Jméno Šemík ve středověké Praze

Hned na začátku upozornění. Tento příspěvek je pokusem o popis, kde a kdy se v Praze v minulosti vyskytovalo naše jméno. Podobně jako u historického výskytu na Moravě se tudíž nalezené informace netýkají našich předků v přímé linii. Na rozdíl od moravských Šemíků, kde pojmenování mohlo být jménem křestním, lze u pražských Šemíků odhadovat jiný původ jména. Mohlo souviset se jménem Šimon (jméno dětí obsahovalo jednu složku jména otcova), ale v městském prostředí nelze vyloučit ani vliv německy mluvícího prostředí.

Základy starého místopisu Pražského, část II.

Český historik Václav Vladivoj Tomek se v 19. století pokusil z nejstarších dochovaných pražských urbářů určit jednotlivé nemovitosti se jmény vlastníků. Práce na Základech starého místopisu Pražského musela být obtížná. Čísla domů ještě neexistovala. Majitelé domů jsou mnohde uváděni jen křestním jménem a povoláním. Méně často je uvedeno i příjmí - přízvisko, z něhož se až o několik století později vyvinulo dědičné jméno rodinné, tedy příjmení.

str. 104 - v Poštovské ulici (179 c)

1379 in Opatowitz; Jan carbonarius dictus Schemik emit erga Hermannum loschferber

1380 Jesconis Schemink

1381 Schemynk carbonario; Schemiconis carbonistae

1382 Jesconis Schemink; Schemink

1383 Walentinus dlazicz emit erga Semynk carbonistam

Jüttnerův plán Prahy z let 1811- 1815, vyznačena Černá ulice

Začneme v roce 1379. V dnešní Křemencově ulici kupuje Jan uhlíř řečený Schemik část dnešního domu č.p. 179. Zůstává zde až do roku 1383, kdy nemovitost prodává.

str. 85 - v Černé ulici (mezi 161 a 170)

1384 Jan Semink emit erga dominam Marusse viduam

1384 Hewczae 

1385 Semynk

1387 Ewczae

1388 Duchek cudelnik emit erga Shemyng carbonistam

Přesuňme se společně s Janem do nedaleké ulice Černé. Dá se myslím úspěšně tvrdit, že se jedná o jednu a tu samou osobu. Od vdovy Marie kupuje dům v oblasti, kde se stýká Opatovická a Černá ulice. Na dnešním leteckém pohledu je ta oblast vyznačena červeným balónkem. Je také možné, že si uhlíř koupil hlavně pozemek, na kterém skladoval dřevěné uhlí, které dovážel z blízkých či dalekých lesů. Ještě na počátku 19. století, jak vidno z Jüttnerova plánu, je mezi domy č. 161 a č. 170 nezastavěná parcela.

odkaz na mapy.com

str. 98 - v Černé ulici (153 d)

1394 Johannis vhlerz (uhlíř)
1399 in Opatowitz probe scolas S. Michaelis, Johannis carbonarii, cens. 10 gr.
1403 Johannis carrbonistae
1418 Johannis vhlerz (uhlíř), Johannis carrbonistae

Tady bych s kontinuitou osoby Jana Šemíka raději příliš nepočítal. Nedaleko kostela sv. Michala sídlili i další uhlíři. V Černé ulici č. 159 mezi roky 1377 a 1399 to byl Mikeš Rys. Nedaleko ve stejném období uhlíř Blažek (Voršilská č. 143). V roce 1382 kdesi v Opatovicích (neupřesněno) uhlíř jménem Chval. Toto řemeslo můžeme na Novém městě pražském podle městských knih vysledovat na několika místech. Dnešní Ostrovní se jmenovala kdysi Havířská a Černá ulice původně byla delší než v současnosti. Proč byly zmíněné ulice takto pojmenovány, můžeme zkusit odhadnout.
Už při založení Nového Města se zde říkalo Pod Zderazem nebo V Opatovicích podle nejbližších osad, od 14. až do 18. století udržoval se název Smradaře nebo V Smradařích, což vystihovalo nevoňavé jirchářské řemeslo, ale také se zde říkalo V Kalabrii, protože se udržovalo vědomí, že Karel IV. pozval jirchářské mistry právě z tohoto italského města. Je však také docela dobře možné, že jircháři byli v těchto místech usazeni ještě dříve, než bylo Nové Město založeno. Stejně tak uhlíři. Někteří z nich, například Schemink, mohli být imigranty ze západu. Kdoví.

13. století - století velké změny

Na počátku 13. století pokrývaly většinu českého království lesy. Odhaduje se, že to bylo asi 70% území. Na konci stejného století lesy pokrývaly necelých 50% plochy. Osídlení se v průběhu tohoto století vyšplhalo zhruba do nadmořské výšky 500 m.

