Historie Smrdova a okolí

Celá historie Smrdova (dnešní Sázavky) je časový oblouk dlouhý přes 700 let od kolonizace českomoravského pomezí po kolektivizaci naší vesnice. Ve zkratce od Lichtenburků po akci K - Kulak.

Název obce Smrdov pochází ze staročeského slova Smurdi, což znamená dělný lid v zemědělství. Následující přehled je pracovní a vychází zejména z tohoto zdroje. Budu rád, když mě na případné nepřesnosti upozorníte. 

• 1121 Kolem tohoto roku založili benediktýni klášterní areál Vilémov s hrazeným městečkem. Název Vilémov je odvozen od osobního jména Vilém - jednoho ze zakladatelů obce (Vilém a Heřman hrabata ze Sulzbachu). Slavný klášter byl založen při tzv. Libické stezce, která vedla z Čáslavi přes Vilémov, Libici nad Doubravou, Chotěboř a Žďár nad Sázavou do údolí Oslavy. Krajem ještě procházela stezka haberská a želivská. A právě podle těchto stezek postupovala kolonizace zdejšího kraje. Na soustavném získávání nových pozemků a zakládání feudálních panství se již od konce 12. století podílela církev. Na rozdíl od šlechtických panství představovaly statky církevních institucí hned od prvopočátku ucelená a ohraničená území. To byl nesporně i případ Vilémovského kláštera, který významným způsobem zasáhl do kolonizačního procesu na Habersku a Světelsku. Vždyť už při svém vzniku obdržel od zakladatele do vínku 29 vesnic, což bylo tehdy nemalé bohatství.
• 1226 Smrdov připomíná se prvně za Přemysla Otakara I. roku 1226. Tak sdělil zemský úřad obci, když žádala o změnu jména na Smilov (zdroj?). V latinských textech je uváděn Zmurdow nebo Smrdow, v německých Smrdow. Jednalo se však o jiný Smrdov (u Kletečné v doméně Želivského kláštera).
• 1249 Smil z Lichtenburka byl dosazen za věrnost králi do úřadu nejvyššího purkrabího pražského (1249 - 1251) a král ho pravděpodobně obdaroval územím Železných hor a přilehlých území na pomezí Čech a Moravy. Smil zde nechal zbudovat rodový hrad Lichtenburk (dnes nazývaný Lichnice) podle nějž se také začal psát.
• 1269 Když Smil zemřel, zdědili po něm synové Jindřich (Hynek), Smil, Oldřich a Rajmund (Remunt) kromě otcovského hradu četná zboží v Čáslavsku, zejména výnosné stříbrné doly u Německého (tehdy ještě Smilova) Brodu. Rodový majetek drželi zprvu braři v nedílu, přičemž Jindřich, jakožto nejstarší, byl jejich hlavním správcem. Po jeho smrti byly državy rozděleny. Jeho syn Hynek držel Žleby, bratři Smil Ronovec, Oldřich Lichnici s Chotěboří a Rajmund obdržel polovinu města Brod, Smrdov a Střítež.
• 1278 Vypálení vilémovského kláštera vojsky krále Rudolfa Habsburského.
• 1307 16. října Rajmund z Lichtenburka vyměnil hrad i město Smrdov s příslušnými vesnicemi Vilémovskému klášteru za několik brodských a lipnických vsí. Jako své sídlo si postavil hrad Lipnici. Smrdov býval již před rokem 1307 a i po tomto roce (až do roku 1750) svobodným městem (libera civitas) s hradem a tvrzí hrazenou, se svobodným trhem, který tu každého týdne v pondělí se odbýval, s vlastním hrdelním právem a spravedlností (šibenicí). Pod pravomoc města Smrdova patřívaly kolem r.1307 vesnice: Zboží, Bačkov, Štěpánov, Lubno, Bošičín (Vosičín, Roznotín?).
• 1352 První zmínka o kostelu sv. Jana Křtitele. Patrony se stali opatové Vilémovského kláštera, kteří potvrzovali plebány (faráře) sem přicházející.
