sobota 16. srpna 2014

I koně šli k odvodu

Ze vzpomínek na dobu 1. světové války, jak si je do rodinné kroniky zapsal František Myšička ze Smrdova č. 5.

1914. Na konci července vypukla válka. Tehdá nikdo netušil jaké následky z ní budou. 1. srpna jsme museli s koňma do Čáslavi k odvodu. Vyjeli jsme po půlnoci, časně ráno jsme tam byli. Tam byl nezvyklý ruch vojska, koní, všeliké výzbroje a nářadí, vše vagonýrovali. Nám tehdy koně neodvedli, ale druhý rok ku konci května jsem musel dát brauna za 975 K. Já jsem musel též k odvodu. Za tři roky jsem byl pětkrát u prohlídky, ale na štěstí mě vždycky pustili. V tom čase nastala velká drahota, nebo znehodnocení peněz. Roku 1917 jsem dal voly na rekvisici, měli k 15 q za 5000 korun. Na to jsem koupil hříbě od Šemíka, ještě netahalo, za 3320 K. Též zabavil stát všecko obilí a nám odměřili 366 g obilí na osobu a den a bramborů 3,75 kg na týden. Semlít se nemohlo, jen na výkazy. V r. 1917 a 1918 byl ve městech hlad. Pražáci jezdili na venkov a kupovali brambory. Až 1 K za kg platili nebo měnili za různé zboží, nebo také si je někde nakradli, čehož jsem byl svědkem v Leštině.

pátek 8. srpna 2014

Černé ovce

Při hledání příjmení Šemík jsem narazil na soudničku v novinách Národní listy. V roce 1917, tedy v době 1. světové války, kdy mnozí dospělí muži sloužili v armádě, se Jan Šemík (*1887) připletl do případu obchodování s kradenými věcmi. Stojí za zmínku, co si mladistvý Dítě za utržené peníze koupil. Nepřečetl jsem v té pasáži textu vše, ale hodinky byly pro 16letého Zdeňka asi velkým lákadlem. Pokud se jednalo o náramkové hodinky, byla to tehdy úplná novinka.



Řetězový obchod s kradenými věcmi. Majitel drogistického závodu Josef Habětín z Kladna koná službu vojenskou. V jeho nepřítomnosti vede závod Habětínova sestra a ta zpozorovala, že v poslední době byly ze závodu a hlavně ze skladiště odcizeny značné zásoby různých předmětů. Tak na příklad odcizeno bylo několik beden zápalek, pytel pražené kávy, bedna svíček, bedna mýdla a veliké množství materiálního zboží, takže Habětínovi povstala škoda, pokud ovšem mohlo býti zjištěno, v obnosu 4389 K. Případ oznámen byl četnictvu a pátráním, které prováděli četničtí strážmistrové Antonín Škoda a Josef Černovský, bylo zjištěno, že krádeže spáchali praktikantové u Habětína zaměstnaní, 16letý Zdeněk Dítě a 18letý Bedřich Nedvěd a že je k tomu navedl pomocný dělník Ferdinand Tůma z Kročehlav, který byl dříve u Habětína jako sluha zaměstnán. Dítě se doznal, že nejdříve ukradl v prosinci loňského roku pytel kávy v ceně 1050 K a 55 kg mýdla v ceně 440 K a prodal všecky tyto věci Tůmovi za 160 K. V lednu t. r. prodal Tůmovi dvě plechovky povidel ve váze 26 kg a v ceně 91 K za 6 korun. Konečně prodal Dítě v lednu 23letému pomocnému dělníkovi Augustinu Cihlářovi čtyři bedny sirek, za které mu slíbil Cihlář dodati mouku. Tůma nyní koná službu vojenskou. Za stržené peníze koupil si praktikant Dítě tul.? hodinky několik ??? a svařovací gamaše a jiné předměty.
Národní listy ze dne 8.3.1917
Jako další spoluviníci zlodějů vypátráni byli 30letý pomocný dělník Jan Šemík, 17 letý pomocný dělník Miloš Náhlovský, 43letá manželka hutníka Julie Brožová, vesměs z Kladna a 17letá dělnice Marie Tůmová z Kročehlav, kteří o krádežích věděli a zloděje podporovali. Odcizené věci kupovali od zlodějů a dále prodávali 52letý obchodní cestující Čeněk Černý, 46letý majitel kavárny Antonín Wünsch, 27letý kočí Karel Žilina a 32letá pomocná dělnice Anežka Vagnerová, vesměs z Kladna. Dítě, Cihlář, Šemík, Nedvěd, Brožová, Náhlovský, Tůmová, Černý, Wünsch, Žilina a Vagnerová byli proto četnictvem zatčeni a dodáni do vyšetřovací vazby okresního soudu na Kladně pro zločin, proti celé řadě jiných obchodníků, kteří kradené věci kupovali, podáno bylo trestní oznámení pro zločin spoluviny na krádeži. Část ukradeného zboží podařilo se četnictvu zabaviti a majiteli vrátiti.

