Vybraný příspěvek

Kde a kdy příště?

Od roku 2011 jsme urazili pěkný kus cesty. Jak jsem naznačoval na letošním srazu , s tímto koněm jsme došli tak daleko, jak nejdál jsme mo...

čtvrtek 25. srpna 2016

Poznámky k Horymírovi

Když jsem hledal, zda se dá ověřit odkaz s informací o Podvinských z Doubravičan v díle Paprockého, narazil jsem na pověst o Horymírovi. Ta se v několika bodech liší od verze Václava Hájka z Libočan, kterou jsem rozebíral před drahnou dobou.
Bartoloměj Paprocký z Hlohol a Paprocké Vůle: Diadochos,
id est successio, jinak posloupnost knížat a králův českých,
biskupův i arcibiskupův pražských a všech třech stavův
slavného Království českého, to jest panského,
rytířského a městského (str. 38)
Bartoloměj Paprocký uvádí v roce 1602 - padesát let po Hájkovi - pověst, ve které nechybí kníže Křesomysl i vladyka Horymíř (u Hájka Horymiř), nechybí konflikt zlatokopů s rolníky. Nechybí zázračný kůň a odvážný skok.
Chybí ale místní jména Neumětely, Radotín a - chybí jméno koně. Paprocký se omezuje ve spojitosti s Horymírovým koněm na přívlastky jako je bujný, čerstvý, ďábelský, pohanský.
Naopak oproti Hájkově kronice má text Paprockého jedno místní jméno navíc. Zlíchov. Místo na druhém břehu Vltavy ve směru na Radotín. Jirásek, který opisoval od Hájka, Zlíchov také vynechává. Kde se tedy Paprocký inspiroval? Václav Hájek svou Kroniku českou nechal vytisknout v roce 1543.
Dubravius, Historiae Regni Boiemiae [str. XIVv]
Necelých deset let po Hájkovi (1552) vydává Jan Dubravius latinskou Historii Království českého. Tato verze se nápadně podobá pozdějšímu českému textu Paprockého. Zajímavou vsuvku v textu objevil Vladimír Karbusický. Cituji jeho překlad z latiny do češtiny:
Následuje nyní báj, kterou bych do historie nevložil, kdyby skrze spisy jiných nezobecněla a nebyla u Čechů s vírou  přijata.
Zdá se, že verze pověsti u Dubravia (a také Paprockého) je sice bez Šemíka, ale možná vznikla již v 15. století stejně jako příběh o blanických rytířích. Jméno bájného koně a místo, kde žil Horymír dodal až Hájek. Nejstručnější a mně nejsympatičtější verzí příběhu zůstává pověst od Jiráskova současníka Augusta Sedláčka, ve které je Vyšehrad, Zlíchov, Radotín i Neumětely, Křesomysl, Horymír i Šemík.

Dodatek na závěr. Když mě tak občas zavrtá v hlavě, kterak jsme k našemu jménu přišli, zvažuji prakticky tři možnosti. Stojí-li za úvahu ta romantická, potom náš prapředek, možná děda či praděda Adama Šemíka, mohl být pojmenován někým, kdo znal Hájkovu Kroniku českou. Muselo to tedy být v době mezi "Hájkem a Paprockým". Znalost Hájkova díla v té době se dá jen odhadnout. Kronika byla vytisknuta nákladem asi 1000 kusů. Současník Dubravius při psaní své kroniky často nekriticky vychází právě z Hájkovy bájivosti. Pověst o Horymírovi však neopsal, ale vycházel z nějaké starší verze. Nejste-li romantiky, máte na výběr ještě ze dvou dalších variant :-)

neděle 14. srpna 2016

Podvinští z Doubravičan

Při mapování výskytu jména Šemík v historii jsme začali ve 14. a 15. století na Moravě. Ve stejném období toto jméno v německém přepisu nalézáme také v Praze. Dnes se podíváme na dobu přelomu 16./17. století. Víme o Mladé  Vožici. Tehdy tam žil Mikuláš Šemík, později Jiří.
Tou dobou v Praze vzniklo zajímavé společenství, kterému se říká erbovní strýcovství. Načal to Jan Fricek, patrně z celé skupiny nejbohatší. Z kusých zpráv můžeme vyjádřit obavu, že většina erbovníků "z Doubravičan" po bitvě na Bílé Hoře přišla o majetky. Na Janu Podvinském, řečenému Fricek či Vint, to můžeme vidět nejvíce. Patrně nikdo z těch pěti erbovníků nebyl katolíkem. Jan Fricek skončil v exilu, o zbylých čtyřech se informace vytrácejí.