• 1365 Bratři z nedaleké Kunemile vystavěli ve své vsi kostel Panny Marie a Všech svatých jako filiální ke kostelu smrdovskému a nadali jej dvěma kopami úroku z 1 lánu ve vsi Lobšice (dnešní osada Na Obci nebo snad Lovčice u Vrd?) a desátky z 1 popluží. Za to byl plebán smrdovský povinen týdně tři mše v kostele kunemilském sloužiti.
• 1382 Lovčice patřily k panství Tupadly. Václav ze Smrdova věnoval své manželce Kuňce svůj majetek v Lovčicích. Po ní dědil její syn Beneš, který je odkázal v roce 1464 své setře Markétě.
• 1394 V historiografii obce Tupadly u Čáslavi je psáno, že statek ten, na němž byla tvrz, měl Hynek Tluksa z Čechtic a ten jej prodal r. 1394 Benešovi ze Smrdova. Tento založil nový rod vladyk z Tupadel, obdržel se synem svým Václavem od bratra svého Mikuláše, opata Vilémovského, vsi Bačkov a Zboží…(A. Sedláček, Hrady, zámky a tvrze - Čáslavsko)
• 1399 Spor vilémovského kláštera s Pešíkem z Pelestrova (Pelstrow) o dvůr v Bačkově ustanovuje, aby klášter zaplatil Pešíkovi 24 kop na vyplacení dvora a 4 kopy za setí ve dvou splátkách po 14 kopách ve 2 měsících; Pešík má dvůr klášteru do 8 dnů po zaplacení vyklidit.
• 1402 15. prosince zemřel ve vsi Sedletín Mikuláš z Bačkova, v kterýžto uvedený den byl proveden zápis v Čáslavi. Peníze spadly na krále. (Archiv český 35 / 303 – č. 23)
• 1418 Klášter v XV. stol. vedl dlouhé spory se sousedem svým Alešem z Číhoště o Smrdov. Spory skončeny roku 1418 a Smrdov zůstal klášteru nadále (Ottova encyklopedie). V článku o Číhošti se píše, že „Aleš z Číhoště měl nechuti a ústrky s Mikolášem, opatem Vilémovským o ves Smrdov, což pak roku 1418 dne 15. září mocnými oprávcemi uklizeno bylo…" (zdroj?).
• 1421 Vilémovský klášter byl spálen a rozbořen při jarním tažení pražského vojska spojeného s orebity. V čele těchto husitských houfů stál Hynek Krušina z Lichtenburka a tažení se zúčastnil i Jan Želivský. Smrdov pak připadl k Lipnici. Od té doby (možná již dříve) smrdovská tvrz pustla.
• 1429 Světlou i s panstvím převzal v držení Mikuláš I. Trčka z Lípy, zakladatel to slávy rodu Trčků z Lípy, husitský hejtman, chudý zeman z vesničky nedaleko Hradce Králové.
• 1435 Mikuláš I. Trčka z Lípy, majitel Světlé, koupil Lipnici (včetně Smrdova) a Německý Brod.
• 1436 Klášterství vilémovské zapsáno tohoto roku Janovi Hertvíkovi z Rušinova, ten jej pak prodal Mikoláši Trčkovy z Lípy. (A. Sedláček)
• 1440 17. března Procek z Bačkova na sjezdu v Čáslavi podepsal zápis na mír zemský (Landfried) čtyř spojených krajů – kouřimského, čáslavského, chrudimského a hradeckého.
• 1453 Mikuláš I. Trčka z Lípy zemřel a zanechal 3 syny: Buriana, Zdeňka a Mikoláše. Světlá i s panstvím (tedy i Smrdov) se stala majetkem nejstaršího syna Buriana I. Trčky z Lípy.
• 1458 je uváděn Procek z Bačkova, z této doby pochází první zmínka o tvrzi v Bačkově. (Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. VI. Východní Čechy – Praha 1989, str. 34) - V této době byl Bačkov a Zboží při panství světelském spravován svobodným rychtářem v Bačkově.
