Hory Stříbrné

Ve středověku bylo město Jihlava známé těžbou stříbra. Název města si spojujeme také s právním kodexem popisující tzv. horní regál. V pozdější době, to už na počátku novověku, se stal známým centrem hornického dění Jáchymov. Právo "horní" se tehdy měnilo z jihlavského na jáchymovské. Těžebním městům kralovala Kutná Hora, kde se těžilo nejdéle a kde byla i známá mincovna - Vlašský dvůr.

Už méně je známé, že se ve druhé polovině 13. století těžilo stříbro na Havlíčkobrodsku. V doméně rodu Lichtenburků, který tehdy opanoval tento kraj, bylo však víceméně za 50 let vytěženo. Horníci a další řemeslníci spojení s těžbou stříbronosné rudy se přesunuli dál na západ k Horám Kutným. Lichtenburkové na počátku 14. století okolí Brodu opustili. Nevýnosné zásoby stříbra k tomu jistě také přispěly.

mapy.cz

Po více jak 200 letech zde v kraji po Lichtenburcích zbyla šlechtická sídla Lichnice a Lipnice. Doba si však žádala větší pohodlí, a tak se hrady a tvrze přestavovaly na zámky. Někde uprostřed na spojnici Lipnice - Lichnice leží ves Vrbice. V době renesance i zde došlo k přestavbě tvrze na zámeček, u kterého byl i hospodářský dvůr. Nedaleko odtud se v půli 16. století počalo těžit stříbro. Ne sice ve velkém rozsahu, ale přesto zaznamenáníhodném. To místo bylo známé jako Hory Knínické, později Hory Vrbické.

Fotografie římsového kachle nalezeného roku 1912
(vystaveno v čáslavském muzeu)

Dnes na tomto místě zbyl opuštěný rozpadající se dvůr a místní jméno Hory. Proti toku času se vydal na konci 19. století čáslavský archeolog Kliment Čermák a našel zde ještě zbytky obydlí z malé osady, původně asi hornické. Při nevelkém výzkumu nalezl zlomky malovaného talíře, zlomky keramiky, kamnové kachle a hornická želízka. Trosky domů, které Čermák popisuje jako stavení s černou kuchyní uprostřed a dvou světnicích po každé straně se do dnešní doby nedochovaly žádné stopy. Možná v jednom takovém stavení žil v roce 1651 myslivec Jan Šemík s rodinou.

Mapa dolů (štol, šachet) v minulosti

O více jak sto let dříve roku 1547 Burian Voneš z Hostomic a na Vrbici žádá o "frystung", tedy povolení k těžbě podle horního práva. V okolí se patrně dobývalo již dříve. Víme o aktivitách Buriana Ledečského z Říčan v první polovině 16. století. To bylo JZ směrem od spojnice Číhošť - Kynice na ledečském panství. Můžeme například  jmenovat dílo Nový život v Nezdíně s délkou téměř 500 m nebo číhošťské šachty, z nichž nejhlubší je šachta sv. Jana Nepomuckého s hloubkou přes 60 m. V této šachtě se také stalo v listopadu 1783 neštěstí, kdy při oklepávání nadloží byl zabit havíř Josef Farma.

Mapa se zakreslenými důlními pásmy
(kresba J. Starý)

Nás nyní ale zajímá dvůr Hora, kde byly čtyři šachty – Horská čili Danielova, Čáslavská, Netrusovská, Nepřízeň a hloubení sv. Prokopa. Dosažená hloubka těchto dolů byla v rozmezí 17–80 m s chodbami délky okolo 520 m. Někdy před rokem 1550 byla těžaři Horského dolu vystavěna huť, která byla propůjčována také nákladníkům Čáslavského dolu. Huť však nesloužila svému účelu dlouho, neboť již roku 1550 vinou šmelcíře Turnovského vyhořela.
Do roku 1561 se právem Jáchymovským řídil pouze důl Netrusovský. V roce 1561 však dvorská komora vydala nařízení, že také ostatní vrbičtí těžaři mají tamní doly spravovat podle Jáchymovského práva.

Letecký pohled na prostor, kde se nacházela huť.
(foto J. Starý)

Roku 1571 těžaři uvažovali o obnovení huti, k obnově však pravděpodobně došlo o několik let později, protože až od roku 1580 bylo odtud poměrně pravidelně dodáváno stříbro do Kutné Hory: 1580 stříbro, šlich a ruda, 1581 30 kg Ag, 1582 18 kg Ag, 1583 5 kg Ag, 1584 33 kg Ag, 1585 16 kg Ag a roku 1586 5 kg Ag. Celkem bylo tedy do mincovny dodáno v druhém období existence huti nejméně 107 kilogramů stříbra. Kolik ho bylo vyrobeno v prvním období kolem roku 1550, nevíme.
Všeobecně se hutní provozy v 16. století skládaly z úpravny, která měla několik částí. Nejprve se ruda drtila ve stoupách a poté se rudní minerály koncentrovaly plavením v takzvaném „prádle“ do „rudního šlichu“. Ten byl zpracováván ve vlastní huti, kde byl zpravidla nejprve pražen a poté taven a výsledný produkt nakonec prošel rafinací. Odpadem z tohoto procesu byl křemenný písek a struska. Energii pro pohon stoup a dalších zařízení (například měchů) obstarávala vodní energie.
Odpad z huti – struska, pokud ještě obsahovala stříbro, byla dále zpracovávána. Struska bez stříbra skončila na struskových haldách. Po ukončení provozu v huti vznikl na jejím místě mlýn, který se skládal ze tří dřevěných budov. Ten je zachycen na I. i II. vojenském mapování a na stabilním katastru. Později zde byla vystavěna dvě malá stavení, nejspíše jakési kůlny. Z původního hutního areálu se tak zachoval pouze zbytek náhonu ve spodní třetině areálu pod rybníkem zapuštěný do svahu a částečně i struskové haldy. Velká část areálu huti a pozdějšího mlýna je dnes pohřbena pod černou skládkou.