Rostl počet obyvatel. Osídlení českých zemí stouplo z 800 tis. na konci 12. století na více jak 1,5 mil. obyvatel na konci století následujícího. Doba transformačního období, jehož stěžejní část probíhala ve 13. století, je charakteristická změnami hned v několika oblastech. Pojďme si je probrat a zamyslet se, jak se projevily v mikroregionu Habry - Světlá. Vydejme se z Čáslavska na Havlíčkobrodsko.

Kolonizace

Probíhá osídlování do té doby neobydlených oblastí. První fáze kolonizace (tzv. vnitřní nebo předlokační) se nedá přesně ohraničit časově a místně. Můžeme jen odhadovat, že z center hradského systému českých zeměpánů (Čáslav) a nově vzniklých klášterů (Sázava, Vilémov, Želiv, Sedlec) byli pobízeni lidé k budování nových vesnic. Zpočátku k tomu docházelo spontánně. Tak mohly vzniknout Vilémovice, Opatovice, Benetice nebo Světlá nad Sázavou (první zmínka z r. 1207, kdy Světlá patří Vilémovskému klášteru). Zda pod vlivem benediktýnského kláštera ve Vilémově vznikl také Smrdov (tedy ještě před rokem 1250) nebo až s nástupem pozemkové šlechty (Lichtenburkové) není doložené. První písemná zmínka se vztahuje k roku 1307, kdy se Rajmund z Lichtenburka Smrdova - městyse s tvrzí a kostelem společně s okolními vesnicemi - zbavuje výměnou za jiná území pod Lipnicí a na Havlíčkobrodsku, která vlastnil právě Vilémovský klášter. Na seznamu statků patřících želivskému klášteru (1226) je sice uveden Smrdov, ale to je jiný Smrdov. Jedná se o místo nedaleko Kletečné u Humpolce. V pozdější době se z osidlování stává organizovaná činnost. Klíčovou roli v kolonizačních projektech hráli lokátoři.

obr. 1 - Smrdov (dnešní Sázavka). Půdorys městečka na mapě
Stabilního registru z roku 1838 v sobě skrývá dle názoru
Z. Pehala nejméně dvě zásadní vývojové fáze. Domnívá se,
že místo kostela (poloha "1") a hradu/tvrze (poloha "2") vymezuje
okrsek původní předlokační osady, kdy v tomto nevelkém prostoru
bylo tržiště zmíněné v listině z roku 1307. Vřetenovitý tvar
návsi kolem komunikace vzniknul až plánovaným parcelováním
na pustém prostranství východně od předlokační osady v období
po roce 1307.

Někteří badatelé se pokoušejí z plochy plužin a velikosti katastru určit, zda vznik vesnice byl předlokační či pozdější. Zdeněk Pehal, doktor medicíny a práva, zanícený historik a místní patriot, se zabýval ve své disertační práci tímto obdobím s důrazem na změny vlastnických vztahů (viz obr. 1). Dalo by se říct, že síť osídlených lokalit na Čáslavsku, tak, jak vznikla ve 13. století se již podstatně v pozdějších stoletích nerozrostla. Naopak některé neperspektivní osady zanikly. Příklady lze nalézt i v okolí dnešní Sázavky.

Emfyteuze

Kolonisté při osídlování šli do nejistého podniku. A tak vznikl jakýsi středověký soubor investičních pobídek - právních i ekonomických. Na dobu, než došlo ke stabilizaci hospodaření v nově vzniklé vesnici, byly pozemkovou vrchností odpuštěny daně a renty. Toto osvobození trvající několik let (někdy i desítek let) se nazývalo "lhůta" - "lhota". Bylo to tak významné privilegium, že se dostalo do názvu stovek vesnic. Ovesná Lhota je jednou ze zhruba 500 Lhot u nás.

Právní vztahy se formovaly postupně. Nové německé (purkrechtní, zákupní) právo dávalo hospodářům větší jistotu. Dostávali od pozemkové vrchnosti do dědičného nájmu statek a přináležející půdu - tzv. rustikál. Kolonisté takto propachtovaný statek i půdu mohli předat svým dětem. Toto právo se rozšířilo do střední Evropy s příchodem franckých, vlámských a saských osadníků. Starší právo, někdy zvané české, se lišilo tím, že půda nebyla dědičná.

