud ještě obsahovala stříbro, byla dále zpracovávána. Struska bez stříbra skončila na struskových haldách. Po ukončení provozu v huti vznikl na jejím místě mlýn, který se skládal ze tří dřevěných budov. Ten je zachycen na I. i II. vojenském mapování a na stabilním katastru. Později zde byla vystavěna dvě malá stavení, nejspíše jakési kůlny. Z původního hutního areálu se tak zachoval pouze zbytek náhonu ve spodní třetině areálu pod rybníkem zapuštěný do svahu a částečně i struskové haldy. Velká část areálu huti a pozdějšího mlýna je dnes pohřbena pod černou skládkou.
![]() |
Soustava rybníků a zbytky po těžbě (rok 1782) |
Rybniční soustava tvořila zřejmě energetickou základnu zdejšího důlně-zpracovatelského podniku. Vznikla zcela jistě již před rokem 1782, protože na důlní mapě z tohoto roku jsou některé z rybníků již vypuštěné. Energie získávaná z této soustavy pravděpodobně nebyla využívána k čerpání vody z dolů, ale sloužila především potřebám hutí, které byly zřízeny pod posledním rybníkem celé soustavy. Na jaře v roce 1584 byl důl dílem zašlý. Poslední zpráva pak pochází z r. 1592, kdy dva kutnohorští těžaři údajně dosáhli hloubky 40 láter s bohatými nálomy, ale pro útisk vrchnosti museli práce opustit. Tím pravděpodobně skončila první etapa vrbického dolování. Prakticky po celé výše uvedené období byla těžba doprovázena různými spory mezi těžaři samotnými i mezi těžaři a pozemkovou vrchností. Mezi nákladníky je uváděn v roce 1558 Jan Táborský z Klokotské Hory. Koncem 16. století se na Vrbici několikrát střídala vrchnost. Hranice s panstvím Ledeč možná tehdy vedla přes Hory a dělila je na Knínické a Vrbické. Lokalita Hory u Vrbice je zajímavým příkladem provozu na těžbu a zpracování stříbrné rudy. Svou skromnou velikostí ostře kontrastuje s velkými důlními podniky v Kutné Hoře, Jáchymově i jinde a přesto byl plně soběstačný a dodával do centrálního výkupu už hotový produkt – stříbro. Nejproduktivnějším obdobím bylo zřejmě posledních šest let, kdy zde byla v provozu i obnovená huť.
![]() |
Mapa F. Kratochvíla (rok 1949) |
V té době bylo prospekční kutání prováděno na více místech v okolí, ale bez větších úspěchů. Kupříkladu pokus o dolování stříbra u Dlužin a Nového Dvora jižně od Ovesné Lhoty také z popudu hraběte Kolovrat-Krakovského. Pracovat tu začalo 11 horníků a důl byl nazván „Štolou Leopoldovou“. Práce pro nedostatek kvalitní rudy musely být zastaveny.
Zdroje:
KRATOCHVÍL, F. 1949: O starých dolech na stříbro mezi Ledčem n. Sáz., Havlíčkovým Brodem a Humpolcem. Praha.
KRATOCHVÍL, J. 1923: Příspěvek k topografii a dějinám dolování v jihovýchodní části Čech. Knihovna SGÚ, sv.7. Praha 1923, 28–34, 44–59.
SKŘIVÁNEK, M.: rkp. Zpráva č. 18. O báňské a hutní činnosti na Čáslavsku od pol. XVI. stol. do r. 1618/ resp. 1620, archiv MM a K Čáslav, inv.č. MLP 3384.
KRATOCHVÍL, J. 1923: Příspěvek k topografii a dějinám dolování v jihovýchodní části Čech. Knihovna SGÚ, sv.7. Praha 1923, 28–34, 44–59.
SKŘIVÁNEK, M.: rkp. Zpráva č. 18. O báňské a hutní činnosti na Čáslavsku od pol. XVI. stol. do r. 1618/ resp. 1620, archiv MM a K Čáslav, inv.č. MLP 3384.
Žádné komentáře:
Okomentovat