sobota 24. ledna 2015

Kníže a jáhen, biskup a král

Kodex Vyšehradský
vyobrazení knížete Václava
Příští víkend budeme mít unikátní možnost spatřit originál Vyšehradského kodexu, písemné památky, která vznikala v době, kdy vládl v Čechách a na Moravě kníže Vratislav II. Na knížecí stolec, možná ještě na ten kamenný z doby předkřesťanské, usedl na Pražském hradě (tehdy to bylo ještě hradiště) roku 1061 po smrti staršího bratra. Otec Břetislav I. určil, že moc bude držet nejstarší z knížecího rodu. Břetislav měl pět synů, a tak ty mladší podělil moravskými úděly ve Znojmě, Brně a Olomouci.
Na Jaromíra žádný úděl nezbyl. Otec mu určil kněžskou dráhu, ale do toho se synovi nechtělo. V době, kdy se stal knížetem bratr Vratislav, byl Jaromír donucen k vysvěcení na jáhna. Předurčený osud se mu nelíbíl až do roku 1067. To zemřel biskup Šebíř a mladší bratři rozehráli proti knížeti partii, která vyvrcholila na jaře roku 1068. Kronikář Kosmas o tom píše:
"Ti přišedše zarazili tábor na lukách u vsi Gostivaŕ (Hostivař) a poslali doptati se knížete, zda chce svá slova dotvrditi skutky."
Jaromírovy bratři a někteří čeští páni přesvědčili Vratislava, aby souhlasil s vysvěcením mladšího bratra na kněze. Ten se vzápětí stal biskupem pražským a přijal jméno Gebhart. Kníže Vratislav se rozhodl přestěhovat z Pražského hradu na nedaleký Vyšehrad. Roku 1070 založil Vyšehradskou kapitulu nezvykle podřízenou přímo papeži. Tím svého kaplana vymanil z područí biskupa, jehož sídlo zůstalo na Pražském hradě. Bratrská rivalita pokračovala až do smrti Jaromíra v roce 1090. Ještě za jeho života byl Vratislav II. korunován králem. Prvním, avšak ne dědičným, nutno podotknouti. A protože to byl český král toho jména první, z Vratislava II. se stal Vratislav I.
V době korunovace byl dokončen rukopis, dnes známý jako Kodex vyšehradský. Ve skriptoriu některého z benediktinských klášterů vznikalo toto dílo určitě mnoho měsíců, a nebylo zcela dokončeno. Co myslíte, mohl se originálu dotýkat král Vratislav?

Na konec malá perlička. Příslušníci našeho klanu žili v minulosti nedaleko Hostivaře i v areálu Pražského hradu. O tom, že by některý ze Šemíků žil v blízkosti Vyšehradu můžeme jenom spekulovat :-) Stejně tak můžeme spekulovat, kde skončily pozůstatky prvního českého krále. Byl pohřben roku 1092 na Vyšehradě. Kosmas, který tuto událost zaznamenal, v té době žil, a tak bychom mu mohli důvěřovat. Sám kronikář byl kanovníkem při pražské kapituly při sv. Vítu. Tedy na Pražském hradě, kam se kodex přestěhoval patrně při další pražské korunovaci roku 1228. O hodně později, v roce 1420 spojené síly husitů Vyšehrad dobyly, téměř všechny stavby vypálily a hroby Přemyslovců rozvalily. Vyšehradský kodex měl štěstí. Byl patrně již 200 let na jiném místě, v metropolitní knihovně sv. Víta.

