Po několika letech vyčkávání a
sbírání rad jsem se rozhodl, že se pokusím v květnu zjistit, zda je děda mého dědy pohřben na místě, které jsem kdysi
identifikoval na jedné zachovalé staré fotografii.
|
Místo předpokládaného hrobu |
Měl jsem v plánu načasovat termín akce na den, kdy by měl čas
hrobník, antropolog a genetik. Hrobník musí být na místě ze zákona, antropolog by nám mohl pomoci s určením kosterních ostatků a s pomocí genetika bychom chtěli odebrat vzorek pro test DNA. Při domlouvání termínu exhumace jsme se snažili cílit na měsíc květen nebo červen z důvodu, který ještě zmíním v samém závěru tohoto psaní. Ještě před prvním kopnutí do země, jsme se s genetikem dohodli, že by jako DNA vzorek byl nejvhodnější zub. To jsme ovšem netušili, co se pod zemí posledních 90 let dělo. S hrobníkem jsme si domýšleli, zda Šemíkovi měli na předpokládaném místě hrob nebo hrobku. Traduje se, že někdy před 40 až 50 roky mělo dojít ke zřícení památníku a jeho propadnutí do hrobu. Z toho by se dalo soudit, že šlo spíš o hrobku. Podle pamětníků byla propadlina zaházena hlínou a ponechána dalšímu osudu.
|
Objev dvou lebek (18.5.2019) |
Postupem času docházelo k dalšímu propadání zeminy a opětovnému dorovnání povrchu. Před několika roky jsem zaplatil obecnímu úřadu poplatek za pronájem hrobového místa. To už jsme v době, kdy je lokalita dávno zarostlá trávou. Hrob jsem si na fotografii vyznačil červenou čárou. Nakonec jsme se panem hrobníkem domluvili, že dnem D bude sobota 18. května. Bohužel antropolog ani genetik v tento termín nemohli do Sázavky přijet, a tak jsme přešli na plán B. Než jsme se k němu dostali, hrobník s pomocníky v předstihu začali odhazovat zeminu v místě odhadovaného okraje hrobu. Nejdříve narazili skutečně na zasypaný náhrobek.
|
Kdo je kdo? |
Zjistilo se, že se jednalo o hrobku zděnou z cihel, která byla kdysi asi i omítnuta. Hrobka byla dělená na dvě části. Uprostřed kolejnice jako traverza pro uchycení stropu hrobky. Zub času způsobil, že strop nevydržel a nejspíš při pádu náhrobku došlo k jeho provalení.
V sobotu 18. května jsme se sešli v situaci, kdy byly ve výkopu obnaženy dvě lebky. Z textu na omytém náhrobku jsme usoudili, že se jedná o poslední dva pohřbené. Tedy Marii Šemíkovou († 1927) a Jana Šemíka († 1929). Nyní přichází zmiňovaný plán B. Zachovalé částí lebek jsme
z různých stran nafotili a snímky jsme poslali antropologovi k posouzení. Po odebrání DNA vzorků jsme lebky vrátili zpět na původní místo.
Po zasypání hlínou jsme s pomocí Šemíků z Ovesné Lhoty postavili spodní část památníku s náhrobním kamenem, na němž je jméno Jana Šemíka a dovětek, že zemřel ve stáří 80 let. Zbylé části jsme položili před podstavec. Deska, na které jsou jména a data tří Janových manželek. První dvě jsou psány stejným stylem. Odhaduji, že na ztracené kulaté porcelánové fotografii byla druhá Janova žena Anna.
Ta zemřela 18.7.1909, i když na náhrobním kamenu je vyryto 18.6.1909. Dva roky předtím, než zemřel Jan, byla do hrobky uložena
Marie Šemíková (rodem Jamborová), jejíž syn Jaroslav Malina (z prvního manželství) v tu dobu hospodařil na statku, kde žili a pracovali generace a generace rodu Šemíků. Před několika dny jsem navštívil matriku ve Světlé nad Sázavou a ověřoval jsem nejasnosti, které vypluly s nalezením náhrobku. O jedné jsem se již zmínil v souvislosti s Annou. U Marie mi nehrálo datum narození. V matrice oddaných je u svatby Marie a Jana Šemíkových uvedeno jako její narození datum 17.3.1861. Svatba se konala na podzim roku 1910. Na náhrobku je tedy posun o jeden rok. O tom, že si s přesností data narození lidé nelámali hlavu, je důkazem i Marie. Při sčítání obyvatel v roce 1910 bylo zapsáno 9.3.1861 a v roce 1921 při dalším sčítání je uvedeno datum 9.3.1859.
Blížíme se k závěru tohoto příběhu. Proč jsem otevření hrobu naplánoval na červen?
Jan Šemík se narodil 24. června 1849. Je to tedy 170 let. Současně si letos připomínáme 90. výročí úmrtí.
Vzpomínka jeho dcery Boženy byla prvním velkým impulsem pro můj zájem o bádání. Ještě se v příštích dnech k dědovi mého dědy vrátím.
Žádné komentáře:
Okomentovat