Kdy a kde žil Semiška?

Od minulého roku víme, že nám do haploskupiny R-FT174249, ve které dosud byli jen zástupci mužské linie rodu Šemíků, přibyl nový člen, který tuto větev rozkošatěl a posunul společného předka hlouběji do historie.

Záhy jsme zjistili, že tím novým členem je zástupce rodu Misků. Protože ale tento rod pochází z Čech, žijí dnes pokračovatelé této rodové linie většinou s příjmením Miška nebo častěji Myška.

Začátek letošního roku jsem věnoval hledání druhého Mišky nebo Myšky. Autozomální test Family Finder druhého Myšky proběhl během května.

Výsledky Family Finderu přinesly shody, které jsme využili k vytvoření genealogického vývodu.

Od 9. června běží test Big Y. Za necelé tři týdny se objevila shoda Jiřího s Edwardem na základě markerů STR. To ještě není konec. Čekáme na finále. Vytvoří se nová haploskupina charakteristická pro rod Myšků/Misků? Zpřesní se odhad doby, kdy žil nejbližší společný předek Šemíků a Myšků? Rozuzlení, které ale může také přinést nové otazníky, bychom měli získat za několik málo týdnů. Na konci září čekejte další článek s novinkami, ve kterém se pokusím odhadnout kdy a kde žil Semiška.

Jmenovci a příbuzní

V telefonním seznamu z let 1969 a 1971 nacházíme v Praze dvě rodiny Šemíků. Obě žily blízko centra. Pěšky necelé dva kilometry. Vzdálenost mezi jejich bydlišti byste ušli za půl hodiny.

Přemyslovská (2)

Zajímavostí bylo, a pro mě jako badatele to bylo matoucí, že v obou rodinách se objevovalo jméno Oldřich a Pavel. Obě rodiny o sobě věděly, ale příbuzní to nebyli. Tedy, alespoň si to mysleli. Je to tak. V dnešní době již se mnozí z nás nestýkají se všemi bratranci a sestřenicemi. Když se ale jmenujete Šemík, nějaký příbuzenský vztah by tam přeci jen mohl být.

Začneme zeširoka. O jaké historické době bychom mohli říct, že máme s libovolným druhým člověkem společného předka? Tohle je zajímavé téma, protože kombinuje genetiku, demografii a trochu matematiku. Je rozdíl mezi genetickým a genealogickým společným předkem. Genetický společný předek v mužské nebo ženské linii může být i před 100 000 – 200 000 lety (pro mitochondriální DNA – „mitochondriální Eva“ a Y-chromozomální „Adam“). Na konci tohoto textu si ukážeme, že Oldřich a Pavel z Rumunské mají společného genetického předka v mužské linii mnohem hlouběji v minulosti než by se dalo čekat.

Rumunská (1)

Genealogický společný předek (čistě z hlediska rodokmenu, ne genů) pro celou světovou populaci pravděpodobně žil před 2000 – 5000 lety. Pro menší propojené oblasti (např. Evropa) je to výrazně kratší doba – odhadem vyšší stovky let zpátky. Pro malou venkovskou obec ve střední Evropě bude doba, kdy žil společný genealogický předek podstatně kratší než pro celou Evropu nebo svět. Pro libovolné dva současné lidi z téže vesnice je velmi pravděpodobné, že mají společného předka v rozmezí asi 8 až 12 generací (≈200–300 let). Za předpokladu, že byla obec relativně uzavřená a míra přistěhovalectví byla nízká.

Proč je to možné? Mluvíme o jevu známém jako „ztráta předků“, kdy se kvůli příbuzenským svazkům v minulosti rodokmen začne „skládat do sebe“ – počet teoretických předků roste geometricky, ale reálně je omezený velikostí populace.

Jak to bylo se Šemíky z Rumunské a Přemyslovské ulice? Oldřichové, kteří v roce 1970 bydleli na Vinohradech, byli genealogicky 6. bratranci. Jejich genealogicky společnými předky byli rodiče bratrů Jana a Václava – Jakub a Marie Magdaléna Šemíkovi. 

Linie 2 je původem z Ovesné Lhoty a rod označený číslem 1 žil v Bačkově a Jiříkově. Obě linie patří k „dolním“ Šemíkům. Já jsem zástupce „horních“ Šemíků.