• 1547 U Vrbice byly založeny stříbrné doly. Někdy nazývány též Hory Vrbické u vsi Dobrnice. Jednalo se o aktivitu majitele vrbického panství Buriana Voneše z Hostomic a na Vrbici. Asi na sklonku 16. století byly vrbické doly opuštěny.
• 1591 Dle urbáře panství světelského patřil Smrdov, městečko s výsadní rychtou (rychtář spravuje i ves Štěpánov), ke Světlé, tedy Burianu III. Trčkovi z Lípy, císařskému radovi a nejvyššímu podkomořímu království českého. Ve Smrdově byla 1 rychta, 1 mlynář, 40 láníků (sedláků), 7 chalupníků. Rychtář a mlynář byli svobodní, ostatní museli vrchnosti platit clo v penězích a naturáliích. Rovněž zde byla varna piva, masné krámy. I z těchto živností se vrchnosti platilo, jakož i ze řeky (za lov ryb) luk a lesišť.
  Obec Smrdov měla i svůj městský znak následujícího popisu. Na štítě je šikmo položený meč, zkřížený s nakoso položeným žezlem.
• 1610 nebo 1611 - Jan Rudolf II. z Trčků povýšen do stavu pánů Českých. Trčkové z Lípy tvořili jeden z nejbohatších šlechtických rodů v předbělohorských Čechách, jejíž jednotliví členové byli postupně od roku 1567 povyšováni do panského stavu. Jejich bohatství nakonec bylo větší než majetek jihočeských Rožmberků.
• 1613 Jan Rudolf „dal Světelským novou výsadu (1604), jíž jim dal právo o statcích svých volně říditi; podobné obdarování učinil roku 1613 Smrdovským“ (A. Sedláček)
• 1635 Jan Rudolf Trčka po smrti své (29. září 1634) v roce 1635 „pro rozličná provinění veliká proti císaři spáchaná, byl obviněn, a jeho statky vládě (fisku) připadly“. Jím vymřel po meči slavný a starobylý rod Trčků z Lípy, který držel Světlou a s ní i Smrdov více než 200 let.
• 1638 6. září obdržel Ladislava Burian z Valdštejna vklad do zemských desek, „čímž mu postoupeny od panství světelského: zámek a městečko Světlá, městečko Trhová Zahrádka, vsi Bohušice, Příseka, Horní a Dolní Březinka, Žebrákov, Bynetice, Mrzkovice, Druhanov, Služatky, Opatovice, Vlkanov, Pavlov, Vilémovice, Pavlíkov, Leština, městys Smrdov, Ovesná Lhota, Horní a Dolní Dlužiny, Zboží, Bačkov, Kunemily, Kochanov, Radkovec, Nová Ves, Lhota Hlásná, Závitkovice, Radostovice, Lipnička, Trpišovice, Smrčná, Lhota Dobrovítova, Chonkovice, Lípa, Kouty, Kamenná Lhota a rychta Kališťská“.
• Další majetkové přesuny od konce třicetileté války do konce 17. století jsou nepřehledné.
• 1649 Po smrti Ladislava Buriana z Valdštejna držela Světlou vdova Anna Marie, rozená ze Šternberka. Byla však nucena zadlužené a postupně rozprodávané panství, ke kterému v polovině 17. století patřilo (kromě Smrdova a Zahrádky) už jen pět vesnic, postoupit v r. 1651 Gerhardovi Taxisovi, který jej v závěti odkázal církvi, a to klášteru poustevníků v Bredě v Nizozemsku. (zdroj?)
• 1651 Václav Rudolf Věžník koupil Smrdov, Vrbici a Kunovice (Kuňovice u Vlašimi? nebo Kunemil?). (Ottova encyklopedie)
• 1654 Vznik tzv. berní ruly, prvního rustikálního katastru. 
• 1674 Po smrti Václava Rudolfa jeho syn Bernard František Věžník prodal Vrbici (Ottova encyklopedie). Smrdov zde není zmíněn, ale je pravděpodobné, že v těchto letech už byl jeho osud spojen s vrbickým panstvím.
