Škaredá středa

Žijeme vlastně dvakrát

Když si vyprávíme o našich předcích, dáváme jim vzpomínkou příležitost být mezi námi. Když máme štěstí a objevíme staré fotografie pra(pra)rodičů, které byly roky - možná desítky let - skryty, jakoby krátce z těch fotek vystoupili a stali se opět součástí našich životů.
Před několika dny se objevily dva snímky po zemřelé tetě v rodině Kopeckých. Jedná se patrně o Šemíky, ale nevíme o které. Mohli by to být bratři Františka Šemíka, jehož svatební foto jsem tu umístil minule.
Františkova bratra Aloise jsme tu také nedávno viděli. Dalšími sourozenci byli Jan a Karel. Že by to byli oni? A který je který? Oba jsou na kabinetce v uniformě. První se nechal vyfotit v ateliéru Ludvíka Lorenze v Jaroměři. Druhý, patrně mladší, je zachycen na fotografii v neznámé uniformě.

František Šemík, v jehož pozůstalosti se fotografie našly, byl o tři roky starší než Jan a o šest let starší než Karel. Kdo je ve skutečnosti na fotografii z Jaroměře a kdo je na druhém snímku? Máme málo informací. Třeba se časem dobereme k přesnějšímu určení osob.
Už jsem byl u této linie Šemíků v podobné situaci. Čtvrtý z bratrů Alois měl syna stejného jména. V roce 2011 jsem získal fotografii neznámého pana Šemíka. Postupně jsem získával střípky, až jsem letos vypátral mnohé okamžiky z jeho života. Uvidíme, jak to bude v případě těchto dvou fotografií.


O týden později:
Na serveru forum.valka.cz jsem po zveřejnění druhé fotografie dostal následující odpověď.
Hodnosť vyzerá byť - setník, podľa www.uniforminsignia.org, podľa čísla 11 ide asi o Pěší pluk 11.
Tedy setník od 11. pěšího pluku. Hodnost odpovídá pozdějšímu kapitánovi. Zajímavé ale je, že tyto uniformy se používaly jen v krátkém období let 1919 - 1920. Jestliže je na snímku Šemík, tipoval bych Karla. Ten po roce 1906 studoval na pražské technice (dnešní ČVUT). V létě roku 1919 je jmenován celním asistentem a v listopadu téhož roku se žení ve Smrdově. Jestliže je to on, mohl fotograf zmáčnout spoušť v roce 1920, kdy bylo Karlovi 34 let. Je to ale jen domněnka.

Ze mlýna do továrny na tabák

Jeden ze sourozenců Šemíkových narozených v Rymešově mlýně byl také František (*1880). V létě roku 1905 se v Sedlci u Kutné Hory konala svatba Františka a Marie, rodem Žučkové.
František začínal jako řezník. Když žil v Sedlci, stal se dělníkem v pivovaru a později pracoval v tabákové továrně. Ta je zde v provozu dodnes.

Fotografie zachycuje novomanžele v pondělí 20. srpna roku 1905. Rodiče Františka žijí tou dobou v Lounech. Bratr Jan pracuje jako dělník na železnici. Dalšího bratra (Karel) čeká poslední ročník na lounské reálce. O rok mladší Alois se ženil ve Smrdově o rok dříve. O tom jsem již psal. Alois se s rodinou přestěhoval v roce 1905 do Prahy. O Boženě (*1892) a Jozefě (*1877) známe jen datumy narození. Anna byla vdaná za Františka Procházku, řezníka a hostinského ve Smrdově.

Holocaust

Ti, kteří museli odjet ze Smrdova do Terezína a dál...

