Genetika a příjmení

Už jsem to zde několikrát zmiňoval. Naposledy začátkem března. Protože někteří z vás dostali nedávno dopis, na jehož přípravě jsem spolupracoval a protože se objevili první zájemci, kteří jsou ochotni se zapojit do tohoto projektu, vrátím se k zajímavé problematice genetiky v genealogii ještě jednou.

Běžnou cestou, jak zjistit společné kořeny, je bádání v archivech. I když jsou dnes mnohé matriky digitalizovány a dostupné na internetu, stále je tato činnost zdlouhavá a vyžaduje trpělivost i štěstí při hledání. Výhodu mají potomci rodů, které (jak trefně poznamenala jedna současná profesionální genealožka:-) "tři sta let na sedí zadku". I v našem případě jsme měli toto štěstí. Větší část našeho klanu žila dlouhodobě v okolí Smrdova, dnešní Sázavky. Mimo pomyslný trojúhelník Světlá, Ledeč, Habry členové rodin Šemíků migrovali do začátku poloviny 19. století jen ojediněle.

Druhým způsobem pátrání po kořenech je genetika. Podívejte se na mapu a najděte si Sázavku. Pokud většina Šemíků má kořeny právě zde, měli by si být geneticky blízcí. Jak se to zjišťuje? Odpovědi na některé otázky si můžete přečíst zde. Já vybírám to podstatné.

#citace#

DNA je ve všech vyšších organismech (živočichové, zelené rostliny, vyšší houby) uspořádaná do tzv. chromozómů. Je to složitý komplex o několika úrovních, kdy je DNA vazbou na bílkoviny poskladána do útvaru dlouhého kolem 5μm (v mitóze). Každý organismus má proto přesně definovaný počet chromozómů a každý chromozóm má svou specifickou funkci (nese určité geny), velikost a tvar. Soubor těchto chromozómů se nazývá sádka a každý (zdravý) organismus má sádky dvě, tj. jednu půlku geonomu získal od otce, druhou od matky. Nesmírná rozmanitost života na zemi, stejně jako lidí, je dána tím, že od rodičů získaná kombinace chromozómů je náhodná, (sada chromozómů musí být ale vždy kompletní).

Zvláštní chromozómy jsou tzv. pohlavní chromozómy. Ty téměř nenesou žádnou genetickou informaci, jsou od ostatních chromozómu izolované a jejich význam spočívá v determinaci pohlaví. Člověk má celkem 46 chromozómů. 44 chromozómů (jedna sádka od matky, druhá od otce) nesoucí informace o našem vzhledu, dispozicím k chování, náchylnosti k nemocem, vlohách atp. (to jsou tzv. autozómy). Zbylé dva jsou pohlavní chromozómy (tzv. gonozómy), které jsou navzájem vzhledově odlišné a dělí se proto na dva typy - X a Y. Pokud je v buňkách přítomen jeden chromozóm X (vypadá jako normální autozóm) a zároveň jeden chromozóm Y (malý, degenerovaný chromozóm) je pohlaví samčí (u člověka muž). Pokud jsou přítomny dva X chromozómy, je pohlaví samice (žena). Y chromozóm je přítomen výlučně u mužů, proto všichni muži jej získali vždy a jen a pouze od svého otce. Proto jsou tyto chromozómy nejvhodnější pro studium otcovských linií.

Test je založen na skutečnosti, že Y chromozóm je izolovaný od všech ostaních chromozómů a proto změna genetického kódu v této oblasti probíhá převážně pomocí náhodných mutací. Pokud se oddělí dvě otcovské linie (představme si dva syny jednoho otce), zdědí stejný chromozom Y. Tito synové ho budou dál předávat i svým mužským potomkům. V této genetické informaci budou s každou následující generaci pomalu přibývat náhodné mutace a tak se od sebe budou obě linie postupně více a více odlišovat, tj. geneticky oddalovat. Pokud pak uděláme příslušníkům obou linií Y-DNA test a mutace určitým způsobem charakterizujeme, můžeme podle jejich počtu odhadnout kolik generací asi uplynulo od doby, než se obě linie od sebe oddělily. 

Test probíhá tak, že je zjištěna číselná hodnota několika tzv. Y-STR (z angl. Short Tandem Repeats) markerů. To jsou krátké úseky DNA, které se v genomu na daném místě několikrát opakují. Neobsahují sice žádné geny, ale mají například velký význam pro skládání DNA do chromozómů. Například jeden z Y-STR markerů zvaný DYS391 se skládá z opakování sekvence TCTA. Bude-li se např. opakovat desetkrát, bude hodnota markeru DYS391 rovna 10. Pokud dojde k mutaci, jedno opakování se přidá, nebo naopak z DNA zmizí, hodnota markeru se změní na 9, nebo 11. Sledujeme-li jeden marker, dojde k takové změně průměrně jednou za 40 generací.

Výsledkem testu je seznam sledovaných markerů a jejich číselných hodnot (tedy variabilita jejich délek). Tento soubor hodnot se nazývá haplotyp. Protože se analyzují nekódující úseky DNA, tak výsledek nic neříká o faktické genetické příbuznosti, ale pouze říká jak pravděpodobně (statisticky) je výsledek geneticky vzdálený/blízký (viz zde). Y-STR markerů bylo již objeveno mnoho desítek. České firmy zatím testují 12 až 17 markerů, v zahraničí si lze objednat stanovení 25, 37, nebo i 67 markeru. Cena je v řádu několika tisíců Kč za jeden vzorek DNA. V rámci projektu Genetika a příjmení je to zdarma.

Již samotná informace, že moje otcovská linie přišla do Evropy přes černomořské stepi, nebo že přečkala poslední dobu ledovou kdesi ve Španělsku či na Balkáně je jistě obohacením rodinné historie. Tato oblast vědy se navíc velice rychle rozvíjí a proto jistě přinese v blízké budoucnosti spoustu nových poznatků, zvláště o migracích populací v průběhu uplynulých tisíciletí. Přesto tyto testy umozňují i bližší propojení s tradiční matrikovou genealogií. Klasickým případem genealogie je situace, kdy máme dva rody stejného příjmení a nevíme, zda příjmení získaly od stejného prapředka, či nikoliv. Tedy: pokud se tyto rody rozdělily až v době, kdy byla již ustálená příjmení, měly by se jejich haplotypy velice podobat. Na úrovni 12 markerů by měly být buď stejné, nebo maximálně rozdíl v jednom markeru o číselnou hodnotu 1. Pokud se budou tedy lišit více, lze společný původ příjmení pravděpodobně vyloučit. Pokud se ovšem budou shodovat, je to velice silný argument pro společný původ, jehož síla je tím větší čím více markerů bylo porovnáváno, čím je příjmení vzácnějsí a čím vzácnější je rovněž výskyt příslušného haplotypu. 

Další možností je testovat různé rodiny v jednom regionu a zjistit, ze přestože mají různá příjmení, tak pocházejí od jednoho společného mužského předka, který žil před několika staletími. Dají se rovněž testovat různé rodinné ságy tvrdící, že rodina je vedlejší větví nějakého šlechtického rodu (samozřejmě pokud získáme srovnávací materiál) apod.
#konec citace#

To už se dostáváme ale do sféry mýtů, které v některých rodinách přežívají z generace na generaci, a  skutečnost bývá většinou selsky prostší.