• 1694 František Václav z Thámů koupil od hraběnky Marie Alžběty z Věžník velkostatek Vrbici. Téhož roku poznovu ve Smrdově faru založil a za faráře Hynka Korvína dosadil. Roku 1694 byla současně založena při faře farní škola o jedné třídě. Prvním učitelem byl Ondřej Kratochvíl (1694-1728).
• 1722 Město a panství Světlou koupil hrabě František Antonín Černín.
• 1742 Celkovou ekonomickou situaci velmi negativně ovlivnily následky prusko-rakouské války. Po prohrané bitvě u Chotusic u Čáslavi (17. května), kde pruský král Fridrich II. porazil vojsko Marie Terezie byl celý kraj vypleněn a celé panství včetně Smrdova muselo platit velké rekviziční dávky (finanční i naturální) na rakouské a francouzské (spojenecké) vojsko. 
• 1748 Město i panství Světlá přešla do majetku Filipa, hraběte Kolovrat-Krakovského a jeho choti Barbory hraběnky z Kolovratů. Získal panství vyčerpané a před krachem.
• 1760 Hrabě Leopold Kolovrat-Krakovský, syn zemřelého hraběte Filipa Kolovrata, převzal, byv za plnoletého prohlášen, od své matky panství světelské a statek Vrbici.
• 1770 Byl velký hladomor a nouze následkem velkého sucha a neúrody. Mnoho lidí zemřelo, hřbitov kolem kostela nestačil, a proto se pochovávalo na pastvišti „pod městem“. (kronika farská smrdovská)
• 1771 Hrabě Leopold zavedl pěstování jetele a po té pěstování brambor. První uplatnění našly brambory na světelsku po neúrodných letech 1771 a 1772, kdy nastala velká drahota a hlad (léto roku 1771 bylo velmi mokré a chladné; ještě 17. června padal dokonce sníh). Ani červený jetel nenacházel zprvu velké uplatnění, a proto bylo jeho pěstování poddaným v roce 1773 přísně nařízeno.
• 1774  Školská reforma nařizující povinnou školní docházku pro děti od 6 do 12 let. V té době však již ve Smrdově 80 let existovala farní škola, jejíž školní obvod byl opravdu rozsáhlý. Spadaly do něho obce: Smrdov, Vrbice, Malý Roznotín, Chraňbož, Dobrnice, Leština, Štěpánov, Lubno, Bačkov, Zboží a Kunemil.
• 1778 Leopold zakládal i brusírny skla, v manufaktuře v Josefodole zahájil v roce 1778 výrobu mosazného zboží, kterou pak roku 1786 nahradil výrobou papíru. Nedaleko Chlumu byla provozována sklářská huť Neu Chrámboř (Nový Chraňbože), která nahradila starší huť Alt Chrámboř.
• 1782 Dolování na stříbro u Dlužin a Nového Dvora bylo zavedeno hrabětem Kolovratem a sice počalo pracovati 11 horníků a důl nazván jest „Štolou Leopoldovou“. Práce pro nedostatek kvalitní rudy musely být zastaveny.
• 1787 K panství světelskému patřily tyto vesnice, osady a samoty (v závorce uváděn počet čísel popisných) Horní Březinka (10), Dolní Březinka (8), Mrzkovice (14), Leštinka (9), Žebrákov (12), Benetice (16), Opatovice (12), Horní Dlužiny (8), Dolní Dlužiny (13), Kunemil (32, včetně mlýna a papírny v Josefodole), Druhanov (15), Služátky (11), Příseka (20), Vrbice (22 se zámečkem), Nový Dvůr (2), Dobrá (2), Mezilesí (2), Horní Bohušice (11), Dolní Bohušice (7), Vilémovice (27), Pavlov (27), Roznotín (2), Leština (25), Dobrnice (12), Chraňbože (4), Smrdov (62), Vlkanov (16), Ovesná Lhota (25), Pavlíkov (dvůr). Dále pak se uvádí ještě několik dvorů a mysliven. Jak z uvedeného výčtu vyplývá, největší vesnicí na celém panství byl Smrdov, avšak již se o něm nehovoří jako o městečku či městysu.