1596 - Z Doubravičan: Jan Fricek Podvinský, komorník při deskách zemských, byl obdařen erbem a titulem: „z Doubravičan“, od císaře Rudolfa II., dne 24. května 1596.
Erb byl následující: štít dělený vodorovně na 2 stejné části. Horní pole zlaté, v něm bílý okřídlený jednorožec veskoku do prava. Dolní pole modré se zlatým klínem od paty štítu, hrotem do středu směřujícím. V klínu modrá lilie a po stranách klínu po jedné zlaté lilii. Kolčí helm s točenicí a vlajícími feflíky žluto-modrými po obou stranách. V klenotu rostoucí vzpřímený jednorožec, okřídlený, do prava. [Vyobr. a popis V Saalbuchu, XII a, p. 533.]
1600 - Paprocký uvádí? Jana Musila a Celestýna Šemíka jako písaře (dílo Daidochos vyšlo r. 1602)
1604 - Dne 16. září 1604 přijal tento Jan Fricek P. z D. k erbu a titulu se svolením císaře Jana Musila a Celestýna Šemíka, oba písaře při nejv. purkrabství, Václava Kolidia, řeč. Kavku, sluhu při účtárně komory král. a Ondřeje Kalihrácha, a nutno tudíž K, H. 281, S. H. 574 a M. C. 113 dle uvedeného popisu opraviti.
Zde musíme zmínit také alternativní blason: štít poloviční, v horní polovici červené bílý jednorožec, v dolní žluté modrý klín, v němž zlatá lilie a v polích žlutých vedle téhož klínu po modré lilii, turnéřský helm s přikryvadly žluté modré a červené bílé barvy a nad tím polovice bílého jednorožce. (Šlechtický arch. Meraviglia tab. 113 a Král na str. 281 kladou jednorožce okřídleného).
1607 - Ondřej Kalihrach, hejtman žlutický (Berní rejstřík Žateckého kraje za rok 1607 i se seznamem dlužníků berně)
1608 - Celestin Šemík kupuje na nároží (č. 658) v Žitné ulici pivovar »U Raků« (podle Jana Raka, rychtáře v letech 1424—27). [zdroj]
1609 - Rudolfovým majestátem z 9. 7. 1609 se vysoké učení dostalo do působností stavů. V pondělí 14. záři Zalužanský, Huber a Petr Macer z Letošic vešli do koleje Karlovy a předložili instrukci, kteráž zněla jim jakožto stavovským kommissařům, ale Huber k svému velikému podivení (což v pamětech universitních zapsáno) v instrukci nejmenován. Jinače kommissařem jmenován tu Václav Collidius z Doubravičan, služebník při puchalterii (účtárně), ale ten do kolleje tenkrát nepřišel. [zdroj]
???? - Celetná ulice č. 566 náležel r. 1438 Sigmundovi z Jabloné, r. 1445 Janu Gebhartovi z Kadaně, který měl i následující dům, r. 1488 Vojt. z Leskovce, r. 1488 Klementu z Tuchoraze, r. 1492 registrátoru desk zem. Mikuláši z Vanče, slavnému Viktorinu ze Všehrd s Janem Třebickým, kteří jej prodali r. 1496 zlatníku Stanislavovi, r. 1501 Kateřině z Porostlé, později Janu Musilovi Podvinskému z Doubravičan, v XVI. stol. měli jej Jan Oldřich Šobloch z Lindavy, který jej postoupil r. 1610 Jetřichovi Špetlovi z Janovic, Angulin de Angulinis a r. 1664 Václav Stanislav Halánek. [zdroj]
1611 - Jan Musil Podvinský z Dobrovičan je veden jako depositor úřadu Pražského purkrabství. Mezi písaři (Jan Ladislav Stehlík z Čenkova, Adam Kapun z Karlova, Jan Cyprian z Liboše, Jan Gerle z Děvína) ale nebyl Celestýn Šemík z Doubravičan.
1612 - Jan Musil z Doubravičan (jeho podpis; stavové se mají starat o opravy Betlémské kaple a zavazují se mistrům pražské univerzity platit na podporu výuky studentů) [zdroj]
1613 (1608) - Celestin Šemík z Doubravičan (Žitná "U Raků" č. 658, Rym(n)ický kupuje od Šemíka za 2400 kop gr. čes.) [zdroj]
1618 - Pře o slib manželský mezi Šimonem Musilem Podvinským z Doubravičan (syn Jana?) a Kristýnou Klorovou [zdroj]
1619 - Jan Wint Podvinský z Doubravičan koupil v Celetné ulici dům č. 600U hřebene«). Do r. 1882 zde byl dům s velikým krucifixem v průjezdu od M. F. Brokoffa. [zdroj]
1620 - V Kolíně "vypůjčili si u přespolních kapitalistů, Jana Fidlera z Muldavy, Martina Hrušky, primátora v Heřmanovu Městci, u Václava Kollidia z Doubravčan a jinde do 2500 kop míš.; potom prodali některé obecní domky i železné trouby ze starého vodovodu. Aby uskrovnili obecní vydání, vypověděli městského varhaníka, Melichara Bohma, ze služby, a varhany zavřeli, čímž docílili úspory jedné kopy týdně". [zdroj]
1622 - Výkaz dluhů města Kutné Hory - panu Celestinu Šemíkovi Podivinskýmu z Dobrovičan (asi překlepy) 2500 kop [zdroj]

