Posvátná geometrie

Je v tom trochu mystiky. Stavitelé katedrál jsou obestřeni tajemnem jakéhosi bratrstva, jehož členové byli obeznámeni s pravidly posvátné geometrie. Když se v zimě roku 1677 v jednom z malých domků za Jelením příkopem narodil v rodině Santiniho Aichela synek, byl nejbližším kostelem sv. Vít. Kameník Aichel pracoval na Hradčanech, a tak byl novorozený Jan Blažej pokřtěn v chrámu, který kdysi začal pro Karla IV. stavět Matyáš z Arrasu. Pokračoval Petr Parléř. Oba stavitelé katedrály zasvěcené třem svatým - Vítovi, Václavovi, Vojtěchovi - jsou zde i pohřbeni. Přišli do Prahy pracovat z oblasti dnešní Francie (Matyáš) a Německa (Petr). Santiniho dědeček se do Prahy dostal z italsky mluvícího kantonu ve Švýcarsku.

Lokalizace Santiniho staveb uvedených na výstavě
Zeleně: nerealizovaná kaple v Rozsochatci

Mladý Jan Blažej Santini určitě chrám, kde pracoval děda zedník i otec kameník, navštěvoval a oko budoucího stavitele dostalo cit pro proporce gotické architektury. Geometrie s aritmetikou byly od starověku spojeny v jeden celek. Kružítko, úhelník, pravítko s vyznačením základní míry. U nás od 13. do 18. století byl takovou mírou český loket.

Ladislav Moučka přeměřil základní rozměry několika románských rotund, Svatovítského chrámu a šesti Santiniho staveb. Součástí výstavy je i jedna nerealizovaná stavba. Tou je dochovaný návrh kaple v Rozsochatci. Z vlastnoručního Santiniho nákresu, který je podle autora výstavy narýsován v měřítku 1:100, lze velikostí i proporčně-geometrickou logikou dovodit, že trojúhelníkový půdorys rozsochatecké kaple zapadá do série staveb kaple sv. Anny v Panenských Břežanech, kaple Jména Panny Marie v Mladoticích, kostelů Zvěstování Panny Marie v Mariánské Týnici, Jména Panny Marie ve Křtinách u Brna a sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Na konci Moučkovy knihy, která je inspirací celé výstavy, najdeme i jednu sekulární stavbu – zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou. 

Kniha Ladislava Moučky v popředí,
výstava v pozadí

Na okraji zájmu zůstávají dva drobné Santiniho výkresy nerealizované kaple Nejsvětější a Nerozdílné Trojice, která měla být vybudována v Rozsochatci. Výkresy jsou sice bez měřítka, ale srovnávací studie vyplývající z průzkumu dalších Santiniho staveb umožnily toto měřítko určit, je to 1:100. Objev tohoto měřítka ukázal, že vnější délka stěny trojúhelníkové kaple se rovná vnitřní šíři hlavní lodi Svatovítského chrámu, a tím pádem rozměrově i proporčně přesně  zapadá do souboru Santiniho staveb vybraných pro tuto knihu. Půdorys rozsochatecké kaple je svou jednoduchostí podobný kapli v Mladoticích. Tam vidíme, jak mohly vypadat některé detaily nerealizované stavby.

kaple v Mladoticích

V Rozsochatci měla vzniknout stavba se třemi stěnami, každá o délce zhruba 22 loktů. Přesně 8*(1+√3). V metrech to máme bez několika centimetrů 13 metrů. Poměr výšky plánované stavby a šířky stěny splňuje proporci zlatého řezu.

Kdyby se podařilo tuto nevelkou kapli vybudovat, libovolně kde, byl by její realizací mistrův odkaz završen. Promění-li někdo tuto možnost ve skutečnost, vloží úhelný kámen do díla Jana Blažeje Santiniho Aichela.

Nejvýznamnější díla v barokně gotickém slohu vytvořil Santini při přestavbě bazilik v Kladrubech, Sedlci a Želivi pro kláštery benediktinů, cisterciáků a premonstrátů. Vrcholným dílem barokní gotiky je novostavba v tomto slohu – poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře při cisterciáckém klášteře ve Žďáru nad Sázavou.

Několik fotografií z výstavy

Je proto jisté, že Jan Blažej Santini detailně poznal významné středověké stavby v českých zemích a dokonale ovládal skladebné principy i tvarosloví gotické architektury. Pátrání po původu délkového modulu jeho staveb přivedlo Ladislava Moučku v druhé fázi výzkumu ke studiu kompoziční sítě a proporčního systému Svatovítské katedrály v Praze, jemuž opět předcházelo její přesné zaměření. Důkladná geometrická analýza plánů přinesla překvapivé zjištění, že délkový modul Santiniho architektury mohl být odvozen ze základní míry katedrály – šíře hlavní lodi v presbytáři, stanovené jejím prvním stavitelem Matyášem z Arrasu.

Na výstavě v domě U Černé Matky Boží v pražské Celetné ulici se o tom můžete až do září tohoto roku přesvědčit.

Zdroj:
Ladislav Moučka: Jan Blažej Santini Aichel. Geometrický odkaz českého středověku vrcholnému baroku (Půdorys 2018)