• 1809 2. listopadu zemřel hrabě Kolovrat-Krakovský.
• 1817 Město Světlá a velkostatek světelský (též vrbický se Smrdovem) přešly vyrovnáním ze dne 5. srpna na Františka Josefa Zichy z Vaszoniköe.
• 1822 Zřízen řimskokatolický hřbitov a od té doby se již nepohřbívá v okolí kostela v centru obce.
• 1831 V březnu koupil Josef Eisner von Eisenstein vrbické panství i se sklářskou hutí chraňbožskou.
• 1850 Podle císařského patentu postavila obec obecní špejchar k uskladnění zásob osiva pro případ neúrody.
• 1862 Dne 10. října začalo hořet v č.41 a vyhořelo celkem 49 čísel.
• 1864 Ve Smrdově nastoupil službu faráře E. Dobruský, který tuto službu konal 41 let do r.1905, kdy 23.8. zemřel. Pro jeho velkou oblibu byl jmenován čestným občanem.
• 1866 Po krvavé a strastiplné Pruské válce přišla vzápětí strašná nemoc cholera. Ta řádila všude, kudy pruské vojsko táhlo. Tisíce životů si vyžádala a v chladný hrob položila obětí. I ve zdejší obci a okolních vesnicích mimo Lubna se objevila a trvala od počátku srpna 1866 do konce listopadu.
• 1867 Začalo vyměřování železniční trati Havlíčkův (tehdy Německý) Brod - Kolín.
• 1870 28. října tudy projel první vlak. Ve Smrdově tehdy ještě nebyla železniční zastávka.
• 1871 Po úmrtí Josefa Eisnera von Eisenstein zdědila vrbické panství i se sklářskou hutí jeho dcera provdaná z Rittersteinů, za níž byla chraňbožská huť v roce 1871 zrušena.
• 1877 U hřbitova zřízena evangelická modlitebna.
• 1879 Jak bylo hodně dětí (180-200), tak škola nepostačovala a proto r. 1876-79 byla postavena škola nová a i v některých okolních vesnicích postaveny vlastní školy. Původní jednotřídka zbourána a na jejím místě postavena stávající jednopatrová škola.
• 1886 29. října vypukl oheň v č. 48 a celkem vyhořelo 19 čísel.
• 1894 10. srpna oheň v č. 11, 78, 12, 13, 14, 15, 16, 17, 18, 79, 19, 20, 21, 22, 23, 71, 29, 30, 31, 32, 70, 33, 34.
• 1901 1882 – 85 byl položen štět (kamení) a upravena silnice od zbožských hranic, Smrdovem ke Štěpánovu. Dostavěna byla roku 1901.
• 1911 Zřízena u Lacinova mlýna (Rymešova) železniční zastávka „Smrdov“.
• 1920 U špýcharu postavena hasičská zbrojnice.
• 1921 Postavena čekárna u železniční zastávky.
• 1921 Smrdov má 1.100 ha plochy, 89 domů, 101 bytovou stranu, 577 obyvatel – 269 mužů a 308 žen. 576 národnosti české, 1 jiné. 495 římskokatolíků, 54 evangelíků, 18 československé církve, 8 izraelitů, 2 jiní.
• 1922 Postavena silnice ze vsi k železniční zastávce.
• 1931 V tomto roce bylo zřízeno osvětlení po obci s celkem 6 světly.
• 1964 Změna názvu obce. Tedy již ne Smrdov, ale Sázavka.
• V dalších letech výrazně narušena náves výstavbou sdružené budovy prodejny, pošty, kulturního domu, knihovny a obecního úřadu. Její hmota i architektonické ztvárnění nerespektují okolní venkovské prostředí. Budova byla postavena na místě, kde minimálně 200 let hospodařil rod Šemíků. Posledním statkářem zde ve Smrdově č. 12 byl Jaroslav Malina, odsouzen v procesu inscenovaném jako Akce K - Kulak. Rodina byla vystěhována mimo okres.