Přesuňme se v čase o 400 let zpět. Na počátku 17. století se u nás vybírala daň ze zemědělské půdy. Vybírání této základní daně byla výsadou šlechty. V průběhu třicetileté války docházelo ke zpustošení země a berně, jak se daním říkalo, se nevybíraly tak, aby uspokojily finanční požadavky dvora. Celé vsi se vylidňovaly a lidé opouštěli obdělávatelnou půdu. Počet poddaných byl navíc na mnoha panstvích (dominiích) podhodnocen. Města byla zchudlá, venkov polopustý, mnohé obce zanikly a počet obyvatel se v Čechách odhadoval na méně než 1 milión.
Řešením se měl stát podrobný a revidovaný soupis daní podrobené půdy - zemský katastr. Takovým katastrem se stala až berní rula z roku 1654. Pro výměru kontribuce byla zvolena základní jednotka - tzv. osedlý (sedlák). Chalupník se počítal za ¼ osedlého, zahradník za osminu osedlého (většinou podle výměry polí). Byl to tedy soupis rustikální půdy. Vrchnostenská (dominikální) půda nebyla do soupisu zahrnuta, protože nepodléhala zdanění. To je případ panských statků jakým byl ten ve Vrbici nebo Petrovec u Ovesné Lhoty.
V roce 2003 vyšel "Generální rejstřík ke všem svazkům berní ruly 1654 doplněný o soupis poddaných 1651", ze kterého jsem zde citoval. Soupis poddaných vznikl roku 1651 a byl to první pokus státní moci sepsat všechno obyvatelstvo. Obsahoval soupis obyvatel na základě příslušnosti ke katolické víře.
Dobří lidé na můj dotaz nahlédli do rejstříku berní ruly a zjistili, že jméno Šemík se vyskytuje v následujících případech:
- Šemík Adam, Smrdov, soudní okres Habry, chalupník
- Šemíková Anna, Brná, soudní okres Ústí nad Labem, sedlák
- Šemíkovská chalupa, Mladá Vožice, pustý
Jak se později ukázalo, V Mladé Vožici po roce 1650 žil Jiří Šemík (http://goo.gl/K1AWN)
OdpovědětVymazat