Pokud by si Kraj Vysočina chtěl zvolit svůj „národní“ kámen, pak by to nejspíš byl mrákotínský granodiorit. Je to jemnozrnná, šedavá a vcelku nenápadná hornina, ze které byl vylomen ten vůbec největší lidmi přemístěný a opracovaný kámen na našem území – obelisk Pražského hradu. Měl symbolizovat jednotu národa, ale při dopravě se přelomil, protože se symboly si nelze jen tak zahrávat...
Nejen žula z Mrákotína je spojená s Vysočinou. Blízko ze Světlé nad Sázavou je to do Dolní Březinky, kde se nachází lom Horka.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjLhBBLknLz-8cRZK77ckvspPhOXBXVWydxN2_MqR1xfRCokF27WQu0kGR-ckScl3O8KI7bIOnbIPNEwAErkiFBfZANcjjeKOPs5JCWoEupA0adsd4F8JX8r5jprQ7XXdFv8N36kHOGHng/s1600/Dolni-Brezinka-109850S.jpg) |
Žlutá varianta žuly z Dolní Březinky |
Kámen z tohoto lomu se někdy nazývá Dolnobřezinecká nebo Světelská žula. V lomu se nyní láme ve dvou odrůdách:
- žlutá, slabě navětralá, světle žlutá až rezavě žlutá, oblíbená pro svůj teplý odstín
- modrá, nenavětralá, světle modrošedá až šedomodrá
V minulosti byla žula z lomu Dolní Březinka použita v Praze při rekonstrukci Karolina a na obklad soklů Domu módy a hotelu Jalta, na zábradlí schodiště k bývalému pomníku J.V. Stalina, na podstavce pomníku B. Němcové a A. Jiráska. V poslední době byla použita na dlažby a stupně v Jiřském klášteře a na fontánu v Rajském dvoře kláštera, dlažby v Paláci kultury (dnes Kongresové centrum nedaleko Vyšehradu), dlažby a stupně v rekonstruované budově Národního divadla, na části dlažeb, obkladů stupňů i stěn stanic metra Budějovická, Kačerov, Dejvická, Můstek A i B a Želivského.
![](https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXOvS9im4C_mgJZwQGEMRH0Ki04vljDsuDKq98x3Ln-iZe1Qz2k9tmMBiqZfZ0tPhRLQysWz-J60FQ6fcIiChjhdaNEI3lxSqzpAMo8ygPhrbGRhHejb5RBf1S9B9qKpJFo3ftqN3xJHU/s200/DSC_7162.jpg) |
Zlatý voči v lomu u Lipnice |
Jiným místem, kde je hodně kamenolomů ve většině již uzavřených a zatopených, je
Lipnice. V mnoha městech se chodí po žulových kostkách vylámaných právě zde. Kámen ve městech, na vesnicích i v krajině připomíná lidem minulost. Tu hodně vzdálenou i poměrně nedávnou. V lipnických lomech se nachází "
národní památník odposlechu". Jakoby v kameni byla zachycena paměť krajiny. Člověk v minulosti kámen opracovával a osazoval na místa u cest. Aniž bychom si jich všímali, míjíme
smírčí kříže (jako ten
u Rozsochatce), krucifixy, tzv.
františkánské kříže,
boží muka nebo třeba mezníky, milníky a
brzdové kameny. Některé takové opracované kameny "cestují" (jako ten
u Sázavky) a už ani nevíme, co připomínají. Třeba si vzpomeneme a vrátíme je tam, kam patří.
Žádné komentáře:
Okomentovat