Tři smrdovští bratři

V době zrušení poddanství, jehož nejviditelnější podobou byl konec robotní povinnosti, se ve Smrdově v domě č. 12 postupně narodili tři chlapci. V roce 1846 Josef, o tři roky později Jan a roku 1852 František. Jejich rodiče, Anna (roz. Kafková z Bačkova č. 12) a Josef starší, žili společně od svatby na statku č. 12 ve Smrdově. Na gruntu děděném z otce na syna. Starý otec František zemřel v listopadu 1856 na onemocnění plic.

Smrdov č. 12 - r. 1870

Při sčítání obyvatelstva c. a k. mocnářství na začátku roku 1870 nežil již v domácnosti s rodiči nejstarší syn Josef. Prostřední syn Jan byl právě na vojně u dělostřelectva. Při té příležitosti se podíval až do Budapešti v Uhrách, a tak pravděpodobně podnikl jedinou životní cestu za hranice Čáslavského kraje. Jinak asi, stejně jako starší Josef, a možná i mladší František (to není ale jisté), žil usedlým venkovským způsobem života. Od školních letech si všichni tři bratři spojovali Rakousko-Uhersko s Františkem Josefem I., který je jako monarcha "doprovázel" prakticky celý život.

Kromě rodičů a dvou synů je na seznamu uveden čeledín Josef Hoskovec z Pavlova a děvečky - Marie Pekárková s Marií Blažkovou. Na statku č. 12 bylo v lednu 1870 celkem 7 kusů hovězího dobytka a 8 ovcí. I když sedlák Josef tehdy už vlastnil (pokud se již vyvázal z roboty) poměrně velký statek, neměl v hospodářství žádného koně.

Zápis stvrdil 11.1.1870 Josef Šemík starší svým podpisem

Ve stejné době si patrně nejstarší bratr Josef koupil ve Smrdově statek č. 17. Říká se té chalupě "po střeše" Vrbická nebo U Adama (slyšel jsem od pamětníků obě verze). Bývalý majitel, František Fiala, si vymínil dožití na vejminku. 

Smrdov č. 17 - r. 1870

Fialovy synové, Jan (nádeník) a František (čeledín), se zdržovali v té době na statku také. Kromě rodiny Šemíkovy a Fialovy zde žil čeledín Josef Jambor a děvečka Kateřina Škvařilová. Tehdejší statistici se dověděli, že na hospodářství bylo 7 kusů dobytka hovězího a jeden kus dobytka vepřového. Stvrzeno podpisem hlavy rodiny.

Podpis Josefa Šemíka mladšího

Třetí z bratrů, nejmladší František, se nedlouho po sčítání lidu přiženil na Lacinův mlýn. Ten už leží v katastru Ovesné Lhoty, a bohužel se sčítací archy z té doby nedochovaly. Jestliže pro Smrdov a celý Haberský okres jsou dostupné dokumenty ze sčítání obyvatel v řadě 1869, 1880, 1890, 1900, 1910 a 1921 v archivu v Kutné Hoře, pro Ledečsko je dostupný jen sčítání z roku 1921, navíc v jiném archivu - havlíčkobrodském.

Zpět k Františkovi. Po svatbě s dcerou mlynáře, Anastázií Pipkovou, žije a pracuje v mlýně. Narodí se jim během dvaceti let šest dětí. Přeskočíme rok 1880 a v roce 1890 zjistíme, že...

• Grunt č. 12 ve Smrdově převzal prostřední syn Jan Šemík. Ovdovělý otec Josef (*1821 +1896) zůstal na výminku. Jan je uváděn jako místní starosta. Syn Alois není v době sčítání přítomen (před rokem se přiženil za několik let se přižení do Rozsochatce).
• Hospodářství na č. 17 vede Josef Šemík, syn František nebyl v době sčítání přítomen doma (za několik let se přižení do Číhoště).
• Ve Smrdově č. 73 žije třetí bratr, který se přestěhoval z Rymešova (dříve Lacinova) mlýna. Rodina se do Smrdova přestěhovala těsně před rokem 1890. V době sčítání chyběli ze šesti dětí dva nejstarší synové, Alois a František.

Všem třem bratům je v té době kolem 40 let, jsou v plné síle, a tak synové obou sedláků, Jana z č. 12 i Josefa z č. 17, nezůstávají dosažením dospělosti na rodném gruntu. To navzdory tomu, že jsou oba (Alois i František) syny jedinými. I otec bratrů nepředal rodný statek nejmladšímu nebo nejstaršímu, ale prostřednímu. Tak to vyšlo, pokud v tom nebyly jiné důvody.

V případě Františka je situace jiná. Ač má čtyři syny, on sám není sedlák. Po 20 letech mlynářského řemesla je ve Smrdově hostinským a řezníkem. Kromě Aloise, který se ze Smrdova přestěhoval do Prahy, nejsou o Šemících z č. 73 žádné další zprávy.