Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

pondělí 10. srpna 2026

Jak se naše příjmení šířilo za humna

Rodokmen na semikovi.unas.cz je rozsáhlá genealogická databáze (přes 970 evidovaných osob, cca 11 generací zaznamenaných zhruba od roku 1600 dodnes) postavená na matrikách farností v okolí Havlíčkova Brodu. Z hierarchického seznamu lze docela pěkně vyčíst, jak se příjmení šířilo v prostoru i čase.

Kořen rodu: Smrdov

Nejstarší předpokládaný předek je Jan Šemík (*kolem 1600) s manželkou Rozynou. Už jejich děti a vnoučata (Adam *~1630, Jan *1646, Tobiáš *1639, Pavel *~1652 aj.) jsou pevně svázány s vesnicí Smrdov – dnes obce Sázavka u Světlé nad Sázavou v okrese Havlíčkův Brod. Smrdov je po celé 17. a velkou část 18. století naprosto dominantním rodištěm – naprostá většina záznamů z generací "dětí", "vnoučat" a "pravnoučat" hlavní osoby uvádí právě tuto obec.

1. vlna šíření – nejbližší vesnice Havlíčkobrodska (18. století)

Už v generaci vnoučat a pravnoučat (přelom 17./18. stol.) se objevují první odnože do sousedních vsí, typicky v souvislosti se sňatky a hospodařením na gruntech:

  • Vrbice / Hory Vrbické (Jakub *1689, Vít *1707, Matěj *1724, Josef *1722...)
  • Bačkov
  • Leština (u Světlé)
  • Ovesná Lhota
  • Dolní Dlužiny
  • Zboží (dnes místní část Habrů)

Jde stále o obce ležící v těsném okolí Smrdova (řádově kilometry), takže v 18. století se rod šíří prakticky jen "za humna" – typický obraz venkovské endogamie v rámci jedné farnosti/panství.

úterý 4. srpna 2026

Statek č. 17

Dřív nebo později nás pátrání po lidech přivede k historii chalupy, domu, statku nebo mlýna. Jsou statky, která si po staletí příslušníci jednoho rodu předávaly z generace na generaci. A pak jsou domy, kde se během jednoho století vystřídají příslušníci tří nebo čtyř rodů.
Smrdov - kde všude žili Šemíkovi
Dnes se pokusíme nahlédnout do paměti smrdovského domu č. 17. Tomu domu se historicky říkalo u Adamů. Nepodařilo se mi přijít na to proč. Souvislost s Adamem Šemíkem nepředpokládám.
Adamova linie je vázána od 17. století na statek, který byl  o století později označen číslem 12.
Pojďme se podívat na chronologii "sedmnáctky".
V roce 1777 je v robotním seznamu uveden na č. 17 Johann Widuna.
Mezi jmény usedlých z roku 1838 je na č. 17 jméno Matěje Viduny.
To už tam několik let žije František Fiala st., který se přiženil kolem roku 1830 do Smrdova z Ovesné Lhoty, shodou okolností také z č.17.
V roce 1838 se Kateřině Fialové, rodem Vidunové, narodil syn František Fiala ml. Všimněme si u narození Františka ml. dodatečně napsané poznámky.  
Křestní list vydán: 19.4.1867 k rukoum c. K. okresního úřadu co soudu v Habrech
O dva roky později přišel na svět další syn, Jan. Za zmínku stojí opět dodatečně napsaná poznámka. To není poznámka, že byl křestní list vydán k oddavkám. To vypadá, že se oba bratři v roce 1867 do něčeho zapletli. 
Ex offo: Křestní list 28.8.1867 K. K.vyšetřov. soudu v Německém Brodě
V roce 1842 se narodil třetí syn Františka a Kateřiny Fialových - Václav. I v jeho případě je u záznamu o narození poznámka. +1847. Ano, to je rok, kdy Václav v pěti letech umírá.
Bratři měli starší sestru Barboru. Její svatba v roce 1853 s Janem Husou se konala doma v č.17. Po svatební hostině se odebrala nevěsta za svým ženichem na statek č.11.
V roce 1860, byť ještě nezletilý, František Fiala ml. si bere za ženu také nezletilou Kateřinu Šmídovou, dceru místního učitele. Jan Šmíd byl v té době nejen učitelem, ale i prvním zvoleným starostou obce Smrdov.
O rok později (22.7.1861) se Kateřině narodil syn Václav. Velmi záhy syn i matka umírají na tyfus.
Šedesátá léta nezačínají pro Fialovi šťastně.
Rok 1862. 10. října vypukl v obci velký požár. Vyhořelo na 50 statků včetně fary a kostela. Zachránila se jen škola. Byl to historicky největší oheň v obci. Vyhořely stavení na dolní straně 5 – 23, na horní straně 32 – 57 včetně 46, 47 a 73. Požár vznikl v čp. 41 a silný vítr dodělal dílo zkázy. Oheň tedy postihl i č.17.
Co se dělo v roce 1867, kdy oba žijící synové Františka Fialy st. byli vyšetřováni úřady c. a k. mocnářství, nevíme. Důsledkem bylo pravděpodobně, že vdovec František Fiala ml. i jeho bratr Jan ztratili možnost převzít statek po otci.
V únoru 1868 se chystala ve Zdeslavicích svatba Marie KoubskéJosefa Šemíka ze Smrdova č.17. Obřad se konal v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Ženich se sice narodil v č.12, ale v době svatby je již u Fialů na č.17.
Sčítání obyvatelstva v lednu roku 1870 - Smrdov č. 17
Domnívám se, že František Fiala st. dospěl k názoru, že statek prodá a vymíní si dožití na vejminku. Zda-li ho k tomu vedly finanční problémy nebo otcovské trápení se syny, můžeme jenom domýšlet. Josef Šemík tedy koupil kolem roku 1868 ve Smrdově statek č. 17 a oženil se s Marií Koubskou ze Zdeslavic nedaleko Číhoště.
Při sčítání obyvatelstva na začátku roku 1870 žil v domácnosti Josef Šemík s manželkou Marií, vejminkář František Fiala s manželkou Kateřinou. Fialovy synové, Jan (nádeník) a František (služební čeledín), se zdržovali v té době na statku také. Kromě rodiny Šemíkovy a Fialovy zde žil čeledín Josef Jambor a děvečka Kateřina Škvařilová. Tehdejší statistici se dověděli, že na hospodářství bylo 7 kusů dobytka hovězího a jeden kus dobytka vepřového. Stvrzeno podpisem hlavy rodiny - Josefem Šemíkem.
Manželé Šemíkovi měli tři dcery. První z nich, Marie (*1870), se přivdala do Kutné Hory. O druhé zatím nic nevíme.
V roce 1873 se Šemíkovým jedné srpnové neděle narodila třetí dcera Anna.
Jediný syn František Šemík se narodil v roce 1875. Později v roce 1904 se přižení do Číhoště.
Anna si za manžela kolem roku 1893 vzala Josefa Zadinu (*1867), který pocházel z hospody č. 46. Od té doby je číslo popisné Zadinů a jeden z nich sepsal rodovou kroniku. Josef Šemík zůstal u Zadinů na vejminku a roku 1909 skonal sešlostí stáří, jak je psáno v matrice zemřelých.

