úterý 22. července 2014

Jsem napojen

Počínaje dědou jsem se postupně propracovával generacemi zpět v čase. František (*1908) - Alois (*1874) - Jan (*1849) - Josef (*1821) - František (*1795) - Josef (*1743) - Jiří (*?). K Jiřímu jsem se dostal v závěru minulého roku. Musel se narodit před rokem 1694, neboť jsme v první dochované smrdovské matrice našli jen zápis jeho první svatby a úmrtí. Jiří zemřel roku 1762 a mělo mu být tehdy 71 let. Z toho by vycházelo, že se narodil kolem roku 1690.
Tušil jsem, že mezi Adamem a Jiřím Šemíkem bude ještě jedna generace. Pracovně jsem chybějícího předka nazval Jiřím starším. Když jsem v matrice farnosti Světlá nad Sázavou objevil záznam o narození Václava (*1661), to mi ještě nedošlo.
23.1.1661 pokřtěn Václav, otec Adam Šemík, matka Anna
V roce 1674 totiž přišel na svět bratr Václava. Dostal jméno Jan a teprve porovnáním se sirotčími seznamy jsem došel k názoru, že otec Adam Myslivec je Adam Šemik. Janovou matkou byla Kateřina
1.11.1674 pokřtěn Jan, otec Adam Myslivec, matka Kateřina
První Adamova žena Anna zemřela. Nevíme kdy, protože ve světelské matrice jsem našel jen pohřby konané přímo ve Světlé nad Sázavou. Pohřby ve Smrdově jsem v té knize nenašel a je otázka, zda se tyto záznamy vůbec dochovaly.
Definitivní potvrzení tušené generace jsem objevil v roce 1689. Narodil se totiž - Jiřík. Otec Václav zdědil po Adamovi chalupu. Pokud tehdy Adam a jeho manželka Kateřina ještě žili, byli již na vejminku.
25.4.1689 pokřtěn Jiřík, otec Václav Šemík ze Smrdova, matka Marža
Zda si chalupník Václav, kromě hospodaření na políčkách, podržel i otcovo, a možná i dědovo, povolání myslivce, nevím. Co vím, že se moje prvotní domněnka potvrzuje. Od Adama až ke mně vede přímá cesta.
- Adam
- - Václav
- - - Jiří
- - - - Josef
- - - - - František
- - - - - - Josef
- - - - - - - Jan
- - - - - - - - Alois
- - - - - - - - - František
Od Adama až po mého dědu Františka. Ze Smrdova do Rozsochatce. 10 generací od třicetileté války. Všichni menší či o něco větší sedláci. Mnozí ze Šemíků mají mezi pra(pra)dědy někoho z této linie. Tedy jedna část klanu Šemíků. Druhá část má na začátku rodokmenu Pavla Šemíka. Našel jsem záznam o narození jeho dcery Marie.
5.3.1685 pokřtěna Marie, otec Pavel Šemík z Vrbice, matka Ludmila
Pavlovi synové Jakub a Vít i vnuci a další generace pra(pra)vnuků vedou až k dnešním Šemíkům z druhé části rodokmenu. Pavel se mohl narodil kolem roku 1652. Známe zatím jen jeho datum pohřbu (15.2.1712) a v matrice uvedeným odhadovaným věkem 60 let. Adam mohl být jeho otec. Mohli být i bratři nebo bratranci, i když s dobrým dvacetiletým věkovým rozdílem.

neděle 20. července 2014

Zpovědní seznamy

V závěru loňského roku jsme se dopracovali k roku 1694 k první dochované matrice vedené pro smrdovskou farnost. Co dál? Kam bylo okolí Smrdova přifařeno před rokem 1694?
Odpověď najdeme ve Zpovědních seznamech, které sestavil a zpracoval J. V. Šimák roku 1918. Na rozdíl od Soupisu poddaných se v nich objevují jen jména těch, kteří se nezúčastnili velikonočních zpovědí. Základním článkem zpovědních seznamů jsou hlášení jednotlivých farářů obsahující údaj o sídle fary, výčet far přivtělených a kostelů filiálních, údaj o počtu kajících (confessi), jmenný výčet nekajících (negligentes), kacířů (haeretici), případně obrácených na víru pravou (conversi).
Po skončení třicetileté války byl nedostatek českých katolických kněží. O zádušní majetek se nikdo nestaral, pole farností zarostla, fary samy byly pobořeny a zpustly. O Smrdovu a jeho farnosti je zmínka i v Berní rule. Nejbližší samostatné farní úřady byly ve Světlé, v Ledči a v Habrech.
Až do roku 1693 byl Smrdovský kostel pobočkou (filiálkou) světelské farnosti. O tom, že sem farář docházel, je zmínka v následujícím zápisu světelské matriky.
[podtrženo] kmotra Anna hospodyně p. Pátera
světelského, ??? na faře smrdovský zůstávající
Při křtu Jiříka Chalupy (15.3.1684) je - kromě prvního kmotra Pavla Bárty a druhého kmotra Petra Zadiny - jako kmotra uvedena Anna hospodyně na faře ve Smrdově. V celém tehdejším Čáslavském kraji bylo v tom roce přes 40 tisíc kajícníků. Vývoj na začátku 70tých let a na konci 17. století je v následující tabulce.
V roce 1724 faráří již spočítali na Čáslavsku přes 80 tisíc oveček. Heretiky byli označování obvykle evangelíci. Obrácených na víru pravou, rozuměj katolickou, bylo možno v kraji spočítat na rukou jedné ruky. Kromě roku 1720, kdy jich statistika uvádí 132.
Na následujícím dvoulistu jsou vidět proměny mezi roky 1681 a 1695. Filiální kostel ve Smrdově byl v roce 1693 osazen farářem a odloučen od fary ve Světlé. O rok později už máme ze smrdovské fary zachovány záznamy v matriční knize.
V roce 1681 byla podobně obsazena fara v Lipnici. V této době dost farností zanikalo, např. Tupadly, Heřmaň, Čestín, Pertoltice, Pravonín. V 70tých letech je také zmíněna fara Dobrnice jako neosazená. Později se stává kostel v Dobrnicích filiálním ke Smrdovu. Pro naši oblast zájmu je ještě zajímavá zmínka o filiálce v Číhošti, která byla v roce 1673 přifařena k Ledči, kde byl též vikariát, tzn. nadřízená administrativní úroveň.

středa 2. července 2014

Šemík v 1. světové válce

Rakousko-Uhersko povolalo v průběhu války až 70% všech mužů v branném věku. Pokud nezahynuli, nebyli zraněni, nepadli do zajetí nebo nepřeběhli na druhou stranu fronty, sloužili v c.k. armádě až do zániku Rakouska-Uherska. Při mobilizaci v červenci roku 1914 bylo povoláno mužstvo ročníku 1882-1890.
Nachrichten über Verwundete und Kranke ausgegeben am
4.1.1915
Karel Šemík (*1874) byl stejný ročník jako Alois Šemík. Oba dva jako starší nastoupili do kompanií domobrany. Na rozdíl od Aloise, o kterém jsem nic nenašel, Karel byl už koncem roku 1914 zraněn. Zůstává v nemocnici s průstřelem levé ruky. Město, kde byla nemocnice, se jmenovalo Fehértemplom. To by měla být Bela Crkva v dnešním Srbsku. Do soupisu ztrát i do zpráv o raněných se události dostávaly i s několikaměsíčním zpožděním.
Zdrojů, kde hledat je několik. Většina je pěkně popsána na stránkách Vojenského historického ústavu. Navíc včetně vysvětlivek ke zkratkám v soupisech se vyskytujících. Základem hledání je fulltext, u kterého záleží na každé hlásce. Písmeno "Š" i "S" je opět zdrojem potíží. Je nutné hledat různé varianty jmen, ať už z důvodů, že háček chybí, ale i proto, že OCR aplikace si háčky někdy "domýšlela". Můžete také zkusit hledat podle místa narození. Slova "Ovesná", "Smrdov", "Chrtnice", "Bačkov" vás mohou také navést správným směrem.
Nachrichten über Verwundete und Kranke ausgegeben am
30.1.1915
František Šemík (*1884), v době začátku války třicetiletý, nastoupil k čáslavskému 21. pěšímu pluku. Ten se účastnil bojů v Haliči. Na záznamu ve zprávách o raněných z ledna 1915 je uveden jako pacient nemocnice v Tordě. Utrpěl střelnou ránu do nohy. V seznamech ztrát je uveden v září 1915 (jiná rota). Kdy ke zranění došlo a zda nebyla dvě, můžeme jen domýšlet.
Verlustliste ausgegeben am 5.8..1918
Když se přeneseme do závěru války, nalézáme Františka mezi zajatci. Na stejném seznamu je i Josef Šemík (*1884) z Ovesné Lhoty, který se později stal legionářem. Z jeho vzpomínek je vidět, že byl zajat v květnu 1917, ale v seznamu ztrát je uveden až o rok později. Je otázkou, zda se František s Josefem sešli v italské Padule, kde byli zajatci shromažďováni.