úterý 20. ledna 2015

Důsledky třicetileté války

Dnes je v této lokalitě mezi obcemi Kynice, Vrbice a Dobrnice jen polorozbořený zbytek bývalého ovčína.
Výřez z indikační skici stabilního katastru (1838)
Zkusme pomaličku postupovat proti toku času. V první polovině 19. století byl severozápadně od ovčína patrný zbytek osady (na mapě Horra Dwur). Tehdy tam ještě ty domy měly čísla popisná (9, 16, 17, 18).
Deatil z indikační skici stabilního katastru
Ve druhé polovině 17. století se území kolem říčky Sázavky jen pomalu vzpamatovávalo z časů první poloviny téhož století, které bylo z velké části dobou válek a velkých majetkových změn. Jedním takovým místem, které bylo postiženo, je osada Hory Vrbické. V berní rule a soupisu podanných je u této vsi několik poznámek, které přibližují bídu a zmar tohoto místa. Přímo psáno, že zde roku 1654 žijí chudí lidé, kteří "prací rukou svých se živí". Tři roky předtím, při soupisu podanných, je na Horách uvedeno 25 obyvatel. Některé domky byly patrně zbořeny a většina tehdejších hospodářů je popisována jako "nově osedlí". Tesař, krejčí, tkadlec, myslivec. Těžko říct, který z nich přišel do těchto míst zblízka nebo zdaleka. Prakticky v žádném stavení nevydržel hopodář jednoho příjmí delší dobu v jedné chalupě.

1651 - Soupis poddaných 1654 - Berní rula 1673 - Revizitace
Martin Krs
Jiřík Záděra
Matouš Veřejka Matouš Veřejka Jan Šindelář
Václav Krejčí (otec) Václav Krejčí Václav Bosák?

Jan Krejčů (tkadlec) Jan Krejčů (syn) 
Jan Pospíšil Jan Pospíšil (krejčí) Jan Drahovzal
Jan Šemík (myslivec) Pavel Chalupník Pavel Chalupník
Šimek Václav Burýšek?
Jan Křivan (tesař) Matouš Vondráček

Porovnáním údajů docházím k závěru, že tam tehdy stálo 6 až 7 - patrně dřevěných - stavení, která byla pozůstatkem předválečné hornické osady. Jak berní rula napovídá o zdejších lidech: "tito toliko malé chaloupky mají nebo při horách leží, kdež někdy ruda stříbrná se dobejvala". Válečné útrapy přiměly mnohé podanné k opuštění domů, kde doposud žili. V roce 1634 došlo k události, která odstartovala překreslování hranic panství. Po atentátu na Albrechta z Valdštejna došlo k masivní konfiskaci jeho majetků. To se týkalo také majetku Trčků, kteří krátce před tímto zlomovým okamžikem ovládali velké panství na Havlíčkobrodsku s centrem ve Světlé nad Sázavou. Velké dominium Trčků bylo rozdrobeno na řadu malých panství.

středa 14. ledna 2015

Všichni jsme si rovni, ale někteří...

Úplný domovní šematismus
král. hlavního města Prahy
(str. 183)
V době, kdy v Praze žila jediná obyvatelka, která zdědila po otci jméno našeho klanu, mělo hlavní město pět obvodů. Staré město, Nové město, Malou stranu, Hradčany a Josefov. V rukověti z té doby se můžeme dočíst v kapitole "štola katolické církve" o poplatcích za různé církevní úkony. Kolik se platilo za ohlášky, oddavky, za pohřby, za křestní, oddávací a úmrtní listy nebo kostelníkovi od zápisu. To vše podle kategorií.
Každý obyvatel města i vesnice byl zařazen do jedné z pěti kategorií. Měšťanstvo nyní pomineme a podíváme se na vesnické obyvatele neb selský lid.
  • I. třída. Celí sedláci, ovčáčtí mistři a šafářové.
  • II. třída. Tak nazvaní pololáníci (půlníci).
  • III. třída. Čtvrtláníci a ovčáčtí čeledínové.
  • IV. třída. Chalupníci.
  • V. třída. Podruzi, čeládka a nádenníci.
Pro příklad vesničané V. třídy platili za ohlášky 5 krejcarů a sedláci krejcarů 40. Za oddavky měli platit čeledíni a děvečky 20 krejcarů a svatba přišla sedláka na 1 zlatý a 5 kr. Půlník to neměl za polovic, ale za 78 krejcarů.

