pondělí 25. května 2015

František Šemík z Číhostě

Před nedávnem jsem se zde podělil s informacemi o trojici Šemíků, kteří rukovali do c. k. armády. V závěru příspěvku o kmenových listech jsem zmiňoval další možné kandidáty z generace těch, kteří mohli být v době I. světové války povoláni do zbraně. A o jednom z nich, Františku Šemíkovi (*1875), zde máme zásluhou jeho vnuka také kmenový list.
Popis osoby
Před týdnem jsme si kopie těchto dokumentů mohli prohlédnout na setkání ve Lhotě. Někdo se mě tam ptal, co znamenají jednotlivé popisy v tabulce na první straně. Zde je (s pomocí přátel:-) popis Františka z Číhostě:
▬ Haare, Augen, Augen-brauen braun ▬ vlasy, oči, obočí hnědé ▬
▬ Nase, Mund, Kinn proport.(proportioniert) ▬ nos, ústa, brada úměrné ▬
▬ Angesicht länglich ▬ obličej protáhlý ▬
▬ Besondere Merkmale ./. ▬ speciální charakteristika ./. ▬
▬ Etwaige Gebrechen ??? ▬ případné vady ??? ▬
▬ Geimpft ja ▬ očkovaný ano ▬
▬ Sprachen Spricht Schreibt böhmisch ▬ jazyky mluví píše česky ▬
▬ Körpermaß in Meter 1,66 ▬ výška v metrech 1,66 ▬
▬ Grossenklasse der Fußbekleidung 10 alt / 8 neu ▬ velikost bot 10 po staru / 8 nově ▬

Co ještě víme o bratranci mého pradědy Aloise?
V říjnu 1896 nastoupil na povinnou vojenskou službu. Byl zařazen ke 12. pěšímu pluku v Čáslavi. Vzápětí je ale v listopadu přeřazen k 27. polnímu dělostřeleckému pluku. Povinná vojenská služba byla tehdy tříletá. Koncem roku 1899 je tedy zpět doma. Roku 1908 je přeložen ke 12. domobraneckému pěšímu pluku do Čáslavi.
 Präsentiert 1914 29/7 auf Mobilisierungsdauer bei kk
LandwehrInfanterieregiment Nr. 12 zu Caslau  
Do války nastoupil 29. července 1914, tedy mezi prvními. V březnu 1915 byl převelen do výstrojní továrny armády ve Freiburgu. Z kmenového listu jsem nevyčetl, kdy se František vrátil z války domů.

úterý 19. května 2015

Lhotecká kaplička

V sobotu jsme se společně vyfotografovali u kapličky, o kterou se zasloužil Josef Šemík (*1884), italský legionář a prvorepublikový starosta. 
Na místě kaple před rokem 1938 stála stavba,
která vypadá jako požární zbrojnice
Vpravo na snímku je za stromy dnes již neexistující stavba (č.p. 41). Původně špýchar, později škola a nakonec hospoda. Ve Lhotě je zažitá legenda, která se váže ke kostelu v Číhošti.
Pověst vypráví,  že když se jde polní cestou z Ovesné Lhoty přes les Borovinu a Bahenici do Číhoště, stojí u cesty za Lhotou křížek. Na tomto místě lhotečtí začali stavět kostel. Zedníci se tužili, ale jaké bylo jejich překvapení, když druhý den ráno přišli do práce a zdivo nikde. Začali stavět znovu, ale všechno se pravidelně opakovalo. Divili se tomu, ale raději stavby zanechali a postavili na tom místě křížek. Je tam dodnes. Co se ale dělo se zdivem z Ovesné Lhoty? Vždycky se do rána objevilo v Číhošti, kam ho odnosili andělé. Tak se číhošťští dali do práce a svůj kostel s pomocí budovali.
Podobná legenda není u nás ojedinělá. Vypráví se v podobném znění i v jiných místech, kde nebyl kostel postaven. Něco takového jsem četl i ve spojitosti s obcí Chrtníč. Když už nestojí ve Lhotě kostel, mají tu alespoň pěknou kapli. V červenci 1938 Lidové Listy otiskly v rubrice Církevní zprávy následující text...
Z farní smrdovské kroniky (rok 1938) 
Z farnosti smrdovské.
V Ovesné Lhotě obětaví katolíci na oslavu 20letého trvání státní sa- mostatnosti a 300. výročí přenesení Palladia země České postavili si krásnou kapli, zasvěcenou Panně Marii. Všichni tamní občané při stavbě ochotně pomáhali a sbírali též milodary. V čele celé akce stál tamní p. starosta Josef Šemík a všichni členové zastupitelstva jeho obětavou práci podporovali. V neděli 24. července o 12. h. odpol. byla slavnost svěcení. Zástupy zbožného lidu s hudbou očekávaly dp. faráře Frant. Štulpu, který přijel posvětit za přísluhy pp. bohoslovců Josefa Čecha a Jana Lebedy ze Smrdova. Uvítal jej p. starosta a p. František Pipek, hajný ze Lhoty. U slavobrány přednesla uvítání za všechny shromážděné družička Vlasta Zadinová. Po průvodu u nové kaple bylo kázání na téma: »Víra svatováclavská a úcta k Marii Panně záchranou rodin a posilou našeho národa«. Dp. farář poděkoval pak všem za postavení tak krásného památníku. Po svěcení pak přednášely P. Marii krásné prosby tři družičky: Marie Váňová, Marie Chladová a Jiřina Pipková. Mariánskou pobožností, obětovanou za mír a pokoj našeho státu, svatováclavským chorálem a státní hymnou byla dojemná slavnost ukončena.

