Zápisy ve farní kronice

Dnes si procvičíme latinu, kterou zapisovali do kronik smrdovští faráři jednotlivé události ve farnosti počínaje rokem 1694, kdy tato kolatura vznikla. Na začátek si řekneme, co hledáme. Snažíme se najít bližší informace o kamenném kříži, o kterém jsem naposledy psal před necelým půl rokem. Na straně 3 druhé kroniky v pořadí jsem zahlédl jméno předka Josefa Šemíka. Nejdříve přepis latinského textu zapsaného Josefem Černým, který v roce 1771 nahradil předchozího faráře Michala Stožovského.

Anno 1770 sienti et isto currente Anno 1771 ingens famer et graves infinnitater per totam 

Bohemiam grassabantur, prasertim vero sic dicta febres putrida per qvas multa millia

hominum e vita excessere, adeo ut iis humandis ordinaria coemeteria non sussecerunt, hinc 

a Pudissimo Arciepiscopali officio omnibus curatis licentia, nova coemeteria erigendi, 

eaque benedicendi data est, qua licentia et ego uti coactus fui, novum que coemeterim 

infra hortum Judicis Pauli Hussa et vicini ejus Josephi Shemik inferius in valle, 

prout hoc tempore dicero lebant: pod Mniestem benedixi, in medio crux alba coll lignea 

collocata fuit, platitudo hujus coemeterii a cruce ipsa verus omnes parter erat 6 passus.

Hoc eodem Anno 1771 etatim in adventumes ad hocec beneficium me infinnum sensi, ac 

perintegras decem hebdomadas graviter decubui, adeo, ut demea vita jam actum esse 

judicabatus, sed per Dei gratiam tamen pristina sanitati restitutus fui, grassantibus 

antem post meam recuperatam sanitatem ad hoc per totam hyemen  hisa infinnitatibus 

persque totam diem in providendis hinc indem firmis insumere debui, imo subinde ut pote solus 

relictus, neque sufficere potui, prasertim ob valde dissitor ac molestissimos pagos; Neo pagu

Lhota et Wlkanetium, quo sapissime post provisionem infirmorum intra unam alteram ac 

diem ad humande corum corpsa denuo excurrendum fuit, quod ipsum, sienti et distantia 

magna horum Pagorum, ac tempore Verno et etutumnali pessima via causam dedere, quod separa-

tionem horum Pagorum a territorie Smrdoviensi et comutationem erga alios longe comodio

res, nempse Lhota et Wlkanov ex petierim, ac continuo urserim.

A nyní český překlad pomocí překladače. Budu rád, pokud někdo opraví případné chyby.

V letošním suchém roce 1771 pokračoval v Čechách velký a krutý hladomor, ale zejména tzv. shnilá horečka, během níž přišlo o život mnoho tisíc lidí, a tak obyčejné hřbitovy k pohřbívání nestačily. Proto jsem obstaral povolení a požehnání od nejvyššího arcibiskupského úřadu postavit nový hřbitov.

Indikační skica ke katastru z roku 1838 

Na základě této licence jsem pro něj vybral místo pod zahradou rychtáře Pavla Hussa a jeho souseda Josefa Šemíka dole v údolí, kde se říká „Pod městem“. Uprostřed byl vztyčen bílý dřevěný kříž, šířka toho hřbitova byla 6 kroků (sáhů?) od samotného kříže.

Téhož 1771 rok jsem na celých deset týdnů vážně onemocněl a mnozí už soudili, že umřu. Poté, když mi bylo dřívější zdraví z Boží milosti navráceno, celou zimu jsem jezdil sem a tam po farnosti. Nemohl jsem všechno stačit, zvláště kvůli vzdáleným a velmi problematickým vesnicím – Nové Vsi a Vlkanovu – kam jsem nestačil dojet v jednom či dvou dnech k pohřbení zemřelých.

Velká vzdálenost těchto vesnic a špatná cesta na jaře a na podzim je příčinou, že žádám o oddělení Lhoty (Nové Vsi) a Vlkanova od smrdovské farnosti a jejich výměnu za jiné vsi.

Pozn.: pravděpodobně se jednalo o Novou Ves u Leštiny a Vlkaneč; obě lokality byly později z farnosti odděleny

Z výše napsaného máme poměrně dost informací k určení místa, kde byl umístěn hřbitov. Mapa zachycuje situaci o více jak 60 let později. Na statcích hospodařili synové Josefa Šemíka (František) a Pavla Husy (Václav). Křížek odkazuje na pozemek Myšičků z č. 5. Ti zřejmě měli na ploše zrušeného pohřebiště pole.

Na konci (str. 33) nejstarší kroniky je zápis stejného autora ke stejné události. Umístění je popisováno latinsky infra oppidum, non procul a sic dicta "pazderna", tedy pod městečkem nedaleko tzv. pazderny.

Nejstarší farní kronika, str. 33

Pro lokalitu označenou číslem 2643 svědčí i rozměr pozemku. Passus by mohl být římský dvojkrok, který je o něco kratší než staročeský sáh - má asi 1,5 metru. Šest dvojkroků je necelých 10 metrů. Hřbitov tedy mohl být čtvercem 20 x 20 metrů s křížem uprostřed. V obou případech se ale píše o bílém dřevěném kříži (alba lignea).

31.5.1772 První pohřeb na novém hřbitově

Na provizorním místě se začalo pohřbívat na jaře roku 1772. Jak a kdy se tam dostal kamenný kříž?

Čarou je vyznačen možný přesun kříže

To je stále otevřená otázka. Možná tam byl vysazen při pohřbu některého zemřelého v období existence tohoto hřbitova. Ta trvala jen několik desítek let. V roce 1822 vznikl za obcí směrem ke Štěpánovu nový hřbitov v místě, kde je dodnes.

Na závěr přidám vzpomínku pana Myšičky.

Otec mi jednou říkal, že jeho otec František, (nebo děda Josef, přesně už si nepamatuji), vyprávěl, že mu kříž uprostřed pole překážel při orání a tak ho jednoho dne přemístil na kraj pole k mezi - čili první "mikrostěhování". A také dle dědy/pradědy do kříže uhodil blesk a úlomky kamene byly poházeny po celém poli... No a pak při zcelování pozemků byl kříž z pole přesunut o kus dál přes cestu do "háječku" a svržen po svahu do křoví. Tak ho tam pamatuji a já, jak tam ležel "hlavou dolů" - čili druhé "mikrostěhování". No až pak v roce 1965 byl přemístěn k Sokolskému cvičišti.