Poslušně hlásím

„Život lidský je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu hadr“

Když se Jaroslav Hašek po 1. světové válce vrátil z Ruska, popisuje jeho peripetie Radko Pytlík.

Od prvního dnů po návratu je opět tím starým tulákem bez domova. Stěhuje se opět z místa na místo. Z hotelu Neptun ke kvartýrské do Cimburkovy ulice na Žižkově. Šura se však nesnáší s bytnou a při první příležitosti dostávají výpověď pro neplacení nájemného. V nejhorší chvíli mu pomohl kamarád, anarchista, pašerák a "žižkovský peripatetik" Franta Sauer. Jelikož tentokrát selhala "Černá ruka", sdružení, jež pomáhalo chudým lidem k bydlení, ubytuje Haška i Šuru v pokoji svého bytu v Jeronýmově ulice č. 3 (dnes č. 8) - čp. 324, na Žižkově, v domě U zlatého anděla.

Socha Jaroslava Haška od Karla Nepraše
a Karolíny Neprašové

Franta "Habán" Sauer je znám jako bořitel pomníku. Jaroslav Hašek zúročil svoje zážitky ze světové války v díle, které ho přežilo, a tak dnes stojí na Prokopově náměstí Haškův pomník. Kromě této atypické jezdecké sochy stojí hned několik pomníků v Lipnici a okolí. Do Lipnice se vydal v létě roku 1921 vlakem přes Světlou nad Sázavou.

Posledních několik málo měsíců života bydlel v domku č. 185, který koupil od obchodníka Bohumila Havla. Zde na začátku roku 1923 umírá. Na Tři krále je pohřben na místním hřbitově. Ještě jednou cituji haškologa Radko Pytlíka.

Po pohřbu každý spěchal zahřát se znovu do hospody. Pilo se pivo a vařil se grog na památku zemřelého, aby i on měl nahoře co pít. Nikdo už netruchlil, ani neželel. Snad jen hrstka nejbližších přátel, kteří seděli zaraženi nad nenadálým odchodem svého oblíbeného společníka, který žil až příliš intenzívně a zemřel až příliš mlád. Bylo mu necelých čtyřicet let.

V sobotu se sejdeme u domku č. 185.