GIZELA SONNENSCHEINOVÁ

Narozena 17. 11. 1888

Transport AAc, č. 636 (09. 06. 1942, Kolín -> Terezín)

Transport AAi, č. 389 (13. 06. 1942, Terezín -> neznámé místo)

Zahynula

ANNA STRÁNSKÁ

Narozena 02. 04. 1889

Transport AAc, č. 407 (09. 06. 1942, Kolín -> Terezín)

Transport AAk, č. 945 (12. 06. 1942, Terezín -> Trawniki)

Zahynula

RUDOLF STRÁNSKÝ

Narozen 25. 05. 1893

Transport AAc, č. 512 (09. 06. 1942, Kolín -> Terezín)

Transport AAk, č. 946 (12. 06. 1942, Terezín -> Trawniki)

Zahynul 03. 08. 1942 Majdanek

ZDENĚK STRÁNSKÝ

Narozen 16. 10. 1922

Transport AAc, č. 246 (09. 06. 1942, Kolín -> Terezín)

Transport AAk, č. 944 (12. 06. 1942, Terezín -> Trawniki)

Zahynul

Příběh s tváří

První doklad o něm jsem objevil před pěti lety. Byla to tehdy policejní ohláška se jmény celé rodiny a místy jejich pobytu v Praze. Později přišel další objev. Výstřižek z novin s popisem tragického konce života. Jeho pokračování sledujeme v životě syna Lojzy z Nuslí. 

Ze strany příbuzných od Kutné Hory jsem dostal řadu snímků. Jeden z nich zachycuje Aloise Šemíka staršího, který žil na přelomu 19. a 20. století v Lounech. Ateliér V. F. Dvořáka sídlil v domě pana Šindlera v Hilbertově ulici. Na rubu fotografie z tvrdého kartonu se nachází upřesnění místa Dvořákovy fotografické dílny. Proti židovskému kostelu v I. poschodí. 

13. květen se blíží

Posedmé se těším na den, kdy mám příležitost setkat se s blízkými i vzdálenými příbuznými. Někdy hodně vzdálenými. Jedno nás však spojuje.

Radotín

Před několika týdny se uskutečnila Horymírova sváteční jízda při příležitosti otevření jezdecké sezóny. Trasa Radotín - Neumětely. Poprvé se tato recesistická akce konala v roce 2013, a tak se už dá napsat, že se jedná o tradici. Využil jsem této příležitosti a vydal jsem se do Neumětel také.

Naše letošní květnové setkání totiž směřuje do stejného místa. Ti, kteří by se chtěli 13. května zúčastnit spanilé jízdy, budou mít příležitost připojit se k ostatním v Radotíně (Bistro u Ondřeje). Původní místo na Smíchově není na trase většiny mimopražských. Pokud by někdo chtěl z Prahy odvézt, dejte vědět. Nějak to zorganizujeme.

Neumětely

Jinak to s organizací srazu nebudu přehánět. Přesto nám pomůže, když budeme alespoň orientačně vědět, kolik nás bude. Mluvil jsem s neumětelským panem starostou a paní kronikářkou. Dověděl jsem se, že místní hospoda v kulturním domě bude od března mimo provoz. Nový nájemce restaurace U Horymíra má otevřít až začátkem května. I proto nechci dopředu zajišťovat oběd. Přesto je naděje, že kulturní dům bude otevřen pro případ, že by počasí nepřálo.

Protože se může toto setkání stát na nějakou dobu posledním srazem klanu Šemíků, chci pozvat všechny. Všechny držitele Adamovy trofeje samozřejmě. Ty, kteří se již zúčastnili některého z minulých ročníků. Potom všechny, kteří mají nebo měli v rodině někoho s příjmením Šemík. Všechny, kdo ještě nebyli u hrobu Šemíka a chtěli by se do Neumětel podívat.