středa 6. srpna 2014

Mrtvé body

Při pátrání se často dostaneme do bodu, kdy nevíme, kudy dál. Často je takový mrtvý bod spojen se stěhováním rodiny do neznámého místa. Ve 20. století k tomu přistupuje ochrana soukromí, kdy informace na matrikách jsou přístupné pouze nejbližším příbuzným. Záznamy o narození jsou chráněny 100 let, údaje o svatbách 75 let. Nejkratší dobu, 30 roků, trvá ochrana u knihy úmrtí.
Minule jsem zde popisoval, jak Karel Šemík začal studovat na pražské technice. Po skončení studia pracoval jako celní úředník a závěr života strávil v Olomouci, kde v lednu 1937 zemřel. Nemáme ověřeno přesné datum úmrtí na olomoucké matrice a nevíme, zda měl nějaké potomky. A máme tu první mrtvý bod, který čeká na dotaz nebo výlet do Olomouce.
Karel měl tři starší bratry. František (*1880) se oženil ke Kutné Hoře a známe jeho potomky. Jan (*1883) měl v roce 1911 oddavky v Oboře u Loun. Je to už déle než 75 roků, a tak zkusíme hledat na matrice v Lounech. To je druhý mrtvý bod. U třetího bratra Aloise (*1883) jsem vypátral, co jsem si v květnu předsevzal.
Jejich otec František (*1852) měl zajímavý osud. Potom, co se přiženil do mlýna (dnes Rymešova) mezi Smrdovem a Ovesnou Lhotou, jeho žena Anastasie přivedla na svět sedm dětí. To poslední (Božena) se však narodilo už ve Smrdově č. 73, kde se z Františka mlynáře stal hostinský. Koncem roku 1868 se začala u Čáslavi budovat Rakouská severozápadní dráha. A právě železnice byla oborem, který se stal další pracovní příležitostí pro otce Františka. Kolem roku 1890 odchází s rodinou do Loun, kde pracuje jako dělník na dráze. Ve Smrdově zůstavá syn František (*1880) a dcera Anna (*1875), která se vdala za Františka Procházku.
Alois se vrací v roce 1904 do Smrdova, aby si zde vzal za ženu Marii Mrkvičkovou. Informace o svatbě bude jistě na matrice ve Světlé nad Sázavou. V srpnu toho samého roku se narodil Alois mladší. Stalo se tak v Lounech, a ne v Praze, jak jsem původně předpokládal.
6.8.1904 nar. Alois v Lounech č. 737
otec Alois, matka Marie, svědci
Jak František, tak bratři Alois a Jan Šemíkovi, jsou uvedeni jako dělníci. Nejspíš vsichni pracují na dráze. Na začátku roku 1905 bydlí již Alois se ženou a synem v Praze. Koncem roku 1906 ztrácí Alois mladší otce. Ten tragicky zemřel na nádraží. Tehdy se budova sobotecké železniční stanice nacházela na území Března, které je dnes součástí Sobotky. To dělalo trochu potíže při hledání té správné matriční knihy. Cesta do Zámrsku umožnila objevit i zápis o pohřbu Aloise Šemíka.
3.11.1906 ve 21:45 na nádraží Březno (dnes Sobotka) zemřel Alois Šemík
Úmrtí otce i narození syna bylo zapsáno s přesností, s jakou se v předchozích stoletích nepočítalo. Matka Marie s ročním synem Aloisem zůstává bydlet v pražských Nuslích.
ve věku 25 let 5 měsíců 10 dnů
A máme tu třetí mrtvý bod. O dalším osudu Aloise můžeme jen spekulovat. Kde a s kým žil? Kdy zemřel? Měl potomky? Na tyto otázky neurčitě odpovídají následující dvě informace.
Národní politika ze dne 17.9.1936
V pražském telefonním seznamu z roku 1962 je uvedeno jméno Aloise Šemíka. Adresa na Malé Straně v ulici Petřínské. V roce 1964 už v seznamu chybí.
Na té samé adrese (Petřínská 16) pan Šemík nabízí roku 1936 byt k pronájmu. Křestní jméno není uvedeno. Pokud to byl Alois, který se narodil v srpnu 1904, mohl zemřít mezi roky 1962 a 1964. Od té doby uplynulo více jak 30 let, a tak je jistá šance, že časem zjistím více. Olomouc, Louny, Praha. Tři města, tři mrtvé body. Chce to čas. Jsem připraven, že to může trvat i několik let, než se pohneme z místa. Může to trvat i mnoho let. Chce to trpělivost. 