neděle 2. srpna 2026

Co znamená zkratka NPE

Na setkání ve Velkých Popovicích jsem odebral vzorek DNA jednomu středně vzdálenému bratranci s úmyslem odstranit jeden otazník a definovat haploskupinu "horních" Šemíků. Mezitím máme v laboratoři třetího zástupce rodu Myšků. Zde jen poznamenám, že hrubé určení haploskupiny (R-Z2123) odpovídá tomu, co jsem očekával. Podrobněji se k tomu vrátím v některém z příštích příspěvků. Zajímavější bude případ, který nazvu V.Š. Podle matričních údajů to je 3. bratranec generačně posunutý (3C1R).
vlevo jsem já a vpravo V.Š.
Je jedním z těch, se kterými jsem v minulosti často spolupracoval při sestavování rodokmenu. Náš společný předek, Josef Šemík, žil ve Smrdově na statku č. 12. Dlouho jsem V.Š. přemlouval, aby si nechal udělat DNA test. Ačkoli je to zkušený genealog, k rekreační genetice neměl důvěru. Po několika letech se mi snad podařilo jeho skeptický názor změnit. V květnu jsem odeslal vzorek do laboratoře v Houstonu. Před několika dny jsem dostal zprávu, že jsou k dispozici výsledky z autozomálního testu. Zároveň tu máme hrubé určení Y haploskupiny. A tady začíná mrzení. Můj třetí bratranec jednou posunutý se jmenuje Šemík, ale haploskupina je určena překvapivě: R-Y2608. Máme problém. Čekal jsem něco jako R-Z2123, ale toto vypadá na nepaternální událost (NPE). Co to znamená, když vyloučíme záměnu vzorků?
náš společný předek v mužské linii žil před 5 tisíci roky
Jde o nesoulad, kdy se biologický otec nebo rodič neshoduje s osobou uvedenou v historických záznamech nebo v dosavadním rodinném příběhu. Pro někoho to může znamenat hořké poznání, že dosavadní úsilí je zmařeno. Pro jiného to může ale přinést novou výzvu. Kromě matričního vývodu začít pracovat na stínovém biologickém rodokmenu.
Kde mohlo u V.Š. k přerušení otcovské linie? Vzhledem k autozomálním shodám, které směřují do kraje mezi Ledčí nad Sázavou a Čáslaví, nemůžeme vyloučit žádné otcovství počínaje Josefem a konče otcem V.Š. Křížkem jsem vyznačil místo, které stojí za podrobnější zkoumání. Jedná se o okolnosti narození Františka Šemíka ve Smrdově na čísle popisném 17.
Sledujte pokračování...