sobota 16. května 2015

Ovesná Lhota 2015

Prezentace z Ovesné Lhoty připravená pro nepřízeň počasí. Tedy jakýsi plán "B". Pro tuto příležitost jsem měl připraven i zvukový záznam vzkazu našeho nejstaršího člena žijícího v Železném Brodě. Kvalita nahrávky není úplně nejlepší. Třeba budeme mít příští rok příležitost poslechnout si Františka na živo.

Protože počasí přálo, prošli jsme si všechna místa, která jsou v prezentaci, pěkně po svých. I přes porážku našich hokejistů v pražském semifinále mistrovství světa vydařená sobota :-)

pátek 15. května 2015

Sourozenci z Rymešova mlýna

Díky Veronice a její návštěvě na matrice ve Světlé nad Sázavou máme možnost doplnit rodokmen o dvě svatby.
Rok 1904
1. února 1904 - Alois & Marie Šemíkovi
Nevěsta Aloise Šemíka (*1881) pocházela ze Smrdova č. 45. Jmenovala se Marie a byla nemanželskou dcerou Barbory Mrkvičkové. To byla komplikace navíc, neboť Marie, které bylo v době svatby 19 let, musela počkat na vyřízení "vrchnoporučenského povolení ku sňatku tomuto od c. k. okresního soudu v Habrech". Z tehdejšího pohledu byl nezletilý také Alois, jemuž stačilo svolení ke sňatku od otce Františka. Ten tuto skutečnost stvrdil svým podpisem. Již v srpnu téhož roku se narodil Alois mladší. Jeho rodiče i prarodiče tou dobou žili v Lounech.
Rok 1919
15. listopadu 1919 - Karel & Božena Šemíkovi
Po skončení Velké války, později označované jako I. světová, Aloisův mladší bratr Karel (*1886) povýšil z celního praktikanta na asistenta celního úřadu. To bylo v létě roku 1919. Patrně se ve svých 33 letech cítil natolik zajištěný, že si koncem listopadu téhož roku bere za manželku o 10 roků mladší Boženu z Rymešova mlýna. Ze mlýna, kde se narodil on, jeho bratr Alois, ale i jeho další sourozenci Anna, Josefa, František, Jan. Byl to takový krátký návrat do dětských let. Nevíme, zda se u Rymešů sešli při svatební hostině všichni. Určitě však chyběl Alois.
Tímto zápisem "padla" teorie, že Aloisův otec František Šemík mohl (po té, co se odstěhoval z Loun) nějaký čas bydlet v Praze. Vypadá to, že se on a jeho manželka Anastasie v době války nebo těsně po ní stěhují na vejminek do Smrdova. Bydleli s rodinou dcery Anny. Matka Anastasie, rozená Pipková, pocházela také z Rymešova mlýna. Na svatbě Karla a Boženy, rodem Rymešové, byl svědkem mlynář František Rymeš (syn Emanuela) a mistr řeznický František Procházka (ženichův švagr). A rodiče nevěsty? Majitel mlýna, dříve Lacinova, Emanuel Rymeš a Anna, dcera Josefa Hudíka z Horních Dlužin. 

neděle 10. května 2015

Den matek

Před rokem na Lipnici, před dvěma ve Světlé a před třemi lety na Vyšehradě jsme se sešli vždy začátkem května. I když náš sraz zatím nikdy nepřipadl na druhou květnovou neděli, bylo moji snahou, byť ne jedinou a zatím ne jasně formulovanou, pojmout naše setkání i jako poděkování maminkám, babičkám a dalším generacím po přeslici.
Kozohlody (pohled směrem na
Kocandu a Šebestěnice?)
Nedávno jsem zde zmiňoval jednu čerstvou maminku a před několika dny mě mile překvapila tato zpráva:
Srazu ve Lhotě bychom se rádi zúčastnili, ale nemůžeme nic slíbit. 28.4. se nám narodil syn David, v současné době je to asi nejmladší Šemík :-), takže sami nevíme co bude 16.5. Nicméně se budeme snažit aspoň na chvilku dorazit...
Všechno nejlepší synovi, tátovi a pro dnešní den především mamince.

sobota 2. května 2015

Do Lhoty Ovesné

Sobota 16. května je za dveřmi. V Ovesné Lhotě máme zajištěno místo k sezení a program se už také ustálil.

