Ještě se jednou vracím ke korespondenci legionáře Františka Janovského. V průběhu jeho ruské anabáze psal manželce Marii, rodině sestry Kateřiny Žemličkové nebo rodině Františka Šemíka. To byl bratr Marie a tedy švagr Františka Janovského.
V roce 1916 syn Františka v Libochovicích chodil do školky a od září toho roku nastoupil do 1. třídy obecné školy. Ještě před tím v únoru píše Marie Janovská Františkovi do Čimkentu, že již nebydlí "v huti", ale mají byt "u jatek".
Lístek byl adresován do města, kde byl zajatecký tábor, ve kterém František strávil mnoho měsíců. Vzpomínky jiného legionáře nám přibližují příjezd do tábora.
...se nám ukázal čimkentský tábor. Od pohledu nenadchl. Na holé stepi rozestaveno 18 baráků obvyklého typu ve 3 řadách jako škatulky, na výslunném svahu. Nikde stromečku, nikde stínečku. Zpočátku se nám nelíbila přísnější kázeň, ale brzo jsme si zvykli. Naproti tomu byl zde větší pořádek. Strava byla rozhodně mnohem lepší nežli v Samarkandě. Byly větší porce dobrého hovězího masa, z něhož byla i vydatná polévka. Vaříval se i dobrý boršč, do něhož bylo zavářeno mnoho zeleniny. Podnebí je tam mnohem příjemnější a zdravější než bylo v Samarkandě. Od hor vane svěží vzduch, občas se i v této letní době obloha zatáhne a několik kapek spadne, čímž se vzduch krásně osvěží.
Zde si František Janovský v srpnu 1916 podává přihlášku do legií. Ještě koncem téhož roku se dostává ze zajetí do Chovrina u Moskvy. Následující rok v listopadu je zařazen do 6. střeleckého pluku. Tento Hanácký pluk se zúčastnil boje u Bachmače, Čeljabinského incidentu, přepadení u Marianovky, bojoval u Omska, Tatarské, Tjumeni, Kunguru, potom též u Jekatěrinburgu, Irkutsku a také v Bajkalských tunelech. Odchod z fronty v listopadu 1918, ochrana magistrály v oblasti Ščeglovska a štáb spojeneckého velení v Omsku. V dubnu 1920 odjel pluk přes Vladivostok do Československa.
Dopisy putovaly také mezi Hlubokou u Trhové Kamenice, kde žila rodina Žemličkova, a Libochovicemi, kde bydlela Marie se synem Františkem mladším. Vánoční pozdrav z prosince roku 1919 dává tušit, že rodiny po více jak roce od konce války netrpělivě očekávaly svého bratra, manžela, tátu. Synovi Františka bylo devět let a jeho maminka byla jistě ráda za přání od švagrové ze Železných hor. Měla v tu chvíli před sebou už jen pár měsíců života. 14. března v necelých deseti letech přichází František o matku. Otec je v té době někde u Vladivostoku na dálném východě Ruska. Chlapce se ujali příbuzní v Prysku.
O tom svědčí lístek, který posílá František Šemík švagrovi do Olomouce, kde skončila po letech válečných útrap cesta legionářů Hanáckého pluku. Na lístku je i vzkaz od synka Fanouše. Že Marie Janovská, rozená Šemíková, již nežije, se František z tohoto psaní nedoví.
Později se malý František dostává k příbuzným v Hluboké u Trhové Kamenice, kde žije babička Janovská a rodina tety Žemličkové.
Později se malý František dostává k příbuzným v Hluboké u Trhové Kamenice, kde žije babička Janovská a rodina tety Žemličkové.
Kdy a kde se otec se synem poprvé po letech odloučení sešli, nevíme. Víme jen, že se František Janovský znovu oženil a z druhého manželství měl druhého syna. Po zbytek existence první republiky sloužil jako respicient finanční stráže a žil na Slovensku. To už by bylo na jiný příběh, který skončil 30. března 1945 na hřbitově v Terezíně.
V roce 1938 vyšla ke 20. výročí bitvy u Bachmače kniha Album bývalých příslušníků a zakladatelů 6. střeleckého hanáckého pluku. V galerii fotografií je k nalezení i snímek Františka Janovského.
Žádné komentáře:
Okomentovat