středa 25. června 2014

Není Šemík jako Semík

Při pátrání po potomcích Šemíků z Vysočíny se někdy dostáváme do slepé uličky. Ve starých novinách se dá dohledat výskyt jmen, ale vyhledávání na "Krameriovi" Národní knihovny nerozlišuje diakritiku. Polovina vyhledaných Šemíků nás zavede tedy k Semíkům.
zdroj: Národní politika, 1.3.1892
Narazil jsem ale na jeden případ, kdy chyba nebyla ve vyhledávači, ale u novináře. To bylo tak. V novinách pravidelně vycházely sloupky se jmény těch, kteří odešli tam, odkud není návratu. V březnu roku 1892 bylo takto v Národní politice napsáno, že zemřel máselník František Šemík ve věku 46 let. Nezemřel v nemocnici, ale v bytě, kde pravděpodobně bydlel. Dům měl čp. 1631.
Hurtigův plán Prahy (1891)
část Kr. Vinohrady, Nusle a Vršovice
Na Praze 2 to tehdy byl, a dodnes je, dům v Hálkově ulici. Celé území mezi ulicemi Žitná a Ječná spadalo pod farnost sv. Štěpána. Po čase, když zbyl čas na cestu do Archivu hlavního města Prahy, jsem si dohledal matriku zemřelých 1887 - 1892 (ŠT Z11). Tato konkrétní kniha není ještě digitalizovaná. Nepůjčuje se ani originální matriční kniha, pouze mikrofilm.
Hledám tedy 25. únor 1892, a tam mě čeká překvapení. Skutečně v ten den zemřel ve svých 46 letech v domě č. 1631 obchodník s máslem. Jenže jeho jméno a příjmení bylo - Václav Semík. Narodil se v Rožďalovicích. Ty se tehdy nacházely v nymburském okresu.
Semík Václav (+1892)
Už jsem tu jednou nakousl, zda máme nebo nemáme společného s klanem Semíků. Žije jich u nás sice kolem stovky, což je řádově stejně jako počet Šemíků, avšak jméno Semik je poměrně časté v určitých oblastech Polska.
Výskyt příjmení Semik v Polsku
Polských Semiků přibývá s blízkostí polsko-české a polsko-slovenské hranice. Jestliže původ slova Šemík je nejasný, u jména Semik jsou znát východní pohanské zvyky z přelomu jara a léta. Křesťané toto období nazývají svatodušním týdnem neboli letnicemi. Ve čtvrtek zvaném semik (sedmý čtvrtek po Velikonocích), který se nazýval místy rusalka nebo rusalčin, vycházeli lidé na hřbitovy, zdobili hroby věnci a kladli na ně pokrmy pro nebožtíky. Část jídel na mohylách byla ponechána jako oběť rusalkám a toho, kdo v rusalný týden nepamatoval na mrtvé, rusalky potrestaly.
zdroj: Wikipedia
další zdroje: česky, anglicky, rusky