Zemědělství

Zvláště v poslední čtvrtině 13. století vládlo v českých zemích příznivé počasí. Dokonce ve srovnání s dneškem byla v té době průměrná teplota o něco vyšší. I to přispělo ke změnám v systému obdělávání půdy. Trojpolní systém nahrazuje předchozí přílohový systém. Dřívější hospodaření nechávalo část polí po několik let ležet ladem (3-10 let). Tento systém byl pozůstatkem slovanského pohyblivého kolonizování, kdy bylo potřeba získat novou půdu. Trojhonná soustava ovlivnila podobu zemědělství až do 19. století. K pozůstatkům zvykového slovanského práva patřilo ve Smrdově (1307) a v Heřmanicích (1281) právo kobylího pole. Tato služebnost ovlivňovala zemědělce zejména v zimním období, kdy museli strpět stáda polodivokých koní na svých polích. Ve zbytku roku měla být stáda pod dohledem a mohla se pást jen na vyhrazených pozemcích, které však již dávno upadly v zapomnění.

Rodina

Ve století velké změny se završila proměna v chápání modelu středověké rodiny. Od tradiční slovanské velkorodiny a rodových občin k nukleární rodině (rodiče s dětmi a parodiči na dožití). Velkorodiny, tzv. zádruhy, žily v rodinném nedílu, společenství, kde ženatí synové starého otce (stařešiny) zůstávali i se svými dětmi ve dvoře otcově, kde všichni pracovali v rodném hospodářství, poslouchajíce rozkazů starého otce nebo, nebyl-li otec už k tomu schopen, nejstaršího syna. Rodinný statek byl společným majetkem.
Kolektivní občinové vlastnictví, jak by se dalo z názvu Smrdova usuzovat, mohlo být proměněno v individuální vlastnictví jasně definovaného nemovitého majetku až ve století 14. V nedílu nežil jen selský lid, ale i vznikající šlechta. Kupříkladu dědicové Smila z Lichtenburku po roce 1269 takto spravovali společný majetek. S novými rodinnými vztahy souviselo nové definování dědických práv. Jak píše Vlastimil Vondruška, společný tlak církve a právních norem přispěl ke stabilizaci všeobecných představ (a také předsudků) středověké společnosti o rodině.

Přestupný rok

Jednou za čtyři roky se vmáčkne mezi 28. únor a 1. březen den, ve který má podle současného kalendáře svátek Horymír. To jméno je u nás poměrně vzácné. Horymírů máme v Čechách a na Moravě zhruba tolik jako Šemíkových dohromady.

Hájkova Kronika česká (str. 118)

Jestliže se Václav Hájek z Libočan v případě jména bájného koně inspiroval, a tušíme kde, u Horymíra netušíme. Stejně jako v případě Bivoje si pábitel Hájek jméno vladyky patrně vymyslel. Ve vybájeném příběhu zasazeném do let 846 a 847 vystupuje Horymíř Neumětelský. Hájek psal knihu nazvanou Kronika česká na počátku 16. století. Kdy Horymír příšel o české oháčkováné "er", tehdy ovšem psáno spřežkou "rz"? Možná již u Jana Beckovského, určitě u Augusta Sedláčka a Aloise Jiráska.

Po čtyřech letech se opět blíží setkání všech Šemíků na Vyšehradě. Původně jsem si myslel, že nadešel čas zajet společně do Neumětel, ale necháme si to na některý z příštích srazů. Chtěl bych pozvat nejen všechny Šemíky, ale i všechny Horymíry. Tedy pokud se k nim dostane tento článek a dočtou jej až do těchto míst.

Na závěr tohoto příspěvku jedna zajímavost. Na Moravě žije jedna žena jmenující se Horymíra. Kdybyste ji někdo znal, tak ji také pozvěte.

Příprava na sraz

Více o připravovaném setkání, které se chystá na sobotu 7. května, najdete zde.

Sokol v Rozsochatci

Nyní se vrátíme do roku 1945, kde si připomeneme budování sportovišť v naší obci. Začalo se více sportovat a stávající prostory byly již nevyhovující. Občané začali projevovat zájem o budování obce a její zvelebování. Budování fotbalového hřiště částečně financoval národní výbor a částečně ze sbírky od občanů.

zdroj: www.rozsochatec.cz

Dorůstající mládež po dlouhou dobu vymáhala zřízení hřiště. Konečně v roce 1945 se přání splnilo. Majitelka velkostatku p. Greifová darovala obci na zřízení fotbalového hřiště 7,5 míry pole "u Dvorka". Aby nebylo příliš vzdáleno od obce vyměnil pole o stejné výměře rolník František Šemík za pole "na Ohradě" (u nádraží).

Dne 2.řijna 1948 byl založen oddíl ledního hokeje. Protože v té době u nás žádná organizace zatím nebyla, hrálo se pod hlavičkou Sokola Chotěboř. Jinak si tento oddíl svojí činnost, jak sportovní tak materiální zajišťoval sám, mimo brankařské výstroje. Starší typ brankářské výstroje dostali od chotěbořského mužstva. V tomto prvním oddílu, který se přihlásil do okresní soutěže byli tito hráči: František Šemík, Karel Stehno, Jan Zadina, Ladislav Zvolánek, Bohumil Hrdina, Jan Hrdina, Bedřich Straka, Stanislav Kučera, Otakar Fiala, Mirek Křivský, Zdeněk Mach, Václav Mach.