Santiniho oko

V minulém příspěvku jsme se připravili na setkání, na které si políčíme „fotopast“ s nastaveným datem na 10. září 1714. Toto pondělí na sklonku léta se opat Jeroným Hlína, rodák z Ledče nad Sázavou, vydává do nedalekého Rozsochatce k majiteli tamního panství se zámkem.
Jmenujme si osoby, které se tento den sešly pod jednou střechou:

• František Leopold Bechyně z Lažan (*1659 †1736), svobodný pán na Rozsochatci, Pavlově a Velkých Vilémovicích
• Jeroným Hlína (*1668 †1725), opat kláštera Premonstrátů v Želivě
• Václav Vejmluva (*1670 †1738), opat cisterciáckého kláštera ve Žďáru nad Sázavou
• Jan Blažej Santini (*1677 †1723), architekt - tvůrce stylu barokní gotika

Další osoby, které mohly být v těchto dnech na zámečku v Rozsochatci, ale pravděpodobně ne toto pondělí.

Podpisy pod fundační listinou kaple

• Leopold Ignác Věžník z Věžník (*1675 †1730), hrabě na Nových Dvorech
• Jan Antonín Jáchym z Valdštejna (*1679 †1763), hrabě a císařský komoří
• Václav Jan Josef Bechyně z Lažan (*1680 †1729), narodil se i zemřel v Rozsochatci

Jeroným Hlína si zapsal k tomuto dni poznámku: „...ráno jsme se s otcem Ambrožem vydal do Rozsochatce k panu baronovi Bechyněmu, kde jsem pozdravil nejdůstojnějšího pana žďárského [opata]... a pana Santiniho jsem poslal do Želivy“. Přitom bylo tehdy Santinimu zaplaceno 20 zl. Architekt v Rozsochatci patrně několik dnů pobýval. Dá se tak usuzovat z faktu, že o týden dříve (3. září) nechal František Leopold vyhotovit fundační listinu v níž píše, že „v době moru za právě uplynulého roku 1713 slíbil vystavět na svém rozsochateckém statku ve vsi zvané Rozsochatec vlastním nákladem kapli ke cti Nejsvětější Nerozdílné Trojice, a to od základů“. Touto listinou se také zavazoval, že věnuje nové kapli 50 zlatých, pojištěných pod obvyklým 6-procentním úrokem na rozsochateckém statku. Celá listina je opatřena třemi pečetěmi s podpisy Františka Bechyně pána z Lažan, Jana Antonína hraběte z Valdštejna a Leopolda hraběte z Věžník. Je možné, že tu několik dnů pobyl společně s aristokraty i Václav Vejmluva a že tady vznikl (nebo byl předán) plán kaple.

Půdorys a nárys kaple Nejsvětější Trojice

Zatímco Santini odjel 10. září do Želiva, Jeroným Hlína ještě v Rozsochatci uzavřel se žďárským opatem smlouvu na dodání skleněných terčů do oken a odjel do Německého Brodu. Do Želiva se vrátil až ve středu 12. září. Tam se shledal s „p. Santinim a i stavitelem Scot[t]im“. Je otázka, kudy jel Santini. Buďto kratší cestou přes Německý Brod a Humpolec nebo také mohl jet přes Habry a Ledeč.

Následující den (13. září) vzal želivský opat Santiniho do Vojslavic „kde jsme si prohlédli kostel, jejž p. Santini vyměřil kvůli stavbě nového kostela“. Kostel v této vsi patřící klášteru se nakonec podle plánů Santiniho nestavěl. Místo novostavby došlo pouze k přestavbě.

V sobotu 15. září „p. Santin po všem, co nařídit měl, odjel. Dal jsem mu k jeho šezce (z fr. la chaise, tedy typ vozu) mej pár koňů  do kláštera sedleckýho.“ S tímto vozem patrně mezi dubnem 1714 a prosincem 1719, kdy ukončil svoji činnost u Premonstrátů, častokrát přejížděl mezí Želivem a Žďárem. Trasa přes Humpolec, Brod a Pohled (kde také působil) byla nejkratší. Minimálně jednou si zajel do Rozsochatce a výsledek jeho snažení je zachycen na dvou listech ručního papíru velikosti zhruba A4.