Jmenovci a příbuzní

V telefonním seznamu z let 1969 a 1971 nacházíme v Praze dvě rodiny Šemíků. Obě žily blízko centra. Pěšky necelé dva kilometry. Vzdálenost mezi jejich bydlišti byste ušli za půl hodiny.

Přemyslovská (2)

Zajímavostí bylo, a pro mě jako badatele to bylo matoucí, že v obou rodinách se objevovalo jméno Oldřich a Pavel. Obě rodiny o sobě věděly, ale příbuzní to nebyli. Tedy, alespoň si to mysleli. Je to tak. V dnešní době již se mnozí z nás nestýkají se všemi bratranci a sestřenicemi. Když se ale jmenujete Šemík, nějaký příbuzenský vztah by tam přeci jen mohl být.

Začneme zeširoka. O jaké historické době bychom mohli říct, že máme s libovolným druhým člověkem společného předka? Tohle je zajímavé téma, protože kombinuje genetiku, demografii a trochu matematiku. Je rozdíl mezi genetickým a genealogickým společným předkem. Genetický společný předek v mužské nebo ženské linii může být i před 100 000 – 200 000 lety (pro mitochondriální DNA – „mitochondriální Eva“ a Y-chromozomální „Adam“). Na konci tohoto textu si ukážeme, že Oldřich a Pavel z Rumunské mají společného genetického předka v mužské linii mnohem hlouběji v minulosti než by se dalo čekat.

Rumunská (1)

Genealogický společný předek (čistě z hlediska rodokmenu, ne genů) pro celou světovou populaci pravděpodobně žil před 2000 – 5000 lety. Pro menší propojené oblasti (např. Evropa) je to výrazně kratší doba – odhadem vyšší stovky let zpátky. Pro malou venkovskou obec ve střední Evropě bude doba, kdy žil společný genealogický předek podstatně kratší než pro celou Evropu nebo svět. Pro libovolné dva současné lidi z téže vesnice je velmi pravděpodobné, že mají společného předka v rozmezí asi 8 až 12 generací (≈200–300 let). Za předpokladu, že byla obec relativně uzavřená a míra přistěhovalectví byla nízká.

Proč je to možné? Mluvíme o jevu známém jako „ztráta předků“, kdy se kvůli příbuzenským svazkům v minulosti rodokmen začne „skládat do sebe“ – počet teoretických předků roste geometricky, ale reálně je omezený velikostí populace.

Jak to bylo se Šemíky z Rumunské a Přemyslovské ulice? Oldřichové, kteří v roce 1970 bydleli na Vinohradech, byli genealogicky 6. bratranci. Jejich genealogicky společnými předky byli rodiče bratrů Jana a Václava – Jakub a Marie Magdaléna Šemíkovi. 

Linie 2 je původem z Ovesné Lhoty a rod označený číslem 1 žil v Bačkově a Jiříkově. Obě linie patří k „dolním“ Šemíkům. Já jsem zástupce „horních“ Šemíků.

Genetickým nejbližším společným předkem „horňáků“ a „dolňáků“ je Adam. To platí i pro Oldřicha (2), ale ne pro Oldřicha (1). Ptáte se proč? Mužská linie (1) je přerušena. Anežka Šemíková počala Oldřicha s neznámým otcem. Pokud bychom provedli test Y-DNA Oldřichova syna nebo vnuka, bude pravděpodobně výsledkem nejbližší společný genetický předek mnohem hlouběji v minulosti v závislosti na haploskupině chromozómu Y lidské DNA.

Genealogicky ale Adam, Jakub a pravděpodobně i jeho žena Marie Magdaléna společným předkem Oldřichů zůstávají. Když se ještě vrátím ke starým telefonním seznamům, je tu jedna neznámá. V Nuslích v Táborské 48 je uvedeno telefonní číslo Jaroslavy Šemíkové. Neumím si ji zařadit. Je zajímavé, že ve stejném domě žili Šemíkovi mezi roky 1907 a 1910. Táborská ulice se tehdy jmenovala Palackého.