V té době se také v Rakousku-Uhersko přecházelo na metrickou soustavu. Kromě jiného to znamenalo, že jeden zlatý měl 100 krejcarů a už ne 60 jako dříve.

středa 7. ledna 2015

L.P. 1653 - Šemíkova chalupa Chalupovi

Podívejme se do počátků klanu Šemíků. V soupisu poddaných roku 1651 žil ve Smrdově mladý podruh Adam Šemík s manželkou a několikaměsíční dcerou. V nedalekých Horách Vrbických tou dobou je v soupisu zaznamenána rodina Jana Šemíka. Jan, oproti Adamovi o generaci starší, má početnější rodinu a pozoruhodné povolání. Je to myslivec.
O rok později, tedy roku 1652, Adam kupuje chalupu ve Smrdově. O tom jsem se zmiňoval několikrát. Naposledy nedávno, kdy jsem objevil původní zápis v purkrechtní knize panství Vrbice.
V roce 1653 prodává Jan Šemík chalupu v Horách Vrbických. Uvádím pokus o přepis zápisu z gruntovní knihy, která byla založena někdy kolem roku 1668 a zpětně se v ní píše...
Gruntovní kniha panství Vrbice

187.

   Wes Hory Wrbiczky

Pawel Chalupa

   Letha Panie 1653 Pawel Chalupa ujal?
   chalupu od Jana Šemika za summu 20 kop míš.

   Z ty summy Tomeš Smlsal stoje osobně przi
   těchto registrech pržiznani uczinil
   že držiteli gruntu Pawlowi Chalupovi
   na žádosti jeho upouští - - - - 4 kopy míš.

   A tak na léta dopláceti má každorocznie
   po 1 kopě míš. . 16 kop grošů ? činí - - - - - 42 zl.
            Tottiž
   Do od oumrti - - - - - - - 16 zl. 20 krejcarů
   a Tomášovi Smlsalovi - - 25 zl. 40 krejcarů

Anno 1668
   dne 8. February propuštěno Tomšovi
   Smlsalovi - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -- - - - - - - - 1 zlatý - 10 krejcarů


Tedy 20 kop pro Šemíka a 16 kop (každoroční vejrunky po 1 kopě) pro Smlsala a do odúmrti. Dohromady 36 kop grošů míšenských, tj. 42 zlatých.
Tomáš Smlsal byl tedy jakýsi "nápadník", který tam někde na Horách mezi roky 1653 a 1668 žil? Před rokem 1653 se zapisovalo jen v groších. O 15 let později se uváděly ceny i ve zlatých. Ve starší purkrechtní knize jsem výše uvedený zápis nenalezl.

Díky za spolupráci při případném upozornění na nepřesnosti a odstranění otazníků.

čtvrtek 1. ledna 2015

Ze Silvestra na Nový rok

František Šemík († 31.12.1924)
Tak jako po noci nastává den, po konci roku začíná rok nový. Po odchodu jednoho člověka z pozemského života přichází život nový. A tak jsme rok co rok zpravováni, kdo a kde se narodil právě na Nový rok. V našem klanu vím o jedné novoroční radostné události. O tom ale až na konci tohoto příspěvku.

Včera jsem měl příležitost mluvit s doyenem našeho rodu. Mám všem od Františka popřát vše dobré. Při té příležitosti příšla řeč i na rané vzpomínky. Když poslední den roku 1924 otec opustil sedmileteho syna, ten se následujících 90 let jen těžko srovnává s všeobecným veselím spojeným s posledním večerem v roce. Nepoznal tátu, který si z 1. světové války odnesl doživotní zdravotní problémy. Když zemřela maminka, byl zavřen v komunistickém vězení, a nemohl ji doprovodit na poslední cestě. To cítí jako největší křivdu, i když často mluví o odpuštění. Snad mu fotografie z Olšan udělá radost, když je pro něj cesta kamkoli mimo Železný Brod, kde dnes žije, obtížná.

Pojďme k veselejší stránce koloběhu lidského života. První den roku 1772 se narodila a ten samý den byla i pokřtěna Veronika. Dceři chalupníka Víta a Magdalény Šemíkových byla za kmotru Veronika z Vrbického mlýna. 
1.1.1772 nar. Veronika Šemíková, dcera Víta a Magdalény,
ve Smrdově č. 16
Svědci Jan Zmrhal ze Smrdova a Jakub Malina ze Lhoty Ovesné byli místní sedláci. Od roku 1771 se začaly do matrik zapisovat čísla popisná. Tato tehdejší novota dnes podstatně ulehčuje rodopiscům pátrání. Na smrdovské farnosti počínaje rokem 1770 došlo také ke změně ve stylu zápisu do matričních knih. Začalo se zapisovat do sloupců. Zůstává ale latina. Přechod z latiny do češtiny na této farnosti nastává léta páně 1784.

