středa 24. září 2014

Narozeniny

Sešlo se to pěkně. Rád bych popřál hned několika oslavencům k narozeninám. Ode dneška do konce září bude mít svůj den totiž několik našich jmenovců. Přeji všechno nejlepší a hodně zdraví bráchovi k padesátinám. K přání připojím Klaudii, která patří v okolí Zvolena k nejvýchodněji žijícím Šemíkům.
Mladý hlasatel (ročník 1940/41)
A zítra má narozeniny Joe, náš člověk za mořem, který nám pomáhá v bádání po našich kořenech.
Na dnešní den připadá gratulace hned dvěma soukmenovcům. Hodně zdraví našemu nestorovi Františku Šemíkovi. Rok narození? Napovím. Narodil se v posledních měsících 1. světové války. Určitě pamatuje časopis Mladý hlasatel, ze kterého jsem si vypůjčil ilustraci.
Druhým dnešním oslavencem je jediný Horymír mezi námi, jemuž tímto také přeji vše dobré do dalších let.

sobota 20. září 2014

Příjmení

Už to budou dva roky, co byla publikována práce, která se snažila podívat na území naší republiky z pohledu vazeb mezi příjmeními. Ten pohled je vědecký, ale Josef Novotný, jeden z autorů, o tom před několika měsíci zajímavě mluvil v rozhlasu a to mě přimělo zajímat se o síť jmen, která je rozprostřena nad Čechami, Moravou a Slezskem, blíže.

Protože jsem v publikovaném prostoru jmen nenašel naše příjmení, zajímal jsem se proč. Ale k tomu se dostaneme později.
Zdrojem dat pro duo badatelů byla statistika z ministerstva vnitra, které již několik let pravidelně vydává přehled o počtu jmen a příjmení ve spojení s lokalitami, kde osoby s těmito jmény žijí. Možná znáte weby kdejsme a nasejmena. To jsou stejná data, nad kterými ale můžeme hledat mnohem přehledněji než v původních excelových tabulkách.
Autoři se pokusili s pomocí matematických metod odhalit vazby mezi příjmeními, které by vypovídaly o kulturní, etnické i genetické příbuznosti. Vezmeme-li desetimiliónovou populaci, ve které existuje kolem 360 tisíc unikátních příjmení, a budeme-li zkoumat rozmístění v prostoru více jak 6000 obcí, dostaneme se k výpočetně náročnému problému. Bylo tedy zvoleno omezení a vybrána příjmení, která měla v roce 2009 více jak 49 mužských nositelů v celé republice.
Je zajímavé, že existují příjmení, která jsou rovnoměrně rozprostřena po celém území republiky a nelze u nich pozorovat výraznou prostorovou koncentraci. Mezi taková hodně rozšířená jména patří Hruška, Hrubý, Liška, Toman, Kočí. Takových jmen je ale jen menší část.
U většiny nejčastějších příjmení však lze pozorovat výrazné prostorové koncentrace, a tím tak lze oddělit český a moravsko-slezský jmenný prostor. Na obrázku je zobrazen výsek prostoru, který se částečně kryje s prostorem na českomoravském rozhraní. U příjmení jako Dvořák, Svoboda, Jelínek, Bárta, Blažek, Semerád nebo Kafka lze očekávat silné vazby na kraj Vysočina.
Od pana Novotného jsem dostal zprávu, že příjmení Šemík se nedostalo do užšího kola vyhodnocování. Zde je jeho odpověď.
Vaše přijmení do analýz vstupovalo, jakožto příjmení se 78 výskyty. 
Bylo tedy analyzováno z hlediska "blízkostí" (Dij, jak je popsáno v článku) k dalším 15486 příjmením zařazeným do analýzy (tj. příjmením nad 49 nositelů). Žádná z vazeb Šemíka na ostatní jména nicméně nepřekročila hodnotu Dij nad 0.4 (konkrétní hodnoty vazeb nejsem z tohoto počítače schopen dohledat, je to šíleně velký soubor cca 120 milionu vazeb, který musím otvírat v databázi na jiném počítači).
Jak je popsáno v článku, v těch sítích v přílohách byla zobrazen jen velmi malá část nejvýznamnějších vazeb a celkově jen 2429 příjmení, které tyto významné vazby spojují. Je to tedy jen kostra mnohem složitější sítě, do které by teoreticky bylo možno zabudovat těch dalších 13 tis. příjmení. To by ale využitý algoritmus musel pracovat s těmi téměř 120 miliony vazeb, což je zatím pro dostupné počítače nereálné a navíc by bylo velmi nepřehledné...

zdroj: The Surname Space...

dodatek:

pondělí 15. září 2014

Tři rody u nás platí jen

Tři rody u nás platí jen,
    to otec, syn a děd;
to náš je celý rodokmen:
    kořen a strom a květ.