sobota 21. června 2014

Václav řečený James

V roce 1888 se narodil v rodině domkáře Josefa Šemíka v Ovesné Lhotě č. 28 chlapec, kterého pokřtili dva dny po narození. Za kmotra mu byl Václav Malina z č. 20.
22. září 1888 nar. Václav Šemík
Václav měl jednu sestru. Jmenovala se Marie (*1872) a byla o 16 let starší než on. V Ovesné Lhotě žil děda Josef, praděda Vojtěch a ještě další dvě generace. Pravděpodobně roku 1891 opouští Marie s dcerou stejného jména a manželem Antonínem Šemíkem (*1864) rodný kraj. Po dlouhé cestě vlakem a lodí se dostávají do Severní Ameriky.
Ovesná Lhota č. 41
(dnes už neexistuje)
Pokud Václav žil dál v Ovesné Lhotě, chodil tam do školy. Škola s jednotřídkou tehdy byla v čp. 41. Původně tam byl špýchar, potom škola, později hostinec a obchod. Jenže v době, kdy byl Václav ve věku školáka, už bývalý špýchar nestačil, a tak od roku 1895 některé děti chodili do č. 14, posléze do č. 4. V roce 1901, kdy byla postavena budova nové školy, už však Václav v Ovesné Lhotě nežil.
Možná to ale bylo jinak. Nevíme, co se stalo s oběma rodiči. Otec Josef se živil jako zedník. Zemřel asi již před rokem 1890. Malý Václav svého otce vlastně ani nepoznal. Není jisté, zda matka Marie, rodem Pejcharová z Kunemíle, zůstala s malým Václavem v Ovesné Lhotě.
Imigranti na palubě
po náročné plavbě
Koncem roku 1898 se Václav objevuje sám bez matky na seznamu cestujích lodi Trave, která pluje z německého přístavu v Brémách do New Yorku. Po plavbě přes Atlantický oceán se Václav dostává s jedním dolarem v kapse na Ellis Island - vstupní bránu do USA. Strávil několik dní na ostrově při ústí řeky Hudson a pak pokračoval v cestě. Sestra Marie mu pravděpodobně zaplatila lístek až do Omahy, kde žila s rodinou již několik let.
Pro sotva desetiletého kluka to musela být velká změna. A jistě i velké dobrodružství. V roce 1900 je už zaznamenán místo Václava James a ze sestry se stává matka. Velký věkový rozdíl mezi ním a sestrou způsobil, že seznam osob při sčítání obyvatel vypadá věrohodně. James je jen o dva roky starší než jeho sestra Marie (ve skutečnosti neteř), která se také narodila ještě v Ovesné Lhotě.
Svatba 3.6.1925
James Semik & Anna Zikmund
Tato změna identity mi dlouho nedocházela. Myslel jsem si, že budu v matrikách hledat Jakuba, který se narodil také v roce 1888. Na skvělých stránkám, které vytvořil Dave Backus, se však objevilo datum narození Jamese na den totožné s Václavovým. Datum bylo zaznamenáno v systému sociálního zabezpečení. Je otázkou, jaké dokumenty Václavovi příbuzní obstarali pro cestu do Spojených států. Je otázkou, zda-li měl cestovní pas nebo jiný dokument s údaji o rodičích. Václav je jediný z klanu Šemíků, u koho se mi podařilo dohledal záznam z plavby lodí.
Na osudu Václava Šemíka alias James Semik je vidět, co migrace z venkova do měst přinesla. Rodina Antona Semika se usadila v průmyslovém městě Omaha.  V roce 1909 se ale přestěhovala do zemědělské oblasti v okolí města Ithaca. V okresu Tompkins zůstávají po té, co zemřel Anton, jeho žena Mary Ann, dcery Caroline Antonette a Mildred Elsie. V Jamesovi kolem roku 1925 uzraje rozhodnutí, že se farmaření nebude dál věnovat a vrací se do Omahy. Na svatbu v Council Bluffs si odskočil za řeku Missouri z Nebrasky do státu Iowa. Manželka Anna Zikmundová (*1896) pocházela také z místní české komunity přistěhovalců. James pracuje v ocelárně a definitivně opouští práci v zemědělství. Zda žijí potomci Anny a Jamese Václava, je stále otevřená otázka.

