Před několika měsíci uveřejnil úřad se složitým názvem výzvu lidem, aby se přihlásili ke svému vlastnictví. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jak zní úplný název této instituce, zveřejnil kromě výzvy také seznamy neurčených pozemků po celé republice i po jednotlivých okresech.
šipka ukazuje na pozemek č. 2436 v k. ú. Zboží |
Mezi neznámými vlastníky jsou nejčastěji lidé, kteří již mnoho let nežijí. V seznamech je uvedeno pouze jméno a příjmení. Potom se v seznamech patrně vyskytují i někteří emigranti. V takovém případě je uveden i stát, kam odešli. Případní majitelé, tedy spíše jejich dědicové, mají deset let na to, aby se k vlastnictví přihlásili.
Jsou-li jednou k dispozici zajímavá data, otevírá se prostor pro jejich kreativní zpracování. I v tomto případě zásluhou soukromé aktivity došlo ke zjednodušení vyhledávání ve výše zmíněných seznamech.
Podívejme se, zda najdeme někoho s příjmením Šemík. Ano - nalézáme Josefa Šemíka. Má však na pozemku v katastru obce Zboží, který se nalézá v blízkosti Bačkova, jen poloviční podíl. Druhá polovina je vedena na Marii Semíkovou. Zde bude bezpochyby zapomenutý háček nad "S". Máme v rodokmenu v Bačkově manžele Josefa a Marii Šemíkovi? Ano - v roce 1890 byli oddáni. Zda ve smrdovském kostele sv. Jana Křtitele nebo ve Skuhrově, kde stojí kostel sv. Mikuláše, to zatím nevím. Ke Skuhrovu totiž byla přifařena Olešná, odkud pocházela nevěsta Marie Krajcová.
Na začátku druhé poloviny 19. století žili tři bratři, tři domkáři. Jeden z nich, František z č. 28, si kolem roku 1890 pronajal kus pole, aby nebyl odkázán jen na denní mzdu nádeníka. Josef z č. 17 byl ševcem a nějaký kus políčka měl asi také, pokud jsme správně určili jeho jako vlastníka výše popisovaného pozemku.
Na závěr si porovnejme, co si mohl domkář pořídit do hospodářství. Uvádím údaje, které poskytli Šemíkovi v Bačkově sčítacím komisařům v letech 1869, 1880 a 1890.
Živobytí s pár hospodářskými zvířaty a pronajatým kouskem pole domkáři kombinovali s řemeslem. Nedávno zmiňovaný František ze Smrdova byl tkadlec a jeho otec krejčí. I v Bačkově můžeme mezi Šemíky nalézt tkalce, ale také zedníka, obuvníka nebo krejčího. Po Josefovi z č. 17 a jeho ženě tedy pravděpodobně zůstal do dnešních dnů malý pozemek u místa, které se nazývá Spáleniště. Jeho nejbližší příbuzní žijí nejspíš v Chrtníči a Knyku. Bude to ale vztah přes několikáté koleno. Šemíkovi původem z Bačkova žili také v Jiříkově, ale tam zůstalo do dnešních dnů jen jméno na pomníku.
Jsou-li jednou k dispozici zajímavá data, otevírá se prostor pro jejich kreativní zpracování. I v tomto případě zásluhou soukromé aktivity došlo ke zjednodušení vyhledávání ve výše zmíněných seznamech.
Podívejme se, zda najdeme někoho s příjmením Šemík. Ano - nalézáme Josefa Šemíka. Má však na pozemku v katastru obce Zboží, který se nalézá v blízkosti Bačkova, jen poloviční podíl. Druhá polovina je vedena na Marii Semíkovou. Zde bude bezpochyby zapomenutý háček nad "S". Máme v rodokmenu v Bačkově manžele Josefa a Marii Šemíkovi? Ano - v roce 1890 byli oddáni. Zda ve smrdovském kostele sv. Jana Křtitele nebo ve Skuhrově, kde stojí kostel sv. Mikuláše, to zatím nevím. Ke Skuhrovu totiž byla přifařena Olešná, odkud pocházela nevěsta Marie Krajcová.
Na začátku druhé poloviny 19. století žili tři bratři, tři domkáři. Jeden z nich, František z č. 28, si kolem roku 1890 pronajal kus pole, aby nebyl odkázán jen na denní mzdu nádeníka. Josef z č. 17 byl ševcem a nějaký kus políčka měl asi také, pokud jsme správně určili jeho jako vlastníka výše popisovaného pozemku.
Na závěr si porovnejme, co si mohl domkář pořídit do hospodářství. Uvádím údaje, které poskytli Šemíkovi v Bačkově sčítacím komisařům v letech 1869, 1880 a 1890.
Bačkov | 1869 | 1880 | 1890 |
č. 17 | 1 vola měli | 1 tele, 1 kráva, 1 prase | |
č. 28 | 1 kráva, 1 tele | 1 kráva, 1 tele | 1 tele, 2 krávy, 1 prase |
Žádné komentáře:
Okomentovat