úterý 30. prosince 2014

Kde se vzal tu se vzal - Karel

Při pátrání se občas dostanu do situace, kdy objevím hrob se jméném Šemík, ale netuším odkud se dostal právě na toto místo. To byl také případ dvou hrobů a tří jmen na hřbitově v pražských Záběhlicích. Při pátrání na městském úřadu se podařilo dohledat o něco víc. Stále to ale bylo málo k tomu, abychom zjistili, odkud tento rod do Prahy přišel. Dalo se spekulovat, že Václav a Jiří byli bratři a jejich otec se jmenoval Karel. Jenže Karel nejspíš nezemřel na území Prahy 10, a tak záznam o jeho úmrtí zatím nemáme.
Sčítání obyvatel 1921, Práče č. 6, Záběhlice
Zaujalo mě ale, že u zápisu o úmrtí Jiřího Šemíka je uvedena adresa: Práčská 1883, Praha 10, Záběhlice. S tím by se dalo něco podniknout. Zjistil jsem, že pro roky 1921 a 1910 existují v Archivu hlavního města Prahy dochované listy ze sčítací lidu. V místě výše uvedené adresy tehdy existovala osada Práče, která se nacházela u potoka Botiče mezi Záběhlicemi a Hostivaří. Tehdy to byla ještě zemědělská oblast kousek za Prahou. Měl tam svůj statek třeba Antonín Švehla. V místě zvaném Práče stál velkostatek, mlýn a pivovar. A právě práce v pivovaru byla to, co sem přivedlo rodiče Karla Šemíka.
Vydejme se tedy do archivu, který stojí na Chodovci - tedy nedaleko od místa, kde žila před sto lety Šemíkova rodina. Původně to vypadalo, že archiválie nedostanu do ruky a budu si muset s ohledem na špatný fyzický stav fondu zažádat o rešerži. Nakonec se ukázalo, že si tu "rešerži" mohu udělat osobně v badatelně. Stav fondu není o nic horší než v jiných okresních archivech. To jen na okraj. Digitalizace bude ale ještě na hodně dlouhé lokte.
Při prvním pohledu se ukázalo, že máme štěstí. V roce 1921 žila v domě č. 6 rodina vdovy Šemíkové s pěti dětmi. V domě, který vlastnil majitel pivovaru Emil Stein, žilo více jak 20 obyvatel. Konkrétně rodiny Václava Hanouska (kočí), Antonína Přibyla (železniční zřízenec), Antonína Maška (kočí) a Jana Svobody (strojmistr). Vesměs zaměstnanci v pivovaru, který byl v provozu pod názvem Parostrojní pivovar Záběhlice - Práče do roku 1937. Vařilo se tam mimo jiné pivo Kamenáč.
Potvrzení, vydané v Kolodějích, které omlouvá Václava,
že nebyl přítomen při sčítání doma v Záběhlicích - Práčích
I Václav Šemík (*1895) zde v roce 1921 pracoval jako kočí. Jeho sestry docházely za prací do Královských Vinohrad. Starší Marie (*1899) jako dělnice do Maršnerovy továrny na "orientálské cukrovinky a čokoládu". Mladší setra Božena (*1902) - také jako dělnice - do továrny Hynka Fuchse. Budova tzv. Fuchsovky stojí dodnes u stanice metra Želivského. Objekt papírenského závodu byl postaven v roce 1911.
V průběhu předchozího sčítání roku 1910 chyběl na adrese v Práčích patnáctiletý Václav Šemík. Pracoval jako čeledín na statku v Kolodějích nebo Běchovicích. I když je v rubrice obor povolání u Václava i jeho matky Marie uvedeno "polní hospodářství", realitou bylo nejspíš postavení pomocné síly na velkostatku. Hospodářský dvůr v Práči patřil Jaroslavu Kubešovi a rodina Šemíkova žila společně s dalšími osmi rodinami v jeho domě č. 7. V celé osadě Práče, která spadala pod obec Záběhlice, bylo v roce 1910 hlášeno 188 osob.