Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

neděle 26. července 2020

Ve dvou se to lépe bádá

Dnes začnu tam, kde jsem minule skončil. Když sestry Pipkovy odešly z rodného mlýna, zůstalo mezi některými z nich silné pouto. Pokračující vzájemný vztah mohl mít podobu kmotrovství u narozených dětí.
Ptáte se, proč jsem se zaměřil na rod Pipků? To je způsobeno tím, že se chceme dovědět více o Anastasii. My. Tedy já a Matěj Kopecký. Spojuje nás osud Šemíků v Kutné Hoře a okolí. Snažíme se zjistit, kde Anastasie Šemíková (Pipková) žila na konci svého života. Co o ní víme. Že od narození více než třicet let strávila na Lacinově mlýně. Když jí byly dva roky, konala se opožděná svatba matky s biologickým otcem. Proč tak pozdě? To víme z minulého článku. I ve svých 18 letech, po svatbě s Františkem Šemíkem, zůstává Anastasie v rodném mlýně. Roky plynou, přibývají děti. Po dvou dcerách následují čtyři synové.
Poslední dcera se narodila už ve Smrdově, kde rodina Šemíkova žila koncem 19. století. Potom se stěhovali do města. V Lounech bydleli v průběhu let na několika místech. Na konci života se František i Anastasie vrací do Smrdova. Dál budu používat modernější tvar jejího křestního jména.
O úmrtí Anastázie nemáme žádný doklad. Nevíme kdy, a nevíme ani kde zemřela. Poslední zmínka o ní je koncem roku 1919 u zápisu ze svatby syna Karla. V únoru 1921 při sčítání obyvatel ve Smrdově č. 11 není v domácnosti s manželem Františkem. Ten je uveden v kolonce "rodinný stav" jako "ženatý", ne jako "vdovec". Vypomáhá majiteli domu Františkovi Procházkovi, mistru řeznickému. Pak už je zde jen Anna Procházková, dcera Františka Šemíka. Ta je obchodnicí se smíšeným zbožím, a tak tomu bylo i v roce 1914. V roce 1921 kromě babičky Anastázie není s rodiči ani syn, 24 letý František (Oleg) Procházka - legionář. Ten se vrátil po dlouhé anabázi teprve půl roku před sčítáním lidu do Československa.
Odpověď z matriky na dotaz k Frant. Šemíkovi
František Šemík v domě dcery Anny Procházkové umírá v březnu roku 1923. Kde mohla tehdy Anastázie být? Žila ještě? Předpokládejme, že ano.
Matěj mi poslal před rokem zprávu: "...stopy možná vedou do Chlumu u Zbýšova. Tam žila sestra Anastázie, Josefa Radilová, která chodila jako kmotra Karlovi a jeho sourozencům. Karel byl můj praděda. Stopy o Boženě a Josefě končí kolem roku 1915 v Lounech. Božena si vzala Antonína Vimra, měli syna Josefa v roce 1916 a Josefa si vzala zase Josefa Kuřátka, a ty měli v roce 1914 dceru. Obě sestry žili v Lounech, ještě to nemám dodělané..."
Anastázie a Josefa z Chlumu nebo jejich manželé si byli vzájemně za kmotry a svědky svých narozených dětí. U křtu všech dětí Anastázie Šemíkové byli Josefa či Tomáš Radilovi. Obráceně u dětí Josefy Radilové byli kmotři a svědci pestřejší. Kromě Anastázie a Františka Šemíkových můžeme nalézt Svobodovi a Keklovi. (1)
Panský mlýn u Vrbice
Jaké překvapení! Marie, kmotra několika dětí v Chlumu, byla nejstarší sestrou Anastázie a Františky. Od roku 1863 žila v Panském mlýně, který stál nedaleko od rodného mlýna Lacinova. Mlynář Václav Svoboda předčasně zemřel a roku 1870 se z Marie Svobodové stala Marie Keklová.
Kde tedy Anastázie Šemíková mohla strávit závěr života? U některé ze sester? Marie byla o 11 let a Josefa o 7 let starší. V roce 1923 by bylo Anastázii 69 let. O dva roky dříve ještě žila v Chlumu u Zbýšova na výměnku vdova Josefa Radilová. Josefě tehdy bylo 74 roků. Spíše než u sourozenců bych odhadoval, že Anastázie mohla pobývat u některé z dcer nebo synů. Pojďme se na ně podívat popořadě.

