Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

pátek 9. srpna 2013

I domy mají svá jména

Při bádání v rodopisné historii, narazíme na jev, kdy ženich, který s vzal dceru sedláka, byl znám pod jménem domu, do kterého se přiženil. Můj praděda Alois Šemík se takovýmto způsobem dostal ze Smrdova do Rozsochatce. Statek to byl Ledvinkův, dnes Šemíkův, ale říkávalo se tam "U Karásků". Už jen pár pamětníků to hospodářství zná pod tímto jménem. V době vzniku Stabilního katastru to bylo ještě běžné označení, jak je patrné zde.
V Rozsochaci tehdy žili dva Martinové Ledvinkové. Na čp. 12 přezdívaný Hanuš (vulgo Hanuš) a druhý v čp. 30 - Ledwinka vulgo Karásek. Na jiném místě je přezdíván též Karas. Tyto přezdívky byly uvedeny i u ostatních statků. Byla to příjmí původních hospodářů. Toto označení jmény "po střeše" bylo běžné zejména v jižních Čechách.
Mlýny v Ovesné Lhotě, které jsme zmiňovali nedávno, se jmenovaly Čejkův a Lacinův. Až koncem 19. století bylo jméno Lacinova mlýna změněno na Rymešův. To už tam dávno Lacinovi nežili.
Ve Smrdově dal Josef Zadina dohromady celý seznam pojmenovaných domů. Cituji:
V letech 1880-1910 bylo ve Smrdově 13 rodin Zadinů, z toho bylo 6 sedláků, 3 chalupníci a 4 domkáři. Aby se rozeznávali, říkalo se v č.9 Pod farou, v č.13 u Míchalů, v č.16 Vrbický, v č.17 u Adamů, v č.28 hajný, v č.34 u Havlů, v č.35 u Hrušků, v č.37 u Vítků, v č.38 u Melicharů, v č.46 V hospodě, v č.65 U cestáře, v č.66 U chalupníků, v č.81 Koželuh (v aparátě).
Vzhledem k tomu, že jménem Adam se ve Smrdově běžně novorozenci nekřtili, mohla by to být stopa při pátrání v historii, kdy ještě neexistovala čísla popisná. Protože Adam Šemík v roce 1652 kupoval ve Smrdově chalupu, zajímalo by mě, zda "U Adamů" bylo skutečně v č. 17, a ne v č. 16, jak jsem to slyšel letos o prázdninách od jednoho místního pamětníka. Ten pamětník znal za Smrdovem místo, kde se říkávalo Na spravedlnosti. Mimochodem, pomístná jména luk, polí, tratí a podobných neobydlených míst také postupně zanikají, a přitom jsou zajímavým zdrojem, ze kterého vyplouvá na povrch dneška i to, že Smrdov býval kdysi dávno městečko či městys.

Žádné komentáře:

Okomentovat