K založení Sokola v Rozsochatci došlo 26. října 1950. Za OV Sokola byli přítomni pan Sajvera a pan Tecl. Schůzi řídil Bohumil Hrdina. Přítomno bylo asi 34 zakládajících členů, z toho 6 žen. Na první schůzi byl zvolen tento výbor:

Karel Stehno, studující - starosta

Ladislav Zvolánek, truhlář - místostarosta

Bohumil Hrdina, zaměstnanec ONV - jednatel

František Šemík, studující - náčelník

Růžena Fialová, dělnice - náčelnice

Bedřich Straka, výpravčí - vzdělavatel

Zdenek Mach, studující - hospodář

Jan Zadina a Bedřich Straka - revizoři

Od založení Sokola hráli hráči ledního hokeje již jako Sokol Rozsochatec. Do samostatného oddílu se přihlásilo těchto 15 hráčů. Horák K., Hrdina J., Fiala O., Křivský M., Mach V., Mach Z., Kučera S., Piskač J., Zvolánek L., Zadina J., Straka B., Stehno K., Šemík F., a Sedlák A. ze Ždírce. Jak je vidět, hrál za naše mužstvo jediný hráč, který nebyl z naší obce, což svědčí o velkém zájmu o hokej v naší obci. Později se začali přibírat hráči i z okolních vesnic, někdy možná i na úkor domácích hráčů.

Byl použit výtah kroniky Rozsochatce. Informace pro Občasník zpracoval Dušan Svoboda.

Od Šemíků k Blažkům

K nedávnému článku jsem získal několik fotografií. Na té první je zachycena sedící babička Františka Šemíková, rodem Kubešová, její dcera Františka a vnuk Josef.

sedící: Františka Šemíková,
stojící: Františka Blažková a Josef Blažek

Františka starší, dcera půlníka z Miřátek, se přivdala do Ovesné Lhoty č. 35 ve stejném roce jako se narodila mladší žena na fotografii (1885). Svatba Františky s Janem Blažkem se konala v Ovesné Lhotě v květnu 1905. Druhorozený vnuk Pepíček se narodil v Nových Verneřicích o dva roky později.

Fotografie pravděpodobně z let 1910-1911, kdy se rodina Jana Blažka přestěhovala do  dnešního Nového Boru. Otec pracoval ve sklárně. Děda, Josef Šemík, zemřel roku 1911. O pár měsíců později, snad koncem roku 1912, si Blažkovi nechali udělat u fotografa v Haidě, jak se tehdy jmenoval Nový Bor, pohlednicové foto.

Jedna zmiňovaná pohlednice se zachovala i s textem, který Blažkovi poslali rodině švagra do Podmok u Golčova Jeníkova. Text napovídá, proč tato rodinná fotografie vlastně vznikla. Cituji s drobnými opravami: Milí přátelé, Posíláme Vám jednu naši fotografii. Děti se nám rozstonaly na černý kašel, a tak jsme se nechali fotografovat. Pepa si ho odněkud přinesl a kašlou všichni mimo Karla. Pepovi a Mařence už je lépe, ale Jeníček, ten to sotva vydrží, je mu čím dál hůř. Proč také někdy nepíšete? Srdečně Vás všichni pozdravujem...

Jan a Františka Blažkovi (děti zprava: Jan, Josef, Marie, Karel)

Všechny děti se uzdravily. Matka Františka, za svobodna Šemíková, však o pár let později zemřela. Náhle. Na počátku 1. světové války. V době, kdy Jan Blažek byl na frontě.

Ztráty a přírůstky

V loňském roce jsme zaznamenali více ztrát než přírůstků. Ve výsledku je nás tedy na počátku tohoto roku 157. Tedy těch, kteří máme trvalé bydliště v České republice.

To je o tři méně, než-li předloni. O všech ztrátách nevím, ale vím, kdo je tím přírůstkem. Nedlouho před květnovým setkáním jsem obdržel zprávu o narození Davídka. Na vítání občánků byl se svými rodiči i prarodiči.

Na závěr dnešního příspěvku přidám anketní otázku. Ve které obci žije nejvíce Šemíků vztaženo na hlavu? Tím je myšleno, kde je relativně nejvíce jmenovců v porovnání s počtem obyvatel v dané obci :-) V absolutním počtech je to jasné. V Praze nás žije 31.

• Knyk

• Ovesná Lhota

• Rozsochatec

Odpovědi můžete zanechat v komentářích.