Klíčovým okamžikem při pátrání po minulosti našeho rodu byla informace o Janu Šemíkovi jako jednom ze starostů na přelomu 19. a 20. století. To bylo na začátku roku 2009. Na konci téhož roku už mi bylo jasné, že tento Jan je můj prapraděd. To se totiž objevil zápis z kroniky Smrdova, kde se v příloze 5 píše...
Úmrtí Jana Šemíka z č.12
(Dle sdělení jeho dcery Boženy, provdané za Fr. Vlacha)
(Dle sdělení jeho dcery Boženy, provdané za Fr. Vlacha)
V úterý 7.května 1929 zemřel ve Smrdově č.12 Jan Šemík, rolník na odpočinku, bývalý dlouholetý starosta zdejší obce, předseda okresní hospodářské záložny, první ?předseda? nově zde založeného hasičského sboru, ve věku 80 let. Byl to rolník uvědomělý, šetrný, poněkud prudší povahy. Za jeho starostování byla postavena roku 1901 okresní silnice od Zboží do Leštiny vedená, zřízen v roce 1903 nový hřbitov, postavena márnice, zalesněno pastviště u Obcí a za Zádušním rybníkem.
Jako mladík byl Jan Šemík odveden k dělostřeleckému pluku do Buda-Pešti. Byl třikráte ženat. První jeho žena byla Marie, rozená Bártová z č.20, zemřela však v mladém ještě věku 28 let. Zůstaly po ní 2 dítky – Alois (6-letý), Stázička (4-letá). Druhá jeho žena byla Anna, roz. Zlatová z č.33, mladá, 16-letá. Zemřela ve 42 letech, jejich dcera Božena, provdána za Fr.Vlacha, učitele, nyní ředitele škol v Habrech. Třetí jeho žena byla vdova Malinová z Ovesné Lhoty. Její syn z prvního manželství Jaroslav Malina se oženil s Marií, roz. Jelínkovou z č.14 a převzal po Janu Šemíkovi statek č.12. Jan Šemík měl bratra Františka na č.73 – hospoda. Také měl bratra Josefa, který koupil statek na č.17 se svojí manželkou, která pocházela z vedlejší vesnice Lubno (pravděpodobně z č.1 u Semerádů). Statek koupili jako novomanželé, pravděpodobně od Bílků č.17, kteří se údajně odstěhovali do Ameriky v 2.pol. 19.stol.
Pro porovnání uvádím vzpomínku mého dědy Františka, který někdy v roce 1988 vzpomínal na svého dědu...
Přiženil se k nám Alois Šemík (r. 1899), který byl ze Smrdova - nyní Sázavky - z většího hospodářství (34 ha - 170 měr). Obec Smrdov je od Rozsochatce vzdálena pěšky přes 5 hod. Jeho otec byl třikrát ženat. První manželka byla Bártová, 18 let stará. Po několika letech zemřela a zůstal po ní náš otec Alois, manžel naší maminky. Podruhé se děda oženil rovněž s dívkou asi osmnáctiletou z rodiny Zlatovy. Ta také brzy zemřela. Po ní zůstala dcera Božena, která se provdala za učitele na měšťance v Habrech u Golčova Jeníkova.
Děda byl starostou obce, rád si lidově řečeno zahandloval s dobytkem. Jezdil po jarmarkách, výročních trzích na hovězí dobytek, kde koupil většinou pár volů, které se používali k tahu v zemědělství. Ty po určitou dobu krmil, spravil a zas na některém trhu prodal, takže často byl na cestách a mladé hospodyňky se musely doma s čeládkou starat, aby byla práce, kterou děda naplánoval, vykonána. Mimoto největší jeho zálibou byla brokovnice a les. Tento způsob hospodaření se nechal provádět před 80-140 léty, kdy bylo dost čeládky, děveček svědomitých, poctivých a nenáročných. Kdy bylo mladých dívek a v druhém případě ještě s patnáctiletým věkovým rozdílem (18 r. - 33 r.), které přidaly neuznanou oddanost. Daly to, co jest člověku nejdražší, zdraví a život.
Třetí manželka dědy byla vdova (Malinová) se třemi dětmi, dva hoši a jednou dcerou. Ta byla již vdaná, i starší syn byl ženatý. Nejmladší Jaroslav byl ještě svobodný, asi narozený v roce 1898. Toto manželství se uzavíralo z rozumu. Dědovi bylo asi 52 let a třetí manželce 39. Vzala si jej s podmínkou, že postoupí statek synovi, až vyroste. V době sňatku mu byly asi 4 roky.
Po dvou návštěvách archivu v Havlíčkově Brodě (loni v r. 2010) a Zámrsku (léto 2011) jsem objevil záznamy v matrikách z počátku 19. století. Na statku č. 12 hospodařil před rokem 1800 Josef Šemík. Objevil jsem zápis z roku 1820 (oprava 1821) o narození jeho vnuka Josefa.
Pro porovnání uvádím vzpomínku mého dědy Františka, který někdy v roce 1988 vzpomínal na svého dědu...
Přiženil se k nám Alois Šemík (r. 1899), který byl ze Smrdova - nyní Sázavky - z většího hospodářství (34 ha - 170 měr). Obec Smrdov je od Rozsochatce vzdálena pěšky přes 5 hod. Jeho otec byl třikrát ženat. První manželka byla Bártová, 18 let stará. Po několika letech zemřela a zůstal po ní náš otec Alois, manžel naší maminky. Podruhé se děda oženil rovněž s dívkou asi osmnáctiletou z rodiny Zlatovy. Ta také brzy zemřela. Po ní zůstala dcera Božena, která se provdala za učitele na měšťance v Habrech u Golčova Jeníkova.
Děda byl starostou obce, rád si lidově řečeno zahandloval s dobytkem. Jezdil po jarmarkách, výročních trzích na hovězí dobytek, kde koupil většinou pár volů, které se používali k tahu v zemědělství. Ty po určitou dobu krmil, spravil a zas na některém trhu prodal, takže často byl na cestách a mladé hospodyňky se musely doma s čeládkou starat, aby byla práce, kterou děda naplánoval, vykonána. Mimoto největší jeho zálibou byla brokovnice a les. Tento způsob hospodaření se nechal provádět před 80-140 léty, kdy bylo dost čeládky, děveček svědomitých, poctivých a nenáročných. Kdy bylo mladých dívek a v druhém případě ještě s patnáctiletým věkovým rozdílem (18 r. - 33 r.), které přidaly neuznanou oddanost. Daly to, co jest člověku nejdražší, zdraví a život.
Třetí manželka dědy byla vdova (Malinová) se třemi dětmi, dva hoši a jednou dcerou. Ta byla již vdaná, i starší syn byl ženatý. Nejmladší Jaroslav byl ještě svobodný, asi narozený v roce 1898. Toto manželství se uzavíralo z rozumu. Dědovi bylo asi 52 let a třetí manželce 39. Vzala si jej s podmínkou, že postoupí statek synovi, až vyroste. V době sňatku mu byly asi 4 roky.
Po dvou návštěvách archivu v Havlíčkově Brodě (loni v r. 2010) a Zámrsku (léto 2011) jsem objevil záznamy v matrikách z počátku 19. století. Na statku č. 12 hospodařil před rokem 1800 Josef Šemík. Objevil jsem zápis z roku 1820 (oprava 1821) o narození jeho vnuka Josefa.
Žádné komentáře:
Okomentovat