MMXX - zamyšlení na konci roku nula

Původně královské komorní město Mirotice bylo součástí zvíkovského panství. Počátkem 16. století je městečko zastaveno pánům z Rožmitálu. Přičiněním Zdeňka Lva z Rožmitála vydal král Vladislav II. roku 1499 v Budíně pro Mirotice první královské privilegium, jímž se jim dostalo právo na konání dvou osmidenních výročních trhů – jarmarků. V době rožmitálské zástavy (1476 – 1543) nárokovali zástavní držitelé královského panství zvíkovského – Rožmberkové a Švamberkové na Mirotických vykonávání robot pro Zvíkov a zvláště pro zvíkovský královský dvůr v Cerhonicích.

Z Mirotic do Rožmitálu to je asi 30 km. Václav Hájek z Libočan, který byl v letech 1524 – 1527 farářem v Rožmitálu, sepsal v průběhu 30. let Kroniku českou. V ní se objevuje Hájkem možná částečně vymyšlená, částečně ústním podáním zachycená, pověst O Křesomyslu a Horymírovi s bájným koněm Šemíkem.

Rožmitálský spisovatel R. R. Hofmeister cituje ve své knize "Nové rožmitálské obrázky" dopis Zdeňka Lva z Rožmitálu z 31. července roku 1527 určený Václavu Hájkovi z Libočan, tehdy již působícímu na Karlštejně. Vyčítal mu, že za jeho působení na starorožmitálské faře si nevedl správně a při odchodu si odtud odnesl některé kostelní a farní věci, „že více bral, než zasloužil, že při faře nezachoval tolik nábytku, jakož k němu byl přistoupil“, prostě, že si odvezl některé věci, které nebyly jeho majetkem. Zdeněk Lev Hájka žádal, aby věci vrátil, aby „se v tom žádné ukrácení nestalo“. Nakonec došlo k soudu, Hájek musel vše vrátit a navíc zaplatit soudní útraty.

Po rozpadu rožmitálského panství připadly roku 1544 Mirotice opět ke královskému panství zvíkovskému, jež v té době zástavně držel panský rod Švamberků. Zvíkovský pán Hendrych st. ze Švamberka po roce 1550 v Miroticích založil a náležitými příjmy opatřil městský špitál. Úsilí o úplné a nezávislé samosprávní postavení vyvrcholilo roku 1562 zřízením vlastní radnice. V následujícím období město získalo celou řadu privilegií. Vrchnostenským privilegiem z roku 1569 bylo Miroticím přiznáno právo vaření piv bílých a červených v jejich obecním pivovaře. Slibný hospodářský rozvoj byl načas zpomalen velkým požárem v roce 1575, při němž shořelo 50 domů.

Možná shořel i dům, který 20 let před požárem patřil Václavu Šemíkovi. Tomu Šemíkovi, jenž byl roku 1561 potrestán ztrátou možnosti zakoupit si dům či pozemek v městečku Mirotice.

Když si rozebereme možné zdroje inspirace Václava Hájka z Libočan, přidávám i možnost, že při pojmenování pro bájného koně se mohl inspirovat příjmím poddaných z Mirotic. To posiluje první dvě varianty vzniku našeho jména - prostou, nebo nelichotivou. 

Ptáte se, co může mít společného Václav Šemik z Mirotic s Adamem Šemíkem ze Smrdova? Těžko říct. Rovnou raději napíšu, že nejspíš jen podobné jméno. Mezi Adamem a Václavem je rozdíl tří až čtyř generací. Navíc se Adamem dostáváme do předmatriční doby, kdy písemných dokladů o příbuzenských vztazích valem ubývá. Pojďme si vyjmenovat nalezené osoby s příjmím Šemík před Adamem. U nikoho z nich neznáme rok narození. U některých známe zhruba dobu úmrtí a několik údajů ekonomicko-právního charakteru (prodej, nákup, svatební smlouva, závěť, soudní výrok).

► Jan Šemík - o generaci starší

S velkou pravděpodobností Adamův otec. Nevíme odkud na Hory Vrbické přišel. Povolání - myslivec.

► Jan Šemík - asi o generaci starší 

Syn Mikuláše, možná vnuk Ondřeje. Všichni obyvatelé Mladé Vožice a majitelé nemovitostí.

► Jan Šemík - pravděpodobně o dvě generace starší

Snad bratr Mikuláše. Soused z Mladé Vožice.

► Jan Šemík - nejspíš o dvě generace starší

Měšťan z Dobrušky, který pocházel z vesnice Domašín.

► Celestýn Šemík - asi o dvě generace starší

Erbovní měšťan, písař při nejvyšším purkrabství v Praze.

► Václav Šemík - až o čtyři generace starší

Obyvatel Mirotic.