Soustava rybníků a zbytky po těžbě (rok 1782)

Na dvou potocích, které se slévají pod důlním pásmem, bylo vybudováno celkem 7 rybníků. Podle důlní mapy z roku 1782 se jmenovaly: Horský, Vondráček, Hluboký a Kuchařka na potoce, který teče od Kynic. Mezolanický a Cybeck (Lýsek) na bezejmenném potoce, do něhož ústila štola. V protržené hrázi rybníka Vondráček se dodnes dochovala původní dolní výpust. Tato součást hráze pochází velmi pravděpodobně z období před rokem 1782, protože na důlní mapě z tohoto roku je rybník ještě napuštěný, kdežto na mapě stabilního katastru již zakreslen není. Na soutoku obou výše uvedených potoků je pak rybník Mlýnský.
Rybniční soustava tvořila zřejmě energetickou základnu zdejšího důlně-zpracovatelského podniku. Vznikla zcela jistě již před rokem 1782, protože na důlní mapě z tohoto roku jsou některé z rybníků již vypuštěné. Energie získávaná z této soustavy pravděpodobně nebyla využívána k čerpání vody z dolů, ale sloužila především potřebám hutí, které byly zřízeny pod posledním rybníkem celé soustavy. Na jaře v roce 1584 byl důl dílem zašlý. Poslední zpráva pak pochází z r. 1592, kdy dva kutnohorští těžaři údajně dosáhli hloubky 40 láter s bohatými nálomy, ale pro útisk vrchnosti museli práce opustit. Tím pravděpodobně skončila první etapa vrbického dolování. Prakticky po celé výše uvedené období byla těžba doprovázena různými spory mezi těžaři samotnými i mezi těžaři a pozemkovou vrchností. Mezi nákladníky je uváděn v roce 1558 Jan Táborský z Klokotské Hory. Koncem 16. století se na Vrbici několikrát střídala vrchnost. Hranice s panstvím Ledeč možná tehdy vedla přes Hory a dělila je na Knínické a Vrbické. Lokalita Hory u Vrbice je zajímavým příkladem provozu na těžbu a zpracování stříbrné rudy. Svou skromnou velikostí ostře kontrastuje s velkými důlními podniky v Kutné Hoře, Jáchymově i jinde a přesto byl plně soběstačný a dodával do centrálního výkupu už hotový produkt – stříbro. Nejproduktivnějším obdobím bylo zřejmě posledních šest let, kdy zde byla v provozu i obnovená huť.

Mapa F. Kratochvíla (rok 1949)

Nový pokus oživit vrbické doly byl zahájen v roce 1782 za panování Leopolda Kolovrat-Krakovského. Do roku 1784 byla jedna ze štol vyčištěna v délce 520 m. Byly také odebrány vzorky pro provedení příslušných rozborů. Z roku 1785 pochází poslední zpráva o pokusech obnovit zde těžbu, na rozdíl od předchozích zpráv je však značně pesimistická, pravděpodobně brzy poté byly práce ukončeny, tentokrát již definitivně.
V té době bylo prospekční kutání prováděno na více místech v okolí, ale bez větších úspěchů. Kupříkladu pokus o dolování stříbra u Dlužin a Nového Dvora jižně od Ovesné Lhoty také z popudu hraběte Kolovrat-Krakovského. Pracovat tu začalo 11 horníků a důl byl nazván „Štolou Leopoldovou“. Práce pro nedostatek kvalitní rudy musely být zastaveny.

Zdroje:

STARÝ J., ŠANDEROVÁ J., TOMÁŠEK M.: Zaniklý těžební a zpracovatelský areál Hory u Vrbice.

KRATOCHVÍL, F. 1949: O starých dolech na stříbro mezi Ledčem n. Sáz., Havlíčkovým Brodem a Humpolcem. Praha.
KRATOCHVÍL, J. 1923: Příspěvek k topografii a dějinám dolování v jihovýchodní části Čech. Knihovna SGÚ, sv.7. Praha 1923, 28–34, 44–59.
SKŘIVÁNEK, M.: rkp. Zpráva č. 18. O báňské a hutní činnosti na Čáslavsku od pol. XVI. stol. do r. 1618/ resp. 1620, archiv MM a K Čáslav, inv.č. MLP 3384.