Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let vykrystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat ...

úterý 12. března 2013

Počátky

Nejstarší matriky v našem kraji jsou dostupné od druhé poloviny 17. století, to je tedy asi 350 let. Dostáváme se tak zpětně do poločasu od doby, kdy byla tato část Vysočiny kolonizována. Zatímco druhý poločas můžeme poznávat díky archivním materiálům v detailech rodin i jednotlivců, v první polovině vymezeného času nám informace o konkrétních zástupcích selského stavu chybí. Více si musíme domýšlet. Podívejme se na počátek prvního poločasu. Na mapě převzaté z knihy Jana Urbana o rodu Lichtenburků vidíme rozsáhlé dominium, které zde ve druhé polovině 13. století obsadili synové Smila z rodu - tehdy nově vzniklé - pozemkové šlechty. Tak jako Vítkovci v jižních Čechách nebo Markvartici na severu i Lichtenburkové obsadili území na hraničním pomezí. Někdy se těmto rodům říká též markové.
Co sem přivedlo Smila, který se brzy po usazení v okolí hradu, jehož zřícenina se dnes nazývá Lichnice, sám sebe označoval "z boží milosti pán z Lichtenburka"?
Červeně označena místa, kde byla ve 13. st. kobylí pole nebo kobylny
Z dnešního pohledu se dá říct, že to bylo především nerostné bohatství. Hlavně stříbro, které se nalézalo v okolí Brodu. Toto místo, zpočátku označované s přívlastkem Smilův, později Německý a dnes Havlíčkův, bylo pro aktivity Lichtenburků klíčové. Dalšími hornickými centry byla městečka Šlapanov, Přibyslav, Bělá. Ještě jedno městečko Lichtenburkové vlastnili. Byl to Smrdov (dnešní Sázavka). V této oblasti směrem k Lichnici se křížili zájmy šlechtického rodu s církevní institucí, která zde působila o více než sto let déle. Tou institucí byl benediktýnský klášter ve Vilémově.
Tam, kde se nenalezly drahé kovy, a není pochyb, že i v okolí Smrdova se hledalo, tam využili Lichtenburkové prostor pro hospodářské zázemí svých hradů. Po smrti zakladatele rodu Smila panství zdědili čtyři bratři v tzv. nedílu. Zpočátku tudíž zůstalo dominium kompaktní. Za bratry většinou jednal ten nejstarší z nich, Jindřich. On patrně založil vsi Počátky a Vojnův Městec. Obě dvě se totiž ještě dlouho po jeho smrti nazývaly Heinrichsdorf (Jindřichova ves).  Některé vsi existovaly již před příchodem pozemkové šlechty. Nebude to však asi hlouběji před počátkem 13. století.
Grafika Stanislava Holého
V roce 1281 bratři prodali klášteru vesnice Heřmanice a Malejovice včetně kobylího pole. Jeden z nich, Oldřich, při pečetění smlouvy chyběl, a tak jeho souhlas musel být zajištěn dodatečně. Potom, co Jindřich z Lichtenburka zemřel, rozpadl se bratrský nedíl. Nejmladší Rajmund získal polovinu města Brodu a také Smrdov, kde tehdy stála tvrz. To už je však doba, kdy se zásoby stříbra na Havlíčkobrodsku vyčerpávají. Postupně opouštěná naleziště na Jihlavsku a v okolí Brodu nahrazují  začátkem 14. století stříbronosné Hory Kutné. U toho však páni z Lichtenburka nejsou. Na mapce z letopočty v závorkách můžeme vidět, jak Lichtenburkové prodávali jednotlivé hrady, města a vesnice.
Koncem roku 1303 bratři Oldřich a Rajmund dávají žďárskému klášteru na založení špitálu ves Heinrichsdorf (Počátky) s horou, kde se dolovalo. Z jejich kobylny věnují každé desáté hříbě, dále ještě desátek ze cla v Chotěboři, jakož i ze svých dolů. V roce 1710, kdy kupuje ves  František Leopold Bechyně z Lažan a na Rozsochatci, se patrně ještě jmenuje Heinrichsdorf. Na Müllerově mapě z roku 1720 je již Počátka. Na mapě z poloviny 19. století jsou Počátky označeny jako Počátek. To jsme však skočili rovnýma nohama do závěru druhého poločasu dnešního povídání.

Žádné komentáře:

Okomentovat