neděle 3. srpna 2014

Karel studuje techniku

Už víme, že Karel Šemík (*1886), po maturitě na lounském gymnáziu, začal na podzim roku 1906 studovat na vysoké škole v Praze. Bydlel na vysokoškolských kolejích. Podle všeho ho ale rodiče nemohli dostatečně podporovat, a tak byl Karel nejspíš v roce 1906 jedním ze 730 studentů univerzity a techniky, kteří dostávali finanční pomoc od Husova fondu, spolku pro podporování nemajetných posluchačů českých vysokých škol v Praze.
Národní politika 13.12.1907
Karel Šemík je uveden koncem roku 1907, po roce studií na technice, jako náhradník do výboru fondu. Ze zajímavých osobností, uvedených jako funkcionáři fondu, zmíním Antonína Friče (předseda) a jeho bratra Vojtěcha Friče. Dále třeba Antonína Hajna, Aloise Rašína nebo Jana Podlipného. Účel fondu byl vzletnými slovy tehdejší doby popisován takto.
Nezištnou a nestrannou činností chce Husův fond chrániti chudé studenty před tím, aby jejich bídy nebylo zneužito způsobem, který by ohrožoval ryzost jejich charakteru.
Zajímavá je také statistika, ze které vyplývá, že ze 730 podporovaných studentů v roce 1906 bylo 151 osiřelých, 142 žadatelů z rodin řemeslnických, 139 z rodin chalupnických, 109 jichž rodiče jsou sluhy neb dělníky, 78 rodin bez stálého zaměstnání.
A Karel byl právě z dělnické rodiny. Otec František pracoval v Lounech jako dělník na dráze. Shodou okolností stejný den, tedy 13.12.1907, v novinách Národní politika vychází krátká zpráva o zaměstnancích c. k. státních drah. Píše se zde o personálu dílen v Plzni, Podmoklech a Lounech. Je otázkou, zda by tedy bez pomoci Husova fondu mohl Karel studovat na pražské technice.

pátek 1. srpna 2014

Zapomenuté pozemky

Před několika měsíci uveřejnil úřad se složitým názvem výzvu lidem, aby se přihlásili ke svému vlastnictví. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jak zní úplný název této instituce, zveřejnil kromě výzvy také seznamy neurčených pozemků po celé republice i po jednotlivých okresech.
šipka ukazuje na pozemek č. 2436 v k. ú. Zboží 
Mezi neznámými vlastníky jsou nejčastěji lidé, kteří již mnoho let nežijí. V seznamech je uvedeno pouze jméno a příjmení. Potom se v seznamech patrně vyskytují i někteří emigranti. V takovém případě je uveden i stát, kam odešli. Případní majitelé, tedy spíše jejich dědicové, mají deset let na to, aby se k vlastnictví přihlásili.
Jsou-li jednou k dispozici zajímavá data, otevírá se prostor pro jejich kreativní zpracování. I v tomto případě zásluhou soukromé aktivity došlo ke zjednodušení vyhledávání ve výše zmíněných seznamech.
Podívejme se, zda najdeme někoho s příjmením Šemík. Ano - nalézáme Josefa Šemíka. Má však na pozemku v katastru obce Zboží, který se nalézá v blízkosti Bačkova, jen poloviční podíl. Druhá polovina je vedena na Marii Semíkovou. Zde bude bezpochyby zapomenutý háček nad "S". Máme v rodokmenu v Bačkově manžele Josefa a Marii Šemíkovi? Ano - v roce 1890 byli oddáni. Zda ve smrdovském kostele sv. Jana Křtitele nebo ve Skuhrově, kde stojí kostel sv. Mikuláše, to zatím nevím. Ke Skuhrovu totiž byla přifařena Olešná, odkud pocházela nevěsta Marie Krajcová.
Na začátku druhé poloviny 19. století žili tři bratři, tři domkáři. Jeden z nich, František z č. 28, si kolem roku 1890 pronajal kus pole a nebyl odkázán na denní mzdu nádeníka. Josef z č. 17 byl ševcem a nějaký kus políčka měl asi také, pokud jsme správně určili jeho jako vlastníka výše popisovaného pozemku.
Na závěr si porovnejme, co si mohl domkář mohl pořídit do hospodářství. Uvádím údaje, které poskytli Šemíkovi v Bačkově sčítacím komisařům v letech 1869, 1880 a 1890.
Bačkov186918801890
č. 171 vola měli1 tele, 1 kráva, 1 prase
č. 281 kráva, 1 tele1 kráva, 1 tele1 tele, 2 krávy, 1 prase
Živobytí s pár hospodářskými zvířaty a pronajatým kouskem pole domkáři kombinovali s řemeslem. Nedávno zmiňovaný František ze Smrdova byl tkadlec a jeho otec krejčí. I v Bačkově můžeme mezi Šemíky nalézt tkalce,  ale také zedníka, obuvníka nebo krejčího. Po Josefovi z č. 17 a jeho ženě tedy pravděpodobně zůstal do dnešních dnů malý pozemek u místa, které se nazývá Spáleniště. Jeho nejbližší příbuzní žijí nejspíš v Chrtníči. Bude to ale vztah přes několikáté koleno. Šemíkovi původem z Bačkova žili také v Jiříkově, ale tam zůstalo do dnešních dnů jen jméno na pomníku.