pondělí 8. srpna 2016

Kde a kdy příště?

Od roku 2011 jsme urazili pěkný kus cesty. Jak jsem naznačoval na letošním srazu, s tímto koněm jsme došli tak daleko, jak nejdál jsme mohli. A tak vykrystalizovalo setkání v místě, kde možná uzavřeme jednu pěknou tradici.
Předsunutá hlídka v místě příštího srazu
Neumětely byly ve hře již při posledním hlasování o umístění srazu. Nakonec jsme se sešli na Vyšehradě. Na první část otázky v nadpisu tohoto příspěvku zní jasná odpověď:
Kde: Neumětely
Odpověď na druhou část otázky bude upřesněna po ukončení hlasování v anketě. Zatím můžeme napsat:
Kdy: květen 2017!
Bylo by pěkné, kdybychom se u hrobu bájného Horymírova koně sešli v hojném počtu. Bylo by pěkné, kdyby dorazil i ten, spíše však ta, která by mohla převzít putovní Adamovu radlici.

sobota 30. července 2016

Z Nuslí přes Karlín na Smíchov

Minule jsem rozepsal časovou posloupnost okamžiků v životě Aloise Šemíka. Protože Lojzík záhy ztrácí otce, můžeme jen odhadovat, jak ho jeho matka vychovávala. Z pobytových přihlášek víme, že od začátku roku 1909 vdova Marie Šemíková žije ve společné domácnosti s vdovcem Ludvíkem Kunešem. Není jasné, kdy ovdověl Ludvík. Marie byla vdovou od konce roku 1906.
Marie Šemíková, rozená Mrkvičková, se synem Aloisem a Ludvíkem Kunešem žijí v Nuslích v č.p. 474 a 365. Dům v Čestmírově 365/3 byl postaven v roce, kdy se Alois narodil (1904). Sladovník Kuneš pracoval v pivovaru U Primasů. Tento pivovar byl zásluhou majitele Vojtěcha Wanky u počátků spodně kvašeného piva. Ludvík Kuneš z Nuslí na Václavské náměstí, kde pivovar stál, mohl jezdit již tramvají. Malý Alois Šemík začal mezi roky 1910 a 1911 chodit do školy. Jeho vzdělání patrně poznamenala 1. světová válka. Protože se zachoval jeho cestovní pas, je docela možné, že konec války a vznik Československa strávil na studiích ve Vídni. Tady se pouštím už do velké spekulace. Těžko říct, zda měl v té době na život Aloise nějaký vliv Ludvík Kuneš nebo někdo z širšího příbuzenstva. Je zajímavé, že jeho strýc Karel se v této době stal celním asistentem a působil na hranicích v Hrušovanech, odkud to do Vídně nebylo daleko.
Před tím, než se roku 1923 Alois přestěhoval do Karlína, bydlel nejspíš s matkou neznámo jak dlouho v Kutné Hoře. Tam v té době patrně žily dvě příbuzné rodiny. Bratranec Karel (*1909) a sestřenice Aloisova otce Marie Pipková (*1870). Za stěhováním na adresu Palackého 164 v Karlíně byl asi někdo z rodiny Kunešů. Na pobytové přihlášce Kunešových z pražských Nuslí je totiž poznámka, že na karlínské adrese Palackého 164 bydlela v roce 1912 vdova Marie Kunešová. Žila u provdané dcery Štruncové. O 11 let později bydlí ve stejném domě Alois Šemík.

