Severočeská (ústecká) větev

Po příspěvku o půlnicích a čtvrtnících se zastavím u Františka narozeného roku 1881 v Ovesné Lhotě č.35 na statku polosedláka Josefa Šemíka (*1841). Patrně nejmladší syn půlníka Josefa vyrůstal společně s nevlastními sourozenci, ale nebylo mu souzeno převzít po otci rodinný grunt. Jeho otec byl, podobně jako můj prapraděda Jan, třikrát ženat. Františkova babička z otcovy strany, Františka Pipková, byla též rodem Šemíková. Je otázkou, jak vzdálená příbuzná to byla. Členové rodiny Pipků měli s rodinami Šemíků úzké vztahy. Chodili si vzájemně na svatbách za svědky, u křtěných dětí se stávali kmotry. Žili společně nejen v Ovesné Lhotě (např. Lacinův, dnešní Rymešův, mlýn), ale i v Dolních Dlužinách, kde se v č. 11 patrně konala svatba Josefa a Františky, rodičů Františka. Že svatba byla v Dolních Dlužinách v domě nevěsty usuzuji z toho, že zápis o této svatbě jsem v matrikách smrdovské farnosti nenašel. Ke svatbě došlo pravděpodobně v létě 1880.

Tento rodokmen byl zapsán na počátku 90. let ještě za života Karla Š.

František dospíval a pravděpodobně "přičuchl" ke sklářskému řemeslu. V nedalekých Dobrnicích to asi nebylo, protože tamní sklářská huť ukončila provoz v roce 1871, ale koncem 19. století bylo v Čechách dalších 90 sklářských hutí.

Stejně jako jeho nevlastní bratr Josef (*1879) nebo jiný František (*1888), také Šemík z Ovesné Lhoty, ale z č. 43, se vydal hledat práci mimo rodnou vesnici. Jeho prvním působištěm se staly Košťany. Bylo to město nedaleko Teplic, kde byla sklárna nebo vesnice nedaleko Vilémova? Za manželku si vzal Marii Tichou, dceru šafáře z Kbel u Kolína. Tam a v nedaleké Ratboři se nacházely velkostatky. Na tom kbelském se šafářem stal i František. Zde se také asi narodil Marii v roce 1924 syn Karel. Rodina se pak přestěhovala do okolí Lovosic, kde Karel později pracoval v továrně na čokoládu, kakao a cukrovinky DELI.