neděle 27. července 2014

Smrdov č. 27

Zůstala mi poslední linie, u které jsem neznal předky před rokem 1830. Ve Smrdově žil tehdy krejčí Josef Šemík, o němž se zpětně dovídáme ze zápisu o narození Václava Šemíka v září 1867.
13.9.1867 se narodil Václav, otec František domkář ze Smrdova č. 27
Z křížku před jménem Josefa je patrné, že vnuk svého dědu bude znát jen z vyprávění. Že by ale Josef žil v č. 31, jak je zde psáno, přičítám omylu zapisovatele. V č. 31 žil Václav Doležal, také krejčí. Avšak už na seznamech ke stabilnímu katastru v roce 1838 je uvedeno u smrdovského stavení č. 27 "Šemík Josef dědicové ve Smrdově". Tedy domkář a zároveň krejčí Josef patrně zemřel těsně před rokem 1838.
28.4.1864 se narodil dvojčata Jan a Václav
Kde se ale Josef narodil? Mohl by napovědět zápis z jeho svatby s Kateřinou Zadinovou ve Smrdově č. 13.
30.10.1827, Josef Šemík a Kateřina Zadinová, svědek rychtář Tomáš Zadina
a sedlák Zmrhal?
V době svatby dvaadvacetiletý Josef,syn po nebožtíkovi Josefu Šemíkovi, sedláku ze Smrdova. Protože jsem nerozluštil jméno matky, neurčil jsem dům, odkud Josef pocházel.
Při sčítání obyvatel koncem roku 1869 je uvedena ve Smrdově č. 27 rodina Františka Šemíka (*1831), domkáře a nádeníka. V domě žili se ženou a třemi dětmi. Společně s rodinami nádeníka Matěje Váni a krejčího Matěje Dušátka, které zde byly v podnájmu. Celkem zde bydlelo 11 osob.
O deset let později při opakovaném sčítání lidu se situace co do počtu zde žijících obyvatel nezměnila. Místo dvou rodin najemníků tu v roce 1880 bydlela se Šemíkovými rodina Václava Matouška. V rodině Františka Šemíka chybí toho času dvacetiletý syn. František mladší byl tou dobou na zkušenou ve Vídni. V kolonce povolání je u něj napsáno - pomocník hřebenář. V případě obou živitelů rodin Františka staršího a Václava můžeme číst - nádeník, střídavé zaměstnání, samostatný. Tedy takoví OSVČ, psáno dnešní řečí zkratek. V případě Františka odhaduji, že v době sezónních zemědělských prací pomáhal místním statkářům za denní mzdu a v mezidobí si přivydělával jako tkadlec.
Začátkem července jsem dostal zprávu, která mě navedla na řešení tohoto příbuzenského propletence.
Dobrý den,
vidím že se specializujete na Šemíky a já jsem zjistila že na konci jedné větve mého rodokmenu mám také Šemíkovou, tak bych vás chtěla poprosit jestli byste mi ji nepomohl zařadit do kontextu, popřípadě mi pomoci najít nějaké další informace. Jedná se o Barboru Šemíkovou - narozenou 7.12.1830 ve Smrdově čp. 27 (?) provdala se za Jana Chláda z Babice a později žili v Souňově. Já toho bohužel víc nemám, v rodině si nic nedochovalo, krom kusých dokumentů.
Obratem odpovídám.
Dobrý den,
čp. 27 ve Smrdově je pro mě neprobádané, a tak jsem rád, že si mohu s někým vyměnit svoje poznatky. V tomto domě bydlel na počátku 19. století Josef Šemík, který předtím žil pravděpodobně v čp. 31. Byl to krejčí a zatím nevím kdy a kde se narodil. 5.11.1831 se v čp. 27 narodil jeho syn František (později domkář a tkadlec). Barbora (*7.12.1830) by tedy mohla být teoreticky jeho sestrou. Nemáte zápis její svatby? Tam by mohla být informace o jejích rodičích.
Záznam o narození Františka jsem našel a protože jsem před rokem nepřečetl, že otec byl krejčí, zapsal jsem si Františka podruhé.
5.11.1831 se narodil František, otec Josef Šemík krejčí
matka Kateřina dcera Jana Zadiny
Nemám genealogický program, který by mě upozornil na případnou shodu, a tak až zpráva od pozorné čtenářky mě přinutila podívat se na archivní záznamy novýma očima. U křtu Františka (narodil se v č. 13) byl za kmotra jeho strýc František se ženou Barborou od sousedů z č. 12.