neděle 17. července 2016

Lojza z Nuslí

Tento příběh začal téměř před pěti lety. Matná vzpomínka a pár fotografií. To bylo vše, s čím jsme začínali. Předloni jsem začal ve starých telefonních seznamech narážet na jméno Aloise Šemíka. Zároveň se mi na začátku 20. století objevuje v Nuslích rodina stejného jména. Alois starší přichází při zaměstnání tragicky o život a zanechává po sobě vdovu s dvouletým Aloisem mladším.
Díky tomu, že byl Alois podnikavý člověk, zůstalo po něm v Národním archivu poměrně dost informací. Zejména ve fondu PŘ II - EO, tedy fondu Policejního ředitelství v Praze, se zachovalo překvapivé množství dokumentů včetně fotografií na některých dokladech. Složíme-li chronologicky střípky ke střípkům, uvidíme krátké Aloisovo Curriculum vitæ.

1904 - 6.8. nar. Alois Šemík v Lounech
1906 - 3.11. zemřel mu v Sobotce otec Alois
1910 - sčítání obyv. - bydlí se svou matkou Marií (vdovou po železničáři) a s Lud. Kunešem v bytě v Nuslích, Čestmírova 365/3
1919 - 1.2. ve Vídni vydán cestovní list studentovi k cestě domů s platností 14 dnů
1919 - 15.11. svatba strýce Karla v Ovesné Lhotě (tehdy asistenta celního úřadu v Hrušovanech) 
1923 - 21.9. hlášen v Karlíně, Palackého 164/18 (dnes Křižíkova) - předchozí bydliště Kutná  Hora
1929 - 12.6. žádost o policejní potvrzení, že fotoaparát (značka, číslo) "který veze s sebou na svou cestu do Paříže motocyklem jest jeho vlastnictvím a byl jím používán"
1929 - 10.7. složil zkoušku a získal vůdčí list k samostatnému řízení motocyklu solo Praga BD
1929 - 10.7. potvrzení zaměstnavatele (Pick & Orlík) pro celního deklaranta Aloise z důvodu dovolené
1929 - 13.7. Aloisovi vydán zbrojní průkaz
1929 - 30.7. konec platnosti cest. pasu vydaného k cestě do "Švýcar, Francie, Německa přes Rakousko, Itálii"
1930 - 3.6. bydlí v Karlíně, Jungmanovo nám. 170/5 (dnes Karlínské nám.)
1930 - 28.8. okresnímu soudu v Plané potvrzení, že Alois Šemík, bytem v Karlíně Jungmanovo nám. "chová se řádně a požívá ve svém okolí dobré pověsti"
1930 - 5.11. bydlí v Karlíně, Královská 352/21 (dnes Sokolovská)
1931 - 2.6. bydlí v Karlíně, Vítkova 130/6
1931 - 19.12.bydlí v Karlíně, Vinohradská 322/6 (dnes Prvního pluku)
1932 - 1.7. platnost nového cest. pasu (země nespecifikovaná, razítko do "všech evropských států mimo SSSR ")
1932 - 1.11. stěhuje se na adresu Petřínská 571/16, kde bydlí ještě po roce 1960
1933 - 13.6. rozšíření řidičského oprávnění na řízení osobních automobilních vozů s výbušným motorem (foto je z roku  1929)
1936 - adresář - obchod s  kávou - Petřínská 16
1937 - adresář - celní úředník - Petřínská 16
1938 - 16.12. získává rejstříkovou značku na nový automobil Tatra 57
1939 - 6.1. se dopustil dopr. přestupku, za který 15.2. zaplatil pokutu 10,- Kč
1939 - 19.1. se dopustil dopr. přestupku, za který zaplatil pokutu 20,- Kč
1939 - 12.6. dopustil se přestupku v jízdním řádu (jako v předchozích případech neměl osvětlenu zadní pozn. značku) - 12.9. zaplacena pokuta 10,- Kč
1939 - 7.9. byl nahlášen neosvětlený osobní automobil při nařízeném zatemnění (auto stálo večer před domem Petřínská 16)
1939 - adresář - obchod s  kávou - Petřínská 16
1940 - 18.4. Alois píše žádost - chtěl se stát nuceným správcem židovského majetku?
1941 - 8.6. svatba Aloise a Marty Štěpánkové v kostele P. M. Vítězné - oba bytem Löhnerova 16
1941 - 16.6. žádá o opravu v občanské legitimaci (stav ženatý), předložil oddací a domovský list
1942 - 16.3. výměna řidičského průkazu, starý průkaz zrušen a uložen do spisu
1942 - tlf. seznam - odborný velkoobchod praženou kávou - Löhnerova 16
1946 - 29.11. manželství Aloise a Marty bylo rozloučené
1948 - 22.9. žádost o "vydání nalezeného auta zcizeného okupanty, které se nalézá u voj. útvaru ve Slaném"
1948 - 23.9. potvrzení o tom, že jeho automobil byl 25.3.1946 převzat armádou (není jasné, kdy mu zabavili vozidlo Němci)
1950 - 17.1. udání na nezjištěného řidiče, který stál přes noc před domem Petřínská 16 - 30.3. byl Alois přísně napomenut a varován
1950 - 8.3. přihláška trvalého pobytu občana (stav rozloučený, bez dětí)
1952 - tlf. seznam - zastoupení švýc. fy Ova pro ČSR - Petřínská 16
1962 - tlf. seznam - Petřínská 16 (od roku 1942 stále číslo 464 94)