Anna Procházková - u ní dožil František Šemík. Procházkovi se po roce 1923 odstěhovali ze Smrdova neznámo kam.
Josefa Kuřátková - Josefa ovdověla a opět se vdala, v roce 1914 v Lounech porodila dceru a pak ztrácíme stopu.
František Šemík - žil a pracoval v Sedlci u Kutné Hory; prapraděda Matěje Kopeckého.
Alois Šemík - oženil se ve Smrdově, ale žil krátce v Lounech a v Praze; 1906 zemřel tragicky mlád 25 let v Sobotce.
Jan Šemíkroku 1911 se oženil; v roce 1921 jeho rodina žila v Lounech; závěr života prožil v Chlumčanech.
Karel Šemík - studoval na pražské technice; oženil se v r. 1919 na Lacinově mlýně; pracoval jako celní úředník a  dlouho žil s rodinou v Olomouci. 
Božena Vimrová - v roce 1911 se v Lounech vdala a za několik měsíců porodila syna; roku 1916 se jí narodil syn Josef a pak o ní nemáme žádné informace.

V průběhu let žili Šemíkovi v Lounech v čp. 737 (1900-1904), čp. 506(2) (1905) a v čp. 612. Po roce 1911, kdy se vdala Božena, se patrně František (i s Anastázií?) vrací do rodného Smrdova a v domě čp. 612 zůstávají Vimrovi.
V Lounech bydlela v čp. 448 Josefa, od roku 1909 Kuřátková. V roce 1921 byla přítomna v domě čp. 448 rodina Jana Šemíka, tedy bratra Josefy.
Při sčítání lidu žil v rodině Jana syn Vilém a nemanželský syn Karel Jirásek. Boženu ani Josefu jsme při sčítaní obyvatel (1921) v Lounech nenašli. Dnešní neuspořádaně psaná úvaha směřuje k roku 1911. V tomto roce se v rodině Anastázie a Františka Šemíka odehrálo několik událostí, které mohly rozdělit dosavadní společný život. Osamostatnila se dcera Božena. Přesněji napsáno, musela se vdávat, neboť byla v očekávání. Svatba se konala v únoru a přírůstek do rodiny (Václav) přichází v červenci. V srpnu se ve Vršovicích u Loun oženil syn Jan.(3) Jméno nevěsty Anny Procházkové a jméno sestry Anny, která žila ve Smrdově je pouhá shoda náhod. Ještě je tu Karel. Končí vysokošolská studia, v jehož průběhu se vyskytla jedná zajímavá událost. V srpnu 1908 se narodilo v Libochovicích nemanželské dítě Karel Jirásek. Jeho kmotrem byl... Karel Šemík, bratr Jana. V roce 1921 žije třináctiletý chlapec v rodině Jana. Jsme ve 20. století. V období, kdy pátrání komplikuje nedostatek přímých příbuzných i obtížnější přístupnost matričních záznamů.
Kde tedy mohla zůstat Anastázie Šemíková? Tipoval bych si, že u dcery Boženy, ale nemám pro to žádnou další indicii.

(1)
1870 - Marie Svobodová, vdova po Václavu, mlynáři v Panském mlýně ve Vrbici 21
1871 - Marie Keklová, manželka Karla, mlynáře ve Vrbici 21
1873 - Marie Keklová, manželka Karla, bývalého mlynáře ve Vrbici 21
1873 - František Pipek, mlynář z Ovesné Lhoty 24
1882 - Františka Svobodová, dcera po +Václavu, mlynáři ve Vrbici 21
1885 - Karel Kekl, lesní hajný v Bělé 33
1889 - František Svoboda, syn po +Václavu, mlynáři ve Vrbici 21

(2)
Hospoda Na skalce bývala v rohovém domě na horním konci dnešní Prokopovy ulice vpravo. Měla čp. 506 a dům vznikl při bouřlivé zástavbě této části města roku 1892, když se ulici ještě říkalo Na lazaretu. Hostinec patřil počátkem století hostinskému Václavu Keplerovi, posledních dvacet let před II. světovou válkou pak Františku a Františce Johnovým. Nárazům demoliční koule podlehl po roce 1986. Dnes přes jeho bývalou parcelu vede sypaná cesta podél Hrnčířské, na zelenou plochu Rynečku, nejcennější, ale stále nezastavěné parcely města Loun... 

(3)
Po zaměstnání na železnici Jan Šemík pracoval jako dozorce v lounském cukrovaru. V roce 1913 se v Uhrách (Új-Verbász, dnes Vrbas v Scrbsku) začal stavět nový cukrovar a Jan tam měl pracoval. Od roku 1919 žil v Lounech č. 448 a pracoval v Lounském akciovém cukrovaru. Kolem roku 1924 byl pracovně i s rodinou v Branjin Vrh na území dnešního Chorvatska.

Žádné komentáře:

Okomentovat