Ovesná Lhota - kaplička na návsi
Letos budeme potřebovat odhadnout účast přesněji než tomu bylo v letech minulých. Zejména ti, kteří by si rádi zajistili také oběd, mají nejvyšší čas si objednat.

Na výběr jsou dvě možnosti:
  • svíčková + knedlíčková polévka za 119,- Kč
  • vepřo knedlo zelo + polévka za 109,- Kč

K objednávce použijte formulář na stránkách docs.google.com. Sejdeme se v sobotu o 11 hodině u budovy za kapličkou.

úterý 21. dubna 2015

Pražské ztráty a nálezy

Hledání informací o osobách v Praze není jednoduché. Zejména doba od počátku 20. století je komplikovaná. Bez přesné adresy bydliště dohledat něco více je téměř nemožné. I když ale máme k dispozici adresu, nemáme vyhráno. V Praze matky - dříve než na venkově - nerodily doma. Porodnic bylo sice v Praze omezené množství, ale která byla ta pravá? Stejně tak úmrtí. Nemocnice, kde hledaný předek zemřel, mohla být v jiné části Prahy, než bylo bydliště zesnulého. Tak se může stát, že objevíme na pražském hřbitově náhrobek se jménem, ale matrika zemřelých v místě pohřbu "mlčí". Sčítání obyvatel z let 1930 a 1939 nebo těch poválečných, jsou v Národním archivu. Narozdíl od starších dokumentů je však třeba prokázat, že jste oprávněnou osobou. To pátrání samozřejmě omezuje, ale s ohledem na ochranu soukromí žijících osob je to pochopitelné.
Chytilův adresář (1924-25)
Máme-li tedy k dispozici adresu, můžeme vyzkoušet sčítání obyvatel z let 1921, 1910 nebo starší. Tento fond najdeme v Archivu hl. města Prahy. Není ale obvykle přístupný badatelům ve studovně. Je třeba požádat o rešerži. Jak ale získat adresu, když máme jen jméno a příjmení? Můžeme zkusit například Chytilův adresář hl. města Prahy. Tento seznam vyšel v roce 1925 a je k dispozici např. v Městské knihovně. Je možné hledat i na internetu, ale bohužel to má svá omezení. Kvůli autorským právům lze prohližet naskenované stránky jen z vnitřní počítačové sítě knihovny. Bohužel fulltextové vyhledávání není spolehlivé, a tak je ve finále nejlepším řešením návštěva oddělení Pragensií.
Pražský adresář (1937-38)
Zajímavý je také Pražský adresář 1937-1938. Je však nutno upozornit, že oba adresáře byly vytvořeny na základě dobrovolného vyplnění údajů, tudíž v nich nenajdeme všechny  obyvatele Prahy.
A co jsme tedy konkrétně zjistili o Šemíkových? V Záběhlicích žili Šemíkovi již od roku 1897, ale v Chytilově adresáři nejsou. Zedník Karel s manželkou Marií, dělník Václav s Bedřiškou a vdovou Marií (*1871) bydleli na adrese Práče č. 6. Dům stál v areálu pivovaru, ve kterém se však roku 1937 přestalo pivo vařit.
Hlavní pražské jatky v Holešovicích
Zato jiný Karel, bytem na Letné, žil po celou dobu trvání první republiky na jedné adrese. V ulici Letohradské a to od roku 1911, jak je patrné z policejních přihlášek. V "Adresáři královského hlavního města Prahy a obcí sousedních" je v roce 1910 uveden jako řezník na adrese Vltavská 306 (holešovické jatky). Letná leží na území Holešovic a tam také v roce 1912 Karel Šemík kandidoval v doplňovacích volbách do obecního zastupitelestva král. hlavního města Prahy za Holešovice-Bubny. Jako povolání je na seznamu uvedeno "majitel čistírny střev". Peripetie v období I. světové války, narození mladšího syna, opětovný prodej masa. Chytilův adresář u Karla Šemíka zaznamenává, že je tou dobou bývalým obchodníkem. Koncem 30-tých let je v adresáři u Karla opět k vidění povolání obchodník.
Volební seznam (1912)
Karlův syn Oldřich se s manželkou Marií usadil v Praze-Braníku (Údolní č. 314). Podle telefonních seznamů z pozdějších let bydlí Oldřich na Vinohradech. To už je ale Karlův vnuk.
Blažena, dcera Karla, si otevřela na pražském Smíchově obchod s cukrovinkami a o jejím působení v Tomáškově ulici máme zmínky z let 1928 a 1936. Právě ve firemním adresáři z roku 1936 je kromě Blaženy (viz obr.) také uveden pro mě záhadný Alois Šemík. O něm se zmíním až na závěr tohoto příspěvku.

Adresář hlavního města Prahy (1936)