Našel jsem na netu zajímavý popis týkající se listin, které lze vypůjčit v Národním archivu na Hradčanské v Praze Dejvicích. Z roku 1777 se dochovaly tzv. robotní seznamy, zachycující smluvenou výměru roboty poddaných všech českých vesnic podle patentu z roku 1775. Tyto soupisy (celkem 114 fasciklů podle krajů a panství) uvádějí jména všech tehdejších hospodářů s podrobným výčtem jejich robotních povinností. Na ukázku překlad německého soupisu z kroniky obce Oldřichov na Liberecku a zde jedna strana originálu ze Smrdova.
Bezplatná práce poddaného lidu, jímž byl zavázán své vrchnosti, byla robota. Robota byla ruční, čili pěší a tažná. V 15. a 16. století robotovalo se u nás ještě poměrně malý počet dní do roka. Ale po bitvě na Bílé hoře roku 1620, kdy v Čechách mnohé ovládla katolická šlechta a hierarchie, byla robota značně rozmnožena. Sedlák musil od sv. Jiří do sv. Havla 5-6 dnů v týdnu robotovati, takže na obdělávání vlastních pozemků zbyl mu jeden den – neděle. A i ten den musel často na panských honech zvěř nadhánět a nosit. K robotě byl zavázán nejen sedlák, ale celá jeho rodina i se ženou. A tak poddaný, maje 5-6 dnů roboty, v době pilných prací musel v noci na vlastních polích pracovati a to často lidským potahem, nechtěli-li svého zvířete potrhati.
Zde je nutno podotknout, že se situace na vesnicích lišila a záleželo na přístupu vrchnosti, zda šla až do krajností a bezpráví. V roce 1775 bylo opět v Čechách i na Moravě veliké vzbouření všeho lidu. Od té doby se říká "jak sedláci u Chlumce". Tu teprve císařovna Marie Terezie na radu svého syna Josefa II. vydala 13. srpna 1775 patent, kterým byla robota dle pozemkové daně (kontribuce) zmírněna a upravena.
Je nutno rozlišovat rozdíl mezi nájemci panských pozemků (dominikál), jejichž povinnosti se měly říditi zvláštními smlouvami, a mezi držiteli pravých poddanských statků (rustikál). Pro rustikalisty byla měřítkem výše řádné kontribuce placené poddanými roku 1775. Poddaní byli rozvrženi do 11 tříd robotních. Do 1. třídy robotní byli zařaděni ti, kdo neplatili daně nemajíce pozemků (podruzi, zahradníci, domkáři); ti byli zavázáni k ruční robotě po 13 dni do roka. Do 2. třídy byli dáni ti, kdo měli chalupu a platili do 57 kr. roční kontribuce (chalupníci, čtvrtníci); ti měli 26 dní roboty ruční do roka, konané jednou osobou.
Poddaní prvních 7 tříd byli povinni jenom robotou pěší neboli ruční. Sedláci, kteří platili daně více než 9 zl. 30 kr. ročně, byli nuceni konati robotu tažnou, tj. potahem.
1) Podruzi a podruhyně byli povinni robotovati jednou osobou ročně 13 dní.
2) Chalupník, který platil pozemkové daně do 57 krejcarů, jednou osobou ročně 26 dní.
3) Kdo platil kontribuce 58 kr. – 2 zl. 51 kr., jednou osobou týdně 1 den.
4) Kdo platil kontribuce 2 zl. 52 kr. – 4 zl. 45 kr., jednou osobou týdně 1 ½ dne.
5) Kdo platil kontribuce 4 zl. 46 kr. – 7 zl. 7 ½ kr., jednou osobou týdně 2 dny.
6) Kdo platil kontribuce 2 zl. 8 kr. – 9 zl. 30 kr., jednou osobou týdně 2 ½ dne.
7) Kdo platil kontribuce 9 zl. 31 kr. – 14 zl. 15 kr., musel již robotovat jedním kusem potahu týdně tři dni.
8) Kdo platil kontribuce 14 zl. 16 kr. – 28 zl. 30 kr., musel již robotovat jedním párem potahu týdně tři dni a mimo to ještě od sv. Jana do sv. Václava 1 den týdně jednou osobou pěší roboty.
9) Kdo platil kontribuce 28 zl. 31 kr. – 42 zl. 45 kr., musel již pracovati se třemi kusy potahu týdně tři dni a od sv. Jana do sv. Václava týdně dva dny jednou osobou pěší roboty.
10) Kdo platil přes 42 zl. 45 kr. kontribuce byl povinen pracovati se čtyřmi kusy potahu týdně tři dni a od sv. Jana do sv. Václava týdně tři dny jednou osobou pěší roboty.
Při pěších a tažných robotách po celý rok konaných nedostali robotníci žádné náhrady. Toliko pěší od sv. Jána do sv. Václava dostávali půl druhé libry chleba denně. Pěší robotníci, kteří týdně méně než tři dny robotili, byli povinni, když si toho vrchnost přála, pracovati ještě za plat. V říjnu až únoru dostávali denně 7 kr., v březnu až červnu 10 kr., v červenci 15 kr.