pátek 13. června 2014

Mezičas

Statistika rodokmenu - (zde je ke stažení verze 15)

Počet osob: 482 (7 naživu)
Počet mužů: 228 (6 naživu)
Počet žen: 254 (1 naživu)

Počet generací: 10

MUŽI:
Nejvyšší věk ze zesnulých: Šemík František, 1884 (76); věk: 92 let
Nejnižší věk ze zesnulých: Šemík František, 1877 (107); věk: 16 dní (16 dní)
Nejstarší žijící: Šemík František, 1917 (352); věk: 97 let
Nejmladší žijící: Šemík Miloslav, 1933 (147); věk: 81 let
Průměrná délka života: 20065 dní (54 let, 11 měsíců a 25 dní)
Průměrný věk při 1. sňatku: 9995 dní (27 let, 4 měsíce a 20 dní)
Průměrný věk při 1. dítěti: 11071 dní (30 let, 4 měsíce a jeden den)
Nejčastější jméno: Josef (46x)

ŽENY:
Nejvyšší věk ze zesnulých: Stanuszek Mildred, 1917 (200); věk: 34591 dní (94 let, 8 měsíců a 13 dní)
Nejnižší věk ze zesnulých: Šemíková Marie, 1866 (453); věk: 192 dní (6 měsíců a 11 dní)
Nejstarší žijící: Vávrová Marie, 1922 (139); věk: 92 let
Nejmladší žijící: Vávrová Marie, 1922 (139); věk: 92 let
Průměrná délka života: 21361 dní (58 let, 6 měsíců a 11 dní)
Průměrný věk při 1. sňatku: 8396 dní (23 let a jeden den)
Průměrný věk při 1. dítěti: 9371 dní (25 let, 8 měsíců a 6 dní)
Nejčastější jméno: Marie (52x)