Genetickým nejbližším společným předkem „horňáků“ a „dolňáků“ je Adam. To platí i pro Oldřicha (2), ale ne pro Oldřicha (1). Ptáte se proč? Mužská linie (1) je přerušena. Anežka Šemíková počala Oldřicha s neznámým otcem. Pokud bychom provedli test Y-DNA Oldřichova syna nebo vnuka, bude pravděpodobně výsledkem nejbližší společný genetický předek mnohem hlouběji v minulosti v závislosti na haploskupině chromozómu Y lidské DNA.

Genealogicky ale Adam, Jakub a pravděpodobně i jeho žena Marie Magdaléna společným předkem Oldřichů zůstávají. Když se ještě vrátím ke starým telefonním seznamům, je tu jedna neznámá. V Nuslích v Táborské 48 je uvedeno telefonní číslo Jaroslavy Šemíkové. Neumím si ji zařadit. Je zajímavé, že ve stejném domě žili Šemíkovi mezi roky 1907 a 1910. Táborská ulice se tehdy jmenovala Palackého.

Ohlédnutí deset let zpět

Před deseti lety jsme se sešli v Ovesné Lhotě. Je tam uschována Adamova radlice. Na koho čeká? Zdravím všechny Šemíky a nejenom ty "Horní" ve Lhotě.

Zemanovi z Libouně

Při hledání shod Jiřího Myšky se vyskytl případ, kdy matka (HZ rodem Šabatková) měla poměrně malou shodu na 7. a 15. chromozomu, která odpovídala vztahu 6. sestřenice. 

Část vývodu LZ

Její dcera (LZ) se ovšem s Jiřím shodovala na pěti chromozomech (1./3./4./6./21.) a dala se z toho odhadovat mnohem bližší příbuznost. Navíc ostatní shody (JŠ, VŠ) s LZ shody neměly. Z toho se dalo usuzovat, že shoda odpovídá otcovské linii LZ. Vše tedy směřovalo k Zemanům do Libouně.

Nedařilo se však dohledat společného předka. Zkusil jsem tedy oslovit okresní archiv v Benešově, zda tam nemají evidenční archy ze sčítání obyvatel z roku 1921. Někde jsou tyto archy digitalizovány. To ovšem není případ Benešovska. Díky ochotě archivářů jsme získal naskenované listy pro č. p. 11 v obci Libouň. Zde je přepis základních údajů:

Antonín Zeman (*15.8.1875 Šlapánov, od 20.10.1896 v Libouni)

(chyba v datumu nar., v matrice 28.8.1875)

Marie Zemanová (*23.11.1883 Libouň)

syn Ladislav (*5.6.1905)

dcera Božena (*2.1.1907)

dcera Anna (*8.8.1912)

dcera Růžena (*9.10.1914)

syn František (*7.12.1921)

Antonín Zeman st. (*2.1.1852 Libouň) na výměnku (otec Antonína ml.)

(chyba v datumu nar., v matrice 30.10.1852)

Rudolf Zeman (*1.10.1896 Libouň) horník v Roudné

Jaroslav Zeman (*23.11.1898 Libouň) horník v Roudné

Rudolf s Jaroslavem byli příbuzní. Nevím však, v jakém vztahu k oběma Antonínům. Zato však vím, že oba pracovali v Roudném, kde se v dolech těžilo zlato.

Důležitým objevem byl vývod Martina Zemana (MZ). Je v něm společný předek Antonín st. (*1852). I v jeho případě, stejně jako u jeho syna Antonína ml., nemůžeme spoléhat na paměť osob při sčítání obyvatel.

Část vývodu MZ na Myheritage

Co s výsledkem atDNA

Na začátku tohoto roku jsem se rozhodl vypátrat mužského zástupce rodu Myšků, který by společně s Edem Miskou vytvořili novou haploskupinu. Nyní se pomalu ale jistě dostáváme do závěrečné fáze hledání odpovědi na otazník u předpokládaného společného předka rodu Myšků pocházejícího pravděpodobně z Chlumětína.