Tři obřady




Tři obřady v životě lidském, po kterých zbyly jen zápisy ve starých matrikách. Tyto obrázky byly nakresleny v knize sign. 58 farnosti Vilémov (NOZ 1700 - 1764).

čtvrtek 14. července 2016

Všichni jsme od Adama?

Dnes jsem objevil zápis svatby z roku 1679, který mě navedl k přesvědčení, že máme společného předka Adama Šemíka. Co jsme věděli před dnešním dnem? Věděli jsme, že v roce 1712 zemřel ve svých 60 letech Pavel Šemík. V roce 1680 žila rodina Adama ve Smrdově a rodina Pavla na Horách Vrbických. Oba mohli být bratři či bratranci. Jejich vztah ale mohl být strýc - synovec nebo otec - syn.
22.1.1679 byl Pavel, syn Adama Myslivce, za družbu
Z nedávno zveřejněných matrik jsem si stáhl nejstarší matriku farnosti v Habrech. Nalezl jsem následující záznam.
??? Z Leštiny
Ženich Jiržik Kubelků,
N: Martina Knotka dcera
Marie: družba Pawel syn
Adama Myslivce ze Smrdo
wa, svědek Jiržik Widuna
z Leštiny.
Svatbě v roce 1679 předcházelo narození syna Jana v rodině Adama Myslivce ve Smrdově.
Máme k dispozici dva zápisy, kde je Adam jmenován jako Myslivec. Nejspíš toto povolání zdědil po Janu Šemíkovi. Ještě se vraťme k zápisu z haberské matriky.
Habry, sign. 569, matrika NO
Územní rozsah této farnosti byl koncem 17. století rozsáhlý. Později se filiální obvody postupně oddělovaly do samostatných farností. V neděli 22. ledna 1679 se do kostela v Habrech vydalo hned devět párů, které oddával páter Daniel Windt. Svatebčané se sjeli na jedné straně z Leštiny, Dobrnice a na druhé straně z Dolní Krupé nebo Olešné. Co je nemilé, že tato nejstarší dochovaná matrika pro Habry neobsahuje zemřelé. Podobně nejstarší matrika ze Světlé postrádá pochované zemřelé na hřbitovech u filiálních kostelů.
Zajímavý formát matriční knihy 10 x 32 cm je svázán v kožené vazbě. Na některých ze 156 listů nás možná ještě čeká překvapení. Neprocházel jsem zápisy zevrubně.

Na konec ještě pár slov k Pavlovi. Narodil se kolem roku 1652. Tedy v době, kdy Adam Šemík kupuje ve Smrdově chalupu s malým hospodářstvím. V soupisu poddaných z roku 1651 je Adam uveden již ve Smrdově s manželkou Annou a dcerou Kateřinou. Pavel se tedy podle všeho narodil ve Smrdově také. Později žil na Horách Vrbických a ve Vrbici. Po Adamovi zdědil chalupu mladší syn Václav.