A naše paměť nejde dál
    ni naděj v příští čas,
než aby, děd co zachoval,
    syn synovi dal zas.

Co bylo, může říci nám
    jen u hřbitova věž;
děd zapomenut leží tam,
    nás zapomenou též.

Jen někde mhavé zvěsti hles
    nám slovo řekne víc:
jak prapraděd náš trpěl kdes,
    jak šťasten byl, to nic.

Tak ořem, sejem, hyneme,
    však pýchy dalecí
přec starší jsme a budeme
    než rody knížecí!

středa 27. srpna 2014

Z pole na dráhu

Přesun jednotlivců i celých rodin ze zemědělského venkova do průmyslových měst charakterizoval konec 19. století a začátek století 20. Cestu umožňovala železnice, jeden ze symbolů průmyslové revoluce. Po železnicích se mohli vesničané přesunovat i na velké vzdálenosti. A železnice byla také pracovní příležitostí, jak jsme již dříve mohli zaznamenat u Aloise Šemíka (*1881). Pro Aloise se práce na dráze stala osudnou. Zemřel tragicky na nádraží v Sobotce. To ale neznamená, že by to další muže ze Smrdova a okolí odrazovalo pracovat ve službách státních drah.
Dílny na opravu kolejových vozidel v Lounech
Aloisův otec František i bratr Jan pracovali jako dělníci v železničních opravnách v Lounech. Tam žil nějaký čas i Alois, jak je patrné ze zápisu o narození jeho syna v roce 1904. Marně jsem hledal další informace o Janovi Šemíkovi (*1883). Při pátrání ve sčítání obyvatel z roku 1921 jsem nikoho ze Šemíků v Lounech ani v Oboře, kde měl mít Jan v roce 1911 svatbu, nenašel. Bohužel se pro Lounsko sčítání z roku 1910 nedochovalo. Tam by byla větší šance nalézt něco víc. V roce 1921 ale žila v Lounech rodina Jana Husy. Ten pocházel z Kunemíle, což je obec nedaleko Sázavky. Kunemíle se v šedesátých letech minulého století, tedy v době vzniku střediskových obcí, stala součástí Sázavky, jak se dnes jmenuje dřívější Smrdov.
Jan Husa pracoval v lounské výtopně a pravděpodobně Šemíkovi znal. Ti ale v době sčítání žili již jinde. O Janovi Šemíkovi víme jen, že se měl v Oboře u Loun oženit s Annou Procházkovou. Toto však nemáme potvrzeno z místní matriky. Rodina Procházkova byla s rodinou Františka Šemíka (*1852) hodně spojena. Sestra Jana Šemíka se vdala za Františka Procházku.
Při sčítání lidu roku 1921 žil důchodce František Šemík u dcery Anny ve Smrdově č. 11. Na stará kolena se tedy vrátil zpět do rodné obce. Narodil se v sousedním č. 12, kde hospodařil jeho bratr Jan. Během života se několikrát stěhoval. Žil s rodinou v Rymešově mlýně, v hostinci ve Smrdově č. 73, v pronájmu bytu v Lounech a v závěru života ve Smrdově č. 11.

sobota 16. srpna 2014

I koně šli k odvodu

Ze vzpomínek na dobu 1. světové války, jak si je do rodinné kroniky zapsal František Myšička ze Smrdova č. 5.

