Společní předci

Dnes se podíváme na naše předky s velkým časovým odstupem. Ale začnu jednou poznámkou, o kterou jsem požádal kolektivní internetové kolektivní vědomí - chatGPT.

Podle různých genetických studií a modelů populace, lze odhadnout, že v Evropě, a tím pádem i ve střední Evropě, mají všichni lidé společné předky pravděpodobně někdy kolem středověku. Je to dáno tím, že populace se v průběhu staletí míchaly a zůstávaly relativně blízko sebe geograficky, což vedlo ke sdílení genetického materiálu.

V praxi to znamená, že pokud byste šli zpět po své rodové linii a sledovali každou generaci svých předků, někdy mezi 10. a 15. stoletím byste pravděpodobně našli společné předky s většinou lidí ve střední Evropě. Shrnuto, z genealogického a historického hlediska je pravděpodobné, že lidé ve střední Evropě mají společné předky, kteří žili někdy během středověku, což je období mezi 5. a 15. stoletím.

Teoreticky máme 62 předků v 5 generacích

Tento jev ukazuje rozpor mezi genealogickou teorií a praxí. Všichni máme dva rodiče, 4 prarodiče a s každou další generací se počet předků teoreticky zdvojnásobuje. V praxi však dříve nebo později narazíme na tzv. ztrátu předků. K té dojde, když se uskuteční sňatek mezi příbuznými, někdy bližšími, někdy i hodně vzdálenými. Graficky to vypadá, že se ve vývodu "ztratí" jedna linie prapraprarodičů. Nebo jinak - narazíme na stejného předka ve více liniích.

Má to však háček. Společné předky můžeme hledat v písemných dokumentech. Tam obvykle skončíme v 18. století. Máme-li trošku štěstí, dostaneme se o století dříve a pokud máme štěstí ještě větší, můžeme se dostat před rok 1600. S pomocí genetiky, konkrétně autozomálního testu (atDNA), lze ověřit společné předky v průměru do úrovně 6. až 8. generace, tedy ne hlouběji než je doba matriční.

Jistou šancí, jak objevit společné předky v době středověku a v ještě starších obdobích, je držet se čistě otcovské linie (Y-DNA) nebo mateřské linie (mtDNA). O tom ale až někdy příště.