Šemík vlastnil budovu v Mladé Vožici

Asi 60 km jihozápadně od Sázavky leží městečko Mladá Vožice. Již jsem zmiňoval, že v berní rule z roku 1654 se zde objevilo jméno Šemík. Tedy přesněji, že Šemíkovská chalupa byla při návštěvě komise pustá. Neznamená to ale, že by Šemíkovi již v té době v Mladé Vožici nežili. Při podobných akcích spojených s nepříjemnými daněmi se stávalo, že sousedé se shromáždili v jedné chalupě a ze druhé sejmuli okna, vysadili dveře a komisi pověděli, že v té chalupě již nějaký čas nikdo nežije. Takto někteří statkáři či jiní hospodáři mohli "vypadnout" z evidence. Na vesnicích, pokud nebyla návštěva komise "přepadová", někdy stačili rolníci schovat dobytek do lesa.

Unikátní pohled na minulost z počátku 17. století představuje téměř sto let starý rukopis mladovožického rodáka, historika a spisovatele Richarda Hrdličky. Text se dostal šťastnou souhrou osudu do rukou vedení města, které podle něj vydalo knihu. Můžete se seznámit s historií mladovožických domů a domků, tak jak ji popsal na začátku minulého století Richard Hrdlička (1868 – 1967). V posledních měsících jsou postupně jednotlivé kapitoly publikovány v Táborském deníku. Zde uvedeme text související s domem č. 25. 

Čís. nové 25, staré 15, josefinské 15, Měšťanská škola
Autor: Archiv Mladá Vožice

Nejstarším nám známým vlastníkem domu zde stávajícího byl Mikuláš Šemík, který měl jej zajisté již v 16. století. Roku 1606 platí z něho ouroku vrchnosti při sv. Jiří a Havle po 1 kopě 26 gr.

Po Šemíkovi měl dům Mikuláš Vobořil. Roku 1608 u přítomnosti Zikmunda Jiříkového, uzavřena smlouva, dle níž uroz. pan Matyáš st. Radňovský z Nestvořejova koupil od Mikuláše Vobořila grunt slove Czabalovský se zahradou a štěpnicí při domě, s polem podle téže štěpnice od hořejší strany pod Hradem za 98 kop. gr. míš. Dal hned 28. kop, ostatek věrunky (splátky). V urbáři z r. 1620 je zapsáno, že pan Matyáš Radoňovský zůstává do panského důchodu dlužen 64 kopy, sama Matyáška za korec žita 2 kopy, 4 l gr. 41 gr. 3 den., Samuelovi obročímu měl odvésti 2 měr. ječmene.

Jak dlouho měl dům pan Matyáš, nevíme, ale než dostal se jinému držiteli, byl dlouho bez hospodáře. R. 1646 na poručení vrchnosti pošacován domek Matyášovský se zahradou pro trávu, ovoce i nějakou hrstku obilí k setí, obzvláště proto, že týž domek mnoha let bez hospodáře pozůstával a obec z něho kontribuci zastupovati musila, k ruce Mikuláši Tichému, kožišníku za 40 kop. míš. Byl při něm kousek pole v Kozím hradě pod 1 strych. Mikuláš kožišník, jinak Sedláků, dobře si asi stál, neboť přikupoval pozemky.

R. 1678 koupil od Markéty Roubíčkovy, nyní manželky Jiřího Šemíka, políčko v Kozím hradě mezi polmi panskými. Rok na to koupil pole v jitrách vedle pole pana Honse Budy a vedle jiter nebožt. Pavla Martinova od Jiříka Sládkova, od něhož r. 1651 koupil pole za dědinkou vedle pole Pošvovského. R. 1656 koupil pole slove V Jitrách vedle svého pole a to od Salominy vdovy. Zaplatil za ta pole 16 kop. 17 gr. R. 1652 koupil za 3 zl. kousek zahrady od Jana Broumovského, souseda svého, aby si jej mohl podle libosti k své zahradě připojiti.
Z rodinných poměrů tohoto Mikuláše kožišníka je nám známo, že manželka jeho jmenovala se Kateřina a r. 1650 narodila se jí dcera Lidmila a r. 1653 syn Mikuláš. Co do velikosti počítán grunt Mikulášův r. 1654 mezi ty, které připadly 4 na jednoho „osedlého“. Měl tehdy 9 strychů polí, 6 kusů hovězího dobytka. Po smrti Mikuláše kožišníka pošacován byl r. 1665 domek s polmi, lukami, zahradou při domě i s kusem přikoupeným od Jana Broumovského za 85 kop míš. Mikuláš jej koupil od vrchnosti za 40 kop. dal na to 6 kop, takže má tu vrchnost 34 kopy. Dle tohoto „šacuňku“ ujal dům soukeník Václav Kord, za něhož se vdova po Mikuláši kožíšníkovi provdala.

Ověřit bychom si mohli tyto informace v berní rule Bechyňského kraje, který projížděla r. 1654 stejná komise jako kraj Čáslavský. Také bychom mohli nahlédnout do matričních knih, které jsou pro Mladou Vožici dostupné i na internetu.