Kdo v roce 1775 držel koně a robotoval s koňmi, byl povinen i napříště s koňmi robotovati, ostatní pracovali s krávami. Jízdní robota trvala až do roku 1738 od slunce východu do slunce západu. Císařským patentem ze dne 27. ledna 1738 bylo stanoveno, že má trvati denně jen deset hodin, avšak o senách a žních se nesmí těchto „deset hodin“ počítat tak přísně. Tato pracovní doba byla zachována i patentem z roku 1775. Pokud však běželo o robotu ruční, nebylo stanoveno žádné měřítko, „poněvadž při pracovní době může člověk vydržet o trochu déle než dobytek s potahem“- stojí v patentu.
Robota podle patentu z roku 1775 byla zpravidla menší než do té doby, a proto přinesl patent přece jistou úlevu poddaným.
Bezplatná práce poddaného lidu, jímž byl zavázán své vrchnosti, byla robota. Robota byla ruční, čili pěší a tažná. V 15. a 16. století robotovalo se u nás ještě poměrně malý počet dní do roka. Ale po bitvě na Bílé hoře roku 1620, kdy v Čechách mnohé ovládla katolická šlechta a hierarchie, byla robota značně rozmnožena. Sedlák musil od sv. Jiří do sv. Havla 5-6 dnů v týdnu robotovati, takže na obdělávání vlastních pozemků zbyl mu jeden den – neděle. A i ten den musel často na panských honech zvěř nadhánět a nosit. K robotě byl zavázán nejen sedlák, ale celá jeho rodina i se ženou. A tak poddaný, maje 5-6 dnů roboty, v době pilných prací musel v noci na vlastních polích pracovati a to často lidským potahem, nechtěli-li svého zvířete potrhati.
Je nutno rozlišovat rozdíl mezi nájemci panských pozemků (dominikál), jejichž povinnosti se měly říditi zvláštními smlouvami, a mezi držiteli pravých poddanských statků (rustikál). Pro rustikalisty byla měřítkem výše řádné kontribuce placené poddanými roku 1775. Poddaní byli rozvrženi do 11 tříd robotních. Do 1. třídy robotní byli zařaděni ti, kdo neplatili daně nemajíce pozemků (podruzi, zahradníci, domkáři); ti byli zavázáni k ruční robotě po 13 dni do roka. Do 2. třídy byli dáni ti, kdo měli chalupu a platili do 57 kr. roční kontribuce (chalupníci, čtvrtníci); ti měli 26 dní roboty ruční do roka, konané jednou osobou.
Poddaní prvních 7 tříd byli povinni jenom robotou pěší neboli ruční. Sedláci, kteří platili daně více než 9 zl. 30 kr. ročně, byli nuceni konati robotu tažnou, tj. potahem.
1) Podruzi a podruhyně byli povinni robotovati jednou osobou ročně 13 dní.
2) Chalupník, který platil pozemkové daně do 57 krejcarů, jednou osobou ročně 26 dní.
3) Kdo platil kontribuce 58 kr. – 2 zl. 51 kr., jednou osobou týdně 1 den.
4) Kdo platil kontribuce 2 zl. 52 kr. – 4 zl. 45 kr., jednou osobou týdně 1 ½ dne.
5) Kdo platil kontribuce 4 zl. 46 kr. – 7 zl. 7 ½ kr., jednou osobou týdně 2 dny.
6) Kdo platil kontribuce 2 zl. 8 kr. – 9 zl. 30 kr., jednou osobou týdně 2 ½ dne.
7) Kdo platil kontribuce 9 zl. 31 kr. – 14 zl. 15 kr., musel již robotovat jedním kusem potahu týdně tři dni.
8) Kdo platil kontribuce 14 zl. 16 kr. – 28 zl. 30 kr., musel již robotovat jedním párem potahu týdně tři dni a mimo to ještě od sv. Jana do sv. Václava 1 den týdně jednou osobou pěší roboty.
9) Kdo platil kontribuce 28 zl. 31 kr. – 42 zl. 45 kr., musel již pracovati se třemi kusy potahu týdně tři dni a od sv. Jana do sv. Václava týdně dva dny jednou osobou pěší roboty.
10) Kdo platil přes 42 zl. 45 kr. kontribuce byl povinen pracovati se čtyřmi kusy potahu týdně tři dni a od sv. Jana do sv. Václava týdně tři dny jednou osobou pěší roboty.
Při pěších a tažných robotách po celý rok konaných nedostali robotníci žádné náhrady. Toliko pěší od sv. Jána do sv. Václava dostávali půl druhé libry chleba denně. Pěší robotníci, kteří týdně méně než tři dny robotili, byli povinni, když si toho vrchnost přála, pracovati ještě za plat. V říjnu až únoru dostávali denně 7 kr., v březnu až červnu 10 kr., v červenci 15 kr.
Kdo v roce 1775 držel koně a robotoval s koňmi, byl povinen i napříště s koňmi robotovati, ostatní pracovali s krávami. Jízdní robota trvala až do roku 1738 od slunce východu do slunce západu. Císařským patentem ze dne 27. ledna 1738 bylo stanoveno, že má trvati denně jen deset hodin, avšak o senách a žních se nesmí těchto „deset hodin“ počítat tak přísně. Tato pracovní doba byla zachována i patentem z roku 1775. Pokud však běželo o robotu ruční, nebylo stanoveno žádné měřítko, „poněvadž při pracovní době může člověk vydržet o trochu déle než dobytek s potahem“- stojí v patentu.
Robota podle patentu z roku 1775 byla zpravidla menší než do té doby, a proto přinesl patent přece jistou úlevu poddaným.
Žádné komentáře:
Okomentovat