úterý 22. července 2014

Jsem napojen

Počínaje dědou jsem se postupně propracovával generacemi zpět v čase. František (*1908) - Alois (*1874) - Jan (*1849) - Josef (*1821) - František (*1795) - Josef (*1743) - Jiří (*?). K Jiřímu jsem se dostal v závěru minulého roku. Musel se narodit před rokem 1694, neboť jsme v první dochované smrdovské matrice našli jen zápis jeho první svatby a úmrtí. Jiří zemřel roku 1762 a mělo mu být tehdy 71 let. Z toho by vycházelo, že se narodil kolem roku 1690.
Tušil jsem, že mezi Adamem a Jiřím Šemíkem bude ještě jedna generace. Pracovně jsem chybějícího předka nazval Jiřím starším. Když jsem v matrice farnosti Světlá nad Sázavou objevil záznam o narození Václava (*1661), to mi ještě nedošlo.
23.1.1661 pokřtěn Václav, otec Adam Šemík, matka Anna
V roce 1674 totiž přišel na svět bratr Václava. Dostal jméno Jan a teprve porovnáním se sirotčími seznamy jsem došel k názoru, že otec Adam Myslivec je Adam Šemik. Janovou matkou byla Kateřina
1.11.1674 pokřtěn Jan, otec Adam Myslivec, matka Kateřina
První Adamova žena Anna zemřela. Nevíme kdy, protože ve světelské matrice jsem našel jen pohřby konané přímo ve Světlé nad Sázavou. Pohřby ve Smrdově jsem v té knize nenašel a je otázka, zda se tyto záznamy vůbec dochovaly.
Definitivní potvrzení tušené generace jsem objevil v roce 1689. Narodil se totiž - Jiřík. Otec Václav zdědil po Adamovi chalupu. Pokud tehdy Adam a jeho manželka Kateřina ještě žili, byli již na vejminku.
25.4.1689 pokřtěn Jiřík, otec Václav Šemík ze Smrdova, matka Marža
Zda si chalupník Václav, kromě hospodaření na políčkách, podržel i otcovo, a možná i dědovo, povolání myslivce, nevím. Co vím, že se moje prvotní domněnka potvrzuje. Od Adama až ke mně vede přímá cesta.
- Adam
- - Václav
- - - Jiří
- - - - Josef
- - - - - František
- - - - - - Josef
- - - - - - - Jan
- - - - - - - - Alois
- - - - - - - - - František
Od Adama až po mého dědu Františka. Ze Smrdova do Rozsochatce. 10 generací od třicetileté války. Všichni menší či o něco větší sedláci. Mnozí ze Šemíků mají mezi pra(pra)dědy někoho z této linie. Tedy jedna část klanu Šemíků. Druhá část má na začátku rodokmenu Pavla Šemíka. Našel jsem záznam o narození jeho dcery Marie.
5.3.1685 pokřtěna Marie, otec Pavel Šemík z Vrbice, matka Ludmila
Pavlovi synové Jakub a Vít i vnuci a další generace pra(pra)vnuků vedou až k dnešním Šemíkům z druhé části rodokmenu. Pavel se mohl narodil kolem roku 1652. Známe zatím jen jeho datum pohřbu (15.2.1712) a v matrice uvedeným odhadovaným věkem 60 let. Adam mohl být jeho otec. Mohli být i bratři nebo bratranci, i když s dobrým dvacetiletým věkovým rozdílem.