Díky trpělivosti se mi podařilo najít Jiřího Myšku. Po setkání s ním jsem jeho vzorek poslal do laboratoře FTDNA s objednáním autozomální DNA (atDNA). Ten test se jmenuje Family Finder. Začátkem května se s testováním začalo a za necelé tři týdny jsme měli výsledky.

Co z nich vyplynulo?

Začněme odhadem etnického původu. Pro mnoho z těch, kteří se odhodlali k testu atDNA, je jednou z prvních věcí, která je zaujme. V případě testu na FTDNA je to volba myOrigins a Chromosome Painter. Člověk, jehož naprostá většina předků žila v posledních několika stech letech na území střední Evropy, bývá výsledek velice matoucí.

Vývod Jiřího Myšky

Mnohem zajímavější jsou shody (Family Finder Matches). Původ sdíleného segmentu atDNA zjistíte srovnáním s vývodem z předků testované osoby. V případě Jiřího (JM) jsem měl k dispozici jen mužskou linii. Postupně jsem s pomocí dalších genealogů vytvořil částečný vývod, ve kterém jsou barevně orámovány potenciální společní předci Jiřího s některými shodami, které jsem označil čísly nebo iniciálami.

V následující tabulce jsou možná příbuzenství odpovídající vývodu JM (5). Vidíme, že významná shoda má celkově více jak 20 cM. Centimorgan (cM) je jednotka, která má co společného s délkou jen velmi zprostředkovaně.  Nejmenší lidský chromozom č. 21 je veliký ~50 cM a nejdelší č. 1 má ~200 cM.

Haploidní genom člověka má asi ~3000 cM. Jeden cM obsahuje kolem 1 až 2 milióny bp a představuje informační kapacitu stovek až tisíců genů.

příklad vztahu 1C1R (první bratranec jednou posunutý)

V posledním sloupci je příbuzenský vztah mezi Jiřím a dalšími shodami. Pro zajímavost. Je tam i Ed Miska (EM) jako 9. bratranec. Takto vzdálení bratranci a sestřenice se z autozomálního testu dají odhalit jen vzácně.

Shoda v posledním řádku tabulky není vyznačena na vývodu, protože deset generací mužské linie Jiřího se mi na obrázek nevešlo. Od Františka Myšky máte pokračování až k Václavu Myškovi z Chlumětína zde.

Oslava narozenin

22. června se sešli hned tři nositelé putovní Adamovy radlice v Ústí nad Labem. S Marií Šemíkovou jsme oslavili její pětaosmdesátiny. Gratulujeme. Hodně štěstí, zdraví, ať tě život baví.

Mitochondriální dědictví

Včera jsme měli svátek matek. V minulém desetiletí to byl obvykle čas, kdy jsme se scházeli na Šemíkovských srazech.

Mým prvotním zájmem bylo vypátrat své předky v mužské linii. Je to jednodušší. Hledání v matrikách a dalších archivních dokumentech je snadnější. Spojuje to skupinu lidí se stejným příjmením. Většina příspěvků na tomto webu je věnována otcovské oblasti předků.

Mateřská linie je pro mě pocitově silnější. Každý z nás je pomyslnou pupeční šňůrou spojen až k neznámé pramáti někde na úsvitu věků. Pátrání je ale složitější. Není to jen změna příjmení, která komplikuje pátrání tím více, jak pronikáte hlouběji do minulosti. Když se blížíte počátku matričního období, v matrikách začínají mizet u svateb rodná příjmení nevěst. Já se dostal ke Kateřině Šmidrové do Voletic u Luže v Košumberském panství. O její matce vím už jen, že se jmenovala také Kateřina.

Nechal jsem si udělat test mtDNA. H3b5a. To je haploskupina mé mámy a celé její mateřské linie. Zajímavý je archeogenetický vzorek, který má podle odhadu TMRCA společnou pramáti ve středověku. Odhad bych ale posunul do období přechodu starověku a raného středověku. Důvodem je maďarský nález v župě Somogy. V blízkosti jezera Balaton u vesnice Szólád bylo nalezeno 45 hrobů, které jsou všechny datovány do střední třetiny 6. století. Toto i další podrobnosti jsou součásti vědecké práce "Pochopení sociální organizace a migrace barbarů v 6. století prostřednictvím paleogenomiky".