úterý 10. června 2014

Omaha

Zkuste si vyhledat slovo Omaha v těchto dnech na internetu. Pláž Omaha je spojovaná s vyloděním spojenců na pobřeží Normandie. Omaha je ale také město v americkém státě Nebraska, kam na konci 19. století odešlo hned několik Šemíků z Ovesné Lhoty.
Reklama v časopisu Hospodar
Než se doberu k popisu současného stavu zkoumání, zastavím se u příčiny, proč tolik lidí z Čech a Moravy odcházelo po roce 1870 právě do Nebrasky. Nebyly to politické ani náboženské důvody. Byla to prostá touha mít se líp. S tím, jak se u nás zvyšoval v zemědělských oblastech počet obyvatel, násobený problémy v zemědělství po období neúrody v 70tých letech, můžeme hledat odpověď na tlak k odchodu obyvatel z míst, kde žili jejich rodiče, prarodiče, příbuzní. Jenže Nebraska v polovině 19. století byla vlastně polopouští. První osadníci, kteří zde vybudovali farmy, byli považováni za blázny.
Proč právě sem přišlo tolik imigrantů, a to i z Čáslavska? Nebraska je dnes státem, kde je nejvíce usazených obyvatel původem z České republiky. Tedy relativně - vztaženo na hlavu. Odpovědí na otázku může být - reklama. Ti, kteří přišli dříve, posílali zprávy, ve kterých popisovali, jak se jim žije v Novém světě. Někteří rovnou přiložili česky psané reklamní stránky, které lákaly nové osadníky. Ze Smrdova postupně odešli Havlovi, Kudrnovi, Štroblovi, Zajícovi, Bártovi, Jelínkovi. Vesměs všichni odešli farmařit do vnitrozemí Nebrasky.
Ze sousední Ovesné Lhoty patrně odešlo několik obyvatel do největšího města státu Nebraska. Zjistil jsem, že kolem roku 1885 odchází do Ameriky Antonín Šemík (*1869). Pozdější manželku Annu Votovou (*1876) poznal až v cíli svého putování, ve městě na řece Missouri. Potomci Antonína s Annou možná dnes žijí v rodinách Olsen, Janulewicz, Camp, Festler nebo Kroll. Za Antonem později odešla jeho sestra Marie (*1872), která se vdala v Albamě za Charlese Schaefera. Bratr se sestrou vyrůstali v Ovesné Lhotě jako dvě nejstarší dětí Josefa Šemíka (*1841), který byl v obci také starostou.
Josef zde (*1841) a Antonín níže (*1864) byli bratři
Kdy přesnějí Marie cestovala přes oceán, nevíme. Možná společně se rodinou strýce v roce 1891. O strýci Antonínovi (*1864) jsme tu nedávno psali. V roce 1891 se tedy usadila ve městě Omaha další rodina Šemíkových. Dcera Marie (*1890) se narodila ještě v Ovesné Lhotě. Cesta Jakuba byla komplikovanější. O tom za chvíli. Další jejich děti už mají uvedeno jako rodiště Omahu. Ozve se někdo z potomků? Dnes to budou potomci s příjmením Zikmund, Svoboda, Pavlik, Krupa, Hagin, Brokman, Zmotony.
Potomci Antonína Šemíka (*1864) a Marie Šemíkové (roz. Šemíkové)
Jakub byl vlastně Václav, později James
V říjnu 1898 se vypravil přes německé Brémy na dalekou cestu desetiletý Václav (*1888). I o něm tu již byla zmínka. Na seznamu cestujících je poznámka, že cestuje do Omahy za sestrou. Na začátku psaní tohoto příspěvku jsem si myslel, že budu hledat v českých matrikách narození Jakuba, a on to ve skutečnosti byl Václav. V angličtině je české jméno Václav neobvyklé, a tak mnozí imigranti volili nové jméno. Z Václava potom byl často James.
Jenže Václav nebyl bratrem Marie (*1890). Ze zápisu v matrice narozených je patrné, že Václavovou sestrou byla Marie starší (*1872). Po příchodu do Nebrasky je Václav (nyní už James) adoptován sestrou za syna. Poněkud divoká konstrukce. Už jsem popisoval, že vztah Antonína a Marie byl komplikovaný, a tak se ještě můžeme těšit na překvapivé rozuzlení.

Nekrolog Antonína Šemíka (+1910)
Závěrem jen poznamenám, že se Anton s Marií v roce 1909 stěhují do města Ithaca. Byl to pro ně vlastně návrat k zemědělskému způsobu života. V Nebrasce totiž pracoval jako tavič v železárnách. V jeho nekrologu z roku 1910 je však uvedeno, že byl farmářem a že zanechal manželku a 5 dětí. James převzal farmu a společně s (ne)vlastními sestrami je uveden ve sčítání obyvatel roku 1915 v obci Dryden (odkaz s registrací). Karolína už tam je jako Haginová, neboť se v roce 1912 vdala.
James se vrací po letech ze státu New York zpět do Nebrasky. V roce 1925 se žení a pracuje jako dělník v kovodělném průmyslu. Nevěsta Anna Zikmundová se narodila v listopadu 1896 někde v Čechách. Oba žijí v Omaze. Jejich dcera Mildred zemřela před necelými dvěma roky ve věku 86 let.

Mildred M. Semik
Kromě naděje, že si toto vše přečte někdo z potomků Šemíků, máme ve Státech našeho známého příznivce. Joe pomůžeš s hledáním? Šance, že nalezneme mužského potomka sice není velká, ale v liniích po přeslici bychom mohli mít štěstí. Nevýhodou při hledání je, že imigranti oznamovali při vstupu na území Spojených Států pouze, že pocházejí z Čech nebo z Rakouska-Uherska. Stejně tak třeba na svatebních formulářích není uvedeno příjmení matky za svobodna, neboť ho neznali. Z různých zdrojů jsou odchylky v datech narození. Speciálně na arších ze sčítání obyvatel jsou zapsána v některých případech nepřesně. Celkově se dá říct, že bychom potřebovali ještě něco málo dalších důkazů pro potvrzení všeho, co jsem zatím vypátral.