Šemíkovi: Kde se vzal Horymír?

středa 5. června 2013

Kde se vzal Horymír?

Před několika týdny jsme načali, jak mohlo vzniknout v českém prostředí jméno Šemík. Dnes si zkusíme doplnit příběh o Horymíra.

Tento příběh můžeme číst v různých převyprávěných verzích. V posledních letech se objevují zejména ty pro malé děti. Já osobně jsem se poprvé seznámil s pověstí z Kalouskových "Obrázků". Opožděným vrcholem národního obrození můžeme vidět v loutkového filmu klasika J. Trnky z počátku padesátých let 20. století. Za okupace převyprávěli příběhy pro povznesení ducha I. Olbracht a V. Vančura. Na sklonku 19. století pak pro posílení národní sebevědomí sepisoval Staré pověsti české klasik A. Jirásek a v jeho stínu stručný A. Sedláček. Jirásek po 200 letech vlastně "oprášil" J. F. Beckovského a ten zase zhruba po stejné době navazoval na Hájka, který jako první napsal příběh o Křesomyslu a Horymírovi.

Jak to pábitel Hájek z Libočan mohl celé poskládat dohromady? Jestliže pověst o Bivojovi vymyslel nejspíš zcela, konflikt Křesomysla a Horymíra pravděpodobně zasadil do nějaké tehdy známé pověsti. Možná těch pověstí bylo několik. Proberme postupně pět motivů pověsti a na závěr se vrátíme ke jménu Šemík.

Konflikt mezi šlechtou a králem, mezi horníky a zemědělci.
Dějiště pověsti mezi Vyšehradem a Neumětely.
Duchové pomáhající Horymírovi zavalit doly.
Horymírův skok.
Zázračný kůň.
Jméno koně.

1. Konflikt mezi šlechtou a králem, mezi horníky a zemědělci

Spory mezi dobyvateli nerostných surovin a lidmi hospodařícími v zemědělství se v Čechách i na Moravě táhnou dějinami až do doby Hájkova života. Ten pravděpodobně znal problémy v okolí hornické Příbrami, neboť byl několik roků farářem v Rožmitálu, a snad i vedl účty důlního podniku Zdeňka Lva z Rožmitálu. Jak píše Jaroslav Bílek, v 90. letech 15. století, tedy za Hájkova života, vyvrcholily hornické bouře v Kutné Hoře. O masovém a organizovaném charakteru těchto hornických nepokojů, které později zdramatizoval i J. K. Tyl, mohl tedy vědět i Hájek. Podobné, třebas ne tak krvavé, bouře vypukly o necelých 20 let později v dalších českých a slovenských báňských městech, např. v Jáchymově, Horním Slavkově, Báňské Štiavnici a jinde. Konflikty byli i mezi vlastníky půdy, na které se nacházely zlato či stříbronosné rudy. V 16. století to bylo patrné i mezi Číhoští, Kynicí a Vrbicí. Hranice se tu posouvala podle toho, kdo tu tehdy doloval na Horách, které se zprvu jmenovaly Knínické, později Vrbické.

A ještě jedné věci byl Hájek svědkem. Jednalo se o jev, kterému se říká pauperizace, tedy postupné chudnutí nižší šlechty. Příkladem, který mohl Hájka inspirovat, byl osud Dalibora z Kozojed. Tento příběh se později vlastně také stal pověstí.

Hájkova kronika - titulní list

2. Dějiště pověsti mezi Vyšehradem a Neumětely

Až v 15. století se ujal mýtus Vyšehradu, coby knížecího sídla v knížecích dobách (Pulkava). Hájek, jak už bylo psáno, působil několik roků před napsáním Kroniky české na Příbramsku a Neumětely se nacházejí v této oblasti. Hájek znal tamní důlní podnikání. Byl na začátku 16. století v Rožmitálu pod Třemšínem farářem.

3. Duchové pomáhající Horymírovi zavalit doly

Ze 16. století jsou doklady o tom, že je v našem hornickém prostředí znám tzv. důlní duch (perkeist, perkmon - parmoník). Podle Karbusického je motiv "nočních duchů" vlastně motivem permoníka. Kromě hornického prostředí mohly zde Hájka také inspirovat dietrichovské hrdinské eposy s elfy a trpaslíky.

4. Horymírův skok

Zdrojem tohoto motivu mohl být skok Tristana do jezera nebo řeky. Ten pak přeplave na druhý břeh. Tam na něj čeká připraven kůň. Hájek mohl motiv znát z německé i z české verze. Německý minnesänger Heinrich von Freiberg dokončoval kolem roku 1290 dílo v Čechach na dvoře Václava II., který se také pokoušel psát básně. Mecenášem Heinrichova rytířského eposu o Tristanu a Isoldě byl nám známý Rajmund z Lichtenburka.

5. Zázračný kůň

Jan Zrzavý - Veles

V době Hájkova života existovala na severu Rakouska pověst o zázračném koni, který skočil ze skály a zachránil rytíře. Vypráví se v ní o hradu, který prý stával na skále. "Jistý rytíř, obklopený přesilou nepřátel, zavázal svému koni oči a oba se vrhli ze skály".
Skalní masiv, ze kterého kůň údajně skočil, je vidět ze silnice, jede-li se od Kremže směrem na Gars.

Motiv bájného koně lze hledat už v předkřesťanské době. Například se Svantovítem, bohem pobaltských Slovanů, byl spojen posvátný bílý kůň. Počínaje Kosmou, Jiráskem konče, je zmiňován Libušin kůň. V těchto mýtech však zůstávají koně většinou beze jména.