Hospoda č. 46

Na základě nových poznatků víme o něco více o historii místa, kde se provozovala ve Smrdově hospoda. Zadinovi, Zajícovi, Uhrovi, Jelínkovi. Příjmení, která jsou spojena na kratší nebo delší dobu s domem čp. 46. Začněme rokem 1654, můžeme dohledat Fabiána Šenkýře, jinak zvaného Fabiana Řezníka.

Tabela Tereziánského
katastru (1716)

V tabele Tereziánském katastru je k nalezení seznam, kde jsou uvedeni mimo jiné i šenkýři na panství Vrbice. Situace v roce 1716 byla následující.

Felix Nečas - Vrbický šenk

Mistr Polní - Vrbický
Václav Straka - Šenkýř Leštinský

Matěj Vaněk - Šenkýř Hor Vrbických

Václav Jelínek - Šenkýř Smrdovský
Panská chalupa ve Smrdově

Mrkvička - Mlynář
Jan Sýkora? - Panský mlynář

Kdy Jelínkovi hospodu převzali, o tom jsem zápis nedohledal. Šenk drželi desítky let. Ke změně došlo až koncem 18. století. To už měla jednotlivá stavení svá čísla popisná. František Uher byl hospodským na č. 46 nejpozději od roku 1799. Potom byl uváděn v matrikách jako šenkýř. Ještě v roce 1838 je veden jako hostinský. Předtím zde ale byli uváděni i pachtýři této hospody. Ti se zde střídali i ve 40. (Josef Suk) a 50. letech (Jan Trojánek). To už ale nebyl majitelem František Uher, ale Jan Zajíc.

Příběh, jak se rodina Zajícova dostala do Smrdova, je zamotanější a postupně se ho s potomkem Vladimírem Zajícem pokoušíme rozmotat. Asi před měsícem mi poslal následující zprávu.

Rád bych zmapoval osud mého prapradědy Jana Zajíce v období od roku 1830 do doby nabytí hostince. Matriky ve Žlebech dokládají, že po smrti jeho první ženy v roce 1825 mu zůstali 4 děti včetně mého praděda (tři další zemřeli), v roce 1829 se pak ve Žlebech znovu oženil a o rok později se mu narodil prvorozený syn s druhou ženou; záznam o jeho narození představuje poslední záznam o rodině Jana Zajíce ve žlebských matrikách. Poslední informaci ze Žleb máme z roku 1831, kdy zde prodává hostinec č.p. 80, který zdědil po svém otci Jiřím, kde dosud od narození žil a provozoval hostinskou živnost a kde se i narodily všechny jeho děti z obou manželství.

Narození Vojtěcha Zajíce (*1840) je první matriční záznam ze Smrdova, kde otec Jan vystupuje jako šenkýř na čp. 46.

*1.5.1840 Vojtěch, otec Jan Zajíc, kat. šenkýř, syn po + Josefu Zajíci
sign. 2546 matrika N index N 1805-1847 (Zámrsk)

Další potomek Antonín se narodil o dva roky později. U obou křtů asistovali stejní kmotři - bratr matky Anny Vojtěch Linhart a šenkýř Antonín Jelínek z Tupadel č. 31. Poté, co jsem panu Zajícovi tyto dva objevy poslal, odpověděl...

Děkuji za zprávu týkající se narození posledních dvou potomků Jana Zajíce, Vojtěcha a Antonie, kteří jako jediní z jeho dětí spatřili svět již v hostinci ve Smrdově č. 46, a to  v roce 1840 a 1842. Osud Vojtěcha, který po svatbě s Annou Semrádovou z Lubna v roce 1860 převzal od otce hostinec a v roce 1863 tj. cca rok po požáru obce a vyhoření hostince zemřel, jsem již zmapoval. Antonie, (která je ve smrdovské matrice narozených uvedena pod jménem Antonýn, avšak zároveň v příslušné kolonce označena za ženské pohlaví), je při sčítání domů a obyvatel v roce 1869 evidována v hostinci již patřícímu Josefu Zadinovi, a to společně s rodiči Janem a Annou, kteří v hostinci dožívají na výminku. V dokumentu je potvrzen rok jejího narození 1842 a poznámka, že pomáhá při hospodářství. Poslední zmínku jsem o ní dohledal v matrice zemřelých ze Žleb, kde umírá v roce 1889.

Na základě nových poznatků jsem musel přehodnotit původní úvahu, že Jan Zajíc odešel do Smrdova již počátkem 30. let předminulého století poté, co v roce 1831 prodal hostinec ve Žlebech č. 80 zděděný po svém otci Jiřím Zajíci, a to svému tchánu a švagrovi Janu a Františkovi Linhartů. Nicméně Žleby tehdy skutečně opustil, pouze se mně nepodařilo dopátrat, kde se svoji rodinou pobýval do roku 1837, kdy objekt hostince ve Žlebech koupil nazpět. Předpokládám, že v této době tj. v letech 1831-37 se mu narodilo několik dalších dětí, včetně Marie, která měla přijít na svět v roce 1836, které nejsou ve žlebské ani smrdovské matrice dohledatelné. Josef se narodil v roce 1838 ve Žlebech, takže celá rodina přesídlila do hostince ve Smrdově zjevně až někdy v průběhu roku 1839 popř. počátkem roku 1840 (před narozením Vojtěcha 1.5.1840).

Při procházení smrdovských matrik mne zarazila skutečnost, že v 50. letech 19. století bydlela v hostinci kromě početné rodiny hostinského Jana Zajíce rovněž rodina pachtýře hostince Jana Trojánka, stejně jako rodina Antonína Sysáka, mistra obuvnického. Představuji si, že hostinec musel mít i v té době alespoň jednu velkou místnost, ve které se večer scházeli jeho místní návštěvníci a poněvadž se mělo jednat o hostinec zájezdní, nejméně i jeden pokoj pro přespolní hosty, kteří zde přenocovali. Pokud tento objekt zároveň trvale obývaly tři rodiny, musely zde žít v pro nás těžko představitelných stísněných podmínkách.

č. 46 - počátek 20. století

Napadají nás otázky. Jak byl v této době řešen poměr mezi hostinským (vlastníkem) a nájemcem (pachtýřem) hostince? Konkrétně, zda hostinský zůstával nějakým způsobem zapojen do samotného provozu hostince a nájemce byl tak v pozici "samostatnějšího zaměstnance", nebo zda hostinský pouze inkasoval nájemné, přičemž na činnosti spojené s fungováním hostince se žádným způsobem nepodílel?

A jak to s hospodou č. 46 bylo dál? To už jsme tu zveřejnili před pěti lety. Po dramatické události na podzim 1862, kdy shořela část obce, a následně po obnově hostince - náhle umírá Vojtěch Zajíc. Vdova Marie Zajícová, rodem Semerádová, si v roce 1865 bere Josefa Zadinu, jehož rod měl hospodu otevřenou až do roku 1952. Pak ji zrušili komunisté.