1914. Na konci července vypukla válka. Tehdá nikdo netušil jaké následky z ní budou. 1. srpna jsme museli s koňma do Čáslavi k odvodu. Vyjeli jsme po půlnoci, časně ráno jsme tam byli. Tam byl nezvyklý ruch vojska, koní, všeliké výzbroje a nářadí, vše vagonýrovali. Nám tehdy koně neodvedli, ale druhý rok ku konci května jsem musel dát brauna za 975 K. Já jsem musel též k odvodu. Za tři roky jsem byl pětkrát u prohlídky, ale na štěstí mě vždycky pustili. V tom čase nastala velká drahota, nebo znehodnocení peněz. Roku 1917 jsem dal voly na rekvisici, měli k 15 q za 5000 korun. Na to jsem koupil hříbě od Šemíka, ještě netahalo, za 3320 K. Též zabavil stát všecko obilí a nám odměřili 366 g obilí na osobu a den a bramborů 3,75 kg na týden. Semlít se nemohlo, jen na výkazy. V r. 1917 a 1918 byl ve městech hlad. Pražáci jezdili na venkov a kupovali brambory. Až 1 K za kg platili nebo měnili za různé zboží, nebo také si je někde nakradli, čehož jsem byl svědkem v Leštině.

pátek 8. srpna 2014

Černé ovce

Při hledání příjmení Šemík jsem narazil na soudničku v novinách Národní listy. V roce 1917, tedy v době 1. světové války, kdy mnozí dospělí muži sloužili v armádě, se Jan Šemík (*1887) připletl do případu obchodování s kradenými věcmi. Stojí za zmínku, co si mladistvý Dítě za utržené peníze koupil. Nepřečetl jsem v té pasáži textu vše, ale hodinky byly pro 16letého Zdeňka asi velkým lákadlem. Pokud se jednalo o náramkové hodinky, byla to tehdy úplná novinka.



Řetězový obchod s kradenými věcmi. Majitel drogistického závodu Josef Habětín z Kladna koná službu vojenskou. V jeho nepřítomnosti vede závod Habětínova sestra a ta zpozorovala, že v poslední době byly ze závodu a hlavně ze skladiště odcizeny značné zásoby různých předmětů. Tak na příklad odcizeno bylo několik beden zápalek, pytel pražené kávy, bedna svíček, bedna mýdla a veliké množství materiálního zboží, takže Habětínovi povstala škoda, pokud ovšem mohlo býti zjištěno, v obnosu 4389 K. Případ oznámen byl četnictvu a pátráním, které prováděli četničtí strážmistrové Antonín Škoda a Josef Černovský, bylo zjištěno, že krádeže spáchali praktikantové u Habětína zaměstnaní, 16letý Zdeněk Dítě a 18letý Bedřich Nedvěd a že je k tomu navedl pomocný dělník Ferdinand Tůma z Kročehlav, který byl dříve u Habětína jako sluha zaměstnán. Dítě se doznal, že nejdříve ukradl v prosinci loňského roku pytel kávy v ceně 1050 K a 55 kg mýdla v ceně 440 K a prodal všecky tyto věci Tůmovi za 160 K. V lednu t. r. prodal Tůmovi dvě plechovky povidel ve váze 26 kg a v ceně 91 K za 6 korun. Konečně prodal Dítě v lednu 23letému pomocnému dělníkovi Augustinu Cihlářovi čtyři bedny sirek, za které mu slíbil Cihlář dodati mouku. Tůma nyní koná službu vojenskou. Za stržené peníze koupil si praktikant Dítě tul.? hodinky několik ??? a svařovací gamaše a jiné předměty.
Národní listy ze dne 8.3.1917
Jako další spoluviníci zlodějů vypátráni byli 30letý pomocný dělník Jan Šemík, 17 letý pomocný dělník Miloš Náhlovský, 43letá manželka hutníka Julie Brožová, vesměs z Kladna a 17letá dělnice Marie Tůmová z Kročehlav, kteří o krádežích věděli a zloděje podporovali. Odcizené věci kupovali od zlodějů a dále prodávali 52letý obchodní cestující Čeněk Černý, 46letý majitel kavárny Antonín Wünsch, 27letý kočí Karel Žilina a 32letá pomocná dělnice Anežka Vagnerová, vesměs z Kladna. Dítě, Cihlář, Šemík, Nedvěd, Brožová, Náhlovský, Tůmová, Černý, Wünsch, Žilina a Vagnerová byli proto četnictvem zatčeni a dodáni do vyšetřovací vazby okresního soudu na Kladně pro zločin, proti celé řadě jiných obchodníků, kteří kradené věci kupovali, podáno bylo trestní oznámení pro zločin spoluviny na krádeži. Část ukradeného zboží podařilo se četnictvu zabaviti a majiteli vrátiti.