Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

středa 25. června 2014

Není Šemík jako Semík

Při pátrání po potomcích Šemíků z Vysočíny se někdy dostáváme do slepé uličky. Ve starých novinách se dá dohledat výskyt jmen, ale vyhledávání na "Krameriovi" Národní knihovny nerozlišuje diakritiku. Polovina vyhledaných Šemíků nás zavede tedy k Semíkům.
zdroj: Národní politika, 1.3.1892
Narazil jsem ale na jeden případ, kdy chyba nebyla ve vyhledávači, ale u novináře. To bylo tak. V novinách pravidelně vycházely sloupky se jmény těch, kteří odešli tam, odkud není návratu. V březnu roku 1892 bylo takto v Národní politice napsáno, že zemřel máselník František Šemík ve věku 46 let. Nezemřel v nemocnici, ale v bytě, kde pravděpodobně bydlel. Dům měl čp. 1631.
Hurtigův plán Prahy (1891)
část Kr. Vinohrady, Nusle a Vršovice
Na Praze 2 to tehdy byl, a dodnes je, dům v Hálkově ulici. Celé území mezi ulicemi Žitná a Ječná spadalo pod farnost sv. Štěpána. Po čase, když zbyl čas na cestu do Archivu hlavního města Prahy, jsem si dohledal matriku zemřelých 1887 - 1892 (ŠT Z11). Tato konkrétní kniha není ještě digitalizovaná. Nepůjčuje se ani originální matriční kniha, pouze mikrofilm.
Hledám tedy 25. únor 1892, a tam mě čeká překvapení. Skutečně v ten den zemřel ve svých 46 letech v domě č. 1631 obchodník s máslem. Jenže jeho jméno a příjmení bylo - Václav Semík. Narodil se v Rožďalovicích. Ty se tehdy nacházely v nymburském okresu.
Semík Václav (+1892)
Už jsem tu jednou nakousl, zda máme nebo nemáme společného s klanem Semíků. Žije jich u nás sice kolem stovky, což je řádově stejně jako počet Šemíků, avšak jméno Semik je poměrně časté v určitých oblastech Polska.
Výskyt příjmení Semik v Polsku
Polských Semiků přibývá s blízkostí polsko-české a polsko-slovenské hranice. Jestliže původ slova Šemík je nejasný, u jména Semik jsou znát východní pohanské zvyky z přelomu jara a léta. Křesťané toto období nazývají svatodušním týdnem neboli letnicemi. Ve čtvrtek zvaném semik (sedmý čtvrtek po Velikonocích), který se nazýval místy rusalka nebo rusalčin, vycházeli lidé na hřbitovy, zdobili hroby věnci a kladli na ně pokrmy pro nebožtíky. Část jídel na mohylách byla ponechána jako oběť rusalkám a toho, kdo v rusalný týden nepamatoval na mrtvé, rusalky potrestaly.
zdroj: Wikipedia
další zdroje: česky, anglicky, rusky

1 komentář: