Co jste hasiči, co jste dělali

Nedávno jsem se zmiňoval o požáru ve Smrdově, při kterém vyhořel i kostel. Při tomto největším ohni celkem shořelo 49 čísel s chlévy, kůlnami, stodolami a celým příslušenstvím, mimo to fara, kovárna, hospoda čp. 46 a pekárna v čp. 73, která patříla pekaři Nechvílovi.
O této události se dlouho vyprávělo a vzpomínalo z generace na generaci. To dosvědčuje následující článek otištěný v Čáslavských novinách 10. dubna 1928. Napsal ho tehdy žák Miloslav Myšička z čp. 5 (*1914 +1995) podle vyprávění svého dědečka Josefa Myšičky (*1844 +1927).

Z dědečkových pamětí

Náš dědeček je již hodně stár a mnoho zakusil. Teď nejraději posedává u kamen, topí a při tom vzpomíná na své mládí a často nám vypravuje různé události ze svého života. Ve škole nám jednou pan učitel vypravoval, že as před 60 lety shořel celý Smrdov. Hned jsem si vzpomněl na našeho dědečka a večer jsem ho poprosil, aby nám vypravoval, co si o tom pamatuje. A dědeček vypravoval: Bylo to v dvaašedesátém roce, když ten velký oheň byl. Tehdy mi bylo osmnáct let. Měli jsme už všecko obilí doma, bylo po žních. Oral jsem "na díle" pod městem, když tu na mne Francek Vítkův volal: "Koukej, ve vsi hoří!" Ohlédnu se a uprostřed vsi se valí sloup dýmu. A již se všech stran sbíhali se lidé ku vsi. Zapřáhl jsem voly do vozu a jel jsem domů. Než jsem přijel domů, už hořelo asi šest stavení. K nám se to již blížilo. Chytilo u Havlů, v čísle 41. Nebyl u nich žádný doma, byli v Opatovicích se křtem. Než se vrátili, shořelo jim všecko, jen dobytek a trochu nábytku jim lidé zachránili. Když tatínek viděl, že už naše stavení neobstojí, pustili jsme dobytek do polí, pár volů jsem zapřáhl do vozu a vynášeli jsme. Peřiny, jarmary a různý nábytek jsme naložili na vůz a já jsme s tím jel za ves. Ve vsi bylo boží dopuštění. Lidé pobíhali zmateně, nikdo nevěděl co dělat. Stříkačky nebylo a vítr roznášel hořící došky s jednoho stavení na druhé a v malé chvíli už naše stavení se stodolou hořelo jako pochodeń. Hořelo tak v hodině 50 čísel i s plnými stodolami. Jen stěží vyvedli lidé dobytek a trochu nábytku a peřin vynesli. Shořel též kostel i věž, která byla baňatá a krytá šindelem, tři zvony spadly a rozlily se. Ze školy vynášeli nábytek a různé věci do fary, která byla už tehdy jednopatrová a pod šindel, ale fara též shořela a vše, co tam bylo uschováno. Shořely tam cenné knihy i kronika naší obce. Škola však neshořela, ač byla uprostřed vsi. Byla jednotřídní, přízemní a kryta šindelem. Říkali potom lidé, že pan učitel Jan Šmíd nosil vodu v čepici a poléval střechu a tak školu uhájil. Já jsem potom večer vezl fůru k babičce do Vlkanova. Když jsme dojel na kopec ke Lhotě, byla už tma a do dneška jsem nezapomněl na hrozný pohled, který se mi naskýtal, když jsem se s kopce na naši ves díval. V tmavé noci se plameny jasně odrážely a nad tím vysoko byla rudá zář. Do smrti na to nezapomenu. Nám pak nastaly smutné časy. Obilí nám shořelo, nebylo co jíst, krmení pro dobytek také nebylo a pojištění jsme neměli. Museli jsme po okolních vesnicích žebrati o píci a živobytí. Z okolních vesnic přiváželi lidé do Smrdova dobrovolně obilí, mouku i dříví na stavbu. My jsme dostali dříví z Vlkanova od Zounků, též z "Bučiny" z panského lesa každý dostal nějakou kládu. Z Hradce strýc Dvořákův nám přivezl as 10 kop došků. Tak jsme do zimy postavili stavení. Stodolu jsme stavěli až druhý rok. Vzpomínám si, jak mi bylo, když jsme museli s bratrem po okolních vsích prositi. Došli jsme do "Dílů", sedli jsme na mez a plakali oba. Nechtělo se nám dál, vrátili jsme se. Ale druhý den jsme museli. Šli jsme tedy a došli jsme až do Žďáru, je to as 4 hodiny cesty. Tam byli hodní lidé. Fůru slámy jsme tam dostali. Nanosili jsme si ji k jednomu rolníku, druhý den jsme si vypůjčili koně a dojeli pro ni. Tak jsme to přece přes tu zimu přebědovali. Ale, děti nepřeji vám, aby vás něco takového ve vašem životě potkalo.

A co dělali hasiči? Hasičský sbor tehdy ještě neexistoval. Až v roce 1877 byl založen ve Světlé nad Sázavou sbor dobrovolných hasičů (SDH), který patřil mezi 152 sborů k tomuto datu evidovaným v království Českém. Službu členů SDH řešil Řád Sboru dobrovolných hasičů Světlá nad Sázavou a to ve 27 bodech, z nichž už 1. bod obsahoval: "...aby při vzniklých požárech lepší pořádek hašení a chránění bylo možno zachovati, utvořil se ve Světlé n/S. s přivolením slavné obecní rady sbor hasičský. Jeho údové na sebe berou povinnost v pádu ohně život i majetek obyvatelů města a vůkol ležících obcí vším možným způsobem hájiti a chrániti".

Prvním velitelem byl zvolen Václav Šmelzer (hostinský) a podvelitelem Jan Šemík (krejčí). Členy výboru byli Karel Peluňka (panský kovář), Jan Šindelář (kamnář), Josef Banset (granátník a obchodník),Václav Bláha (truhlář) a Jan Chroustovský (pilař).

A ve Smrdově? Zde byl podle záznamů ve školní kronice hasičský sbor založen na jaře roku 1887. Tuto myšlenku přinesli bratři hasiči ze Světlé, kde byl sbor již v plné práci. Sbor zakládali řídící učitel Václav Havlíček, učitel Jan Slavík, starosta obce Josef Bárta (není uvedeno čp.), Jan Zadina (čp.13).

Prvním velitelem záchranářů byl zvolen učitel Jan Slavík. a dalšími zakládajícími členy sboru byli tito občané:
Josef Císař (č. 1), Josef Nečas (č. 6), Jan Vrána (č. 15)
Josef Beneš (?), Jan Šemík (č. 12), Josef Zadina (č. 17)
Josef Holoch (č. 26), František Jambor st. (?), Jan Bárta (č. 32)
Josef Zadina (č. 35), František Zadina (č. 37),  Josef Zadina (č. 38)
Alois Zadina (č. 46), Josef Zadina (č. 46), Karel Zlata (č. 52)
Václav Hurský (č. 58), Josef Hurský (č. 59), František Zadina (č. 65)
Karel Šemík (č. 79),  Jan Zeman (č. 87)

Rok 1933